PRŮBĚŽNÁ PEDAGOGICKÁ PRAXE



Komunikace založená na partnerském přístupu
uje založena na rovnocennosti a respektování důstojnosti = partnerský přístup ueliminuje rizika
výchovy založené na nerovném, mocenském vztahu mezi dospělými a dětmi uzajišťuje výchovné vedení,
které je v souladu s demokratickým stylem výchovy ujednou ze základních komunikačních dovedností
tohoto přístupu je zvládání negativních emocí nejen u dětí ale i sám u sebe
u
u
u

Komunikace x emoce
https://4.bp.blogspot.com/-SQTu_SURUL8/VUH9cdZ_IoI/AAAAAAAAOyA/09YWjJSGVZ0/s1600/tomubungen.gif
https://4.bp.blogspot.com/-SQTu_SURUL8/VUH9cdZ_IoI/AAAAAAAAOyA/09YWjJSGVZ0/s1600/tomubungen.gif
Může být komunikace efektivní, pokud jsou vyhrocené emoce?
Začít musíme u sebe!
Pomůže empatická reakce.

Popis, konstatování
https://4.bp.blogspot.com/-SQTu_SURUL8/VUH9cdZ_IoI/AAAAAAAAOyA/09YWjJSGVZ0/s1600/tomubungen.gif
Zaměřujeme se na to CO se stalo, nikoliv na to, KDO to udělal!
•Vidím …
•Slyším …
•Cítím …
•

Informace, sdělení
uJe potřeba …
uMy to děláme tak …
uVe školce platí pravidlo …
u
uPříklad:
uVe výtvarném koutku zůstaly roztahané pomůcky …

„JÁ“ výroky
uVyjádření očekávání, potřeb
uOčekávám že, …
uPomohlo by mi, kdyby …
u
uPříklad:
uHonzík se neobléká, běhá po šatně a ostatní děti čekají …

Možnost výběru
uUděláš to tak, nebo tak …
uMůžeš si vybrat …
u
uPříklad:
uKaždé dítě má svoji složku s „úkoly“ na podporu rozvoje školní připravenosti a Filip nemá splněný
žádný z těchto úkolů.

Dvě slova
uAničko … !
u
uPříklad:
uKubík má u nosu „nudli“ a už dostal informaci i možnost výběru.

Zapojení dětí do řešení
uProstor pro spoluúčast a aktivitu dětí
uCo s tím uděláme?
uCo s tím budeme dělat?
uJak to budeme řešit?

Zkuste nasimulovat rozhovor



Umění klást otázky
uZjišťovací otázky - postup sloužící k získání informací. uOtevřené otázky - způsob, jak druhé
vtáhnout do konverzace.

Otevřená otázka
uOd komunikačního partnera vyžaduje plnohodnotnou odpověď, obsahující jeho informace, pocity nebo
vědomosti. uobjektivní otázky, které nenavádějí k určité odpovědi, ale komunikační partner se musí
vyjádřit vlastními slovy a dle svého uvážení. uobvykle začíná slovy: proč; jak; co; jaký; pověz mi,
co si myslíš o; atd. uNěkdy je dobré na začátku rozhovoru téma nejprve zúžit a specifikovat. Poté,
co se dítě „rozmluví“ můžete téma opět rozšířit.
u

Profesní činnosti
uV Rámci profesních kvalit učitele jsou vyjádřeny v podobě kritérií kvality v osmi oblastech:
u1. Plánování vzdělávací nabídky
u2. Prostředí pro učení
u3. Procesy učení
u4. Hodnocení vzdělávacích pokroků dětí
u5. Reflexe vzdělávání
u6. Rozvoj školy a spolupráce s kolegy
u7. Spolupráce s rodiči a širší veřejností
u8. Profesní rozvoj učitele
u

2.1 vytváří prostředí vzájemné úcty a respektu
uje ke každému dítěti zdvořilý a důsledně vyžaduje od dětí, aby byly zdvořilé vůči sobě navzájem,
vyhýbá se ironii;
udává prostor k vyjádření vlastních zkušeností, názorů a představ dětí;
uprojevuje vstřícnost, vřelost, zájem a respekt každému dítěti.
uUčitel jde dítěti příkladem v chování a jednání. Měl by tedy být sám vzorem respektujícího chování
(Kopřiva et al., 2008). Používá popisný jazyk, který dětem umožňuje lepší orientaci v sobě, ale i v
prostředí celé třídy. V jeho komunikaci nepřevládají jeho názory, zkušenosti a požadavky na děti,
ale naopak častěji se obrací na děti s dotazy na jejich názory a zkušenosti. Využívá aktivní
naslouchání a pozitivní neverbální komunikaci (úsměv), projevuje zájem o děti.
u

2.3 vyjadřuje dětem důvěru a pozitivní očekávání, podporuje jejich sebedůvěru:
ustaví na silných stránkách dítěte;
uvytváří situace, ve kterých může dítě prožít úspěch, podporuje snahu dítěte, povzbuzuje ho („Zkus
to ještě jednou, už jsi blízko, to dokážeš, neboj se…“).
uV souladu s RVP PV „podporuje děti v samostatných pokusech, je uznalý, dostatečně oceňuje a
vyhodnocuje konkrétní projevy a výkony dítěte a přiměřeně na ně reaguje pozitivním oceněním,
vyvaruje se paušálních pochval stejně jako odsudků“. Zaměřuje se na silné stránky, tzn. oceňuje, co
se dítěti již podařilo a neupozorňuje na to, co se dítěti nedaří. Využívá dětí, které mají větší
zkušenosti nebo se jim daří některé činnosti víc k tomu, aby např. vedly skupinovou práci.
u

3.5 komunikuje s dětmi způsobem, který odpovídá jejich věku, kultivovaně, jasně, srozumitelně
upři vzdělávání používá spisovnou češtinu;
uvyjadřuje se jazykem srozumitelným pro děti;
uhojně využívá prostředky neverbální komunikace.
uUčitel používá jednoduché výrazy, ale nerezignuje při tom na odborný jazyk. Srozumitelnost
neznamená používat zdrobněliny. Naopak, těm se vyhýbá. Tam, kde je to vhodné, např. při oceňování
dětí, používá např. zvednutý palec, zvednuté obočí jako znak údivu apod.
u