Světové drama



Nástin zahrnuje osobnosti světového dramatu, které tvořily zhruba od konce 19. století do poloviny
20. století. Některé z nich již byly přiblíženy v nástinech jednotlivých národních literatur
(Ibsen, Bjőrnson, Gorkij, Majakovskij, Bulgakov, Maeterlinck, Apollinaire, Cocteau, Pirandello,
Lorca), neboť psaly též poezii či prózu. Proto budou následovat informace jen o dalších sedmi
dramaticích.


George Bernard Shaw (1856–1950)

Anglický dramatik irského původu, hudební a divadelní kritik, esejista. Narodil se v Dublinu, žil
však převážně v Londýně. V roce 1925 získal Nobelovu cenu. Proslul břitkým vtipem a ironií. Karel
Čapek přiblížil jeho osobnost v Lidových novinách 31. 7. 1926, 26. 7. 1931 a 26. 7. 1936 (viz
Ratolest a vavřín, 1970): mj. napsal, že Shaw „už není jenom spisovatel, ale instituce“. Z jeho
četných dramat lze připomenout hry Živnost paní Warrenové (1893), Caesar a Kleopatra (1901),
Pygmalion (1914, spojitost s muzikálem My fair lady nebo s Vančurovou Josefinou), Dům zlomených
srdcí (1917) či Svatá Jana (1924).

Ivo Vojnović (1857–1929)

Narodil se v Dubrovníku, kde je i pohřben. Po otci byl šlechtického původu. Žil mj. ve Splitu,
v Záhřebu, kde vystudoval práva a po soudcovské dráze byl dramaturgem Chorvatského národního
divadla, ale i ve Francii. Zemřel v Bělehradě. Z jeho dramatické tvorby vyniká Dubrovnická trilogie
(1902, česky 1910 a 1960) a baladická hra Smrt matky Jugovičů (1907, česky 1912 a 1948 v překladu
Františka Hrubína).

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904)

Ruský dramatik a prozaik. Po absolvování gymnázia vystudoval moskevskou lékařskou fakultu, pak
působil jako lékař, publicista a spisovatel. Zemřel na tuberkulózu, pohřben byl v Moskvě. Napsal
mnoho povídek a dva cestopisy. Vytvořil typ svébytného lyrického dramatu, jehož hrdiny jsou tzv.
zbyteční lidé a je situováno vesměs do venkovského prostředí. Nejznámějšími a nejvíce inscenovanými
dramaty – a to i na českých jevištích – jsou hry Racek (1896), Strýček Váňa (1899) a Višňový sad
(1904).

Alfréd Jarry (1873–1907)

Francouzský básník, prozaik a dramatik, proslulý svým bohémským životem. Dlouhodobě žil v Paříži
(zhruba půl roku bydlel u malíře Henriho Rousseaua); zde i zemřel, a to na tuberkulózu. Z jeho
dramatické tvorby jsou nejznámější hry s postavou krále Ubu (mj. Král Ubu, 1896; Ubu na homoli,
1906; Ubu paroháč, 1944), blízké surrealismu a absurdnímu dramatu. Z prozaických děl je možno uvést
groteskní román Nadsamec (1902) a parodii na módní pseudovědeckost Skutky a názory doktora
Faustrolla, patafyzika (1911).



Bertolt Brecht (1898–1956)

Německý dramatik, představitel meziválečné avantgardy. Za druhé světové války žil v Dánsku a v USA,
po válce v Berlíně. Je tvůrcem tzv. epického divadla, ve 20. letech zdramatizoval Haškova Švejka.
Je autorem her Třígrošová opera (1928, adaptace Žebrácké opery Johna Gaye), Matka Kuráž a její děti
(1939, doba třicetileté války), Strach a bída Třetí říše (1938), Život Galileův (1939) či Kavkazský
křídový kruh (1949).


Eugen Gladstone O´Neill (1888–1953)

Americký dramatik irského původu. Studoval na Harvardově univerzitě, ale vystřídal několik profesí
(byl hercem, reportérem i námořníkem). V roce 1936 získal Nobelovu cenu. Je autorem světově úspěšné
hry Smutek sluší Elektře (1931), tragédie situované do doby po válce Severu proti Jihu. Dále napsal
dramata Farma pod jilmy (1924), Velký bůh Brown (1926) nebo Cesta dlouhého dne do noci (1941).


John Steinbeck (1902–1968)

Americký prozaik a dramatik. Studoval biologii, prošel však řadou různých povolání; žil převážně
v New Yorku. V roce 1962 dostal Nobelovu cenu. Napsal například humoristickou prózu o kalifornských
povalečích Pláň Tortilla (1935), romány Hrozny hněvu (1939, příběh jižanské farmářské rodiny v době
hospodářské krize) a Na východ od ráje (1952) nebo kratší prózu Toulky s Charleym (1962). Jako
dramatik proslul zdramatizovanou novelou O myších a lidech (1937), přibližující život zemědělských
dělníků.