jvodem MÉDIA V SOUČASNÉM SVĚTĚ: :AKTOR KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA, MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ I VÝCHOVY v němž den za dnem žijeme, je nasycen podněty, které k nám přicházejí z „masových mé-I Mají podobu obrázků, zvuků i výpovědí pronesených v přirozeném jazyce. Noviny a časopi-: zhlasové a televizní stanice, hudební a obrazové nahrávky, divácky zaměřené filmy, to vše se no neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života.Tato „masová média" produkují ob-•cdské množství nejrůznějších obsahů od zpravodajství po zábavu a je stále těžší se orientovat «tom, co je zpráva, co osvěta, co zábava a co pouhý atraktant, podbízivá výplň času, která má ■tržet pozornost čtenáře, posluchače či diváka kvůli reklamnímu sdělení. Obrovská záplava me-• produkce vytváří dojem, žc si stále máme z čeho vybírat. Ostatně média sama nás neustá-: _ šťují, že nám nabízejí jen to, co chceme, a kdybychom to nechtěli, nebudou přece tak au-—rrářská a neekonomická, aby nám to nabízela. S nástupem tzv. sítových médií (komunikačních prostředků založených na digitalizaci dat a budování počítačových sítí) se dojem, že záleží na na-ýběru, ještě posiluje: www stránku přece navštěvujeme zřetelně z vlastní vůle, pro „svůj" " edávač jsme se sami rozhodli. Je však skutečně možné to, co z médií přijímáme, považovat B výsledek našich preferencia našeho zájmu a vkusu? To si nakonec tváří v tvář bulvárním zprá-s~ o vraždách, celebritách, skandálech a podvodech, slaboduchým televizním soutěžím, mono-"" mu proudu hudebních rozhlasových stanic a otravně se vnucujícím reklamám vyskakujícím •a~ před očima na „naši"' www stránce asi opravdu myslí jen málokdo.Tak proč nám média na-Dze:' něco, co přijímáme, akceptujeme, co jsme učinili součástí svého života, ale sami bychom si z zh zdravém rozumu nevybrali? Nebo vybrali? A co je ještě zajímavější: Jak na nás a naše oko--ediální obsahy působí? -: ílní produkce, tedy všechno, co nám média předkládají k užití, věření či pobavení, má své : oy a pravidelnosti. Ty vyplývají jednak z jejich historicky podmíněné společenské a politické i e ednak z faktu, že média jsou dynamické, výnosné, ale také rizikové průmyslové odvětví.Tak e nalo, že jsou na jednu stranu demokratickými společnostmi obdařena „nezávislosti"' na státu, mohla alespoň teoreticky každého, kdo má v rukou ekonomickou, politickou či symbolickou sledovat a kritizovat. A současně na druhou stranu místo kritiky produkují namnoze do-onmitivní zábavu. Ta zřetelně otevírá možnost úniku z každodenního života do jeho nereálné áiní konstrukce, křiví obraz politického dění do podoby neproniknutelných konspirací, nebo svéhlavého třeštění nesvéprávných jedinců.To, co média nabízejí, prezentují jako novinky, :"":om mají tendenci se opakovat, některé obsahy se neustále vracejí (ať jsou to typy zpráv, _-menty v komentářích, poradny, horoskopy nebo filmové zápletky). Důvody pro opakování - Jzné - velkou roli hraje snaha minimalizovat náklady (a všechno nové, nevyzkoušené a ne-té je drahé) a oslovit příjemce něčím, co je mu známé, co ho nezaskočí a nezmate, co iZ'o a bez námahy pochopí, co hladce včlení do svého každodenního života jako jeho těžko r**.slitelnou (byť třeba nevítanou) součást, Veškerá produkce masových médií je navíc ve větři menší míře financována z reklamy, a nemůže tedy odporovat zájmům inzerentů. Na druhou íraiu inzerenti nemohou prosazovat své zájmy zcela bezuzdné, protože by riskovali, že média ačrou ztrácet na věrohodnosti (a budou proto horšími nosiči reklamy). •sedkem těchto protichůdných okolností je produkce, jejíž pravidelnosti, motivy a důsledky | snadné vysledovat: projevuje se v logice uspořádání mediálních obsahů, v jejich načasová--SDořádání a koneckonců i v očekáváních s médii spojovaných a v představách o jejich vli-•e~ projevuje se ale hlavně v reálném vlivu, který média a jejich produkce na jednotlivce a spo-očnost mají. Média se podílejí na podobě každodenního života, dávají mu rytmus (a inspirují nás úvodem ú k řadě opakujících se rituálizovaných úkonů, na nichž pak lpíme). Média nabízejí podněty prc přemýšlení o světě, o vlastním životě. Média nabízejí vzory jednání a vzory sociálních rolí. Média jsou významným zdrojem naplňování volného času. Média posilují prožitek ztotožnění s nějakým celkem, se skupinou - často dokonce s národem S souvěrci. Média jsou dnes rozhodujícím nosJ tělem „symbolické moci", tj. institucí, jež sděluje, jaké významy mají slova, obrazy, gesta nebo činJ které se používají v sociální praxi. Sama přitom nenastavují' sobě jako nositeli symbolické moci kritické zrcadlo (jako to mohou činit a někdy i dra'nositelům moci politické či ekonomické). Oč víc jsou média samozřejmou a vlivnou so-č^n ~ašc~ i.ctů.o to méně si jejich vliv uvědomujeme. Čím častěji nám nabízejí známé.sarmuřeJHič obsahy.trn méně si dokážeme připomínat že „to" není skutečný svět. Váha, kterou masová média mají, je tak velká, a produkce, kterou nám nabízejí, do té míry neprůMedná. že ..žít s médii" stále zřetelněji vy- žaduje speciální přípravu. Proto je kompetence, která mu umožňuje ně se bránit jejich případným a dovedností v nakládání s nimi. kladní výbavy moderního člověk; běžnější součástí všeobecného dii - mediální výchova. součástí výbavy jednotlivce ke svému prospěchu a součas-- soubor poznatků o médiích vnitřně provázanou oblast zá-gramotnost.A proto je stále svétě výchova k životu s mé- Potřeba orientovat se ve světě zrzsszn tr-internetové portály je nepochybně průmyslově a informačně rozvinutýcr možnosti založené na tom, že be pomocí telekomunikačních sítí. svým měmi a jejich méně šťastný"- z'Z'A. ':■ nou, že vztah k ní je zmíněn i v Ghaně ví, že členské státy vnímají ..významnou aby dítě mělo přístup k informační a zvláště takových, které jsou zaměřeny ševní zdraví'. Není tedy divu. že se denním životě, v politickém rozř a vyhraněnější oblastí všeobecnérc z ~ erekcí od denního tisku po pro každého člena současných ". současné kornunikačn jakýfaoirv obsah v globálním měřítku j mezi ekonomicky vyspělými ze-: : :.• :•: se stala natolik význam-: : - Fam sc v článku 17 pra- masová média, a budou zajišťovat! národních a mezinárodních zdrojů, a morální blaho a fyzické i du-í sfcwých médií a jejich role v každo-. stává stále zřetelnějš mediální gramotnost a mediální VÝCHOVA „...v mediální výchově, na jak vědí to, co vědí. V medu a ne přijímat fakt, že tu pn Život v současné (pozdré sociálních a komunikačních sil vané modernity a vysoký r.-osř litelně svázán s masovými médi. proto tyto společnosti ozračcvár* setech chceme, aby zkoumaly. Kreace a myšlenky přicházejí Cary Bazalgette, 1989 :: - ziz : ením jednotlivců dc :_ :<é struktury organizo-iBéj příznačné, že je neodmys-a televizí - často jsou — E' rtěnce médií vnáší cc 3 společnosti nový masivní rozměr sociální komunikace ovlivňující všechny podoby sociál-axe, rozměr; pro který se téměř již vžilo označení medializace. To znamená, že stále více ečensky relevantních komunikačních aktivit (ekonomické, politické, osvětové, zábavní i umě-povahy) se odehrává prostřednictvím médií, a tedy s jejich aktivní účastí. Některé sociální jsou médii pozměňovány, nahrazovány či se média do těchto projevů mísí. „Medializací" v tomto smyslu rozumí unikátní sociální změna, jejíž podstatou je nebývalé rozšírení ko-čních médií a jejich stále zřetelnější podii na životě společnosti.Tato změna bývá ve svých podobách spojována s nástupem vysokonákladového periodického tisku (tzv. masového později s vysílacími médii (zvláště televizi'), dnes také s rozvojem síťových médií (interne-un moderních průmyslových společností do informační, postindustriální fáze poznenáhlu postavení a roli mediální komunikace - na fungující mediální komunikaci je závislý nejen prostor tzv. rozvinutých zemí, ale i velká část planetární ekonomiky (vinou či zásluhou eko-:<é globalizace). -_ata, průběh a důsledky této aktivní účasti nejsou na první pohled patrné, a proto je stá-ježitější snažit se jednání masových médií poznat a pochopit. Média se stávají rozhodujícím iizačním faktorem, který často dokáže zastínit školu í rodinu. Současně je zřejmé, že sděle-: sou médii nabízena, mají nestejnorodý charakter; vyznačují se velmi svébytným vztahem . dní i sociální realitě a jsou vytvářena s různými (většinou nepřiznanými, a tedy potenciál-"iiipulativními) záměry. Správné vyhodnocení těchto sdělení z hlediska záměru jejich vzni-nformovat, přesvědčit, manipulovat, pobavit) a z hlediska jejich vztahu k realitě (věcná správ-. ogická argumentační stavba, hodnotová platnost) vyžaduje značnou průpravu. Utváří se :. á svébytná kompetence, osvojovaná schopnost ,,žít s médii" - mediální gramotnost. D JE MEDIÁLNÍ GRAMOTNOST i"' gramotností se zpravidla rozumí soubor poznatků a dovedností potřebných pro orien-~iálo přehledné a neprůhledně strukturované nabídce mediálních produktů, které vytvá-arcstředí, v němž se současný člověk pohybuje.To znamená, že mediální gramotnost je tvo- □znatky na jedné straně potřebnými pro získání kritického odstupu od médií, na druhé ■ně umožňujícími maximální využití potenciálu médií jako zdroje informací, kvalit-^bavy, aktivního naplnění volného času apod., r.ednostmi dovolujícími a usnadňujícími tento kritický odstup i maximální kontrolu vlastního využívání médií. to znamená, že mediální gramotnost zahrnuje základní poznatky o fungování médií astnictví, legislativě, výrobních postupech apod.) a o společenské roli médií (politic-imí, ovlivňující životní styl apod.), a to v současnosti i v historické perspektivě (jak vý-otných médií, tak sociální a kulturní dějiny s přihlédnutím k roli médii"). Další významnou :" mediální gramotnosti je znalost hlavních mediálních produktů, jejich uspořádání oe nosti (žánrové typy, zjednodušování, stereotypizace, předpojatost). Především se jed-ftahopnost určit typ nabízených sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich ko-ksčTíi záměn deklarovaný i skrytý (informovat, bavit, ovlivnit apod.), popřípadě je asocio-~.mi sděleními (intertextualita). Mediální komunikace je komplexní sociální jev a mediální crost je adekvátně komplexní kompetence. Propojuje poznatky o společnosti a jejím po-- a sociálním uspořádání s poznatky z historie, užití mateřského jazyka, dynamiky sociál-er.etických norem apod. Osvojení si mediální gramotnosti spontánně, intuitivně, bez systéme získávaných poznatků, jejich ověřování a rozvíjení je prakticky vyloučené a vede fakticky úvodem ú toliko k posilování obav, úzkostí či předsudků - proto je dnes mediální problematika běžnot součástí kurikul všeobecného vzdělávání snad ve všech zemích, které žijí ve stavu plné mediální — saturace, resp. „mediálního zahlcení' (media jamming). Na dosažení této kompetence se podílejí jednak různé tradiční oblasti vzdělávání (např. jazyk a jazyková komunikace, výchova k občanství nebo dějepis), jednak některé specializované -výchovně-vzdělávací aktivity, tedy mediální výchova jako samostatný předmět či svébytná vzdělávací oblast. VÝVOJ MEDIÁLNÍ VÝCHOVY K I když počátky úvah o vlivu médií na (zvláště mladé) lidi kladou někteří autoři až do antického Řecka (připomíná se Platonova Republika, v níž lze nalézt varování před dopadem diva-l wi * dla na řeckou mládež), první, kdo uvažoval o použití novin ve škole, byl podle všeho Jan Amos Komenský. Považoval noviny za významný zdroj poučení a požadoval, aby čtení novin bylo součástí výuky. Komenskému šlo ale více o využití novin jako zdroje živých a aktuálních informací a#c □ než o vlastní mediální gramotnost, jak ji chápeme dnes. J. A. Komenský byl současně prvním autorem, který se pokusil o výklad mechanismu působení médií ve společnosti. Ve svém Labyrintu světa přirovnává novináře (tedy šiřitele zpráv) k pištcům, kteří lákají lidi na různé melodie. I když se první zřetelně formulovaný požadavek na vzdělání ke čtení novin objevuje již ve druhé třetině 17. století u J. A. Komenského, soustavnější úvahy o mediální výchově patří až století minulému. V různých kulturních a jazykových prostředích (zvláště v anglickém a - což je důležité pro českou společnost - v německém) se nejprve rozvíjela řada úvah o tom, že obsah novin bm měl být tématem vyučované látky (a to hlavně jako zdroj informaci). Důraz na noviny je přiroze- _~ . ný - bylo to médium politického dění a poznání světa.V meziválečném období, resp. na sklonkí _. 20. let 20. století, se zvláště v německém prostředí začaly množit požadavky na to, aby byl nejen obsah médií (novin) zařazen do výuky, ale aby se součástí všeobecného vzdělávání stalo i základ ní poučení o procesu mediální produkce (vliv německého sociálněvědního prostředí dokládá ru brika Noviny ve škole, kterou vedl časopis Duch médií vycházející v Československu na přelomí 20. a 30. let 20. století). Hlavní impulzy pro rozvoj mediální výchovy v dnešní podobě přišly po druhé světové válce V první řadě to byla hned po válce snaha vyrovnat se s neblahou zkušeností s médii a úspěs chem goebbelsovské propagandy v meziválečném a válečném období. V elementární podobě se proto jako „kritické čtení novin" prosadila mediální výchova v poválečném Německu, kde fakticky tvořila součást programu denacifikace. Je příznačné, že čtení novin a rozbory zpráv sd staly součástí výuky mateřského jazyka - svědčí to o tom, že mediální produkce byla v té době asociována především s užíváním mateřského jazyka a jazykového kódu vůbec, vizuální (ob- l razová) komunikace, která dnes dominuje, se pokládala za méně uchopitelnou. Význam me- -diální výchovy pro německou společnost dokládá i bohatá a živá tradice mediální pedagogik) (Medienpadagogik) jako samostatného oboru, který nejen rozvíjí metody mediální výchovy, ale -vede i vlastní výzkum médií, zaměřený především na vliv médií na psychiku a chování dětí a dc- ■ spívající mládeže. Druhým impulzem byla komercializace médií (hlavně televize) v 50. a 60. letech v USA a pron- \ kání této komercializace do evropského prostředí od sklonku 70. let. Americké výzkumy ze 6m let 20. století naznačily, že nastupující generaci dělá stále větší potíže rozeznat v televizním vysílá ní zpravodajskou informaci od reklamního sdělení a údajům ze zpráv přikládá stejnou váhu jakc m úvodem _c= úm z reklamy. V USA právě toto zjištění mobilizovalo rodiče k tlaku na školy, aby úpravou - nu výuky tomuto trendu čelily (významným argumentem podporujícím snahy rodičů byl az na fakt, že za daných okolností se oslabuje liberálně demokratická role médii). V Evropě . a až do sklonku 70. let komercializace televizního vysílání zdaleka tak silná (diky téměř vý-. :-ému monopolu státních a veřejnoprávních médii'), a tak se zde (s výjimkou Německa) rozví-= i mediální výchova pomaleji - fakticky především až od 80. let, a to především ve skandináv-zemích aVelké Británii. ické změny roku 1989, vedoucí k zániku bipolárního světa a k uvolnění sil ekonomické : ;alizace, spolu s technologickými změnami umožněnými digitalizací médií posílily trend ke : nercializaci mediální produkce. Vzrostla i intenzita obav spojených s důsledky masivní medi-i"í produkce. Nárůst násilných obsahů probouzí úvahy o možné nápodobě či znecitlivení, poví některých tabu (zvláště sexuálních) vyvolává otázku ohledně platnosti a prosaditelnosti :: "ených hodnot. Rozvoj interaktivních médií (počítačů, počítačových her, přenosných přehrá-=íů apod.) nastoluje problém odlidštění a degenerace mezilidských vztahů. S rostoucími oba-.±mi roste i požadavek mediální výchovy ve většině zemí světa. Dnes lze najít mediální výchovu i