ALTERNATIVNÍ ŠKOLY které nenajdeme v ČR Jenský plán Petera Petersena Motto o o „Učíme se, pracujeme, zpíváme a hrajeme si společně. Všichni jsme za naše společenství odpovědni.“ Peter Petersen (1884-1952) opedagog a filosof ovlivněný Lamprechtem a Wundtem oprvní snahy o rozdělení vyučování na základní výuku a kurzy, idea školního společenství ostěžejní rok 1925, nástup na univerzitu v Jeně ospisy Obecná pedagogika (1924), Vnitřní reforma školy a nová výchovy (1925), Nové pedagogické hnutí v Evropě (1925), Malý Jenský plán (1927) a Nauka o vedení vyučování (1937) Základní myšlenky a východiska I. oceloživotní cyklus za účasti vychovávaného i vychovatele (jeho funkce je řídící) o„životní společenství“ - seskupení lidí za účelem společného života a práce ve škole ozískávání poznatků ze všech oblastí vlastní činností, rozvíjení myšlení v komplexních souvislostech a schopnosti řešit problémy ozákladem reálná situace a učení se v reálné situaci o„pedagogická situace“ - situace, v níž se tvoří problémy a otázky jak určené učiteli, tak žákovi, tyto otázky je třeba řešit, reagovat na ně, zodpovědět je o Základní myšlenky a východiska II. odvě roviny (pohled na učitele a jeho aktivitu) - vedení vyučování o - vedení ve vyučování ocílem výchova založená na modelu rodinné výchovy, jen rodič, je v jenském plánu nahrazen tzv. obcí, která vychovává své členy k vzájemné pospolitosti orozdělení vyučovací látky - tři základní pojmy, „bůh, příroda a svět člověka“ oovlivňuje týdenní – okruhy: bůh, příroda a lidskost (navazuje získávání vědomostí a dovedností za pomoci kursů různého zaměření) o Základní myšlenky a východiska III. odělení na napěťová pole o - látka (objekt poznání) X - to, co nelze pochopit osmysl v „akceptaci a převzetí napětí“: a)v rovině člověka, jenž přijme vnitřní napětí (uvažování, nazírání, vnímání problému, pronikání) b)na základě okruhů čtyři prvotní formy (rozhovor, hra, práce a slavnost) ookruhy týdenního plánu o - bůh (rozhovor, slavnost) o - příroda (rozhovor, práce, slavnost) o - člověk (rozhovor, hra, práce, slavnost) o Základní organizace vyučování I. oškola pro 400 – 500 žáků ojeden učitel se stará o 50 žáků očtyři základní kmenové skupiny: o - nižší skupina (1. - 3.ročník) o - střední skupina (4. - 6.ročník) o - vyšší skupina (7. - 8.ročník) o - skupina mládeže (9. - 10.ročník) oděti ve třídě seskupeny dle chronologického věku i se svými vrstevníky o Nižší skupina 1.-3. ročník věk 6-8 let čtení, psaní, počítání; práce ve skupinách; didaktické hry; kreslení, náboženství, hudebně gymnastická výchova Střední skupina 4.-6. ročník věk 9-11 let skupinová práce v nauce o kultuře, zeměpise; kurzy v jazyce a počtech; odborné kurzy - cizí jazyk; hudebně gymnastická výchova; náboženství Vyšší skupina 7.-8. ročník věk 12-13 let skupinová práce; řešení společenských otázek; odborné kurzy; případně druhý cizí jazyk Skupina mládeže 9.-10. ročník věk 14-15 let vzdělání připravující pro povolání; skupinové vyučování; odborné kurzy Základní organizace vyučování II. Základní organizace vyučování III. orozvrh koncipován do tzv. kurzů okurzy povinné (základní kurzy mateřského jazyka a matematiky a úvodní kurzy k ostatním předmětům) a volitelné oškolní třída podobu jednoduché obytné místnosti, tzv. školního obytného pokoje olehké a jednoduché stolky a židle, řada poliček a skříněk opomůcky dostupné každému, žáci se podílí na výzdobě třídy Základní organizace vyučování IV. ožáci ve školním pokoji pracují ve dvou až čtyřčlenných skupinkách, tyto skupinky mají co největší možnou míru svobody oškolní řád má podobu zákona, který vytváří a určují sami žáci (co kolektiv schválí je závazné pro jednotlivce) ohodnocení – kombinované, známky kritizovány, ale uplatněny, je možné je doplnit slovním a písemným hodnocením, z pořátku výuky známkování zrušeno oneexistuje vysvědčení v tradiční podobě Základní organizace vyučování V. oškola musí plynule navazovat na mimoškolní život dítěte odo týdenního plánu práce se včleňuje i sobota a neděle, kterou dítě tráví se svými rodiči v rodině (prakticky probíhá výuka) otýden bývá zahájen a ukončen slavnostmi počátku a závěru týdne ood úterý do pátku zařazeny kurzy pro matematiku a jazykovou výuku ov závěru dopoledního vyučování úvodní nebo procvičovací kurzy pro jednotlivé kmenové skupiny o Základní organizace vyučování VI. omezi vyučováním dopoledním a odpoledním je tzv. školní volno, velká přestávka mezi vyučováním v délce 40 - 50 minut otři části v délce trvání max. 15 minut (pohybová aktivita, klidová část s odpočinkem a volné hry) oodpolední kurzy práce v dílnách, hry, sport, výuka cizích jazyků o Formy vyučování očtyři základní formy vyučování o rozhovor o hra o práce o slavnost opři účelném střídání forem jsou naplňovány základní cíle - rozvoj sociálních kontaktů, utváření schopnosti sociální komunikace, možnost seberealizace jedince nebo rozvoj jeho tvořivosti Formy vyučování - rozhovor očinnost učitele a žáků, při níž spolu vzájemně komunikují okruh – mezi učitelem a žákem žádná překážka, každý dostává možnost vlastního vyjádření, spolurozhodování oblok – žáci i učitel sedí na stolcích sestavených do čtverce či pětiúhelníku, každý má pevně určené místo, jedna daná činnost i úkol oneformální kruh – volné seskupení žáků a učitele, dovoluje žákům komunikovat mezi sebou navzájem a skupiny utvářet podle vlastního přání okupa – příležitostná forma sjednocení dětí (práce na zahradě, návštěvě divadla, naučná stezka), možnost rozhovoru při práci nebo zaměstnání, v přírodě „tábořící skupina“ Formy vyučování - hra oplánované hry s jasnými pravidly ovolná hra – realizována v místnosti vybavené pro hraní, využití v nižší // spodní skupině jednou týdně v hodinách volného hraní a modelaření ovyučovací hry – výuka ve třídách, vhodně didakticky upraveny oúčelové hry – využití o přestávkách, v tělesné výchově, jasně vedeny a předem naplánovány, dokonale promyšleny a připraveny (hry řízené) ovizuální hry – improvizované dramatizace, loutkové hry, hry s maňásky, verbálně improvizační výstupy, vlastní dramatické výstupy dětí v připravených scénkách či divadelní představení s rolemi pro jednotlivé žáky Formy vyučování - práce onejčastěji používanou metoda, každý den věnováno asi 100 minut ov kmenových skupinách se nejčastěji pracuje formou skupinové práce (skupiny soustředěny okolo pracovních stolků), učitel tvorbu neovlivňuje, žáci je tvoří spontánně, využití při čtení, psaní, počítání, malování; žáci se učí pracovat s informacemi, vyhledávat je, získávat i zpracovávat okursy – několik druhů kurzů, úvodní kursy - seznamování nových žáků s prostředím, osvojování nových pracovních technik; úrovňové kursy - rozdělují žáky podle nadání, mateřský jazyk a matematika; zaškolovací kurzy - zaškolují žáky do nových technik (použití map, zřizování tabulek); zvláštní kursy - děti se zájmem o jistou oblast; volitelné kursy - žáci sami utváří po stránce obsahu a podporují zvláštní nadání a zájmy Formy vyučování - slavnost oposiluje vzájemné vztahy v kolektivu a rozvíjí citový život dětí oslavnost rána nebo oslava konce týdne - učitel navrhuje program činnosti, žáci se podílejí na jeho utváření oslavnost adventu, vánoc – učitel řídí a vede slavnosti pořádané u příležitosti různých společenských svátků oslavnost přijímaní nových žáků – učitel řídí slavnost, žáci se podílí ve skupinách nacvičením programu pro nové žáky oslavnosti organizované samotnými žáky – učitel nechává veškerou aktivitu a starosti s přípravou a realizací na žácích; využití u příležitosti narozenin dětí, loučení se s učiteli nebo žáky Současnost Jenského plánu onejvíce rozvinuto v Nizozemí odále Německo, Belgie, USA, u nás 1 škola ojeden z hlavních přínosů Jenského plánu pro inovaci školy a výchovy - snaha o integraci individuálních a sociálních cílů, snaha o rozvoj jedince jako osobnosti i jako člena lidské pospolitosti Literatura o o oDIETRICH, TH. Die Pädagogik Peter Petersens: der Jena-Plan: Modell einer Humanen Schule. Bad Heilbrunn : J. Klinkhardt, 1986. oHRDLIČKOVÁ, A. Alternativní pedagogické koncepce. České Budějovice : Jihočeská univerzita České Budějovice, PdF, 1994. oSVOBODOVÁ, J., JŮVA, J. Alternativní školy. Brno : Paido, 1996. oSVOBODOVÁ, J. (ed.). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí – Zdroje inspirace pro učitele. Brno : MSD, 2007. oPRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha : Portál, 1996. oRÝDL, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno : vlastním nákladem, 1994. oRÝDL, K. Peter Petersen a pedagogika Jenského plánu. Praha : ISV nakladatelství, 2001. o oWinnetská soustava Winnetská soustava o o oWinnetská soustava nebo plán vznikl v Illinois ve městě Winnetka o oSoustava měla překonat nedostatky Daltonského plánu, zvláště jednostranné knižní studium a přílišný individualismus o oZavedl ji Carleton Wolsey Washburne (1889-1968), kterého inspirovaly práce Johna Deweye, ve Winnetce u Chicaga o oByla uskutečňován ve 20. letech 20. století o oWashburne sestavil sytém vyučovacích metod a postupů, uspořádaných v určitém organizačním rámci o oVycházel z Daltonského plánu, který poněkud obměnil a zlepšil tak, aby vzal v úvahu jeho největší nedostatky a odstranil je Winnetská soustava oNa rozdíl od Daltonského plánu dělí učivo na společný základ a kreativní skupinové aktivity. Společný základ musí absolvovat všichni, aby postoupili do dalšího ročníku. Skupinové aktivity dávají žákům prostor k seberealizaci, slabším žákům pak během tohoto času učitelé pomáhají, aby zvládli společný základ. o oAni tento systém zcela nepřekonal nedostatky Daltonského plánu, jeho individualismus, formalismus a fragmentárnost ve vzdělání o oZachovává princip samoučení a ze sociálních důvodů je spojuje s hromadným vyučováním o oDaltonská škola s využitím prvků Winnetské soustavy v současnosti ve světě existuje hlavně v USA, Holandsku, Anglii nebo anglicky mluvících zemích, které přejímají některé její prvky o oWinnetský plán nastartoval změny v kurikulech zvláště amerických škol. o o o Systém učiva oUčební látka byla rozdělena na dvě části: oprvní část obsahovala základní učivo, každý žák ji měl absolvovat individuálně svým tempem odruhá část byla tvořivá, byla založená na praktických úkolech ze života a řešila se ve skupinové práci oUčivo je rozděleno do předmětů oindividualizujících (mateřský jazyk, matematika, psaní, čtení ) a socializujících (hudební, tělesná a výtvarná výchova, ruční práce, dramatizace, literatura) opro individualizující předměty byly sestaveny speciální učebnice, ve kterých byl návod k řešení úkolů ve formě obdobného příkladu opro samostatnou kontrolu byly v učebnicích připojeny výsledky řešení příkladů a testy v různých obměnách o o Podobně jako v Daltonském plánu je učivo dáno pro všechny žáky standardně. Systém práce ve výuce oučební individuální plán byl sestaven na dva roky ožáci pracují samostatně, ve skupinách a hromadně osamostatné studium zabírá jen polovinu vymezeného času, druhá polovina je věnována společným činnostem dětí odo skupin se žáci zařazovali podle individuálních zájmů a schopností ohromadně pracují žáci v sociální činnosti- diskuze, dramatizace, hry… očas ke zvládnutí látky samoučením a samostatnou prací je individuální okaždý den se zařazuje tzv. volná hodina, kterou je možno využít k dohnání toho, co žák nestihl (pomáhá a usměrňuje učitel) onepropadá se, žák buď postupuje dál, nebo se vrací k opakování a procvičování Hodnocení učebních výsledků oUčivo je sestaveno do programů, pokračujících krok za krokem, kterým odpovídají kontrolní testy oTesty neplní funkci známky, pouze hodnotí zvládnutí nebo nezvládnutí učiva oAutodiagnostické testy umožňovaly provádět sebekontrolu a teprve, když se žák přesvědčil, že učivo zvládl, nechal se přezkoušet učitelem oV případě neúspěšného ukončení testu měl žák možnost znovu se vrátit k učivu za pomoci prohlubovacích cvičení oHodnocení žáka mělo podobu zápisu o splnění cíle oVětší důraz na opakování se projevil v možnosti více cvičit pro méně úspěšné žáky, k tomu měli možnost zabývat se navíc určitými partiemi učiva, které byly určeny k opakování Organizace školy otřída zůstává pohromadě, žáci sedí v jedné místnosti, ale pracují individuálně oučitel má být rádce, pomáhá při samostatném studiu a připravuje učební problémy a zkouší odiagnostická funkce učitele byla tak posílena výraznou žákovou sebekontrolou ojsou využívány třídy, pracovny, laboratoře obyly podporovány kolektivní činnosti s důrazem na význam sociálních dovedností, spolupráce a solidarity, na rozvíjení sociálního cítění a tvořivosti žáků (společné hry a zábavy, výlety, společní shromáždění, realizace společných projektů, práce v dílnách a na zahradě) ožáci měli svoji samosprávu, vydávali vlastní časopis, věnovali se výtvarným a hudebním činnostem okladen důraz na společenský život školy Literatura oJůva, V. sen. & jun.: Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1995. oPrůcha, J.: Alternativní školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 1994. oRýdl, K.: Jak dosáhnout spoluzodpovědnosti žáka. Praha: Agentura STROM, 1998. oSingule, F. – Rýdl, K.: Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha: SPN, 1988. oSvobodová, J. – Jůva, V.: Alternativní školy. Brno: Paido, 1995. oVáclavík, V.: Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové: LÍP, 1997. oPrůcha: Alternativní školy, Portál, Praha 1996 Moderní pracovní škola C. Freineta Buchdruck-15-jahrhundert_1 o o o o oAutor francouzský učitel Céline Freinet oPar la vie-pour la vie-par le travail oHlavní idea : Z života - pro život - prací o Celestin Freinet Nejdůležitější prvky školní práce oTřída jako mnohostranně rozčleněný pracovní prostor oIndividuální týdenní pracovní plán žáka oPracovní knihovna oKartotéka – rozčleňující základní učivo pomocí karet s texty oAkustické učební programy oŠkolní tiskárna s mnohostranným použitím oNástěnka pro zveřejňování kritik, pochval, přání a pracovních výsledků žáků o o o Freinetovská škola oKritizuje: oOdcizení školy od života oVerbální osvojování konkrétních poznatků oNedostatek praktických činností ve vyučování oOdtržení duševní práce od tělesné o o oVysoce hodnotí význam práce v životě člověka o o Freinetovské vyučovací techniky oVolné vyjadřování oPraktické práce oMimoškolské pozorování oIndividuální práce oÚzká spolupráce učitelů o Le conseil des enfants à Freinet Náplň pracovní činnosti oVychází ze zájmů a potřeb dětí: v nemají rozvrh hodin, neexistují vyučovací hodiny v neexistuje pevně stanovený učební plán v sestavuje se společný týdenní plán a individuální pracovní plány vpři tvorbě plánu se vychází ze zájmů žáka une3 Úkoly učitele oVytvořit podnětné vyučovací prostředí oVytvořit podnětný materiál a techniky výuky oŠkola má mít pracovní charakter v_Lire%20ecrire%20T1 Cíle: oMaximální rozvoj osobnosti dítěte v racionální společnosti oDítě si samo formuje vlastní osobnost, dítě je subjektem vlastní výchovy Rozšíření škol oFrancie oBelgie oNizozemsko oV ČR nepracuje alternativní škola s komplexní freinetovskou koncepcí Literatura oProkop, J. Freinetovo pedagogické hnutí. Alfa Revue, 1, 1991, 2, s. 27-34. oPrůcha, J. Alternativní školy. Praha: Portál, 1996. oRýdl, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: M. Zeman, 1994. oSkalková, J. Za novou kvalitu vyučování. Brno: Paido, 1995. oŠtech, S. Škola stále nová. Freinetova „moderní škola“. Praha: Karolinum, 1992. ohttp://ceskaskola.cz/Ceskaskola/AR.asp?ARI=1018968cai=2125 ohttp://www.icem-pedagogie-freinet.org/icem-info ohttp://fr.wikipedia.org/wiki/p%C3%A9 ohttp://ecoles.ac-frain.fr./hattenville/ o o