Subjektivnímu prožitku a expresivní složce je věnovaná samostatná podkapitola, proto přejdu rovnou k fyziologické složce. Tu je těžké pochopit bez znalosti anatomie mozku a proto sem přidávám výtečnou přednášku Karla Kieslicha ze 3. Lékařské fakulty UK, která svým rozsahem a hloubkou dalece přesahuje potřeby našeho kurzu. Přednáška je ale opravdu skvělá, plná humoru a představitelných přirovnání. Pokud byste chtěli získat alespoň o trochu bližší představu o tom, co nosíte v lebce (a jak to ovlivňuje emoce - a nejen je), rozhodně doporučuji.

Na pomezí fyziologické složky a subjektivního prožitku (ale spíš blíže subjektivnímu prožitku) stojí tzv. "tělesné mapy emocí". Výzkum provedený na 701 lidech si kladl za úkol zmapovat vnímání subjektivní prožitku emoce na těle. Jednoduše řečeno byly participanti stimulováni podněty, které u nich měli evokovat emoce (emočně nabitá slova, příběhy, filmy, výrazy obličeje) a poté bylo jejich úkolem zakreslit na siluetu člověka, kde při dané emoci cítili tělesnou aktivaci a kde naopak útlum. Výsledky pak byly poskládány do mapy (obrázek níže), které připomínají termovizi, ale termovizí nejsou - vychází totiž ze subjektivního vnímání participantů.