Subjonktiv přítomný
Použití

b) Subjonktiv není slovesný čas, ale slovesný způsob. Používá se nejčastěji ve vedlejších větách uvozených spojkou que. V hlavních větách se vyskytují slovesa či výrazy vyjadřujících vůli, přání, nutnost, rozkaz. Tato slovesa a výrazy jsou pevně stanovy a je nutno se jim naučit. 
    Jsou to například slovesa vouloir, préférer, demander a výrazy jako il faut (je třeba), il vaut mieux (bude lépe).
Ex.:
Papa veut que je fasse des études.
Il préfère que j’apprenne le français.           
Il demande que je travaille chaque jour.
Il faut que je le fasse. 
Il vaut mieux que je parte.

Pozor!
Pokud použijeme vedlejší větu ve významu rozkazu, bude v subjonktivu.
Ex.:
Il dit que tu le fasses mieux. > Říká, abys to udělal lépe.
 
Pokud vedlejší větu použijeme ve významu nepřímé řeči, bude v ní oznamovací způsob.     
Ex.:
Il dit que tu le fais bien. > Říká, že to děláš dobře.

Pozor!
V případě, že podmět věty hlavní je totožný s podmětem věty vedlejší, použijeme místo subjonktivu infinitiv.
Ex.:
Je veux le faire. > Chci to udělat.
 
Infinitiv použijeme také když je předmět věty hlavní totožný s podmětem věty vedlejší.
Papa me dit de le faire. > Otec mi říká, abych to udělal.