Paní učitelka Dana se tématu prevence a řešení náročných situací ve třídě věnuje opravdu intenzivně. Uvědomuje si, že každé dítě je jiné a potřebuje specifický přístup. Velmi často se u svých kolegů setkává s nepochopením dětí s ADHD, které jsou v každé třídě. Kolegové si stěžují na náročnost práce s takovým dítětem a neustálé přetahování kdo z koho.
ADHD
Attention Deficit Hyperactivity Disorder
Kolegové paní učitelky Dany musí ve třídě zažívat mnoho náročných situací, které mohou být vyvolané právě žákem s onou nechvalnou diagnózou ADHD. Nebudeme si nic nalhávat, opravdu takové situace mohou nastat. Avšak my pedagogové se jim můžeme velmi často vyhnout, jde o to “jenom” pochopit o co v dané situaci jde, jak reagovat a jak z hlediska prevence s žákem/žákyní pracovat.
Zkuste brainstormovat na téma ADHD. Úkol je pouze pro vás, a proto buďte u toho autentičtí (pište opravdu vše, co vás napadne a bez obalu).
Pozn.: Cílem úkolu je si uvědomit svůj postoj k dětem s ADHD.
Co bývá nejčastější příčinou náročných situací s těmito dětmi? Jsou to samozřejmě projevy samotné diagnózy a neschopnost/nepřipravenost pedagoga správně reagovat.
Hyperaktivita
Jak (ne)jednat
- Kája je zase slyšet na celou třídu a vy neslyšíte Aničku z první lavice. Nebo ptáte se žáků a všichni se hlásí a než stihnete někoho vyvolat, tak už mluví Karel. A tohle dokáže pěkně naštvat - a náročná/konfliktní situace je na světě. A nejhorší na tom je, že pedagog chování přenáší i na zbylý kolektiv a náš Karel se tak stane neoblíbeným/nevítaným spolužákem (a to spouští další náročné situace).
- Žák s ADHD potřebuje mít jistotu, že se na něj dostane řada. Potom je schopný pozornost oddálit. Stopněte ho a řekněte, že se na něj řada dostane, ale až domluví jeho spolužačka.
Impulzivita
- “Karel jedná impulzivně - nerozmýšlí se, je nepořádný, hned někoho praští.”
Co (ne)dělat?
- Dejte mu řád a jasné mantinely. Díky tomu žák/žákyně získá pocit jistoty a umožní mu/jí to lépe zpracovávat jednotlivé emoce.
- Věnujte pozornost i ostatním dětem. často se stává, že dítě s ADHD se stane terčem “srandiček” a žáci/žákyně se ho/ji snaží vyprovokovat. Ze strany učitelů to pak většinou schytá právě dítě s ADHD, což vede k dalším náročným situacím. Nebuďte zaslepení diagnózou při řešení konfliktů, opravdu v tom to dítě může být “namočené vinou ostatních”.
Porucha pozornosti
- Karel se rozptýlí jakýmkoliv podnětem. Učitelé/učitelky to považují za nevychovanost a neposlušnost. Příčina je však v mozkové aktivitě. Pojďme se tedy společně s paní učitelkou Danou podívat na to, co se dozvěděla o fungování mozku u dítěte s ADHD.
Pro práci s dítětem s ADHD platí mnoho podobných zásad jako pro práci s dítětem bez ADHD. Avšak klade to větší nárok na dospělého. Musí se obrnit trpělivostí, laskavostí, humorem a musí věnovat dítěti dostatek času. Protože opak vede akorát k podpoře pro nás negativních projevů.
Co tedy (ne)dělat?
- Nedoporučují se aktivity na výkon, pozornost k jedné věci je pro ně velmi těžké, min. 20 minut je nechat, pokud bychom dělali rychlé přechody, ztratí pozornost.
- Při komunikaci je důležité vysvětlovat proč, aby měli na výběr (můžeš dělat tohle, pokud nechceš, koukej se), pokud má dítě na výběr, nestává se, že by nepracovalo.
- Zařazovat aktivity, kde nemusí být první, kde není možnost prohry, zklamání, jsou pak vstřícnější.
- Zapojovat je, i když nejsou zapojení (například aspoň něco držet - přesýpací hodiny, přečíst něco – nemohl bys mi to přečíst, nevzala jsem si brýle nebo něco mi spadlo do oka).
- ADHD se musí učit zážitkem nebo zkušeností, mluvit o prohře, že je to normální, je potřeba mít zkušenost, aby to viděli, zažili, že taky někdo jiný něco nezvládá (aha, tady mu něco spadlo nebo tobě – ukázat).
- Je dobré používat zrcadlení – já (lektor)se vzteká a oni se nás snaží uklidnit, aby viděli, že je to normální (berou víc člověka, kterému taky něco nejde).
- Používáme – TY sdělení přetvoříme do já sdělení:
- 1. ty jsi skutečně zlobivý → teď mě rozzlobilo, jak ses zachoval, proč se zlobíš, stalo se něco špatně?
- 2. Zase jsi mi položil mokrý ručník na postel, kolikrát ti mám opakovat, abys ho tam nedával → Haló Haló tady je mokrý ručník, co tady dělá
- Reakce musí být vždy autentické, neříkat, co necítíme, věci vzít spíše do srandy
Při práci s třídou, kde je dítě s ADHD bych
- Měl/a mít rozmyšlené, co chceme dělat
- Dítě s ADHD bude testovat naše hranice – je potřeba zareagovat dobře, jinak nám často hodinu rozbourají (a pak i ty další). Je dobré přistupovat k dětem otevřeně – dáme si deset minut (stanovení jasné hranice) a pak uvidíme, jak nám to půjde. Když se nám něco nebude líbit, tak to společně pokusíme změnit. (proklik na práci se třídou Kdo jsem já/kdo jsou oni v e-kurzu)
- Dítě s ADHD by mělo být vždy minimálně zapojené – i když jen trošku, tak to stačí, je to v pořádku (rychleji se adaptuje).
- Ve třídách jsou důležitá pravidla.
- Na nižším stupni je určuje učitel – měli bychom sledovat, jak na ně dítě reaguje, jak je dodržuje. Ale PLATÍ, že pravidla slušného chování bude dodržovat všechna. Vést je k tomu, že to vypovídá o nich.
- Pravidla stačí tři základní (Zkuste si je stanovit).
- Na nižším stupni je určuje učitel – měli bychom sledovat, jak na ně dítě reaguje, jak je dodržuje. Ale PLATÍ, že pravidla slušného chování bude dodržovat všechna. Vést je k tomu, že to vypovídá o nich.
- Pokud dítě „zlobí“, tak se zeptat, co se děje (nezačít hned řvát).
- Na dítě s ADHD často upozorňují „oblíbenci učitele“. Je důležité je pochválit za snahu, ale říct jim, že tohle budete řešit vy a ať si hledí své práce (hezky, abychom ty hodné děti nějak netraumatizovali).
- Je vhodné si všímat maličkostí na dítěti/dětech. Pomáhá to v navazování důvěry.
- Mít připravené aktivity, kterými děti zabavíme, které nabídneme, když se začnou nudit.
- Důležité jsou i relaxační techniky.
- Dítě s ADHD by nemělo být přehlceno pohybovou aktivitou – pak může „zlobit“ ještě více, když je unavené
- Mějte i pomůcky ke zmírnění psychomotorického neklidu - např. ČOSIV: Uvolnění psychomotorického neklidu
- Zkuste svalovou progresivní relaxaci (.pdf) – ta je vhodná pro děti s ADHD a ostatní baví 😊.
- Důležité jsou i relaxační techniky.
- Nebát se říct dítěti, že už vás štve – ale musíte konkrétně popsat, co to je. (Mnohdy nás štve to, že jste se špatně vyspali a svádíme to na dítě s ADHD).
- Stanovme si minimální cíle – přehnané nároky nás mnohdy stresují, což se odráží i na třídě. Věřte jim a uvidíte ty pokroky.
Občas dochází k vymlouvání se na své „znevýhodnění“ – „já nemusím klepat, já jsem ADHD“ (tady vysvětlujeme, že klepat je slušné chování, které nemá nic společného s ADHD)
Zajímavé odkazy a literatura:
- Fulghum R. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (úryvek MĚLI JSME SI HRÁT NA OBRY, ČARODĚJE A SKŘÍTKY...)
- Carter, Ch. R. Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole
- Škrdlíková, P. Hyperaktivní předškoláci
- Bittmannová, L. & kol. Speciálněpedagogické minimum