vesmír
11
O) PŘÍRODOVĚDECKÝ ČASOPIS O       PRVNÍ ČÍSLO VYŠLO ROKU 1871
O)
ROČNÍK 78(129)
ISSN 0042-4544
■ DEPRESE
■ INCEST A GENETIKA
■ LASERY A POHYB KONTINENTŮ
■ PYRAMIDOVÉ SLUNCE
■ HENDIKEPOVANÉ BABIČKY
■ GRAFFITI A „MENHIRY"
■ VĚSTONIČTÍ LOVCI
Cena 77,70 Kč (pro předplatitele 49 Kč)
Graffiti nejsou jen pomalované zdi
(a archeologie není jenom studium pravěku)
VÁCLAV MATOUŠEK
Asi před dvěma nebo třemi lety jsem na nádraží v Praze Smíchově spatřil najednom vagonu veliký barevný nápis NEOUT. Odborný archeologický termín v kontextu graffiti mě natolik zaujal Že jsem se o tuto tvorbu, lépe řečeno o kulturu sprejerú, začal více zajímat Později vyšlo najevo. Že termín neolit byl znakem dnes již neexistující sprejerské skupiny, jejíž členové si říkali Nový neolit klub (NNK). Bývalý člen této skupiny v internetové debatě popřel jakoukoliv souvislost názvu s archeologii. Sprejery patrně zaujal termín sám o sobě. jako pozoruhodná skladba písmen." Při pátráni po nápisech NEOUT jsem postupně navštívil několik sprejerských lokalit,® v nichž mě zaujala sprejerská archeologická kultura - skladba a množství odpadu a také způsob, jak v Jednotlivých lokalitách sprejeři odpad tvoři
Termín archeologická kultura zde používám v souladu s teorií, podle níž se stává archeologickým pramenem každý kulturní prvek, který je alespoň dočasne vyřazen z živých společenských souvislostí, ze společenského pohybu. Průběžné vznikání a zanikání takto chápaných archeologických pramenů je nedílnou součástí života společnosti od samého počátku její existence až po současnost. Na rozdíl od tradičné pojaté archeologie, jejíž předmět studia je chro nolofiicky vymezen obdobím před nejstaršími dochovanými písemnými prameny, rozšiřuje výše uvedené pojetí archeologického pramene působení archeologie i ba období plně „literární".™
Snímek nápisu NEOLIT © Hana Rysová
Kultura tvůrců graffiti představuje jeden z prvků současné společností, k jejichž poznání může svou trochou do mlýna přispět i archeologie. Zcela obecně lze graffiti charakterizovat jako jeden z projevů (především) teenagerského hledání vlastni identity a výrazů revolty proti oficiální kultuře dospělé majority. Kultura graffiti je spojena zejména s prostředím velkých měst a obsahuje znaky, které ji přibližují tajným společnostem známým z etnologických výzkumů předindustriálních společností.
Příslušníci graffiti komunikují specifickým slangem, který Je do značné míry odvozen z angličtiny (viz rámeček Pavly Loucké na protější straně). Nazývají se writeři. sdružují se do komunit zvaných crew. klany nebo gangy. Veřejnost zná graffiti především na základě tugů (podpisů, identifikačních znaků) jednotlivých crew, které bývají rozmístěny doslova všude, po celém městě. Dalším obecné známým prvkem kultury graffiti jsou pomalované vagony metra a vlaků [whole car). Tyto projevy spolehlivě plní je-den ze základních cílů writerú: upozornit na sebe, šokovat majoritní konformní společnost dospělých.
Kromě aktivit, které jsou ve zjevném rozporu s psanými i nepsanými zákony majoritní společnosti, vytvářejí writeň i tzv. legály, jejichž tvorba je konformní společností víceméně tolerována. Jde o malby na betonových zdech železničních, tramvajových a automobilových koridorů, na mostních konstrukcích, říční navigaci apod. V těchto ústraních writeri vytvářejí [bombíi rozměrné barevné malby {piecy). jejichž základem Je osobitá kaligrafie. Writeň pracují buď samostatně, nebo se scházejí ve větších počtech na specifických výtvarných soutěžích (party. Jamy). Legály zaujímají společně s whole cary v hodnotovém
1) Za spolupráci při páirání po významu tágu NEOLIT dekuji Heleno Javůrkové. studentce obecne antropologie 1ZV UK Praha.
2) Za seznámeni s prvými lokalitami a za základní informace o sprejerské kultuře dekuji svým synům Václavovi a Janovi, další Informace Jsem čerpal z internetového časopisu BBARAK (http:// www.hip-hop.cz/ubarak/graffltl.htrn) a na Internetové adrese www graffiti. org/ index / laik. h tmi.
3| Podrobnej! napr. Matoušek V.. Sýkorová [,: Společnost a kultura vr svetle archeologie. Příspěvek k diskusi n predmetu, prostředcích a metodě archeologického výzkumu. Archeologické rozhledy 50. 746-771. 1998.
PhDr. Václav Matoušek, CSc, ('1954} vystudoval prehistorii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze. V Archeologickém ústavu AV ČR v Praze je vedoucím redaktorem časopisu Archeologické rozhledy. Dlouhodobě se věnuje speleoarcheo-logii a studiu starší doby bronzové. Souběžně pracuje na dílčích projektech z oboru archeologie novověku a současnosti. Přednáší archeologii na Institutu základů vzdělanosti UK v Praze, (e-mail: matousek@arup.cas.cz)
636   VESMÍR 76. listopad 1999 • http //www cts.cuni cz/vesmir
78424731
žebříčku kultury graffiti jedno z nejvyšších míst a s jistou nadsázkou Je možné Je povazovat za posvátné okrsky (o nežádoucím vstupu „nezasvícených" do těchto míst jsem se na vlastní kůži pře svědčil, když mŕ z jednoho legálu „vyprovázela" sprška kamení). Pravé na nékolika pražských legá-lech jsem v srpnu a září r. 1999 sledoval charakter sprejerské archeologické kultury.
Důkladnou méřiéskou. kresebnou a fotografickou dokumentaci jsem provedl pouze v severní části nadzemního železničního koridoru v Praze 8-Libni. v blízkosti kolonie Kotlaska. Náhodně vybraný dvacetime-trový úsek legálu jsem zde porovnal s dalším náhodné zvoleným úsekem železniční trati, který byl asi 25 m od sledovaného legálu. Poznatky z Libné jsem potom srovnával s obdobnými pražskými lokalitami, a to na železničních koridorech v Praze 4-Michli a Praze 2-Vršovicích, mostní konstrukci v Praze 5-Barrandově, říční navigaci v Praze 7-Ho-lešovicích a na parkovištích a tramvajových koridorech v Praze 8-Florenci a Praze 1-U Bulhara.
Sprejerský odpad
Základními charakteristickými prvky sprejerského odpadu jsou plechové tlakové bombičky sprejů icany). a především jejich plastová víčka, která snadno podléhají destrukci - prostory legálů jsou barevnými úlomky plastových víček doslova posety. Další výraznou složkou jsou plechové nebo plastové obaly od Balakrylu, Remakolu. latexových, emailových a dalších barev a úlomky dřeva používané pří jejich míchání. Ojediněle se vyskytnou rozpůlené plastové láhve od nealkoholických nápojů, které jsou rovněž používány k ředění a míchání barev. Dále je možné nalézt molitanové válečky na plošnou aplikaci barev a gumové rukavice.
Kromě specifické složky vznikající v souvislosti s primárními sprejerskými aktivitami obsahuje odpad i složky společné naprosté většině antropogen-ního odpadu. Jde o doklady konzumace potravin a návykových látek. V případě legálů to jsou obaly od nealkoholických nápojů a obaly od cigaret i zápalek (včetně cigaretových nedopalků a vyhořelých zápalek). Na železniční trati mimo legál naopak převládají obaly od alkoholických nápojů a obaly od konzervovaných potravin. Nejpočetnéjší složku zde tvoří útržky toaletního papíru.
JAZYK AUTORU GRAFFITI
Slovo graffiti pochází z italštiny (plurál od graffito - nápis), hnutí však vzniklo v USA. Autoři graffiti jsou svému okolí známi jako sprejeŕi. oni sami si však říkají wrť teři. Sdružují se do skupin crews. Dorozumívají se specifickým slangem, který je v podstatě kombinací obecne češtiny a českých slangových výrazů s angličtinou a anglickými slangovými výrazy. Význam anglicizmů bývá někdy zúžen (can pro sprej s barvou odpovídá anglickému slovu pro jakoukoli plechovku či kovovou nádobu), jindy posunut (bomb je rychle udělané ilegální graffiti). Některá z těchto slov lze považovat za argo-tizmy. protože zmíněný posun slouží k utajení pravého významu.
Uvedme pár slov získaných přepisem nahrávky živých dialogů (ponechán fonetický pravopis). Vultrein (whole train - celý vlak) a vulker (whole car - celý vagon) se vztahují k ploše pokryté barvou. Rozsah pomalování vymezují i slovní spojení end tu end či top tu boton (od začátku do konce a od střechy po podlahu). Mají-li někde writeři keny (can viz výše) a buri, pak to znamená, že tam malují další graffiti. Burít zřejmě vzniklo z češtiny od slovesa pobuřovat. Burení lze zbombit (pomalovat toho co nejvíc za co nejkratší dobu) nebo přebuřit něčím jiným. Frouap (throwup) je pouhý nápis bez vybarvení, pyžamko označuje trojrozměrné graffiti s proužkovým vybarvením. Pro složitější kompozice se dělá skeč/k (deminutlvum od sketch), tedy náčrtek. Kulimarkr Či edíng (coolimarker, edding) jsou druhy používaných fixů, ultrafetkepa (ultra-fatcap) je velmi silná tryska spreje, skiny (skinny) je naopak tenká. Writeři mají své nováto-ry pracující freš i své xeroboje („kopírky") napodobující styl druhých.
V jazyce writerů tedy najdeme česká slova (stříbérko - graffiti, jehož základem je stříbrná barva), anglická slova (backline - linka mezi obrysem a pozadím) i slova odvozená ze slov anglických (rúftopek- „věc" na střeše, graffiti ve výšce). Pavla Loucká
Pozn. rrd.: Diky laskavrmu svoleni auturek publikujeme údaje z článku Diany Svobodové a Evy Kavalove. který vyjde koncem listopadu v NaSi řeci H2, 245-254. 1999/5.
Pozůstatky přípravy, uchovávání, transportu a konzumace potravin jsou podstatnou složkou veškerých archeologických kultur bez ohledu na prostor a čas jejich vzniku. Není to jistě překvapivé. Konzumace potravin je jednou ze základních potřeb, kterou je člověk schopen uspokojovat téměř kdekoliv a kdykoliv a zároveň je s kulturní konzumací po-
PRAHA ZMALOVANÁ
Řeknete pračlověk - ale on to byl náš předek! Váš taky. Jeho krev dosud kolotá v našich žilách, byt ve stavu zředěném krvemi líných podobných Kdybyste couvali po generacích nazpátek a probírali všechny dědečky, jak šli za sebou, nutné byste dospěli až k němu K onomu pradědovi, kterého pánové Voskovec a Werich charakterizují v písni slovy: Celo nízký, hnáty dlouhý, všude chlup, mozku ždibec, za to huba samej zub... Kdyby se tento náš praděd tady dnes objevil, nejspíš bychom se k němu nehlásilt. Nejspíš bychom se styděli za svého pokrevního příbuzného, který by vydával neartikulované zvuky a nevěděl by, co je to oděv. A přece tu byl a přičinil se o to, že existujeme.
Tenhle člověk stál kdysi před skalní stěnou... civěl na ni... a pak začal malovat. Pomaloval tu prázdnou plochu a deště a větry jeho dílo zničily. Jen tu a tam. v jeskyni, v niž počasí nemohlo uplatnit svůj vliv, dochovaly se ty kresby prapředků. V Altamiře napr
Vědci tyhle malby vysvětluji jako rituální počin. Skrze ně nechal náš děd ovlivňovat výsledek lovu ve svůj prospěch, a protcrjsou to právě zvířata. Nu, nechrne vědcům jejich teorie - ostatně možná, že to tak opravdu bylo Já však mám taky svou teorii. Ty obrázky mohly vzniknout jen tak z potřeby něco namalovat. Proč ne? A že isou to právě zvířata a lovci kolem nich, si vysvětluju jednoduše tím, že si položím otázku: Co jiného měl ten Člověk malovat? Zátiší'7 Krajinku7 To ho asi příliš nevzrušovalo. A bylo vlastně kolem
k vidění ještě něco jiného. Já si myslím, že si namaloval ta zvířata třeba jen tak pro potěšeni a proto, že ho nic jiného nenapadlo.
Pravda, mohl taky namalovat ženu. Sošky tohoto druhu se vy-skytujou a vědci jim říkají Venuše. Opět tu fantazie vědců podsouvá našim dědečkům něco, co vůbec nemuselo být pravda. Jak přišli na tu Venuši? Já bych neměl tu odvahu tvrdit, že náš prapředek, který Venuši vyřezal do kousku kosti, se jmenoval Zdeněk, i když by se mi to líbilo. Počínám si přece jen seriózněji a říkám, že neznám jeho jméno. Dokonce si ani nejsem jist, že nějaké měl Chci být ba i tak seriózní, že si nedovolím tvrdit ani tak pravděpodobnou věc, že se Zdeněk nejmenoval. Prosté říkám, že nevím. Ale trochu jsem odbočil.
Dědeček lovec tedy maloval na stěnu převážně zvířata. Portréty žen byly zobrazovány jen jemnějšími povahami, a zátiší nebo krajinku nenamaloval tehdy snad nikdo. Byly to náměty zřejmě nezajímavé.
V altamirské jeskyni se nám tedy dochoval doklad, že náš prapředek pocítil potřebu pomalovat prázdnou plochu. Pohnutky po-nechme stranou. Víme bezpečné, že tu vznikla tradice, která se táhne přes cele věky až podnes. Existuje mnoho dokladů o tom. že toto umění nejveřejnějši bujelo v každém věku. Důvody k němu byly různé a o některých si už nemusíme jejich smysl domýšlet, nebotje zcela jasný.
V Rímé na Palatinu máme další doklad téhle podivné tvořivosti lidskě. Kdosi netolerantní se tu vysmívá křesfanům posměšným
http://www.cts.cuni.cz/vesmir • VESMÍR 78. listopad 1999 637
travin spojena mimořádně velká a pestrá tvorba odpadu i dalších hmatatelných stop.
Jednotlivé legály se od sebe výrazně liší volbou odpadových zón. Sprejeři přitom, zdá se. jednají v souladu s nepsanými normami majoritní společnosti, ztádný odpad nebyl pozorován na parkovištích
Snímek © Jiří Heller. CD-FOTO BLER
a tramvajových koridorech (nepochybně zde nálezovou situaci druhotně ovlivňuje činnost úklidových čet). Relativně málo odpadu je v prostorech kolem mostních konstrukcí a na říčních navigacích. Odpad je zde soustředěn v převážné míře do přilehlých pásu křovin a nekultivované vegetace. Nejvíce odpadu je možné pozorovat v okolí legálů na železničních koridorech. Chování sprejerú zde zjevně navazuje na obecně rozšířenou představu, že hromadění odpadků při veřejných komunikacích vně pravidelné obytné zá stavby (železnice, silnice) je společensky přijatelné jednání. Charakter odpadových zón ovlivňuje rovněž velikost využívaného prostoru. Zřetelně se to projevuje na železničním koridoru v Praze-Libni. Sprejeři se zde pohybují v kolejlšti širokém 11 m, které Je po obou stranách vymezeno kolmými vysokými zdmi z betonu. Tísněni navíc projíždějícími vlaky, vytvářejí zde sprejeři při zdech doslova kulturní vrstvu charakteristického odpadu. V ostatních lokalitách není koncentrace odpadu tak vysoká, odpovídá koncentraci městského odpadu v dané lokalitě obecně.'4' □
4) Podrobná studie o kultuře graffiti ve svetle archeologie bude uveřejněna v časopise pro kulturní/sociální antropologii Cargo.
Graffiti - řeč prázdných duší
Grafická výpověď mládeže zanechávající těžko odstranitelné výtvory na zdech či vehikulech veřejné dopravy mule být bezesporu předmětem bádání archeologie současnosti. Takzvaná „smetištní archeologie" (garbage archeology) vznikla na základě správné úvahy, že o stavu společnosti nám více řeknou její odpady než sociologická zkoumání. Vzniká ovšem otázka, zda právě graffiti budou řekněme za 2000 let, tedy roku 4000. tím pravým dokumentem kultury v době svého vzniku. Nejsou-li vysoce trvanlivé a nebudou-H beze stopy zničeny při budoucí výstavbě něčeho dnes jen obtížně představitelného, tak by mohly být obtížným rébusem pro budoucí archeology.
MICHAL ČERNOUŠEK
Graffiti jsou spolehlivým dokladem nespolehlivého stavu postmoderního lidstva na konci 20. století. Jsou jakoby reklamou revoltujících. neukázně-ných, nespokojených. Je pozoruhodné, že jsou vázány na prostředí veřejných a zanedbávaných míst velkoměstských aglomerací. Na venkově a ve vesnickém prostředí nacházíme graffiti sporadicky. Polarita soukromého a veřejného je při výběru ploch jasně pozorovatelná. Urbánní mentalita, vznikající nezdravým nakupením lidských živočichů, se již tolik nestará o kvalitu odvrácené tváře svých navenek honosných mimikry. Produkce sprejerú je navíc mentálně ubohá a slaboduchá. To svědčí o tom.
/pokračováni na s. 643/
znázorněním jejich znaku nejsvětějšího. Tady už se nejedná o primitivy, posměšný kříž palatinský je dílem člověka kultivovaného, který už tu vyjádřil nejen svůj názor, ale i svoji zlobu. Tahle metoda nejen že přežila až do dvacátého století, ale naopak se v tomto století rozbujela měrou nečekanou. Zdi domů, ohrady, stěny veřejných záchodů, chodníky - to všechno jsou plochy, které, podobně jako tomu bylo v Altamiře, vzbuzují v některých jedincích touhu naplnit jejich prázdnotu sdělením, o němž se někdy právem, většinou však mylně, domnívají, že lidstvo se bez néj neobejde.
V poslední době se však objevilo něco, co bych se opovážil pojmenovat jako návrat k Altamiře. Před stěnou - snad někde v New Yorku - stanul člověk s čirou potřebou ji pomalovat. A tehdy se znovuzrodilo umění nazývané graffiti art. Z New Yorku se přelilo do celého světa - to znamená, že všude, v každém velkoměstě, se našel někdo, kdo se utkal s prázdnotou šedi a povýšil ji na exponát nejnavštěvovaněji výstavy světa A tady. ve dvacátém století, už mi to téma začíná košatět. Těch druhů veřejného sebevyjadřování je tolik, že chtě nechtě musím přistoupit k jakémusi třídění, aby se laskavý čtenář vyznal. Takže:
Děti s křídou v ruce dovedly dávno před vznikem graffiti artu proměnit zdi domú a plochy chodníků ve svá malířská plátna. Kresby paneláků, autíček a zvířátek zdobily vždy do prvního deště ulice města už za mých dětských let. Občas jsem se do tohoto pomíjivého tvůrčího procesu zapojil i já. A věřim, že takhle se
638   VESMIR 78, listopad 1999 •  hltp//www.cts.cuni.cz/vesmir
projevoval i nejeden ze slavných malířů, když mu bylo osam - co bychom za tyhlety jeho prvotiny dali!
Ale pozor - nebyla to jenom zvířátka, nebyli to jen panáci, děti v poněkud dospělejším vydáni používaly zdi také velmi často k nejrůznéjším sdělením. Chodci se pak dočítali o určitých konkrétních osobách věci, o kterých neměli ani tušeni: Tamhleten že je vůl. tamta chodí s tamhletím, tenhleten krade, jiný zase smrdí... to všechno tu bylo sdělováno většinou ve snaze někomu uškodit, někoho poškodit, ano, už v dětských létech se počínají projevovat povahy.
Kromě pomlouvačů se však na zdech a stěnách projevovaly i děti ušlechtilé, díky kterým se dočítáme takové věci, jako že: Milujú Bláhovou. Někdy takhle naplno, jindy jenom v náznaku, jakým je kupříkladu srdíčko s monogramem.
Dospělejší děti však ovládají ještě jeden druh graffiti artu: jsou to lascívni kresby a lascívni nápisy. Od útlého dětství mi bylo vštěpováno, že je to něco strašně nemravného a snad vůbec nejhor-Šího, čeho se Čiovék může dopustit. Později jsem však poznal, že zas taková hrůza to nenj a že mnohem nemravnější je třeba, když někdo, kdo se nechává líčit v čítankách Jako výkvět lidstva, dává pokyny k násilí a podvodům, nebo i taková maličkost, že někdo, kdo má moc, umlčuje toho, kdo má málo. Proti tomu je sprosfárnička na zdi jen milým pohlazením. Kluk, který namaluje tu známou stylizaci ve formě kosočtverce (píšu kluk, nebof není známo, že by tyhle symboly kreslila po zdech děvčátka), ten kluk
A
se může stát v budoucnu třeba básníkem nebo ministrem -neříkejte, že ne. Namaloval néco, co navíc ve skutečnosti vypadá úplně jinak, a důvod k jeho exhibicí nemá žádný zlý podtext. Naopak, většinou je to namalováno pro legraci. Proč v pubertálních letech je právě tahleta oblast lidského života nazírána s humorem, si vysvětluju určitými rozpaky. Humor a drsnost má zakrýt cit, který je novým prvkem v životě dospívajícího hocha a on si s ním neví rady. A tak mnohým chlapcům, kterým dělá potíž říct milujú tě. se zdá, že totéž mohou snadno a lehce vyjádřit sprostým poselstvím na zdi. Zbaví se tak na čas tíživého přetlaku, aniž by přitom před kamarády ztratili glanc, protože něha, cit a tyhlety volovinky se v tom věku ještě moc neuznávají.
V pubertálním a postpubertálním věku nevznikají tedy povětšinou umělecká dílka, spíš je to dokumentace zmatku v duši. Proto tak pochybujú o té jejich hluboké nemravnosti. Sám jsem v dětských létech nepociťoval potřebu vyjadřovat své citové problémy graficky tímto způsobem, ale taky netvrdím, že jsem byl tak docela normální. Byl jsem totiž o poznáni plašší než ostatní kamarádi.
Faktem je, že tenhleten způsob citového sebevyjadřování u některých jedinců přetrvává i do let pozdějších a zase, ani tady bych nemluvil o hluboké mravní pokleslosti. Je to spíš záležitost psychopatologicky klinická.
My. co tyhle věci nemalujeme a jen je vnímáme, bychom se mohli rovněž rozdělit na určité skupiny a podskupiny - někteří z nás se cítí být i pohoršeni, jiní dělají, jako že nic nevidí, někteří si při pohledu na obscénní nápis jen nostalgicky zavzpomínají na své vlastní mládí, někdo se uchichtne... Sám se radim do nečetné skupiny lidí, kterým vyvstanou v mysli otázky, kdo že je asi autorem tohoto nepočestného dílka, v jakém se nacházel rozpoložení, když je vytvářel, co ho k tomu yedlo... Ale už se nejspíš tímhle úsekem graffitiartologie zaobíráme dýl, než si zaslouží. Posuňme se o kousek dál.
/pokračování na sir. 640/
Snímky © Jiři Heller, CD-FOTO BLER
VESMÍR 78, listopad 1999 • http//www.cts.cuni cz/vesmir 639
Do obyčeje vyjadřovat na zdech své názory se připletla časem i politika. Vzpomeňme si na scénu z filmu Svět patří nám, kdy dva najatí malíři protichůdných hesel se sejdou před jednou ohradou. Voskovec a Werich tu vytvořili nejenom báječný klaunský výstup, ale i dokument, jak to tenkrát chodilo.
V době voleb se nápisy na zdech značně množí. Dětská křída je tu nahrazena mnohem odolnějším vápnem. Politické strany sice vylepujou své plakáty, ale to je jaksi agitace shora. Členská základna se přece taky potřebuje projevit. Ačkoliv svou stranu miluje, plakáty jí vytisknout nedá, jest to příliš nákladné, štětka a vápno udělají tutéž službu za menší peniz
Ovšem občas se v historii našich národů vyskytuj^ okamžiky, kdy se štětka a vápno stávají zbraní. Skupina odvážlivců napíše -obvykle v nočních hodinách - na zed nápis nemilý vládnoucím kruhům. Je to lakmusový papírek, podle nějž můžeme docela přesně rozlišit demokratický systém od totalitního. V demokratickém se za nápisy nezavírá. V totalitním to může stát i život.
Bydlím na Ořechovce a vzpomínám si. že jednou tu přivítala jitro tři písmena vápnem vyvedená na zdi biografu. Zakrátko nato je někdo přetřel a znečitelnil. A já uvažoval nad tím, jakou moc má v totalitě takové písmeno, když způsobí, že se někdo sebere a jde - nejspíš na něčí pokyn - písmeno zneškodnit. Ta tři písmena byla TGM.
Za války, když ješté „Velkoněmecká Ríše vítězila na všech frontách pro Evropu", objevilo se na zdech, ale nejen na zdech, nýbrž i na dlažbě a asfaltu silnic veliké „V. Tímto jediným písmenem se rozhodla německá vrchnost naštvat skoro všechny Cechy najednou. Chodilo se kolem těch pismen a bylo těžko na duši. protože se védélo, že to ..V" nelže. Německo skutečně vítězilo. Naštěstí nezvítězilo. Velké _V" tu nezůstalo na věčné časy a nikdy jinak. Poměry na frontě se pak počaly měnit a .V" zvolna mizelo, nejspíš aby nebudilo útrpný smích.
Tři snímky vlevo © Václav Matoušek, skupina snimků nahoře © Jiří Heller, CD-FOTO BLER; na protější straně uprostřed © Václav Matoušek jr.. nahoře a dole © Petr Hoffelner. Snímky na s. 642 nahoře © Stanislav Vaněk, uprostřed a dole © Jiři Heller. CO-FOTO BLER
640
VESMÍR 78. listopad 1999 • http //www cts.cuni cz/vesmir
Podívejme se teď na přítomnost. Americký způsob seberealizace výtvarné cítících občanů se přelil do Evropy a po listopadu 1989 se zabydlel i u nás. Ale už před tímto datem tu byla zvláštní zeď v Praze na Kampě, kde mládež psala své vzkazy pod jméno Johna Lennona. Úřední moc to trpěla, ale jen několik dnů. Pak byla zed striktné přetřena, což se okamžitě stalo výzvou, aby se na vzniklé ploše počaly rodit nové kresby a nové nápisy I ty zase za pár dnů zmizely. Moc se nestyděla bojovat s mladými lidmi a dávat jim velkopansky najevo svou převahu. Převahu své tvrdé pěsti. Morální převaha byla na straně těch, co psali nápisy.
Tehdy se vlastně objevil nový druh umění: poezie na zdi. Už ne Karel je vul, ne Volte 4, ne Běž domů Ivane, ale slova, která by mnohdy mohla být vytištěna na japanu, svázána do pergamenu, jednotlivé výtisky by mohly obdržet svá čísla, podpis autora a byl by tu kousek pro bibltofily... Verše však byly na zdi a pověření příslušnici je s pocitem velkého vítězství přetírali. Dneska už je nikdo nepřetírá - jsme o kousek blíž k demokracii. Lakmusový papírek to hlásá.
Na zdech se objevu|í výtvarná dílka, kterých se dopustili mnohdy i malíři - profesionálové. Město se méní v galerii -vstup volný. A jako nový fenomén, v době mého mládí netušený, objevuje se spray. Díra v ozónu se zvětšuje, rovněž tak skleníkový efekt, ale město pestří.
Píšu tyhle řádky u vědomi toho. že jsou to imprese, které zde suplují rozbor důkladnější, na jaký už se jistě někdo chystá. Já to nebudu, nestačím na takový úkol, ale kdybych stačil, neváhal bych. Tohle nové umění je, dle mého soudu, dost důležitá etapa výtvarného kumštu a kdoví, zda jednou některá zed, na jejíchž obrazech začne hlodat povétrnost, nebude obstavena opravdovou galerií - vstupné 15 Kčs, děti a vojsko polovic.
Jinými slovy: pro jistotu se koukejte, dokud je to zdarma! Pan Heller vám se svým přístrojem a vidoucím okem ušetřil běhání po Praze. Jiří Suchý
/Z knihy Praha zmalovaná, nakl. Klokočí, Praha 1992; text Jiří Suchý, snímky Jiří Heller/
CD-FOTO BLER
digitální zpracování fotografií
Ateliérová fotografie Hi-Fi skenování Tisk fotografií z digitálních souborů □TP a Fotobanka Velkoplošný tisk Laminace a Kašírování
CD-FOTO BLER s.r.o.. Štěpánská 45. Praha I. tel/fax: 02-22 23 18 07, 02-22 23 00 34, e-mail: info@blcr.cz, tisk@bter.cz, www.bler.cz.
CD- FOTO
listopad 1999 •
641
642
VESMÍR 78. listopad 1999 • htip;//wwwx
že podobně jako destruktivní davy fotbalových fanoušků jsou i příslušníci různých skupin ničitelů životního prostředí zanedbaní jedinci beze smyslu pro krásu, pohodu a psychickou rovnováhu. Námitka, že jde o revoltujíci protest mládeže, při hlubším zkoumání neobstojí, protože revoltovat se dá elegantně i duchaplně. Úcta k hodnotám se vytrácí v zmateném a chaotickém čárání všude tam. kde se to provádí v rychlosti a s patřičnou mírou instinktivního napětí z možného nebezpečí. Kdybychom na graffitové produkce uplatnili ověřená pravidla jak vyhodnocovat projektivní testy, nezbylo by nám než konstatovat, že jde obsahové i formálne o velmi chudé, bezduché odpovědi, neklamné svědčící o nízké intelektové úrovni. Nemůžeme se divit, masová kultura, které vévodí „druhý bůh - televize", vychovává masu k nekvalitním mentálním procesům a hodnotám. Sprejeři jsou přece děti rodičů, a pravděpodobně rodičů nevynikajících dostatečně dobrou mravní a estetickou úrovní.
Nelze pochybovat o tom, že party těchto nepovedených neumětelů Jsou opačnou stranou mince zvané reklama. Graffitijsou protestující billboardy, napadající ubohost měšťáckého způsobu života. To je však málo. protože klikyhákům schází estetická hloubka. A to i v takových případech, kdy se graffiti malují na tzv. legály. Navíc vyhrazené plochy, kde jsou sprejeři jakoby tolerováni, neposkytují dobrodružné vzněty a uspokojení z toho, že se něco provádí nelegálně. Je sice pravda, že graffiti alespoň zaplní monotónní šeď a prázdnotu, ale i tak z výtvorů sprejerů čiší více smutek než radost. Rychlé generalizace sice nikam nevedou, ale jednu si dovolíme: Zatímco na reklamních plochách a billboardech předvádějí ten správný způsob života aseptický vybrané vzorky Horno sapiens, je graffitová produkce jasným výrazem odpadu konzumní společnosti.
Graffiti se různými směry prolínají do ..uměni či spiše do toho. co bychom mohli nazvat výzdobou měst. Přesná hranice oddělující graffiti od maleb na zdi neexistuje. Snímek © Petr Hotfelner
Dialektická soupatřičnost přijímáni a vyprazdňování, tak evidentně viditelná v alimentárním cyklu živočišné říše, se projevuje i v protikladech obrazné reklamy a výtrusů graffiti.
Psychoanalytička odpověď je stručná a jasná: Graffiti nejsou strukturovaným sdělením ani utajeným ezoterním poselstvím zasvěcené kasty vy- nununn volených. Jsou odpadem kultury, která se ocitla ve gPps slepé uličce. A tak není g3h| náhodné, že o graffitové * rozmáchlé barevné feká- ] lie kulturní degenerace \ proj evuj e záj em are he olo - I gie současnosti. Je to bo-hužel odpad, který vznikl nikoliv z práce, ale z neplodné zahálky.
Sociálně-demografické charakteristiky sprejerů zatím nikdo systematicky a objektivně nezmapoval. v Scházejí i relevantní psychologické údaje. Proto se úvahy a hodnotící soudy o grafikových produkcích pohybují zatím v oblasti názoru a nikoliv ověřitelného a dokáza- J ného faktu. □ .'h
Snímek © Jiří Heiler, CD-FOTO BLER
http://www.ctB.cuni.cz/vasmir • VESMÍR 78. listopad 1999 643