NOVOVĚK: J. B. SPINOZA (1632 – 1677)

1. Život: Amsterodam, portugalský žid.

2. Kartesián:

·         Východisko: Descartovovo pojetí substance jako dokonalé, jediné, univerzální, nekonečné.
Descartovo pojetí substance – dualismus – odporuje jeho vlastní definici.

3. Řešení Spinozovo: substance je vše, je Bohem, je přírodou, je myslící bytostí.

·         Substance, Bůh neboli příroda, je zároveň tvořící a zároveň stvořená, t. j. je sama sobě
příčinou.

·         „Příroda je ta, která je“- je jsoucnem i nejsoucnem – lze ji chápat jen jako existující.

·         Je „tvůrcem“ smyslového světa (věčný pohyb).

·         Bůh neboli příroda je vnitřní příčinou všech věcí, je imanentní.

·         Bůh NENÍ před věcmi, nad věcmi. JE VE VĚCECH.

4. Vztah mezi duchovním a rozprostraněným světem (principem): NE substanční, nýbrž v úrovni
atributů (neoddělitelných vlastností).

·         Atributy: Bůh má nekonečné množství atributů (dokonalost).

·         Člověk poznává pouze dva: MYŠLENÍ a ROZPROSTRANĚNOST (člověk je jednotou duše a těla).

5. MODUS

·         Stav substance.

·         Jak se nám, lidem, jeví Bůh neboli příroda ve věcech a myšlenkách.

6. TEORIE POZNÁNÍ

·         Z doslechu a smyslů.

·         Z rozumu (vrozené ideje): dedukcí.

·         Intuice (identita člověka a Boha).

7. DETERMINISMUS

·         Bůh je Řád.

·         Náhoda je neznalost příčiny.

·         Svoboda je poznaná nutnost (MUDRC).