sebou vmis kláfitcrú a začala prosazovat 3Vou metodiku právě <!o týdního světského života. přetvářet jej ('.. v racionální konání na tomto světí, a přece ne z tohn-to světa a ní pro tento íwäjs jakým výsledkem, to se pokueímc uká/at v dalším pojednání.
Ashi-zf a kapitalistický duvh
(G. A. R., str. !G4)
.Christian Diroctory*' Richarda Raxtera jc nejali-sáhlejäi kompendium puritánski teorie mravnosti, pritom veskrze vychází z autorovy praxe duchovního ..
(G.A.K.ttr. 174-178J
„Když člověk nemá pevné povolání, toká v príležitostne práci, utrácí víc Času v lenošení než v dílu," píse Baxter v teto knize a uzavírá: „...zatímco on (pracovník v povolání) splní ave dilo pořádné ten druhy vězí ve věčnem zmatku a jeho konání nezná místo oni řas . proto jc pro každého nejlopái, když má pevné povoláni („certam calling'', na jiných místech totnu říká „s'.rited calling"'. Práce nestála, k jaké je často nucen obyčejný nňdcník. je často nezbytná, aleje to ^fnjxjřád jenom jmlovičatý stav/Zlvatu „bez povolaní" /ichybi systematičnost, motodicnosl, to, co žadn. jak vímo. svetská askeze! Také podle kvaker ski etiky má být právě povolánTTTuslednym metodickým cvičením v ctnosti, osvedčením spá«y skrze stédomitont: jež se
. ■ , - « ------* —s -
kv zdůrazňuji metoriičnost. a ne jako Luther jen ra-
:  VjrBOHlftuJ Mux Weber
dostne. přijeti losu, který Bůh člověku udělili Proto přisvřdeují i na otázku, zdali může níkdo kombino-vat vícero povolání, vicero„calling": „Může, je-li to pro obecné dobro anebo prodobro jeho a nikomu ke skcxlŕ, a nevcde-li to k tomu, žp je v některém povolání ne-.n-edonutý (unfáit hľni)." Ani zrnem povoláni se nevylučuje, ncdéjc-li se lehkomyslně, ale v obMi se povolání bohulibější, to jest podle oliecního principu užitečnější^ »-*
|Airo je hlavni: Užitečnost, a tím i lx>hulibost povo- \ laní se sire moří v první řadě mířítkom mravním a potom měřítkem důležitosti produkovaných statků | pro „ciJbk'. následuje vsak ještô třetí, v praxi miom 4 hejdůležitíjší merítko - soukromohospodárská uý-/losnosr.. Neboť pakliže Bůh, jehož prst tuši puritán v každém momentu života, ukázal jednomu ze svých vířných možnost zisku, mét přitom jisto néjaký/jl úmysl. Venci křesťan má jeho pokynu následovat
i možnosti využit, „Jestližp váni Bůh ukáže cestu, na ni? můžete beze škody pro svou duši a beze škody pro jiné r.;íkoimým způsobem í-vdčVcrč ercneŽna jiné ceste, a vy to odmítnete a dáte so cestou méně výnosnou, pak mafitf. jvden z účelů sicho povoláni (calling), zdráháte se h\t boiimi sptťvci (stownrd) a přejímat jeho dary, jichž jste míli uiít pro neho, až o to požádá. Ke zajisté k rozkoši a k hříchu, n[e pro Boha sniítc i> a » ■'.! ■ bohatnout." Bohatství je nepravoel pnfcrfl jen tehdy, když svádí k línému povalování a k hří§-ným požitkům; usilovat o ně je nepravost praví jen% tehdy, když se tím připravuje bezstarostný a rozmarný život Ale je-li to z povinnosti k povoláni, je to mravně prípustné, ba přikázaní. Podobenství o slv, žebníkovi, který byl zatracen, protože svěřenou hřív nu nezúrcčil, zrovna napovídalo. Když nikdo chce byt chudý, argumentovalo se často, je to jako Iry chtři být nemocný. To je Spatná svatost, špatné „vysloužená", a jc na újmu btáf slávg. A aby človek schopný práce
264
255
notu. Konstatujme jednou provídy: program mravní : utonuv není u žádněho z reformátoru (počítaje v uď i takové mníte jako Motmo. Georjie Fox a Wesley) středem zájmu. Nebyli zakladateli spolků pro „mravní kulturu*, uni reprezentanty humanitrtrskýeh *o-iMiiluč rQfoimnfch snah či kulturních idcnhV Uzlem jejich života byla jen n jen spasn duée. V ní byly 2a kotveny jejich eticko cíle A praktické účinky jejich UČtni byly důsledky ryze náboženských motrvů .^Budeme museí počítat h t inu 2e kultúrni účinky refor-4 mace jsou z nemalé časti - a v našem speciálním" aspektu pfevdSnfl    nepředvídáno ha ntchtiná ná-
(lk" tli Jm reformátorů často odlehle, a?, i protiklad 11« všemu lomu, čim se obřralT^
Naše studit můře proto.Tryť skromným podílem, přispět I: nhjflflníní. jakou cestou vůbec působí „ideje' '•• 1: ;,in;ifh Av.-ak abv;hoin rozptýlili nedorozuměni, v jakém smyslu tvrdíme, že mohou v dejinách působit, čisto ideové motivy, budiž nám dovoleno připojit 110 závěr úvodního rozboru několik poznámok.
Pri takovýchto studiích - to by sq molo míl na zřeteli především nejde vúhoc o pokus myšlenky reformátori) v jakémkoli smjru hodnotil, al sociálně či politicky fi náboze risky .flPro svůj cíl se zahývame jen jistými atrurdiumi reformace, které jsou pro náboženské v G domí okrajové, ba vnější. Pokoušíme se pouze ,a poněkud osvetlil jaké místo mely nábri/on^ki' molivy ve tkanív ; vývoje m5f nov<xlobó kultu* >. zametené vysloveně nn ..tento av^rj^yy rostlé z mnoha různých historických motivů. Ptáme se pouze, co z charakteristických obsahu této kultury by se snad mohlo připsat vlivu reformace jako historické prriné. Přitom se musíme oprostit od názoru, fceje amid možno rofor-tnari vyvodit, z ekonomických přemonjako „historicky nutnou'. Aby se mohla nová církev vůbec udržet, *po-.ujiůsobi nciřčctnó historické konstelace - nepodléhajíc] , ■ konotiúckému zákonu' .      ani ekonomickým
js v^-v4ileii V;*: i-py.se a ]cdi> bnjdc satracraJ. Spásy l?dj FfcjvĚk nú<li>-í^hnc- íirJijýiii aT^ti priíiiiĚrtíjn. Mijť]- důtífaL ía Enad ťičůknvat aufliiieni), äh jt t-i ni VjrViriéDjhŕä Dňkladnójs i rozbor podiva rifata-ílitjioí leit.
I
y.řetelúm -: /-ejmén 3 procesy Čistg polřikřté. Na druhé ätranE^Ľu bec necŕiceme prosakovat tukovou bio hově dnktriuářskoii tezi Jako áe^kapitflJisíickrduch'1 (atá-
SJíh v našem provisorně vymeseném smyslu slova) -.^anaďmohl v/.n\k\ii.\uLpouze zjaUycliÄĹ vlivů reformací-., anebo íľ snad dokonco cely kosgodársttý systém kapitalismu byl vytvořen reforj^cDVžd^L1 jisté vií-acamné formy kapitoliuticÍHílio obchodovaní jsou no-j boricky o hodné starsi než- reformace, a to samí vylu-čiye podobné náaory. Chcetw. pouse ÄtannviL. zda a do jaké míry při kvalitativním utráíeníá kvantitativní expjuiai tohoto ducha vě svété byly spoluúčaatny nábožensko vlivy a lítr.ié konkrétní stránky kultury spočívající 11a kapitalistických základech z nich vycházejí. Vzhledem k tomu, ít- jť mie celá splať vzájemných působeni niř/i materiální aňklatínou, formami politicko 0. sociální organiiace a duchovni náplní re* ftffnácnfah kulturních epoch, budeme postupovat tak, i>.e nejprve ohledfime, zdali se dá zjistit néjake' „příbuzenství volbou" mezi jistými forma mi nábožensky víry a otiky povolínf. Trna se snad i ozřejmíf jak a v jakém čísi obecněn srnčru diky tomuto příhiiKen-gfcyí působí náboíenská hnutí na vývoj materiální kul* tory, Teprve áí to skuteíínů jQdí.oínaíSriĚ ^JAtíme, mů-enme ^ ;uiknsÍL u udhad, do.in.ko míry moderní kuU Inrní obsah vdUíí za svůj vznik onĚra náboženským motivům a do jaké míry za nčj vděčí motiv ňm jiným,
Xjs zajímá   jok lide .snááelt t n kovo u nanku v dobe, pro ktorou bylo nebe dúležiréjči a namn«/p i jistějéf mŤÍož vsnchtiy zájmy života na zemifTTk-liny zájmy toriv musely .jit stranou a vŕíiii *e p^ľíľJseín vyvoleny? A jak sc mohu o gvé vy'vole.nn.sti ujistit? - Pro samotného Kalvína to problém nebyl. On se cítil byt boží ..zbroji"   by) si jist, že boří milost má. A tak na lt otázku, jak 86 rnúfce jedinec dovědčt, zda je vyvolen, T mŕl Knnt ckonní jimIíiiou tidpovérí: Spokojní* M Lirn. žo vime. jak Hub uirlioduje, a že mánie [levnou duvéru v Klistft, opřenou o právnu víru. Zásadně nepripustil, - h ivchom ua uŕkorn jinOra podlQ jeho chovám mohli p07na 1. /x\c\ je vyvolen, nebo zavržen... A také i všechny subjektívni dojmy, S>e jsi vyvolon, múžeš mit, i když jsi zavržen, mohou bvt „ludibrta spiritus anne-li" 'přeludy ducha svalčho). S jedinou výjimkou: » vyji inkim finiilťfcr, vytrvalé důvěřivé víry. Vyvolení J30u t a zůstanou neviditelnou církvi božLJ
důležitá nade vfie.^tak všude, kde Hevyaévá ué&íl o prodťsUnad. neutuchají otázky, zdali existují neja^ kč listé Ktiáinky, [jadle niehi by se po m ti la ptfi slušnost Jí vyvoleny t^JTato otáaka mela trvale ústřední místo
různých obtiži.ťPokud dogma neponechávala hez vy^ světlení, pokud dognia nezmírňovala anebo vTilwi i v-opouštělo, nnbízoly sc zejména dva spolu nuviaqjíčí typy pastýřské rady. Jodnak    rovnou ukládala povinnosť považovat sc za vyvoleného a zaplašovat/] vMrohny pochyby jako pokuécní ďáblovo, protož** ne^ jistota by přece znamenala nedostatečnou víru. a te-d\ i nedostatek milosti. Z apoštolova napomenutí „upevňovať svou povolanost tak byla učiněna povinnost vybojovat si každodenním 2äpascru_sjjbjektivní jistotu o svč vyvnlcnostt a oprávnenosti/ Namísto^ zkroušených hříšníků, kterým Luthcr přislíbil milost, budou-li v kajícné vire důvěřovat Bohu, vychuvžívají se zebevédomí „snratf4, jaké ztělesňuji puritánští k upri v heroirké dcilŕ kapitalismu a jací sc v jednotli-
vých exemplriŕich objevují dodnoÄ.Qjúdruhré se pak fťká nej lepší pnvHŕedckjak dosáhnout žádoucího vě-£L Horní, (lojxiniéilo Mtincivnč pracovat v povolání. Jedine t^k se /.ahanějí uíboženřkc pochyby a dodává so
To. Si St svŕtské prác] přižnutá schopnost, byt tak-riknjíc prostředkem k odreagování afektu nÁbožcn-skě úzkosti, má příčinu ve významných zvláštnostech nnbožonskych představ pestovaných v kalvinismu. Ncjxřetelnóji to vidíme na tom, řún se. liší kalvinismus od hitcrství, na nauce u považ* ospravedlňující víry.
1
ku, a to rozhodovalo o jeho hodnoto.^Skutek -£» ý či Spatný - W piYvodn pripočítal n ovlivnil juhu-'
.skutku, dobry
časný i véoný osudľ Církev počítala zcela realisticky 5 tím, že člověk není absolut ně jednoznačne určitelná a ?.hodnotitclnajednotka, ale J.ejeho mravní život jg pro.st g chovaní ovlivněné navzájem se střetávajícími motivy, chovaní namnoze velice roEporn6.fr stredoveká- cirkev zajisté jako ideál žádabi, aby Človek prmci pidtně /.měnil snuj Život. Ale tento požadavek hnedtZ. jiKi průměrně křesťany) mírnila svým velevýznnm-«3 nyní tnorenským a výchovným prostředkem: svátostí pokání, jeí ftingnje.aje hlubocQ zakořeněným rysem katolické religiozita^/
" ----: _ : ..1. ~
I > tom, v čem je rn/.horiujici podstata omilostněni člověka. 1'xiMují dvě rozhodná pojetí Podle nich můžeme tato vyznání klasifikovat 2 hlediska jejich praxe, [PI dařený máte .svůj stav milosti prožívat buď tak. že sť> cítí být nádobou božské síly, anebo tak, Že se cítí 'jy' j^j'"' nástrojem V prvním případe se vo své zbožnosti kloní ke kultivaci citu, v druhům případe k as-keiickému/ťr//ní/i/ Luthcr mň bji£c_ji prvnímu typu,
kalvinismus náleží typu drnhému,.T/
U K j^odCarmání světa'. K vyjoucem m»gie ^mj ua-sTrójí* sj>Mš> nedošlo v katolické víře nikdy tak dôsledné jako vp víře puritánske (a především /ulovy kc . Katolík inŕl náhradou za 3V0U lidskou slabost k dispozici šohianwnrnini milosti své církve: knéz byl máff, konal zázrak proměněni a rač) v rukou klíc'» k milosti. Bylo možné lítostné a kajícné se na noho obrátit, on udelil pokání, nadéii, rozhřešení, a tím člověku ulovil od téžkélio nepffl v němž žít bylo neií-
prosným a nk'-ím ne/mírnitelirým osuacm.Knivinisiy. Pro toho takovéto přátelské a lidské útěchy nobylo. Nenmhl ani doufat, Že hodiny slabosti n lehkomyslnosti vynahradí zvýšenou dobrou vnll v jiných hodinařil tok jako katolík i luterán HJoh kalvinistu ncch-' t€l nu svých verných jcdnotlive~(1ohré skutky", alo ..trvale vysluhovanou svätosť', vystupňovanou v sys- . t i> Nebylo ani řeci o nějakém Úhrnném saldu života, je i se odpyká časnými tresty 0 vylepši církevními fcv/ilosliiými pomůckami. Etická praxe obyčejného ClovOka byla zbavena bozplanov iiosti a n soustav-iinsti a uj)ravena v důslednou metodu veškerého životního k>>n mí Ne nanodou nositelům poslední velké NDManca purítansjurch rnyálenok v 18. století /ťistn-1» jméno meiodidiZjjtek jako jejich duchovni pred-
sama vycvičila, tneai no icuy vjmw%^v. v „vo^y^— v obeciu' psychologickém smyslu slova.[ŽTfbd&Je, vedomé. j;isnč. to byl - na rozdíl od popuľSniíeU pí< «1 stav - její" cíl. Potlačit volné pudově užívání živou, to byl prvořadý úkol. Zavést si do životního režimu řád - to byl nc)diú&l\té}š(prnsfnřde.k askeze. Vsochny tyto hlavni aspekty obsahují řehole katolického středověku, ale rovnot Urk Životni zásady kalvinismu Pravé v tom, že takto totálne zinetodiítily človeka, spočíva velká moc středověkého nmišstvi i kalvinismu. A zc-jména kalvinismu (v porovnání s luterstvím) umožni la nhi'.jit jako „occlosia militHn.s' existenci protestan t i^tnii.
Terciafsk? řad av. hranliáku byl nupř. roztáhlým po-kiiHcm rn?siŕit askezi do všedního života, a nehyl to ( peku? |i.>diny. Značný ohlas takových akcí. jako bylo -NásJeduvani Krista", uku/uje. 2o /.pú«:>b života, jnky hlásni). ŕ-i- považuje r.ň i-yíA/. nrJ.jp pouhé plnéní postačujícího mravního minima. Toho minima, ktoré neda*ttlStíjě mPHlkón>, jež k linie puritanismus. Když se pak /ir-oktikwaly jistě církevní instituce, jmenovité odpustky které M pravé prutu při relormaci neposuzovaly jako okrajový neAvar, ale jakn nejvažnějši zlořád -, narážela taková praxe opětovné- na snahu o systematickou avétekou nekcei.jcovsak hylo hlav-ni k<iyž člověk vedl život v náboženském duchu metodický par excelence, byl stajnčpořád mnich. A ŕim víc ho přiklání1! k n.dco7Í. tůn víc jej to pudilo mm. pryč z obyčejného života, protože žit svatů znamenalo právo zanvcluit svetské morálky. To putom odstraňoval Luther nr jnko wkonavač nejakí? .vývojové tenden-eo* ale pu «vycb osobních zkušenostech) Zpočátku ostatne h praktickými krokv nfapeehnl. dokud ho ne-pobíjela palittekú sUy_ace. Kalvinismus to po nem prosté převzal. ,lií. tjehmuian Krnnck vystihl jádro proleatanské vfvjTi kov* shlédni její smysl v zasadé, že kaédx křesťan musí být pu celý život mnichem. Askezi 1'iyla postavena bráz, aby neunikala ze světského 4bz:votn Zamčené introvertní vazné půvaby, které dosud dodávaly nejlepáí nipnrznntiinty mni&skym řá-ilum, byly rod odkftznny pěstovat nsketické ideály ve *véťskych povoláních. Kalvinismus k tomu vsak én-sein dodal cosi pozitivního: že víru máme osvearomt •ÚUBUlvnoa avAtskou procí Tím dal pohnutku k askezi i širší vrstvě véřících. A když se k ní připojila etika založená nu nauce o predeatinaci, mi puk po mnis.ske duchovni aristokracii mimo svet a nad svétern zaujala nuslo duchovní anstojtracie I3obcju od vôkú předurčených svatých ve svéteJ
I kdy* *e ríizné niíbuřenské op^leifDOBtJ odvozeno od askotkkolio protestanství v lecčem* lisí a kladou na uvedeno stnnoviKko různí velký důraz, přijímají je všechny a pňsohi vp všech Rozhodující pro velícího je ,.byi v milosti", to jest ve stavu, v němž je vyíiat ze zatraceni všeho stvoreného :t vydělen ze „svita". Taková koncepce ae opakuje téměř ve všech denomina cích 0 podlé dogmatiky víech denominací si tcnto^jr-. .-.tav nelze zajistit nejakými magickými n snkrnmeii- 'O lólnimi ptwtfodkg aobo ulevující zpovědi nebo jednotlivými náhornými Činy. nýbrž jediní Mm, l| a« mvědčujeiv žití zvláštni) utvářeném, naprosto rozdílném od Htylu člověka „iuiiui úJního". Jedince tu pobízí, aby metodicky konlrniova!. řdfili jeho rpůpob životn *věddf o boží milosti, aby tedy živci prodchl ttikttí, .Ink jsme vidřli, byla to taková askoze, při nfž člověk colou svou existenci orientoval na vůli boží a rarit-nalnr ji k tomu fomiovoTi
Askeze již nebýía opus supercrognetonH", nyhrz byl to vy koti doporučeny každému, kdo se chce ujistit o své spase Náboženství vyžadovalo na člověku ?.ivot svatého, zvláštní a jiný než íivot „přirozený" Ale ten Hvětocky" ?ivnt ť?c neodohrával - to je důležité - straním od sveHn v mni&ikych kolegiích, ale uvnitř svPta a jeho řádů. S ohledem na onen svét se racionalizoval život nn tomto světě. K tomu vedla koncepcepuvulá-ni, kterou formuloval pravé nsketieký protestantismus.
fffiesťíinská nskezjä zpočátku prchající ze evfita do samotv, posléze světu vzdorující, t klášterů svít oir- -ki-vně ovládala. Přitom celkem ponechávala vSední-^J mu svetskému životu jeho přirozený nenuceny rá/ A t.ak nynfjvykročda na tržišté ivttá, zahonchla 7n
sebou vrata kltttorO a začalo pr^a/ovat svou n» „> diku pravé do vWúniho dětského ävotľ E,v [ I   V racionální konaní na tomto světě, a gSéSStSČ to .věta a ,u;Pro tento 5®Sjak* n JRSůŠZ t pokusíme ukáíatvdnláinTjKije^'.ání '
Jv.iyfc člověk nemá pevno povolání, teka v príležitostne práci, utiácí víc času v lenošení ne2 v rhlu," píše Baxter v tétn kofe* a uzavírá: „. ..zatímco on (pracov* nťk v povolání) splní své dílopořódniy ten druhý vč/í vc věčném /.matku a jeho konání neano místo ani end... proto je pro každého nejlepSf, když má pevné povoláni U-ertain callinjgf", na jiných místech tomu říká ..Matní calling"). Práce nestálá, k jaké je často nucen obyčejný nádeník, je často nezbytná, ale jo to {f3pdtM jenom polovičatý stav/Životu „bez povolání4' Mchybí sv-teuiatičnost. metodieaost, to, co žádá, jak víjtoe, svdUktf aekrzef T«ké podle kvnkerské etiky má být práve povolánTmi.vladným motodickýtn cvičením v ctnasti, osvědčením spásy skrze 8védornifa»t,jeA se projev uje y te péci. v r> metodé, s níž vykonáváme své <h povolání. V\o jakoukoli práci, nic racionální proci v jxivoláni žádá hůh Puritáni v ideji povoláni vždycky zdůrazňují metodičiuwst, a nejako Lutlierjen ra-
dostné přijeti losu, který Búh člověku udg
fXcojc hlavni: lľ7 i tučnost, a tím i bohulibost povn- ' lánj ne sice míní v pjQAÍ řudč měřítkem mravním a potom merítkem důležitosti produkovaných statkfl | pro ^elek", následuje váak jcštó tretí, v praxi nýtem . nejdúležitejSÍ měřítko    soukrornohospodarská uy-• /w im. Neboť pakliže Bůh, jehož prst tuší puritán \ I. !/.)<■ n ;:i mentu života. ukázal jednomu im svých věrných možnost zisku, mél přitom jisté nějakými úmysl. Véřící křesťan má jeho pokynu následovat a možnosti využit. „Je3tliř.e vám Bňh ukáže cestu, na níž můžete boze škody pro svou ilu$i a beze ěkody pro Jiné zákonným způsobem vydiiat o/e než najine cesté, a vy to odmítnete a dáte se cestou móne výnosnou, pak maríte jeden t účelu svého povoláni (calling). zdráháte ůt být božími xprárei (stewarti) a přejímnt jeho dary, jichž jste mřli užít pro něho, až o to požádá No ztgi: u k ro/.kosi a k břichu, ale pro Boha itxUů pracovat a bohatnout." Bohatství je nepravost právě jen tehdy, když svádí k línému povalováni a k hříS-nyirt požitkům; usilovat o n8 je nepravost pravé jen. tehdy, kdy* se tím připravuje bGzsturostny a ro/iuai-
mravně pf ípustné, ba přikázáno. Podobenství o sl\t žebnikovi, který byl zatracen, protože svěřenou hřivnu nezúročil, zrovna napovídalo. Když nékdo chce být churiý, argumentovalo se Často.jc to jako by chtěl být ni mocny. To je špatná svatost, spatné „vysloužená", a je na újmu boží slávé. A oby člověk schopny1 práce
ný žiVQt. Ale je-li to z povinnosti
Askoticky priostreným 2dúra2ňováním povnoJu povolání doptalo etický punc novodobé odbornici v 7.7 Vztahem k boží prozřetelnosti nabyly ctiekcho smyslu i kalkulace obchodníka na zisk. Noblesní unv-loat sei^neurú i procovskou okázalost parvenuú nenávidí askeze stejnou morou. Znto se dostává vřelé eticko pochvaly nréifôckému aetftpademufiávi. „Gml blesscth htó trnde" (Požehnej Bůh jeho obchodům), řeklo .11« berné o takovém svat/'m k t • r v s úspé<*ht»tu následoval pokyny bolí...
Miiŕenie shrnout:        krt prolestansJs* askeze bránila váí silou prošlému ušívfaií majetku, podvŕízo-
vala konaum, řrvliVHtť! luiuiinf hwsum, Napioti tomu víflk fivým psychologickém účinkem zbavila vfdítefr ;■.) řWU čintyist zábran tradiční etiky, vyprostila z pout 1   Zlátjlos^1 JU',|,Dť í legalizovala, ak i lokrmcr
ta boži požehnaní. A <x« l>vlo jcáté dulržit^i.^r když rtábófonaky tolik oceňovali neúnavnou, neustálou, t?y«-tematickou práca ve svetskom povolání jako vnbrWJ nejvyäSl prosiíctclok nskeze a zároveh jnlco nejjistéjlí B n^jzřejmPjří známku crokwtnteéfao člověka a pusvé vftýi nulné Lo v ijvotŕ |)ľj.^>l>i)o jnko mocná páka kex-I  11/ tohn. <'iijjmo nazvali jiuchcm kopltnlisiu}CZ2