Nepohlavní rozmnožování REPRODUKČNÍ SOUSTAVA Funkce rozmnožovací soustavy: Reprodukce organismu Zachování živočišného druhu Není nezbytná pro existenci jedince Rozmnožování Nepohlavní (asexuální) Netvoří se specializované pohlavní buňky Nový jedinec z buněk mateřského jedince Procesy založené na schopnostech regenerace Rychlý způsob rozmnožování Za příznivých podmínek Rychlé zvýšení počtu jedinců druhu Může zůstat součástí cyklu Střídání s pohlavním rozmnožováním Při nepříznivých podmínkách možnost tvorby cyst Nevýhoda: geneticky uniformní potomstvo Neschopnost adaptace na dlouhodobou změnu životních podmínek Pohlavní (sexuální) Širší genetická variabilita Při změně podmínek přežije aspoň část populace Energeticky náročný proces ROZMNOŽOVÁNÍ U BEZOBRATLÝCH JEDNOBUNĚČNÍ Nepohlavně Dělení – cytoplasma se dělí na dva nebo více stejných dílů společně s jádry Rozpad – schizogonie – např. při vzniku gamet, rozpad mnohonásobným rozpadem jádra, kolem okrsky cytoplasmy – velké mn. dceřinných buněk Pučení – vznikají výrustky - pupeny, které se posléze osamostatňují (Rournatky – Suctoria). Vzniklí jedinci se pohybují, po určité době usedají Pohlavně Střídání pohlavní a nepohlavní fáze životního cyklu př. životní cyklus Gregarina sp. Životní cyklus Gregarina sp.: 1 trofozoiti vyrostlí ze sporozoitů hluboce zanořeni do hostilelské buňky 2 rostoucí trofozoit postupně opouští hostitelskou buňku 3,4 volní trofozoiti se mění na gamonty a po dvou tvoří syzygii 5 gamonti se encystují v gametocystě 6,7 dělením gamontů vznikají samčí a samičí gamety 8 gamety kopulují a vznikají zygoty 9 během meiózy se každá zygota mění na oocystu s 8 sporozoity 10 v trávicím traktu hostitele se oocysta otevírá a vylézají sporozoiti trofozoiti sporozoiti gamonti Po dvou syzygie Gamonti encystují v gametocystě Dělení gamontů- vznik samčích a samičích gamet Kopulace gamet, vznik zygot Meióza, vznik oocysty a porozoitů Trávicí trakt MNOHOBUNĚČNÍ nejnižší skupiny . Pohlavní x nepohlavní HOUBOVCI (Porifera) Nepohlavně vnější pučení (vznik trsů, kolonií), vnitřní pučení (gemulace zejména u sladkovodních druhů, přečkání nepříznivých podmínek) Pohlavně Hermafrodité i gonochoristé Pohlavní buňky vznik v mezoglei ŽAHAVCI (Cnidaria) Střídání pohlavního rozmnožování (vázané na stádium medúzy) a nepohlavního (stádium polypa), jedno nebo druhé morfologické stádium může být potlačeno Korálnatci jen stádium polypa, nepohlavně pučením, pohlavně uvolňování gamet nebo oplodněných vajíček larva planula polyp Medúzovci potlačen nepohlavní polyp scyphistoma (polyp) se příčně dělí = strobilace, odškrcené medúzky ephyrae z nich pohlavně se množící medúzy MNOHOBUNĚČNÍ Nepohlavní rozmnožování Dělení (Fisiparie) – A) dělení na dva jedince – jednoduché – (paratomie) příčné dělení láčkovců, ploštěnek př. Stenostonum kroužkovců (Nais, Dero), dělení podélné u polypů, mnohoštětinatců, láškovců B) Na více jedinců – mnohonásobné (architomie) u většiny ploštěnců, hvězdic, hadic, sumýšů. C) Strobilace – část jedince, která dorůstá (medůzovci) architomie paratomie strobilace lacerace Podélné dělení láčkovců B) mnohonásobné A, B) jednoduché i mnohonásobné – u ploštěnek roztržení těla na více kousků, viz obr. A) jednoduché Dělení C) Strobilace u medúzovců (larva planula, strobila, ephyra), u tasemnic (cestoda) Medúzovci obr. potlačen nepohlavní polyp scyphistoma (polyp) se příčně dělí = strobilace, strobila odškrcené medúzky ephyrae z nich pohlavně se množící medúzy Strobilace CESTODA Tasemnice většinou hermafroditi Za hlavičkou se neustále diferencují nové tělní články V každém článku samčí i samičí reprodukční soustava Oplození mezi dvěma tasemnicemi nebo mezi články na stejné strobile Články v zadní části se odškrcují, s plně funkčními reprodukčními soustavami Články nelze považovat za samostatné jedince, jen odvrhovaná část z těla Mnohoštětinatci Jednoduché - paratomické dělení – př. červ palolo, (Eunice viridis) – přední atokní část - nepohlavní, zadní epitokní část – pohlavní množení. Za nejvyššího přílivu (úplněk) se epitokní části oddělují, vyplouvají na hladinu a dochází mezi nimi k oplození vajíček Neúplné metagenetické cykly, pohlavní stadia nejsou schopny samostatného života varlata vaječníky atokní část Epitokní palolo Mnohoonásobné - architomie – u kroužkovců – roztržení svaloviny červa na několik kousků o málo článcích – dorůstání nového jedince, př. Mnohoštětinatec (Monostylos) může zregenerovat i z jediného tělního článku (metamerická disociace), hvězdice i hadice odvrhují jednotlivá ramena reprodukční autotomie), Příklad mnohonásobného dělení U časných embryonálních stádií – rozrýhované vajíčko se rozpadá na dvě nebo více skupin – polyembryonie (u parazitických blanokřídlých, u pásovců mezi savci, vč. člověka (jednovaječná dvojčata) II. Pučení (Gemiparie) Láčkovky, mechovky, pláštěnci vznik kolonie, dceřinní jedinci zůstávají spojeni s mateřským tělem Vnější - nahodilé (u druhů hub, př. Tethys) na povrchu houby se tvoří hrbolek, ten narůstá, mění se ve výrustek, spojený s mateřským tělem, na něm mohou vznikat pupeny další generace. Diferenciace probíhá buď na pupenu nebo po oddělení. Sladkovodní nezmaři – za příznivých podmínek až 8 pupenů spojené dlouho s mateřským tělem, totéž korálnatci Př. Trvalé kolonie při pučení u trubýšů z třídy Hydrozoa, vyrůstají na šlahounovitých výběžcích, funčně i morfologicky se odlišují dělba práce, obr. A – pneumatophor, b – plovací zvony, c – pohlavní forma gonozoid, D – uchvacovací polyp, e- stvol kolonie, f – trs gonozoidů, g – krycí polyp, h - vyživovací Mohoštětinatci čeledi Sillidae – pučení kolmo po stranách mateřského těla, na ni druhá generace, než dojde k oddělení – rozvětvený červ, obr. Polyembryonické pučení – vznik vývojových stadíí – skolexů u tasemnice echinococcus, oddělují se jako váčkovité vchlípeniny vaku v milionových počtech. Vnější stoloniální (není nahodilé) pučení typické pro salpy Vnitřní pučení – většinou u sladkovodních, vzácně u mořských hub, láčkovců, mechovek U láčkovců pupeny – podocysty, jsou pouzdérka z embryonální tkáně z mezoglei u polypového stádia salpa pupeny Pučení vnější stoloniální Polyembryonické pučení Mateřský váček dceřinný Mechovky produkují gemule – statoblasty, tvoří 3 zárodečné listy v provazci (funikulus) zavěšeném v tělní dutině Rozlišení: zárodečné a reservní buňky (k výživě) uzavřené v chytinovém pouzdru, na povrchu vzdušné komůrky a háčky, nadnáší statoblast daleko – šíření nepohyblivých druhů, totéž u sumek Vnitřní pučení – většinou u sladkovodních, vzácně u mořských hub, láčkovců, mechovek Houby - vniřní pupeny – gemule jsou shluky embryonálních buněk, které se diferencují z archeocytů v mezoglei. Na povrchu gemule obaly ze spongiových vláken a jehlic dceřinní jedinci se vyvíjí po odumření mateřské houby III. Fragmentace – u hub, hydroidních polypů, sasanek, červů a sumek Oddělení různých kousku těla, které se vyvíjí na dceřinné jedince Fragmentace červů – mateřský jedinec zachovává jen krátký přední díl Zbývající část se rozpadá na velký počet fragmentů, které dorůstají