KOMUNIKACE A JAZYKOVÉ ROVINY Proces lidské komunikace ●termín pochází z latinského ,,communicatio” = spojování, sdělování, přenos, společenství ●obecně lidská schopnost užívat výrazových prostředků k vytvářením, udržování a pěstování mezilidských vztahů ●Podle Dvořáka (1998) je komunikace přenos různých informačních obsahů pomocí různých komunikačních systémů zejména prostřednictvím jazyka ●realizuje se ve 3 hlavních formách : mluvené, psané, ukazované ●ovlivňuje rozvoj osobnosti, rozvoj vnitřní řeči a myšlení Prvky komunikace ●Klenková (2006) uvádí čtyři stavební prvky složitého procesu výměny informací: ○komunikátor - osoba sdělující něco nového, zdroj informace ○komunikant - příjemce informace, který na ni nějakým způsobem reaguje ○komuniké - nová informace, obsah sdělení ○komunikační kanál - způsob, kterým myšlenku předáváme Fáze komunikace Rozlišujeme šest fází komunikace (Klenková 2006): 1.Ideová geneze - vznik myšlenky, názoru, nápadu, obsahu mysli komunikátora 2.Zakódování - myšlenky vyjádřené v symbolech, slovech, znacích, pohybech 3.Přenos - pohyb symbolů směrem od vysílajícího k příjemci 4.Příjem - okamžik příchodu symbolů k příjemci 5.Dekódování - proces, kdy příjemce interpretuje přijaté symboly 6.Akce - využívá informace, způsoby chování příjemce vyvolané přijatou zprávou 2. děti s NKS mají velké problémy, nedostatečná slovní zásoba 3. po správném zakódování větu řeknu, problém při breptavosti 5. i přes to, že větu slyším, nepřiřadím jí význam, vývojová dysfázie Řeč vs Jazyk ●Pojem řeč je definována jako “praktickou zvukovou realizací jazyka, zahrnuje motorické činnosti jako dýchání, fonaci, artikulaci v oblasti artikulačních orgánů nebo mluvidel” (Neubauer, 2010, s. 10) ●řeč je specificky lidskou schopností, slouží k vyjádření myšlenek, pocitů a přání ●řeči si nevšímáme, dokud nenarazíme na nějakou nesnáz ve fungování jazyka ●schopnost řeči nám není vrozená - ale máme dispozice (Klenková, 2006) ●Pojem jazyk je definován jako “základní systém lidské komunikace, který je prakticky realizován mluvenou řečí nebo písmem, nebo i manuálním způsobem” (Neubauer, 2010, s. 9) ●jazyk je jevem a procesem společenským ●schopnost ovládat a používat jistý symbolický vyjadřovací systém dispozice se rozvíjí až při verbálním styku s mluvícím okolím Verbální a neverbální komunikace ●Rozlišujeme tři typy komunikace (Mareš, Křivohlavý, 1995) ●Neverbální komunikace: vyjadřování postojů, emocí, vůle ●Verbální komunikace: vyjadřování myšlenkových operací ●Komunikace činem: lidské chování v sociální skupině Verbální a neverbální komunikace Verbální komunikace ●Uskutečňována slovem či písmem (Braun, 1992) ●Sociální kontakty jsou závislé na vysokém schopnosti jazykové výměny ●Uskutečňuje se společně s neverbální komunikací (Klenková, 2006) Neverbální komunikace ●Fylogeneticky a ontogeneticky starší ●Mimika, pohyby těla, postoj, haptika, tón hlasu ●Vysoká srozumitelnost ●Kulturní, etnické, geografické odlišnosti ●Může být užita samostatně (Klenková, 2006) Verbální a neverbální komunikace ●Věříme více neverbálním signálům ●Neverbální komunikací se vyjadřují mezilidské vztahy ●Verbální komunikace se vyvinula později -> člověk získal možnost komunikovat o svých zkušenostech, poznatcích, postojích -> neverbální pouze jako doplnění ●Slova mohou potěšit i zraňovat (Klenková, 2006) Vymezení jazykových rovin Dvořák (2007) definuje jazykovou rovinu jako určitý dílčí systém jazyka charakterizovaný specifickými základními jednotkami, které ji utváří (zvuk, slovní zásoba, gramatika a praktická aplikace). V průběhu vývoje řeči se jazykové roviny vzájemně prolínají: Foneticko-fonologická Morfologicko-syntaktická Lexikálně-sémantická Pragmatická Ontogeneze: narození dítěte 8 měsíců 1 rok 2 roky 3 roky 4 roky 7 let Graf znázorňuje nejintenzivnější vývoj dané jazykové roviny. Všechny roviny jsou ovlivněny sociálním prostředím, komunikačním vzorem a citem pro jazyk. 1.Foneticko - fonologická (zvuková stránka) Schulz (In: Lechta, 1990) uvádí tzv. pravidlo nejmenší námahy, podle něhož se nejdříve vyskytují samohlásky, poté retné hlásky a nakonec hlásky hrdelní. Vývoj ovlivňuje mnoho příčin, například vyzrálost fonematického sluchu, obratnost mluvních orgánů, společenské faktory a další Důležité jsou tzv. fonémy, neboli souhlásky, které se děti učí rozlišovat. Jsou to například souhlásky p a b nebo v a l, protože vytvoří v češtině nové slovo: peru - beru, ves - les Samohlásky: A, E, I, O, U Retné hlásky: P, M, B, F, V Hlásky hrdelní: H, CH, G, K ¨FONETIKA je nauka o hláskách (fónech). ¨FONOLOGIE = zaměřuje se na ty složky, které jsou v daném jazyce významotvorné 2. Lexikálně - sémantická (slovní zásoba) Zabývá se slovní zásobou a jejím vývojem (pasivním i aktivním slovníkem), schopností definice pojmů a úrovní zobecňování. Rozlišujeme dvě různé fáze otázek: ●První věk otázek (1,5 roku) - Co je to? Kdo je to? ●Druhý věk otázek (po 3. roce) - Proč? Hypergeneralizace - dítě chápe slova všeobecně (např. všechno co má 4 nohy a je chlupaté je haf-haf) Hyperdiferenciace - dítě si pod konkrétním slovem představí jen jednu konkrétní věc/ osobu (např. slovo “máma” označuje jen jeho maminku) Aktivní slovní zásoba: ●1 rok: 5-7 slov ●2 roky: 200 slov ●3 roky: 1000 slov ●4 roky: 1500 slov ●Před nástupem do školy: 2500-3000 slov Slovní zásoba se vyvíjí neustále vlivem sociálního prostředí - akademická půda, profese… 3. Morfologicko - syntaktická (gramatická) Sleduje aplikaci gramatických pravidel, správnost slov, vět… Nejprve dítě začne používat podstatná jména, slovesa a citoslovce: 1.opakování slabik (mama, papa) 2.celá slova v 1. pádu (dolů, ham) 3.dvouslovné věty (mama papá, pes haf) Kolem 3. roku se přidávají přídavná jména, zájmena, a nejpozději číslovky, předložky a spojky. Po 4. roce by dítě mělo být schopno používat veškeré slovní druhy bez výrazných odchylek. slovosled, skloňování, tvoření množného čísla -Mamka jezdit na kole 4. Pragmatická rovina (aplikace komunikace) Vyznačuje se schopností uplatnit komunikaci v praxi. Schopnost dialogu, vhodné reakce při komunikaci, koverbální chování, udržení tématu rozhovoru.. Po 2. roce dítě chápe roli komunikačního partnera, kolem 3. roku se snaží sám navazovat kontakt a ve 4. letech by mělo být schopno správně komunikovat v určité sociální situaci. -neotočím se zády, nebrblu, jiný slovník používám s kamarádem a jiný s učiteli -koverbální chování - adekvátní chování Použité zdroje: Klenková - Logopedie Slezáková Kateřina - Mluv se mnou (obrázky) Mgr. Gabriela Černochová (obrázky) Otázky ●Jaké jsou základní prvky komunikace? ●Kolik máme fází komunikace? (vyjmenuj alespoň 3) ●Uveď příklad komunikace činem? ●Co znamená pravidlo nejmenší námahy? Děkujeme za pozornost