Objevování vztahu k přírodě Hana Horká Zdroj: Krajhanzl, J. (2014). Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí . Brno: Lipka a Muni PRESS. Vztah k přírodě ostně stabilní vlastnosti prožívání a chování jedince k přírodě Potřeba kontaktu s přírodou • Zájem vyhledávat kontakt s přírodou a trávit v ní volný čas. • „…sklon vyhledávat určitou kvantitu a kvalitu kontaktu s přírodě blízkým prostředím v situacích, kdy jedinec pociťuje nedostatek kontaktu s přírodou; • motivy pro kontakt s přírodou mohou být různé…“ „Dobíjení baterek“ v přírodě aneb přínosy a motivy kontaktu s přírodou • Příznivé zdravotní účinky: zlepšuje krevní tlak a frekvenci srdečního tepu, venkovní pohyb přispívá ke snižování nadváhy apod. • Tzv. regenerační účinek přírody - teorie obnovy pozornosti od Rachel a Stephena Kaplanových (1989) - vliv přírodního prostředí na pozornost: příroda umožňuje mimovolné přesouvání pozornosti, které si žádá jen malou nebo žádnou snahu odpočinek vědomé pozornosti a její obnovu. • Psycho-evoluční teorie Rogera Ulricha (1983) - regenerace jako důsledek snížení stresu. Příroda, ve které se cítíme díky statisícům let evolučním zkušenosti „doma“, omezuje negativní pocity a myšlenky a navozuje příjemnou náladu, která je pro člověka regenerační. • Motorický rozvoj při pohybu v přírodním terénu a rozvoj adaptace na přírodní podmínky, estetické zážitky. • Uspokojení dalších vyšších potřeb: potřeby vlastní autonomie, tedy odpočinku od běžných vztahů, závazků a povinností; • prostor pro introspekci a sebereflexi, tedy možnost zastavit se a věnovat se sobě samému, • sebekontrola, kdy v přírodě je častěji než v moderní společnosti zřejmé, co člověk může ovlivnit (místo noclehu, suché zápalky) a co nemůže (noční bouřka, mokré dřevo); • adrenalinové zážitky, výzvy pro rozvoj vlastní schopností a s tím související prožitek vlastní účinnosti (self-efficiacy); nebo různorodé spirituální zážitky. Substituce přírody? Přímý kontakt s přírodou bez „vycházení ze dveří“: nádherné knihy kameny, mušle a šustí nábytek z masivu nebo ratanu dokumentárn í filmy Fotografie přírody na počítačových obrazovkách Nákup šumění lesa, zurčení potoka a zpěvy velryb. přírodní kosmetika nebo oděvy Osvěžovače vzduchu Láska jako záhuba přírody? • druhově chudé předzahrádky a golfová hřiště • satelitní rodinné domky pro ty, kteří chtějí bydlet „v přírodě za městem“ + environmentální dopady každodenního dojíždění do zaměstnání. • ekologická stopa turistiky: za nejdivočejší přírodou se létá na jiné kontinenty, • turistická centra a potřebná dopravní infrastruktura, • chataření a chalupaření - každý pátek tvoří na výpadovkách velkoměst kolony aut šinoucích se pryč, za přírodou. • dopady tzv. měkké turistiky – pro lepší názornost si stačí představit, jak by vypadalo Posázaví, Český kras a Brdy, kdyby sem jednoho sobotního rána vyrazilo na výlet všech 1,5 milionu Pražanů. Příroda není jen otevřenou a laskavou náručí • Pro mnohé: špiní, svědí, drásá, bzučí, houká a kouše. • Problémy s běžným pohybem či zajištěním základních potřeb jako je potrava, spánek nebo vylučování. • Pro někoho velmi stresující - spojeno se strachem, hnusem a nepohodlím. • Strach vzbuzuje nejčastěji les, hmyz, pavouci a divoká zvířata – včetně těch, která v místním biotopu nežijí. • Hnus vyvolávají výkaly a jiné sekrety, přírodní špína, všemožné pachy, rostliny a živočichové – zejména ti, kteří jsou měkcí, slizcí a lepkaví. • Příčina nepohodlí - počasí, vlhkost a průvan, obtěžující zvuky a pachy. Adaptace na přírodní podmínky • Schopnost přímého kontaktu s přírodním prostředím a zajištění základních potřeb jedince v něm. • Připravenost pro kontakt s přírodním prostředím, aby se člověk v přírodě zbytečně nebál, neštítil a neprožíval kontakt s přírodou jako nepohodlný (zbavení pocitu strachu, odporu apod.). • Podmíněna psychofyzickými dispozicemi, které zvyšují pravděpodobnost zvládnutí nároků přírodního prostředí. Estetický postoj k přírodě „…citlivost, vnímavost a všímavost k estetickému rozměru přírodního světa, kdy je pozornost člověka mimovolně přitahována okolním přírodním světem, který v něm vyvolává spontánní estetické zážitky…“ • schopnost vyjádřit vlastní prožitek přírody – slovní, písemné, dramatické, výtvarné, apod. vyjádření osobního zážitku z přímého kontaktu s přírodou. Projevy estetického postoje k přírodě • Příroda „nabízí sice všude, všem a zdarma. Jenže tak často marně, protože nahluchlým šeptá, barvoslepým maluje, bezcitné hladí,“(Strejčková, 1998: 1). Jak mohou lidé vidět sníh: • „Když padá sníh, je ticho bílé. Když padá sníh, tak postůj čistá chvíle. Když padá sníh, je plno v prázdných ulicích. Podívej se ven, mám důvod k radování, postačí mi jen, když padá bez přestání. Do rána zasype, i to co nevíte, i to co tajíte, bílou...“, zpívá Jablkoň v písni Když padá sníh (album Písničky, 1997). • „To mokré bílé svinstvo padalo za límec, už čtvrtý měsíc v jednom kuse – furt prosinec. Večer to odhážu, namažu záda, ráno se vzbudím a zas k…. padá,“ recituje Jaromír Nohavica v písni Ladovská zima (2006). „Příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat. Kdyby nebylo mých předků, kteří bojovali proti různým živočichům, tak bych tady nebyl.“ (Jan Stráský, v letech 2011–2012 ředitel Národního parku Šumava) Panský postoj • Člověk může využívat a přizpůsobovat přírodu svým potřebám podle libosti. • Příroda nemá žádnou vlastní hodnotu, záleží jen na tom, jak ji člověk dokáže využít ve svůj prospěch. • Pokud to umožňuje lidský intelekt a důvtip, není důvod se omezovat – člověk má právo si od přírody vzít, co potřebuje. Správcovský postoj z biblické představy člověka jako správce božího stvoření. • Člověk je přírodě nadřazený a ta mu slouží k uspokojení jeho potřeb. • On s ní však jako dobrý správce má hospodařit svědomitě a zodpovědně. Romanticko-spirituální postoj • Silná úcta k přírodě (může mít i podobu uctívání Matky Přírody). • Lidé jsou součástí přírody, která jim dává mnoho ze svých darů, a člověk by se měl omezit ve svých potřebách, aby nepoškozoval přírodní svět. • Pokud se člověk příčí přírodním dějům, příroda ho potrestá. Partnerský postoj • Hledá rovnováhu mezi potřebami lidí a potřebami přírody. • Strádání přírodního světa má podobnou váhu jako strádání lidí. • Ideálem je nalezení harmonie mezi potřebami člověka a přírody. Etický postoj k přírodě • Predispozice, která ovlivňuje vnímání, myšlení, cítění a jednání vůči přírodě. Tvoří ji morální přesvědčení a morální emoce spojené s přírodou. • Reflexe různých pohledů na přírodu, postojů k ní a ujasňování si vlastních hodnot a postojů. • Reflexe různých hodnotových a etických pohledů na přírodu. Vědomí různosti postojů vůči přírodě. • Schopnost analýzy hodnotových systémů - jak se projevují v konkrétních situacích a jak ovlivňují osobní postoje. • Vyjádření vlastních hodnot ve vztahu k přírodě. • Ocenění významu přírody pro život člověka. Environmentální vědomí • ochota k (záměrnému) proenvironmentálnímu jednání, která vychází z motivů chránit životní prostředí. • rozsah a hloubka ochoty k takovému jednání. • povědomí o environmentálních problémech, • znalost environmentálních následků chování a morální normy spojené s environmentálním chováním (relevantní subjektivní normy, postoj k chování a vnímaná kontrola chování). • působí na environmentální chování vždy společně s jinými vnitřními a vnějšími faktory.