ŘÍZENÍ CHOVÁNÍ VE TŘÍDĚ Proč a jak řídit chování ve třídě? •Skupina potřebuje vůdce – buď učitel, nebo někdo z žáků •Učitel dává hodině strukturu (x nestrukturovaný čas o přestávkách) •Nezbytné je povědomí o kulturních normách komunity •Ani příliš autoritativní přístup, ani přílišné zaměření na školní výkon •Důležitý je vztah učitel-žáci Základní strategie práce ve třídě s žáky s problémy v chování •Dobrá znalost vyučovaného předmětu •Vysoká očekávání (víra v žáky) •Zajímavá výuka – metody, zapojení všech žáků, zajímavost témat •Zajištění vzdělávacích potřeb všem žákům •Pozornost žákům s problémovým chováním věnovat cíleně při dobrém chování •Chovat se tak, jak to od žáků očekáváme • ¨ ¨ Žáci s problémy v chování = Provokující žáci •Zkouší hranice •Boj o moc - učitelé jsou často cílem, ale nemusí být příčinou (jsou spouštěčem, ale není v tom „nic osobního“) •Nezájem o výuku - žáci pochází z různého prostředí ( (ne)podporující vzdělání, citově (ne)podnětné) •Různý stupeň osvojení sociálních dovedností ÞVliv na jejich chování (pocity hněvu, bolesti, frustrace, touha po pomstě) ÞNenaučené chování, nedoučené chování, špatně naučené chování Příčiny „provokace“ •Nedostatek porozumění •Pocit nespravedlnosti •Potřeba odventilovat vztek, frustraci či bezmoc •Boj o moc Prevence •Předcházet konfliktu •Mapovat provokující chování (co?, kdo?, jak? – záznam může pomoci problém řešit) •Plánovat dopředu své reakce (ty nepromyšlené jsou často instinktivní, emotivní, pod vlivem stresu a žákovy provokace ještě posílí) •Oceňovat správné chování (nevšímat si pouze toho negativního) •Nesnižovat nároky učiva (mylné je domnívat se, že dostanou-li žáci snazší úkoly, budou se chovat dobře; naopak očekávat, že zvládnou víc, a víc jim „nakládat“, diferencovat cíle podle možností) •Oslovit odborníka • ¨ ¨ Čtyři základní strategie práce s incidentem a) aktuálně při konfliktu ve třídě 1.„Není to vždy osobní“ – vyhnout se personalizaci (zůstat v klidu, vychladnout, situaci promyslet – zda nevyžaduje vyšší stupeň intervence) 2.Izolovat provokujícího žáka (provokace je často iniciovaná jednotlivcem, skupina přihlíží a podporuje) §Nepřipustit „divadlo“ tj. zabavit obecenstvo (ostatní mohou pokračovat v učení) §Změnit činnost (odvést pozornost od nevhodného chování) §Nevyzdvihovat negativní chování (zbytečně na ně neupozorňovat; může zamezit jeho prohloubení) §Odložit (Říct: „To, cos řekl/udělal, není vhodné, nelíbí se mně, promluvíme si o tom později,(přesně vymezit, kdy si to řekneme - přijď za mnou v 1 hodinu do kabinetu, sborovny) teď pokračujeme ve výuce) Čtyři základní strategie práce s incidentem b) následně při pohovoru s žákem, studentem ¨4. Naslouchat, verbalizovat ¨Preferovat otázky Co, jak, popiš – orientují pozornost na situaci ABC ¨„Jak ses cítil?“ než „Co se stalo?“; ¨(Otázky proč? Minimálně – odvádí pozornost k obhajobě, snižují odpovědnost za incident v myšlenkových procesech žáka) ¨5. Odůvodnit rozhodnutí o dalším řešení, následku (aby bylo pro žáky srozumitelné, co z něj plyne) Øúčinné je žáka zapojit – navrhni, jak bys mohl daný incident napravit? ØDohoda o řešení – ústní, písemná ØReflexe – následně je nezbytné vyhodnotit dohodu a úspěšnost řešení Ø Ø ¨ ¨ ¨ ¨ Doplňující strategie •Pozor na nebezpečí „škatulkování“ (žák se pak „nálepky“ nezbaví) •Žáci s PCH u některých učitelů „nezlobí“ (vhodné zjistit, co pro to daní učitelé dělají) •Vytěžit z „negativního“ (žákových negativních projevů může být využito pozitivně, pokud se např. přeznačkují) •Možnost IVP (je zde zahrnuto i chování) •Pojmenování pocitů žáka (myslet však na soukromí – ne o všech pocitech se hovoří snadno; žáci se pak mohou o svých pocitech sami rozhovořit) Kontakt s rodiči •Rodiče jsou klíčoví pro efekt práce s žáky s PECH •Podpora rodičovské autority, respekt k jejich problémům i slabostem – posiluje autoritu učitele •Informovat rodiče o úspěchu a dobrém chování •Akceptovat rodiče jako spolutvůrce změny v chování žáka –máme společná zájem, radíme se spolu •Znát zázemí žáka (kulturuní, jazykové, ekonomické, … - to má rovněž vliv na jeho chování) Opora uvnitř školy •Školní řád (pravidla chování by měla být tvořena za asistence učitelů i žáků) •„Krizový plán“ (v případě selhání nutná revize teorie i praxe) •Konzultace s kolegy (mají podobné zkušenosti, mohou doporučit řešení problémů) •Formální i neformální konzultace (např. supervize) Pochopení chování •Vliv různých faktorů (2 žáci ze stejně nepodnětného prostředí: 1 prospívá, druhý ne) •Pozor na „psychologizování“ (porozumět příčinám chování, ale s mírou – nebýt zbytečně fascinován možností vše psychologicky objasnit) •Faktory ovlivňující naše chování: –Biologické (např. ADHD) –Psychologické –Sociální (vliv společnosti) –Náboženské, kulturní Psychologické faktory •Behaviorální pohled (PCH = naučené špatné reakce na dané stimuly; kontrakt se žáky) – systém odměn na na podporu vhodného chování •Kognitivně-behaviorální pohled (ke změně chování nutno změnit proces myšlení) –rozebírat se žáky zpětně situace a chování, které by bylo vhodné •Ekosystemický pohled (vše vychází z interakce) –změna interakce učitel-žáci •Psychodynamický pohled (PCH = konflikt mezi složkami nevědomí; v praxi málo využitelný) Požadavky na kompetence učitele •Přirozená autorita (není o hlasitosti, ale o sebevědomí, organizaci práce, upřímnosti k žákům, zaujatosti k výuce, znát sebe sama, „zvládat se“) –Začátek hodiny, –Organizace výuky a učení – jasné pokyny – rozumí, reagují všichni? –Tempo práce, ukončování činností, střídání činností, práce pro všechny žáky – diferenciace –Hluchá místa - zaváhání dává prostor „lumpárnám“ - žáci se zabaví jinak; „Kdo zaváhá, je ztracen.“ Pozor na frontální výuku. –Konec hodiny (shrnutí, reflexe, kontrola nad situací, příprava na další činnost) •Odbornost (být schopen zodpovědět dotazy žáků, naučit také žáky odpovědi hledat; být schopen zjistit, proč žák neovládá učivo) •Zaujetí výukou – radost z práce s žáky (žáci poznají neupřímnost) •Kurikulum (modifikovat žákům s PCH obsah učiva – nikoli jen usnadnit; smysluplnost!!; potřeba žáků zažít úspěch: „Žáci, kteří se vnímají jako úspěšní studenti, jsou známkou dobře řízené třídy.“) •Schopnost zaujmout (zapojit žáky aktivně do výuky) –Zaujmout hned na začátku (pohotovost, jasný sled činností – zdůrazní význam hodiny (teď je čas na učení)) –Důležitá je i „rutina“ (předvídatelnost, řád hodiny) – přesto flexibilní –Význam prostředí (např. pomalované lavice, …) –Zobrazovat výsledky práce žáků ve třídě (tabulka, ...) • • • Čtyři základní strategie zamezení vývoji problémového chování při výuce • •Pravidla třídy (školní řád sice znají, ale nechápou – nevytvořili si) –Stručná, založená na fair play, toleranci, vzájemném respektu –Kopie pravidel každému žákovi (i učiteli) –V ideálním případě si je zvnitřní a už je nepotřebují •Pozitivní posilování (vyzdvihovat správné chování) –Ústně (oceňovat jen zasloužené; podrobnější komentář než „Dobře.“, což se stává frází, přináší pocit, že nám žákovo úsilí „stojí“ za více slov) –Známkou (i známkování má být interakcí) –Záznamem (tabulky, v případě nutnosti ochrany osobních údajů rozdávat např. nálepky; lze i veřejně vyhlašovat – i v rámci školy) •Sankce (učitelé tolerují chyby v učení, ale ne v chování – předpokládá se, že žák ví, jak se chovat) –Před potrestáním prověřit, jak své chování chápe žák –Sankce spravedlivé, šetřit, aby byly účinné; trestat chování, nikoli žáka –Žáci jsou velmi citliví na nespravedlnost (pozor na značkování) •Komunikace (důležité je vzájemné porozumění) –Zda žáci pochopili sdělení tak, jak bylo myšleno – • ¤ Zdroj •Viser, J. Managing Behaviour in Classrooms. London : David Fulton Publishers, 2000 •VOJTOVÁ, V. Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku a s poruchami chování jako perspektiva kvality života v dospělosti. Brno: Masarykova univerzita, 2010