Dehumanizace je proces, při kterém je jedinec nebo skupina lidí vnímána jako nelidská, zvířecí, jako pouhý objekt. Jednoduše řečeno, dehumanizace znamená vnímat někoho jako zbaveného jeho lidského charakteru a statusu.

Dehumanizace je úzce spojená se stereotypy, neboť stereotypy mohou vést k považování určité skupiny lidí za méně lidské a méně hodnotné. Stereotypy mohou být použity k dehumanizaci, tedy ke snížení člověka na úroveň zvířete či objektu, neboť stereotypy často obsahují atributy a vlastnosti připisované určité skupině lidí, které ji odlišují od "normálních" lidí. Tento proces může vést ke ztrátě empatie a ochoty porozumět nebo respektovat druhou skupinu lidí, což dále vede k (z pohledu dehumanizátorů) k opodstatněné diskriminaci, násilí a dalším negativním projevům.

V boji se stereotypy je nutné se zaměřit na:

Zpracování přidružené emoce (viz. "Spojitý model procesu formování dojmu" - "Na kategoriích založené afekty" v minulém týdnu) 

Asimilaci schématu (pomocí získání nových informací, ať už skrze setkání s osobou, cestování, vyprávění, četbu knih, média, sociální sítě... podmínka je vždy, že jedinec vnímá tento zdroj jako důvěryhodný)

Existují různé teorie o tom, jakým způsobem a proč evolučně vznikl mechanismus dehumanizace, a žádná z nich není zcela potvrzená. Nicméně se předpokládá, že dehumanizace může být jedním ze způsobů, jak si lidé chrání své zdroje a zvyšují šanci na přežití. V minulosti, kdy byla konkurence o omezené zdroje vyšší, mohlo být pro určité skupiny výhodné omezovat zdroje ostatních skupin a to mohlo vést k procesům, které dnes interpretujeme jako dehumanizaci. Dehumanizace může také souviset s potřebou jednoduššího a rychlejšího zpracování informací o ostatních lidech, což může být z evolučního hlediska efektivnější než prohlubování porozumění a vztahů s ostatními. Celkově se tak dá nad mechanismem přemýšlet jako nad nástrojem, který nám pomáhal evolučně přežít. Často ovšem na úkor druhých lidí. Jemu podobné jevy se dají sledovat i u postojích lidí vůči různým zvířatům (a jejich utrpení).

Experimentálně se tématu dehumanizace a jejím důsledků věnoval třeba Albert Bandura (Bandura, A. (1999). Social cognitive theory of personality. Handbook of personality, 2, 154-96.).

Ten zkoumal vliv etikety na dehumanizaci a agresi. Účastníci experimentu měli kontrolovat výsledky tří (ve skutečnosti neexistujících) skupin a při chybě je "motivovat" elektrickým šokem ke správným odpovědím v dalších otázkách. První (domnělá) skupina byla označena jako " vnímavá a chápající skupina ", druhá jako "banda odporných zvířat" a třetí nebyla označena žádným způsobem. Poté byla všem skupinám zadána úloha a účastnící skrze rádio kontrolovali správnost a následně trestali chyby. Mohli zvolit sílu šoku od 1 do 10 a míra byla pouze na nich.

Výsledky experimentu ukázaly, že "skupina", která byli označena jako " banda odporných zvířat " dostávala výrazně větší míru šoků, něž "skupina " vnímavá a chápající " (nebo skupina neoznačená, dostávající míru šoků střední). Tento výsledek podporuje hypotézu, že dehumanizace může vést k vyšší míře agresivity a násilného chování vůči jiným jedincům.

V historii pak máme spoustu příkladů toho, kam až dehumanizace může vést.

Nehezkým, ale velmi aktuálním příkladem je pak video zachycené ukrajinským streamerem na platformě Chatroulete.