Akomodace, asimilace a equilibria jsou základními pojmy Piagetovy teorie vývoje poznání. Piaget tvrdil, že děti se učí tím, že aktivně interagují s okolním světem a snaží se porozumět novým informacím. V tomto procesu využívají dvě hlavní strategie: asimilaci a akomodaci. Pokud jsou mentální reprezentace v souladu s okolním světem, jedinec zažívá stav equilibria (rovnováhy). Ve chvílích, kdy se nové informace nedají úspěšně zařadit do stávajících struktur, vzniká potřeba vytvářet struktury nové. Proces využívání akomodace, asimilace a equilibria sice popsal Piaget hlavně na dětech, platný je ale i u dospělých.

Asimilace je proces, při kterém si člověk přizpůsobuje nové informace svým stávajícím mentálním strukturám. Jinými slovy, přijímá nové informace a snaží se je začlenit do svých existujících představ. Například, když dítě vidí nové zvíře (třeba medvěda), může ho zařadit do kategorie "pes", protože má čtyři nohy, ocas a srst.

Akomodace je proces, při kterém člověk modifikuje své stávající mentální struktury, aby zahrnulo nové informace. Tento proces nastane ve chvíli, kdy již není možné nové informace jednoduše začlenit do stávajících představ a nebo je úspěšně ignorovat. V našem příkladu si můžeme představit, že dítě bylo několikrát opraveno, že to co nazývá psem není pes ale medvěd. Kvůli častému opakování již není možné tyto informace ignorovat (což se na začátku z největší pravděpodobností dělo) a dítě se musí přizpůsobit nové informaci tím, že změní nebo upraví své stávající představy. Asimiluje tedy své struktury a vytvoří novou kategorii "medvěd", který sice má srst, čtyři nohy a ocas, ale na rozdíl od psa je mnohem větší a nehladí se.

Tyto procesy se ovšem netýkají pouze psů a medvědů. Jak jsme si ukázali v minulém týdnu, existuje spoustu různých schémat, dotýkajících se našeho vnímání a chování v sociálních situací a jejich tvorba a úprava funguje úplně na stejném principu.