Výzkumné studie	 / 315
Československá psychologie 2015 / ročník LIX / číslo 4
VZTAH RODINY A ŽIVOTNÍ SPOKOJENOSTI DĚTÍ
LENKA HODAČOVÁ1
, EVA ČERMÁKOVÁ2
, JINDRAŠMEJKALOVÁ3
, EVA
HLAVÁČKOVÁ4
, MICHAL KALMAN5
1
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav sociálního lékařství
2
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Oddělení výpočetní techniky
3
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav hygieny a preventivního
lékařství
4
Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Katedra klinických oborů
5
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Institut aktivního životního stylu
Došlo: 15. 12. 2014; L. H., Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav sociálního lékařství, Šimkova
870, 500 38 Hradec Králové; e-mail: hodacoval@lfhk.cuni.cz
Podpořeno programem PRVOUK P37/09 a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR
v rámci projektů č. LG 14042 a č. LG 14043.
ABSTRACT
The relation of family and life
satisfaction of Czech children
L. Hodačová, E. Čermáková, J.Šmejkalová,
E. Hlaváčková, M. Kalman
Objectives. The main goal of the study was
to analyse in detail specific family indicators
and their relation to selected indicator of life
satisfaction in a representative sample of Czech
children.
Sample and setting. A total number of 4  351
children aged 11, 13 and 15 years out of 88
randomly selected schools in Czech Republic
formed the study population. The data was
acquired in the framework of the WHO study
“The Health Behaviour in School-aged Children:
AWHO Cross National Study” (HBSC) in June
2010 by means of standardized questionnaires.
Research questions. Is formal structure of family
or the quality of communication more important
for children´s life satisfaction?
Statistical analysis. Statistical analysis included
descriptive analyses, the χ² test of independence
in contingency tables, Fisher
,
s exact test, two
samples T-test, one and two way analysis of
variance using the NCSS 2007 program. Logistic
regression analysis was performed to evaluate
the influence of family on life satisfaction of
children and prevalence odds ratios with 95%
confidence interval were calculated as measure
of association.
Results. Life satisfaction was high for majority
of children, it reached two thirds of possible
maximum at both of the followed scales (Cantril
index, Huebner scale) for the whole sample.
Life satisfaction was significantly associated
(p<0,001) with age, gender, formal structure of
family and quality of communication in family.
Children from complete families with easy or
very easy communication with both parents had
the highest values at both of the followed life
satisfaction scales.
Study limitations. Limitations of the study result
from the cross-sectional design and data based
on self-reports. Both life satisfaction and family
were analysed on the basis of selected question
categories.
key words:
life satisfaction,
children,
family,
Czech republic
klíčová slova:
životní spokojenost,
děti,
rodina,
Česká republika
Výzkumné studie
316 /	 Výzkumné studie
PROBLÉM
Velmi významnou roli v životě člověka hraje rodina, která má zásadní vliv na formování
osobnosti jednotlivce, ovlivňuje zdraví, životní styl i kvalitu života svých členů
(Elgar et al., 2013; Phillips 2012; Provazníková, Csémy, 2013). Rodina je důležitým
činitelem v socializaci dítěte, je prostředím, kde se formují základní hodnoty, normy,
postoje, vzorce chování, dochází zde k osvojování způsobů komunikace i k procesu
identifikace (Možný, 2006; Sobotková, 2012).
Pro vývoj dítěte je ideální přítomnost obou rodičů, nicméně v poslední době je
v souvislosti se zdravým vývojem dětí zdůrazňována spíše kvalita rodičovství a partnerského
vztahu než formální struktura rodiny (Lacinová, 2012; Sobotková, 2012).
Ukazuje se, že negativní vliv na prosperitu dětí, jejich zdraví i životní spokojenost
má zejména rodičovský konflikt, a to jak v manželství, tak i po rozvodu (Pavlát 2005,
2012). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ne každý rodičovský konflikt působí
na děti negativně. Důležitý je především způsob jeho řešení. Za destruktivní jsou považovány
zejména konflikty, které nevedou k vyřešení sporu a které provází hostilní
a agresivní komunikace. Konstruktivně řešené konflikty, užívání efektivních postupů
a otevřená komunikace v rodině přinášejí spíše výhody, učí vhodným strategiím zvládání
stresu, posilují resilienci rodiny a osobní identitu jejích členů (Lacinová, 2012;
Macek, 2002).
Kvalitní komunikace je ukazatelem rodinné soudržnosti a sociální opory, ovlivňuje
kvalitu života i zdraví, zároveň však představuje i významný protektivní faktor
v mnoha oblastech života, včetně rizikového chování a sociálně patologických jevů
(Currie et al., 2008, 2012; Levin et al., 2012). Během vývojového cyklu rodiny se
komunikace v rodině modifikuje a vyvíjí v souladu s vývojovými úkoly rodiny. Kromě
verbální konverzace zahrnuje též chování během společně tráveného času, sdílení
pocitů i celkový životní styl (Lacinová, 2012).
Jako parametr určující celkovou komunikaci v rodině je často vnímána komunikace
dítěte s matkou. Matky mají většinou významně více přímých kontaktů s dětmi,
poskytují jim emoční podporu a pro děti obojího pohlaví je jednodušší o svých problémech
a pocitech hovořit s matkou (Currie et al., 2012; Kalman et al., 2014; Levin,
Currie, 2010). Mezi faktory, které komunikaci mezi matkou a dítětem usnadňují, patří
vzájemný interaktivní styl komunikace, kdy se dítě i matka cítí dostatečně svobodní
a nebojí se přijít s problémem, dále efektivní neodsuzující naslouchání a vnímání matky
jako důvěryhodné (Afifi et al., 2008).
Vztah dítěte a otce je většinou méně důvěrný než vztah a komunikace dítěte s matkou.
Otcové se zaměřují spíše na rozvoj cílů a zlepšení dovedností svých dětí (Shearer
et al., 2005). Strach z jejich kritiky může komunikaci ovlivňovat zejména v období
dospívání, kdy narůstá strach z vlastního selhání (Michalčáková et al., 2010). Nicméně
dobrý vztah a snadná komunikace s otcem mají významný vliv na spokojenost
a emoční zdraví dětí, otevřená a vřelá komunikace s otcem snižuje u chlapců agresivitu
a násilí a u dívek usnadňuje komunikaci a zlepšuje vztahy s chlapci (Currie et al.,
2012; Levin, Currie, 2010).
Mezi další významné faktory vedoucí k dobrému fungování rodiny a životní spokojenosti
jednotlivých členů patří společné trávení času a dodržování denních rituálů
(Elgar et al., 2013; Kalman et al., 2011; Parvizy, Ahmadi, 2009).
Životní spokojenost (life satisfaction) je definována jako vědomé, globální hodnocení
vlastního života jako celku (Blatný, 2010). Mezi významné determinanty životní
spokojenosti patří věk, pohlaví, zdraví, rodina, škola, sociální vztahy, socioekonomický
status (Currie et al., 2012; Hlaváčková et al., 2010; Hodačová, Hlaváčková,
	 Výzkumné studie	 / 317
2011; Kalman et al., 2011; Kalman et al., 2014; Levin, Currie, 2010). Životní spokojenost
dětí ovlivňují i míra nároků kladených na dítě a schopnost se jim přizpůsobit,
schopnost přijímat se a mít se rád, životní události a spiritualita jedince v širokém
slova smyslu – celkový životní postoj, transcendence, smysl života, víra, religiozita
(Blatný, 2010; Currie et al., 2012; Hodačová, 2008; Hodačová et al., 2011; Kebza,
2005). Celkové hodnocení vlastního života úzce souvisí s rysy osobnosti, sebehodnocením,
spokojeností v subjektivně významných oblastech života. Životní spokojenost
je v průběhu života v porovnání se spontánními pocity, které se člověku spojují
s právě prožívanou zkušeností, poměrně stálá (Kalman et al., 2011). Šťastné dětství je
spojováno s rozvojem sociálních kompetencí a vhodných strategií zvládání, které dítě
pozitivně využije i v dospělosti (Elgar et al., 2013).
V adolescenci může úroveň subjektivně vnímané osobní pohody a životní spokojenosti
klesat. Období dospívání je považováno za náročné, neboť zde dochází k mnoha
změnám v oblasti tělesné, psychické i sociální a jedinec se musí vyrovnat s řadou
obtížných situací a specifických požadavků. Dochází k hormonálním změnám, které
s sebou nesou změnu emocionality dospívajících, city bývají méně přiměřené a nestálé.
Mění se citové vazby k rodičům a kvalita interakce s nimi, narůstají konflikty,
objevují se výkyvy v sebehodnocení, mění se vztahy s lidmi. Je to období hledání
vlastní identity a pozice ve společnosti (Vágnerová, 2012).
Cílem naší práce bylo detailně analyzovat vztahy mezi vybranými ukazateli rodiny
a životní spokojeností u reprezentativního souboru českých dětí.
METODA
Soubor a metoda sběru dat
Data pro naši práci byla získána v  rámci studie Světové zdravotnické organizace
(WHO) Health Behaviour in School Aged Children: A WHO Cross National Study
(HBSC). Jedná se o významnou mezinárodní studii, která se zabývá monitorováním
zdraví a životního stylu dospívající populace školáků a v širokém sociálním kontextu
se snaží porozumět souvislostem, které zdraví mladých lidí ovlivňují. Její metodika
vychází z doporučení WHO. Studie probíhá ve čtyřletých intervalech od roku
1983/84, Česká republika se jí účastní od roku 1994.
V  naší práci byla použita data od reprezentativního vzorku českých dětí
ve věku 11, 13 a 15 let. Soubor tvořilo celkem 4 351 dětí. Chlapců bylo 2 094
(48,1 %), dívek 2 257 (51,9 %). Ve věku 11 let bylo 32,2 % dětí (n = 1401), ve věku
13 let 33 % dětí (n = 1436) a patnáctiletých bylo 34,3 % (n = 1494). Celkem 21
(0,5 %) dětí neuvedlo věk, ale pro další analýzu tyto děti ze souboru nebyly vyřazeny.
Z původního vzorku studie HBSC (4 425 dětí) jsme pro naši analýzu vyřadili
děti žijící v dětském domově (10 dětí); děti, které na otázku ohledně hlavního domova
odpověděly nejednoznačně (4 děti) a děti, které nepochopily otázku týkající
se komunikace s rodiči (60 dětí).
Sběr dat byl proveden v souladu s kritérii, která stanovila mezinárodní koordinační
rada projektu. Byl realizován v měsíci červnu 2010 na osmdesáti osmi náhodně
vybraných základních školách a víceletých gymnáziích po získání souhlasu ředitelů
škol. Žáci vyplňovali dotazníky během jedné vyučovací hodiny za přítomnosti zaškolených
osob, schopných podat dětem doplňující vysvětlení. Rodiče dětí byli o výzkumu
předem písemně informováni. Podmínkou pro zařazení žáků do studie bylo
neodevzdání negativního vyjádření rodičů. Nikdo z oslovených žáků se neodmítl zúčastnit
výzkumu.
318 /	 Výzkumné studie
Nástroje
Dotazník obsahoval celkem 75 položek a pokrýval několik tematicky odlišných domén:
základní sociodemografické údaje, stravovací zvyklosti, pohybové aktivity,
volnočasové aktivity, návykové chování, rodina, psychosociální adaptace, psychosomatické
obtíže, vnímání zdraví, životní spokojenost, úrazy, škola, socioekonomická
situace. V naší práci jsme se soustředili na analýzu vybraných ukazatelů životní spokojenosti
ve vztahu k formální struktuře rodiny a kvalitě komunikace dětí s rodiči.
Formální strukturu rodiny jsme definovali z položky, ve které děti odpovídaly
na otázku, s kým žijí v tzv. hlavním domově. Na výběr měly sedm odpovědí (vlastní
matka, vlastní otec, nevlastní matka, nevlastní otec, babička, děda, dětský domov)
a jednu možnost pro doplnění vlastní odpovědi v případě, že ani jedno z nabízených
tvrzení dítěti nevyhovovalo.
Pro analýzu jsme rodinu z hlediska její formální struktury rozdělili do čtyř kate-
gorií:
–	v kategorii A byly děti, které uvedly, že žijí s oběma biologickými rodiči,
–	v kategorii B děti, které odpověděly, že mají jednoho biologického a jednoho
nevlastního rodiče,
–	v kategorii C děti, které uvedly, že žijí jen s jedním vlastním rodičem,
–	a v kategorii D děti, které odpověděly, že s rodiči nežijí.
Kvalitu komunikace v rodině jsme posuzovali na základě otázky: „Jak snadné je
pro tebe hovořit s uvedenými osobami o věcech, které tě opravdu trápí?“ Děti měly
možnost u každé osoby odpovídat pomocí pětibodové škály následovně: velmi snadné,
snadné, obtížné, velmi obtížné, nemám takovou osobu. Kvalitu komunikace v rodině
jsme sledovali na základě kvality komunikace s vlastními rodiči. Pokud děti
odpověděly, že je pro ně velmi snadné nebo snadné hovořit s oběma rodiči, zařadili
jsme je do kategorie velmi dobrá komunikace. Pokud odpověděly, že je pro ně velmi
snadné nebo snadné hovořit alespoň s jedním rodičem, byly zařazeny do kategorie
dobrá komunikace. Pokud odpověděly, že hovořit s rodiči je pro ně obtížné nebo velmi
obtížné, byly zařazeny do kategorie špatná komunikace. Děti mohly uvést i odpověď nemám
takovou osobu. Celkem 22 dětí uvedlo, že nemají matku ani otce.
Životní spokojenost jsme hodnotili pomocí Cantrilova indexu a Huebnerovy škály.
Cantrilův index (CInd) je položka znázorňující hodnocení života na škále (žebříku)
s rozmezím hodnot 0–10, kdy 0 znamená nejhorší možný život a 10 nejlepší
život, jaký si děti dovedou představit. Děti měly označit stupeň, kam by v současnosti
svůj život umístily. Hodnoty 6 a více znamenají vysokou životní spokojenost (Cantril,
1965; Currie et al., 2012).
Huebnerova škála (HŠ) je škála, která obsahuje 6 podotázek zaměřených na spokojenost
se životem (Jsem spokojen s tím, jak mi věci vycházejí; V mém životě jde vše
dobře; Ve svém životě bych chtěl změnit mnoho věcí; Přál bych si mít úplně jiný život;
Mám dobrý život; Mám dobrý pocit z věcí, které mě potkávají). Možné odpovědi se
pohybovaly na čtyřbodové škále - nikdy, zřídka, často, vždy. Odpovědím na jednotlivé
podotázky byly přiděleny body (od nikdy 1 bod po vždy 4 body). Podotázky tři
a čtyři (Ve svém životě bych chtěl změnit mnoho věcí; Přál bych si mít úplně jiný život)
byly kódovány obráceně (tedy nikdy 4 body po vždy 1 bod). HŠ dosahovala hodnot
v rozmezí 6–24, přičemž vyšší skór znamenal vyšší spokojenost se životem (Huebner,
1991).
Statistická analýza
Statistická analýza dat byla provedena v programu NCSS 9, použity byly metody
deskriptivní statistiky, χ² test nezávislosti v kontingenční tabulce, Fisherův přesný
	 Výzkumné studie	 / 319
test, dvouvýběrový t-test (pro porovnání souboru dle pohlaví), jednofaktorová analýza
rozptylu (pro porovnání souboru dle věku a formální struktury rodiny) a dvoufaktorová
analýza rozptylu (pro porovnání z hlediska formální struktury rodiny a kvality
komunikace). Pro zhodnocení vlivu rodiny na sledované ukazatele byl použit logaritmicko-lineární
model a byl počítán OR - odds ratio (poměr šancí) s 95% intervalem
spolehlivosti – 95% CI.
VÝSLEDKY
Celkem 68,1 % dětí našeho souboru uvedlo, že žije s oběma biologickými rodiči (rodina
A), 13,4 % dětí žilo s jedním vlastním a jedním nevlastním rodičem (rodina B), 15,9 %
dětí žilo jen s jedním vlastním rodičem (rodina C) a 2,6 % dětí uvedlo, že s rodiči nežijí
(rodina D). Snadnou nebo velmi snadnou komunikaci s oběma rodiči uvedlo 50,1 %
(2146) dětí souboru, s jedním rodičem 35,2 % (1506), špatnou komunikaci 14,2 % (607)
a oba rodiče nemá 0,5 % (22) dětí (ty byly z následné analýzy vyřazeny).
Kvalitu komunikace statisticky významně (p < 0,001; χ² test) ovlivňoval věk a pohlaví
dětí (ve prospěch mladších dětí a chlapců) i formální struktura rodiny. Velmi
dobrou komunikaci uváděly nejčastěji děti z úplných rodin, a to u obou pohlaví i ve
všech věkových kategoriích. Pravděpodobnost snadné nebo velmi snadné komunikace
s oběma rodiči byla zhruba 2,5 krát častější u dětí žijících v úplné rodině oproti
dětem z ostatních typů rodiny (odds ratio (OR) - rodina A/rodina B: OR = 2,48 (95%
CI 2,06 – 2,99); rodina A/rodina C: OR = 2,33 (95% CI 1,96 – 2,77); rodina A/rodina
D: OR = 2,39 (95% CI 1,55 – 3,69). Všechny vztahy jsou statisticky významné na
hladině významnosti p < 0,001.
Životní spokojenost dětí jsme hodnotili na základě dvou standardizovaných nástrojů
– Cantrilova indexu (CInd) a Huebnerovy škály (HŠ). Vnitřní konzistence HŠ
je relativně vysoká (Cronbachovo α = 0,793). Každá uvedená metoda dosahuje jiné
rozmezí hodnot, nicméně u obou platí, že vyšší hodnoty znamenají větší životní spokojenost.
Průměrná hodnota CInd pro celý soubor byla 7,5 (maximum je 10), u HŠ
byl průměr 16,7 (maximum je 24). Z hlediska věku nejvyšší hodnoty na obou škálách
(CInd i HŠ) vykazovaly jedenáctileté děti (7,8 resp. 17,3), nejnižší děti patnáctileté
(7,3 resp. 16,2). Rozdíly mezi jednotlivými věkovými kategoriemi byly statisticky
významné (p < 0,001; ANOVA) pro CInd i HŠ. Chlapci uváděli statisticky významně
vyšší spokojenost (p < 0,05 pro CInd a p < 0,001 pro HŠ; t-test) než dívky – CInd/HŠ
chlapci 7,6/17,1; dívky 7,4/16,4 (t-test). Přehled průměrných hodnot u celého souboru
i v kategoriích podle pohlaví a věku je uveden v tab. 1.
Tab. 1 Cantrilův index a Huebnerova škála (průměrné hodnoty)
Pohlaví Věk
Celý souborChlapci Dívky 11 let 13 let 15 let
n = 2011 n = 2188 n = 1331 n = 1394 n = 1456 n = 4199
Cantrilův index 7,6 7,4 7,8 7,5 7,3 7,5
Směrodatná odchylka 1,7 1,9 1,9 1,9 1,7 1,8
n = 2007 n = 2178 n = 1334 n = 1384 n = 1451 n = 4185
Huebnerova škála 17,1 16,4 17,3 16,7 16,2 16,7
Směrodatná odchylka 3,4 3,7 3,6 3,6 3,5 3,6
Škály životní spokojenosti jsme následně analyzovali ve vztahu k rodině. Zajímalo
nás, jak hodnoty Cantrilova indexu i Huebnerovy škály ovlivňuje formální struktura
rodiny a kvalita komunikace v rodině.
320 /	 Výzkumné studie
Výsledky ukazují, že jak formální struktura rodiny, tak i kvalita komunikace s rodiči
mají vliv na obě škály životní spokojenosti dětí (tab. 2 a 3). Průměrné hodnoty CInd
i HŠ jsou nejvyšší u dětí žijících v úplné rodině (CInd = 7,7, HŠ = 17,1) a jsou také
vyšší než je průměr celého sledovaného souboru. Hodnoty na obou škálách se snižují
směrem od úplných po neúplné rodiny, nejnižší jsou u dětí, které s rodiči nežijí (CInd
= 6,8; HŠ = 16,1). Rozdíly mezi rodinou A a ostatními typy rodin jsou statisticky významné
(p < 0,001; ANOVA).
Pro další analýzu vztahů jsme zjištěné hodnoty na škálách HŠ a CInd rozdělili do
tří kategorií, na průměrné (průměr ± SD), podprůměrné (hodnoty menší než průměr
– SD) a nadprůměrné (hodnoty větší než průměr + SD). Pro Cantrilův index je průměr
celého souboru 7,5 ± SD – 5,7–9,3, dolní interval < 5,7, horní > 9,3. Hodnoty
Cantrilova indexu se udávají v celých číslech – dolní interval se pohybuje v rozmezí
0 – 5; průměr v rozmezí 6 – 9 a horní interval je 10. Pro Huebnerovu škálu je průměr
celého souboru 16,7 ± SD – 13,1–20,3, dolní interval < 13,1, horní > 20,3. Hodnoty
Huebnerovy škály mají odpovědi také v celých číslech, dolní interval našeho souboru
má rozmezí 6–13, průměr 14–20, horní interval je v rozmezí 21–24.
Nejčastěji hodnoty v horním indexu obou škál (CInd i HŠ) uváděly děti z rodiny
A (14,3 %, resp. 15,5 % dětí), nejméně často u Cantrilova indexu děti z rodiny C
(8,5 %) a pro Huebnerovu škálu děti z rodiny D (8,3 %). Naopak v dolním indexu
nejméně často uváděly hodnoty u obou škál (CInd/HŠ) děti z rodiny A (11,8 % /
/ 16,3 %) a nejčastěji děti z rodiny D (28,2 % / 29,2 %). Děti žijící v rodinách B, C
a D uváděly hodnoty v dolním intervalu CInd/HŠ 1,8 – 2,9 krát/1,9 – 2,1 krát častěji
(p < 0,001) než děti z rodiny A (Cantrilův index – rodina B/rodina A: OR = 2,13 
(95% CI 1,70 – 2,68); C / A: OR = 1,77 (95% CI 1,41 – 2,21); D / A: OR = 2,93 
(95% CI 1,84 – 4,66); Huebnerova škála – B / A: OR = 2,13 (95% CI 1,73 – 2,62);
C / A: OR = 1,90 (95% CI 1,56 – 2,32); D / A: OR = 2,11 (95% CI 1,35 – 3,31).
Životní spokojenost jsme následně analyzovali z  hlediska kvality komunikace
v jednotlivých typech rodiny. Analýzu kategorie D rodiny však ve výsledcích neuvádíme.
Jedním důvodem je malé množství dětí v souboru (115), z nichž 22 dětí uvedlo,
že nemají matku ani otce. Po rozdělení souboru (z hlediska kvality komunikace
a jednotlivých indexů životní spokojenosti) v některých podskupinách zůstalo pouze
několik jedinců, někdy jeden, někdy nikdo. Výsledky by tedy byly zkreslené. Dalším
důvodem je i skutečnost, že děti sice nežijí s rodiči, přesto část z nich uvedla, že s jedním
nebo oběma komunikuje snadno nebo velmi snadno. Na základě provedeného
šetření není možné zjistit, jaké vztahy v rodině skutečně panují a jaká komunikace
skutečně je.
Naše výsledky interpretujeme tak, že komunikace s  rodiči významně ovlivňuje
životní spokojenost dětí. Děti, které komunikují s oběma rodiči velmi snadno nebo
Tab. 2 Cantrilův index a Huebnerova škála v rozložení dle formální struktury rodiny (průměry)
Formální struktura rodiny
A B C D
n = 2879 n = 561 n = 667 n = 92
Cantrilův index 7,7 7,1 7,1 6,8
Směrodatná odchylka 1,7 2 2 2,4
n = 2864 n = 556 n = 669 n = 96
Huebnerova škála 17,1 15,9 16,1 15,5
Směrodatná odchylka 3,4 3,7 3,9 3,9
	 Výzkumné studie	 / 321
snadno (kategorie velmi dobrá komunikace) měly hodnoty na obou škálách vyšší než
děti, které komunikovaly velmi snadno nebo snadno jen s jedním rodičem (dobrá
komunikace), a tyto uváděly vyšší spokojenost než děti, které s rodiči komunikují
obtížně nebo velmi obtížně (kategorie špatná komunikace). Rozdíly v jednotlivých
typech rodiny byly statisticky významné (p < 0,05; ANOVA). Nejvyšší hodnoty na
obou sledovaných škálách měly děti z úplných rodin, které uvedly, že komunikace
s oběma rodiči je snadná nebo velmi snadná. Hodnoty na obou škálách životní spokojenosti
byly statisticky významně vyšší (p < 0,001) než hodnoty dětí ve všech ostatních
sledovaných kategoriích rodiny. Životní spokojenost dětí se snižovala směrem
k dobré a špatné komunikaci v rodině. Děti z neúplných rodin (B a C), které uvedly,
že s oběma rodiči komunikují snadno nebo velmi snadno (kategorie velmi dobrá komunikace),
měly hodnoty CInd a HŠ významně vyšší (p < 0,001) než děti z úplných
rodin, které uvedly špatnou komunikaci s rodiči. Také měly vyšší hodnoty na obou
škálách než děti z rodiny A, které komunikují snadno nebo velmi snadno jen s jedním
rodičem (statisticky významný rozdíl na hladině významnosti p < 0,05 byl prokázán
pro HŠ). Jednotlivé hodnoty sledovaných škál jsou uvedeny v tab. 3.
Tab. 3 Cantrilův index a Huebnerova škála v rozložení dle kvality komunikace
A B C
Komunikace s oběma rodiči
velmi
dobrá
dobrá špatná
velmi
dobrá
dobrá špatná
velmi
dobrá
dobrá špatná
n =1624 n = 814 n = 419 n = 193 n = 302 n = 62 n = 241 n = 321 n = 97
Cantrilův
index
8,1 7,4 6,9 7,4 7,1 6,2 7,5 7,1 6,2
SD 1,6 1,6 1,9 1,9 1,9 2 1,9 1,9 2,2
n =1613 n = 810 n = 420 n = 189 n = 302 n = 63 n = 239 n = 323 n = 98
Huebnerova
škála
18 16,3 15,1 16,5 15,9 14,4 17,2 15,9 14
SD 3,1 3,3 3,5 3,5 3,7 3,6 3,5 3,8 4
Děti z  rodiny A  s  velmi dobrou komunikací 3,4 krát / 6,5 krát častěji uvedly
hodnoty CInd/HŠ v  horním intervalu než děti z  rodiny A  se špatnou komunikací
(OR = 3,38 (95% CI 2,25 – 5,08) p < 0,001/OR =  6,52  (95% CI  3,98  –  10,69)
p < 0,001); 4,6 krát / 5,5 krát častěji než děti z  rodiny B se špatnou komunikací
(OR = 4,58 (95% CI 1,51–13,9) p < 0,01/OR =  5,5 (95% CI  1,82–16,66) p < 0,01);
a 4,3 krát / 8,7 krát častěji než děti z rodiny C se špatnou komunikací (OR = 4,29
(95% CI 1,78–10,34) p < 0,001/ OR =  8,71 (95% CI 2,9 – 26,15) p < 0,001).
DISKUSE
V naší práci jsme se zaměřili na sledování vztahů mezi formální strukturou rodiny
a kvalitou komunikace dětí s rodiči a životní spokojeností u reprezentativního vzorku
českých dětí ve věku 11, 13 a 15 let. Jedná se o důležité období života člověka, které
zahrnuje první fázi dospívání – prepubertu a pubertu (Langmeier, Krejčířová, 2007).
Dochází v něm k významným fyzickým, emočním, psychickým i sociálním změnám,
transformuje se vztah k rodičům i k vrstevníkům, formuje se identita a hodnoty, rozvíjí
se vzorce chování, které mohou podporovat nebo naopak ohrožovat zdraví (Macek,
2002; Vágnerová, 2012).
322 /	 Výzkumné studie
Životní spokojenost většiny dětí byla vysoká, pro celý soubor dosahovala na obou
sledovaných škálách CInd a HŠ dvou třetin možného maxima. Z našich výsledků
vyplývá, že životní spokojenost dětí statisticky významně souvisí s pohlavím, věkem
a formální strukturou rodiny. Vyšší hodnoty životní spokojenosti uváděli chlapci,
mladší děti a děti z úplné rodiny. Životní spokojenost dětí významně souvisela také
s kvalitou komunikace dětí s rodiči, která se na základě našich výsledků jeví jako
významnější než formální struktura rodiny.
Na základě mezinárodního srovnání můžeme konstatovat, že v roce 2010 v rámci
studie HBSC většina dětí sledovaných zemí uváděla na CInd vysokou spokojenost,
tedy hodnoty 6 a více. U českých dětí to bylo 85 %, což ale v rámci mezinárodního
srovnání znamenalo umístění až v druhé polovině pořadí ve všech třech sledovaných
věkových kategoriích (Currie et al., 2012). Životní spokojenost dětí významně ovlivňuje
věk a pohlaví dětí. Dívky a starší děti uváděly nižší hodnoty životní spokojenosti.
Tento trend se dlouhodobě nemění (Csémy et al., 2005; Hlaváčková et al., 2013).
Naše výsledky podporují i závěry z dalších mezinárodních studií (Currie et al., 2008;
Currie et al., 2012; Fröjd et al., 2007; Levin, Currie, 2010). Nižší životní spokojenost
starších adolescentů a dívek může souviset se specifiky daného vývojového období,
kdy dochází k velkým změnám v tělesné, psychické i sociální oblasti, hledání vlastní
identity a pozice ve společnosti, výkyvy v sebehodnocení (Currie et al., 2012; Vágnerová,
2012). Navíc tělesné změny jsou u dívek nápadnější, jejich postoje komplikovanější,
dívky jsou častěji nespokojeny se svým vzhledem, jsou citlivější a vnímavější,
více se zaměřují na mezilidské vztahy, potřebu porozumění a pomoc druhým, což jim
může v dnešní spíše individualisticky zaměřené společnosti přinášet problémy (Currie
et al., 2012; Hlaváčková et al., 2010; Rážová, 2013).
Statisticky významná souvislost byla zjištěna mezi životní spokojeností dětí a formální
strukturou rodiny. Nejvyšší hodnoty na obou sledovaných škálách životní spokojenosti
uváděly děti z úplných rodin a tyto hodnoty byly vyšší než je průměr celého
sledovaného souboru. Děti z rodin složených a neúplných byly se životem spokojené
méně než děti z rodin úplných, nejnižší hodnoty životní spokojenosti uvedly děti,
které s rodiči nežijí. Souvislost mezi formální strukturou rodiny a životní spokojeností
a zdravím dětí opakovaně potvrzují výsledky studie HBSC i další studie (Antaramian
et al., 2008; Currie et al., 2008, 2012; Fröjd et al., 2007; Hlaváčková et al., 2010; Hlaváčková
et al., 2013; Kalman et al, 2011; Krch, Csémy, 2006).
Zdá se tedy, že klasická struktura rodiny je pro české děti stále důležitá a její význam
neklesá, ačkoli rodiny s jedním rodičem představují stále častější typ rodiny.
V našem souboru přibližně dvě třetiny dětí žily v úplné rodině, 13 % dětí žilo ve
složené rodině, 16 % dětí v neúplné rodině a 3 % dětí žily bez rodičů. Podle údajů
Českého statistického úřadu klesá v České republice od roku 1980 počet a podíl
úplných rodin a dlouhodobě se zvyšuje podíl rodin neúplných. V úplných rodinách
žije v současnosti 1,4 miliónů závislých dětí (78 %) a v rodinách neúplných žije
400 tisíc závislých dětí (tedy zhruba 22 % všech závislých dětí). Většinu (81 %)
neúplných rodin (tj. jeden z rodičů s alespoň jedním dítětem) tvoří matky s dětmi
(Škrabal, 2013).
Rozvod představuje zlomový okamžik a zásadní změnu pro všechny členy rodiny,
narušuje dosavadní vzorce chování, role a vztahy v rodině. Týká se poměrně vysokého
počtu českých dětí, přičemž děti jsou v důsledku rozvodu tradičně považovány
za nejohroženější členy rodiny. Pro dítě je nejzásadnější změnou po rozvodu příchod
nových partnerů rodičů (Bartošová, Slepičková, 2009). Ve složené rodině je pro dítě
komunikace obtížná, dítě nového rodiče vnímá jako někoho, kdo vstoupil mezi ně
a vlastního rodiče. Na druhou stranu však dítě dokáže ocenit, co nevlastní rodič zna-
	 Výzkumné studie	 / 323
mená pro jeho matku / otce jako partner a často je nová rodina hodnocena lépe než
původní (Možný, 2006; Phillips, 2012). Rozvod z hlediska dětské perspektivy nemusí
být vždy katastrofou, může být pro dítě i událostí přínosnou a obohacující, obzvláště
pokud mu předcházelo emočně náročné období a nejistota. Zvládnutí této situace
dítětem je podmíněno komunikací ze strany rodičů a jejich schopností odpovídat na
potřeby dítěte, které tato situace s sebou nese (Bartošová, Slepičková, 2009; Levin,
Currie, 2010; Pavlát, 2012, 2013).
Dalším sledovaným parametrem ve vztahu k životní spokojenosti byla kvalita komunikace
dětí s rodiči, která je považována za jeden z klíčových elementů fungující
rodiny (Currie et al., 2008, 2012; Kalman et al., 2014; Levin et al., 2012). Naše výsledky
zaznamenaly statisticky významný vztah mezi komunikací a životní spokojeností.
Děti ve všech typech rodiny, které komunikovaly s oběma rodiči velmi snadno
nebo snadno, měly hodnoty na obou škálách životní spokojenosti vyšší než děti, které
komunikovaly velmi snadno nebo snadno jen s jedním rodičem, a tyto uváděly vyšší
spokojenost než děti, které s rodiči komunikovaly obtížně nebo velmi obtížně.
Nejlepší hodnoty všech sledovaných ukazatelů měly děti z úplné rodiny, jejichž
komunikace s oběma rodiči je snadná nebo velmi snadná. Naopak nejnižší hodnoty na
škálách životní spokojenosti uvedly děti žijící pouze s jedním vlastním rodičem, kde
komunikace je špatná. Na důležitost dobré komunikace v rodině ukazuje naše zjištění,
že děti ze složených a neúplných rodin, které uvedly, že s oběma rodiči komunikují
snadno nebo velmi snadno, měly hodnoty na škálách životní spokojenosti vyšší než
děti z úplných rodin, které uvedly, že snadno nebo velmi snadno komunikují pouze
s jedním rodičem nebo že s rodiči komunikují obtížně. Na souvislosti mezi komunikací
v rodině a životní spokojeností ukazují i další práce (Bakker et al., 2011; Csémy
et al., 2005; Currie et al., 2008, 2012; Elgar et al., 2013; Herrenkohl et al., 2012; Hlaváčková
et al., 2009; Parvizy, Ahmadi, 2009).
Vliv úplné rodiny na zdraví a životní spokojenost dítěte je jistě významný, nicméně
úplná rodina automaticky neznamená její dobré fungování. V poslední době je v souvislosti
se zdravým rozvojem dětí zdůrazňována zejména kvalita rodičovství, tedy
otevřená a odpovědná komunikace, dobré vztahy, přátelská atmosféra, láska a důvěra,
nenásilná, ale dostatečná kontrola ze strany rodičů, pravidelné rozhovory a společně
trávený čas (Bakker et al., 2011; Currie et al., 2012; Elgar et al., 2013; Herrenkohl
et al., 2012; Phillips, 2012). Naopak časté hádky, křik, nepřátelská atmosféra a trvalé
konflikty v rodině jsou pro děti i dospívající stresující a negativně ovlivňují životní
spokojenost, subjektivně vnímané zdraví, sebehodnocení, zvyšují riziko psychosomatických
problémů, depresivních nálad i chování poškozujícího zdraví dětí a dospívajících
(Herrenkohl et al., 2009, 2012; Kiecolt-Glacer et al., 2009; Parvizy, Ahmadi,
2009; Pavlát, 2012). Vysoká míra konfliktů v rodině během adolescence významně
zvyšuje riziko depresivních symptomů a rizikového pití i závislosti na alkoholu v dospělosti
(Bakker et al., 2011; Herrenkohl et al., 2009). Osobní pohodu a spokojenost
dospívajících však ovlivňují i další faktory, např. vztahy s vrstevníky, přáteli a kamarády
(Macek, Lacinová, 2012).
Mezi limity naší práce patří skutečnost, že výsledky jsou založeny pouze na subjektivních
výpovědích dětí a nelze je tedy objektivně ověřit. Další nevýhodou je průřezový
charakter studie. Pro naši práci jsme zvolili sledování vybraných ukazatelů
z oblasti rodiny a životní spokojenosti českých dětí. V rámci hodnocení jednotlivých
oblastí jsme vycházeli z dotazníku studie HBSC, který i přesto, že je velmi obsáhlý,
problematiku jednotlivých sledovaných oblastí zcela nepokrývá (např. z hlediska rodiny
nejsou sledovány rodičovské praktiky, rodičovský monitoring, fungování rodiny
v širokém kontextu atd.). Také kvalita komunikace dětí s rodiči byla posuzována
324 /	 Výzkumné studie
pouze na základě jedné otázky, další související faktory nebyly zohledněny, což opět
vyplývalo z možností daných dotazníkem. Jsme si také vědomi, že závěry nelze interpretovat
jednoduše v lineárním, kauzálním pojetí a že složitost rodinného systému
i konceptu životní spokojenosti vyžaduje systémový a vývojový přístup. Přesto se
domníváme, že výsledky naší práce jsou významné, zejména s ohledem na možnost
mezinárodního srovnání i sledování vývojových trendů. Nicméně další výzkum v této
oblasti je jistě nezbytný.
ZÁVĚR
Životní spokojenost většiny dětí byla vysoká, pro celý soubor dosahovala na obou
sledovaných škálách CInd a HŠ dvou třetin možného maxima, statistická významnost
byla zjištěna pro věk a pohlaví dětí. Životní spokojenost dětí statisticky významně
souvisela také s formální strukturou rodiny a kvalitou komunikace dětí s rodiči, přičemž
komunikace se na základě našich výsledků jeví jako významnější než formální
struktura rodiny.
Rodiny s dobrou kvalitou komunikace mají více možností vypořádat se s problémy,
které období adolescence může přinášet, podporují mladé lidi při řešení stresových
situací a chrání je před negativními důsledky mnoha nežádoucích vlivů společnosti.
Dobrá komunikace je i protektivním faktorem vůči sociálně patologickým jevům. Rodiče,
kteří investují svůj čas do komunikace s dětmi, mohou přispět k jejich lepšímu
zdraví a životní spokojenosti a společnost by měla podporovat rodiny ve zlepšování
této dovednosti (Currie et al., 2012; Herrenkohl et al., 2012; Phillips 2012; Yingling
a Qian 2012). Děti nepotřebují dokonalé rodiče, ale potřebují domov naplněný atmosférou
přijetí, odpouštění a bezpodmínečné lásky (Aldort, 2010; Gerhart, 2011;
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2006).
LITERATURA
Afifi, T. D., Joseph, A., Aldeis,D.(2008):
Why can’t we just talk about it? Parents’ and
adolescents’ conversations about sex. Journal
of Adolescent Research 23, 689-721.
Aldort, N. (2010): Vychováváme děti a  rosteme
s nimi. Praha, Práh.
Antaramian, S. P., Huebner, E. S., Valois,
R. F. (2008): Adolescent life satisfaction.
Applied Psychology 57, 112-126.
Bakker, P. M., Ormel, J., Verhulst, F.
C., Oldehinkel, A. J. (2011): Adolescent
family adversity and mental health problems:
the role of adaptive self-regulation capacities.
Journal of Abnormal Child Psychology 39,
341-350.
Bartošová, M., Slepičková, L. (2009):
Složené rodiny a perspektiva dětských aktérů.
Sociální studia 6, 73-90.
Blatný, M. (2010): Osobní pohoda. In: Blatný,
M. (Ed.), Psychologie osobnosti: hlavní témata,
současné přístupy. Praha, Grada.
Cantril, H. (1965): The pattern of human concern.
New Brunswick, Rutgers University
Press.
Csémy, L., Krch, F. D., Provazníková,
H., Rážová, J., Sovinová, H. (2005):
Životní styl a  zdraví českých školáků:
z  výsledků mezinárodní srovnávací studie
Světové zdravotnické organizace. Praha, Psychiatrické
centrum.
Currie, C., Gabhainn, S. N., Godeau, E.,
Roberts, C., Smith, R., Currie, D. et al.
(2008): Inequalities in young people
,
s health:
health behaviour in school-aged children international
report from the 2005/2006 survey.
Copenhagen, WHO Regional Office for Eu-
rope.
Currie, C., Zanotti, C., Morgan, A.,
Currie, C., Looze, M., Roberts, C.
et al. (2012): Social determinants of health
and well-being among young people: health
behaviour in school-aged children (HBSC)
study: international report from the 2009/2010
survey. Copenhagen, WHO Regional Office
for Europe.
Elgar, F. J., Craig, W., Trites, S. J. (2013):
Family dinners, communication, and mental
health in Canadian adolescents. Journal of
Adolescent Health 52, 433-438.
Fröjd, S., Kaltiala-Heino, R., Rimpelä,
M. (2007): The association of parental monitoring
and family structure with diverse maladjustment
outcomes in middle adolescent
boys and girls. Nordic Journal of Psychiatry
61, 296-303.
	 Výzkumné studie	 / 325
Gerhart, S. (2011): Sobecká společnost: jak
jsme se zapomněli navzájem milovat a místo
toho vyděláváme peníze. Praha, Beta.
Herrenkohl, T. I., Kosterman, R.,
Hawkins, J. D., Mason, W. A. (2009):
Effects of growth in family conflict in adolescence
on adult depressive symptoms: Mediating
and moderating effects of stress and
schol bonding. Journal of Adolescent Health
44, 146-52.
Herrenkohl, T., Lee, J. O., Kosterman,
R., Hawkins, J. D. (2012): Family influences
related to adult substance use and mental
health problems: A developmental analysis
of child and adolescent predictors. Journal of
Adolescent Health 51, 129-135.
Hlaváčková, E., Hodačová, L.,
Čermáková, E. (2013): Životní spokojenost
a  její determinanty. In: Kalman, M. a kol.,
Zdraví a životní styl dětí a školáků. Olomouc,
Univerzita v Olomouci, 47-65.
Hlaváčková, E., Hodačová, L., Csémy,
L., Šmejkalová, J., Čermáková,
E. (2010): Kvalita života českých dětí.
Československá psychologie 54, 138-146.
Hlaváčková, E., Hodačová, L., Csémy,
L., Šmejkalová, J., Čermáková, E.
(2009): Životní spokojenost českých dětí jako
významný koncept ovlivňující zdraví. Kontakt
11, 149-155.
Hodačová, L. (2008): Změny ve vnímání
a  prožívání spirituality u  lidí, kteří prožili
traumatickou událost (kvalitativní šetření).
In: Mareš, J. a  kol., Kvalita života u  dětí
a dospívajících III. Brno, MSD,  219-235.
Hodačová, L., Hlaváčková, E. (2011): Sledování
životní spokojenosti u  českých dětí.
In: Szárazová, M., Kavcová, E. (Eds.), Výskum
v nelekárskych študijných programoch.
Martin, Univerzita Komenského, 73-82.
Hodačová, L., Hlaváčková, E., Csémy,
L., Šmejkalová, J., Čermáková, E.
(2011): Sociální vztahy jako důležitý faktor
kvality života dětí. Československá psychologie
55, 1-12.
Huebner, E. S. (1991): Initial development of
the students’ life satisfaction scale. School
Psychology International 12, 231-240.
Kalman, M., Sigmund, E., Sigmundová,
D., Hamřík, Z., Beneš, L., Benešová,
D. et al. (2011): Národní zpráva o  zdraví
a  životním stylu dětí a  školáků. Olomouc,
Univerzita Palackého.
Kalman, M., Sigmundová, D., Vokáčová,
J., Ivanová, K., Hlaváčková, E.,
Hodačová, L. et al. (2014): O sociálních determinantech
zdraví dětí a školáků. Olomouc,
Univerzita Palackého v Olomouci.
Kebza, V. (2005): Psychosociální determinanty
zdraví. Praha, Academia.
Kiecolt-Glacer, J. K., Goin J., Hantsoo,
L. (2010): Close relationships, inflammation
and health. Neuroscience and Biobehavioral
Reviews 35, 33-38.
Krch, F. D., Csémy, L. (2006): Rodinná
struktura a životní styl českých dětí. Praktický
lékař 86, 676-679.
Lacinová, L. (2012): Konflikty v manželství
a  partnerství. Psychologie pro praxi 3-4,
9-23.
Langmeier, J., Krejčířová, D. (2008):
Vývojová psychologie. Praha, Grada.
Levin, K. A., Currie, C. (2010): Family
structure, mother–child communication,
father–child communication, and adolescent
life satisfaction: A cross-sectional multilevel
analysis. Health Education Research 110,
152-168.
Levin, K. A., Dallago, L., Currie, C.
(2012): The association between adolescent
life satisfaction, family structure, family affluence
and gender differences in parent-child
communication. Social Indicators Research
106, 287-305.
Macek, P. (2002): Adolescence a čeští dospívající
na přelomu století. In: Smékal, V., Macek,
P. (Eds.), Utváření a  vývoj osobnosti. Psychologické,
sociální a  pedagogické aspekty.
Brno, Barrister & Principal, 113-128.
Macek, P., Lacinová, L. (2012): Vztahy
v dospívání. Brno, Barrister & Principal.
Michalčáková, R., Lacinová, L.,
Bouša, O., Kotková, M. (2010): Strachy
a citová vazba k rodičům v období rané adolescence.
E-psychologie [online] 4, 1, 16-29,
[Vyhledáno 13. 2. 2015 na http://www.vyz-
kum-mladez.cz/zprava/1354116996.pdf].
Ministerstvo práce a sociálních věcí (2006): 28.
zasedání konference evropských ministrů rodin.
[Vyhledáno 25. 3. 2014 na http://www.
mpsv.cz/files/clanky/2993/Lisabon_2006.pdf].
Možný, I. (2006): Rodina a společnost. Praha,
Sociologické nakladatelství. Studijní texty.
Parvizy, S., Ahmadi, F. (2009): A qualitative
study on adolescence, health and family.
Mental Health in Family Medicine 6, 163-
172.
Pavlát, J. (2005): Děti v  rozvodových
sporech: Severoamerické studie 1980–2001.
Československá psychologie 49, 422-431.
Pavlát, J. (2012): Děti po rozvodu svých
rodičů – souhrn anglofonních a našich prací.
Československá psychologie 56, 221-231.
Pavlát, J. (2013): Rodiče po rozvodu –
přehled literatury o  porozvodové adaptaci.
Československá psychologie 57, 179-189.
Phillips, T. (2012): The influence of family
structure vs. family climate on adolescent
well-being. Child and Adolescent Social
Work Journal 29, 103-110.
326 /	 Výzkumné studie
Provazníková, H., Csémy, L. (2013): Dítě
a  jeho sociální prostředí. In: Kalman, M.
a  kol., Zdraví a  životní styl dětí a  školáků.
Olomouc, Univerzita v Olomouci, 21-33.
Rážová, J. (2013): Výživa – spotřeba potravin
a stravovací zvyklosti českých dětí. In: Kalman,
M. a  kol., Zdraví a  životní styl dětí
a školáků. Olomouc, Univerzita v Olomouci,
99-122.
Shearer, C. L., Crouter, A. C., Mc
Hale, S. M. (2005): Parents’ perceptions of
changes in mother–child and father–child
relationships during adolescence. Journal of
Adolescent Research 20, 662-684.
Sobotková, I. (2012): Psychologie rodiny.
3. přeprac. vyd. Praha, Portál.
Škrabal, J.: Jaké je složení domácností
v ČR? In: ČSÚ [online]. Praha, Český statistický
úřad. [Vyhledáno 1. 4. 2014 na http://
www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jake_je_slozeni_
domacnosti_v_cr20130307].
Vágnerová, M. (2012): Vývojová psychologie:
dětství a dospívání. Praha, Karolinum.
Yingling, F., Qian, Ch. (2012): Family functioning
as a mediator between neighborhood
conditions and children
,
s  health: Evidence
from national survey in United States. Social
Science & Medicine 74, 1939-1947.
SOUHRN
Cíle. Cílem naší práce bylo detailně analyzovat
vztahy mezi vybranými ukazateli rodiny a  životní
spokojeností u reprezentativního souboru
českých dětí.
Vzorek a metodika. Sledovaný soubor činil 4 351
dětí ve věku 11, 13 a 15 let z 88 náhodně vybraných
škol České republiky. Data byla získána
v rámci mezinárodní studie „The Health Behaviour
in School-aged Children: A WHO Cross
National Study“ (HBSC) v  červnu roku 2010
prostřednictvím standardizovaného dotazníku.
Výzkumné otázky. Je pro životní spokojenost
dětí důležitá spíše formální struktura rodiny
nebo kvalita komunikace s rodiči?
Statistická analýza. Statistická analýza dat byla
provedena v  programu NCSS 9, použity byly
metody deskriptivní statistiky, χ² test nezávislosti
v kontingenční tabulce, Fisherův přesný test,
dvouvýběrový T-test, jedno- a  dvoufaktorová
analýza rozptylu. Pro zhodnocení vlivu rodiny
na sledované ukazatele byl použit logaritmicko-lineární
model a byl počítán OR (odds ratio)
s 95% intervalem spolehlivosti (95% CI).
Výsledky. Životní spokojenost většiny dětí byla
vysoká, pro celý soubor dosahovala dvou třetin
možného maxima na obou sledovaných škálách
(Cantrilův index, Huebnerova škála). Věk, pohlaví,
formální struktura rodiny a  kvalita komunikace
dětí s  rodiči statisticky významně
(p < 0,001) ovlivňovaly životní spokojenost
dětí. Nejvyšší hodnoty na obou sledovaných
škálách měly děti z úplných rodin, které uvedly,
že komunikace s oběma rodiči je snadná nebo
velmi snadná. Děti z rodin složených a neúplných,
které uvedly, že s oběma rodiči komunikují
snadno nebo velmi snadno, měly hodnoty
na sledovaných škálách životní spokojenosti
významně vyšší než děti z rodin úplných, které
komunikují snadno jen s jedním rodičem nebo
kde komunikace s rodiči je špatná.
Limity studie. Limity studie vyplývají z jejího
průřezového charakteru a skutečnosti, že životní
spokojenost i rodina byly analyzovány na základě
vybraných kategorií otázek a  subjektivních
výpovědí dětí.
Copyright of Ceskoslovenska Psychologie is the property of Institute of Psychology of the
Academy of Sciences and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted
to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may
print, download, or email articles for individual use.