Postižení x handicap Postižení x handicap • zdravotní postižení jako ztráta nebo poškození určitého orgánového systému, v jeho důsledku dojde k narušení dané funkce“ (Vágnerová, 2014) X • Z pedagogického lze za osoby s postižením považovat „všechny děti, mladé lidi a dospělé, kteří jsou v učení, sociálním chování, v komunikaci a řeči nebo v psychomotorických schopnostech tak omezeni, že jejich spoluúčast na životě ve společnosti je podstatně ztížena.“ (Pipeková, 2010) X • handicap – znevýhodnění, ke kterému dochází v důsledku postižení o primární – představuje omezení předpokladů k rozvoji daných funkcí (např. zrakové či sluchové vnímání) o sekundární – nejčastěji důsledek psychosociálních faktorů – záleží na tom, jak jedinec zvládne primární postižení, jak se s ním vyrovná, jak se k němu chová prostředí Jinakost – handicap a postoje ze strany společnosti Jak bývá hodnocen nemocný člověk? Jak může být hodnocen čl. s jinakostí?) Kdo je odpovědný za svou nemoc ? ( somatické onemocnění x lidé s duševním onemocněním ) • nemocný čl. jako někdo, kdo má ze strany společnosti úlevy a privilegia • nároky společnosti ohledně snahy o zlepšení stavu ( má udělat vše, co je v jeho silách, pokud nebude spolupracovat, společnost mu tato privilegia odejme) • změna zevnějšku, vzhledu, projevy spojené s jinakostí - postoje ovlivněny řadou faktorů, o kterých sám nerozhoduje, ve společnosti panuje řada předsudků • připomínka, že člověk je křehký a toto riziko může postihnout kohokoliv z nás ( soucit x odmítnutí) Období vzniku postižení a jeho vliv na psychiku • vrozené (geneticky podmíněné) – ovlivňují ve větší míře vývoj dítěte, nemusí být pro dítě tak traumatizující, nezažilo jiný stav, v období dospívání si začíná uvědomovat svoji odlišnost a její nevýhody • získané (kongenitálně získané) – představuje větší psychické trauma, jedná se o obrovský zásah do života, uvědomuje si svoji ztrátu, má problém se s tím vyrovnat, má však také výhodu dřívějších zkušeností Vliv vrozeného a raně získaného postižení na psychiku a vyrovnávání se rodiny • rodiče, širší rodina změní pohled na dítě ( očekávání, zklamání, stud) • kontinuum postojů – od rezignace – „není třeba dále rozvíjet, je to zbytečné“ po přehnanou stimulaci a péči – „musíme se snažit a najít všechny dostupné prostředky“ • možné extrémy ve výchově a podpoře - protěžování, hyperprotektivita x odmítání, upnutí se jinam (sourozenec, jiné činnosti i prospěšné) • nová sociální identita, sebepojetí každého člena změněno (ztrácí se role rodičů zdravého dítěte, možný pocit viny, sebe/definování rolí ostatních členů/členek) Vlivy získaného postižení na psychiku a vyrovnávání se rodiny • silné emoční trauma - krize ze ztráty • silný zásah do emancipačního vývoje jedince - záleží na období života, kdy k postižení dojde • Nutná adaptace okolí – rodina, další prostředí – vztahové aspekty i materiální podmínky • Úskalí srovnávání „před“ a „po“ Vývoj dítěte s vrozeným postižením – výzvy dle vývojových období • vyvíjí se odlišně celá osobnost – závisí na tom, jak rodiče dítě přijmou, na styku výchovy, stimulaci, možnostech kontaktu s prostředím • narušený rozvoj kognitivních procesů, percepce se vyvíjí odlišně Kojenec • základní potřeby bezpečí, jistoty, dítě nemusí být dostatečně přijímáno • rodiče k dítěti jiný vztah –vlastní sebepojetí rodiče – vztahování se k dítěti • důležitý v tomto období je zejména tělesný kontakt, kterým se mohou rodiče vyhýbat, pokud se jedná o viditelné postižení Batole • první emancipace a osamostatňování – odpoutání od matky • Důsledky snížení mobility (somatické a smyslové postižení) – omezena explorace, psychomotorický vývoj, narušen také vývoj řeči • dítě v tomto věku začíná být nápadné – „definitivní potvrzení postižení“ Povinná školní docházka • Výzva pro potvrzení normality - inkluze x integrace do běžné školy o speciální škola – odborníci, dítě se setkává s podobnými vrstevníky o běžná škola – rizika, že dítě tuto situaci nezvládne po psychické stránce • dochází ke konfrontaci s většinovou společností • učitel může dítě posuzovat méně přísně, což má vliv na vztahy se spolužáky; často dochází k tomu, že dítě je trpěno, je na okraji třídní skupiny Dospívání • uvědomování si omezení v různých oblastech života • zvýšená kritičnost i sebekritičnost • období druhé emancipace – větší význam mají vrstevnické skupiny, nachází si partnera • MP jsou často spokojení v rodině, kde se orientují, ostatní postižení mají situaci ztíženou = problém přijetí do skupiny • důležité zařazení a adaptace v rámci profesní orientace, předprofesní přípravy a nalezení zaměstnání - zvýšení sebedůvěry, sebevědomí Rodina dítěte s postižením/jinakostí Sourozenci Východiska • významnou oporou je vlastní rodina, emocionální podpora • Postižení jako výzva, která vyžaduje změny v provozu rodiny/páru • závažná choroba může sloužit k posílení nebo k rozpadu rodinné soudržnosti • péče a kontakt s nemocným jsou velmi náročné a vyčerpávající Rodina s dítětem s postižením II • postižení dítěte představuje závažnou (zatěžkávací) zkoušku vztahů - od počátečních fází po dlouhodobou péči • individuální situace uvnitř rodiny - vztahy, sociální kontakty, úroveň péče, ekonomická situace • samy rodiny a pečující osoby si mnohdy stěžují na nedostatek individuálního přístupu k nim - „obecnou šablonu“ pracovníků pomáhajících profesí Rodina s dítětem s postižením II • zásadní jsou vztahy rodičů k dítěti, rodičů mezi sebou a vztahy k širší rodině • od hyperprotektivity k osamostatňování – výzva vzdělávání, dospělost a separace mlaedého dospělého • statisticky je více pečující osobou matka, otec má na starosti zejména ekonomické zajištění rodiny • rizika izolace pečující osoby a „odcizení“ rodičovského páru – vypadávají další role členů rodiny • pestrost reakcí rodiny, resp. členů - „stáhnutí“ do sebe a soustředí se na vlastní život x rodiny pokračují v bohatém společenském životě - situace se v čase mění – nové výzvy Fáze vyrovnání se s postižením dítěte (model Kubler Ross) fáze šoku a popření – může jí předcházet fáze nejistoty, kdy tuší, že něco není v pořádku, ale není to pojmenováno fáze bezmocnosti – nevědí, co mají dělat, kde hledat pomoc. Objevují se také pocity viny (obviňování rodičů, lékařů…) fáze postupného vyrovnávání a adaptace – zajímají se o podstatu postižení, prognózu; objevuje se úzkost, deprese, strach, hněv fáze smlouvání – je přechodným obdobím, rodiče akceptují postižení, ale mají tendenci získat alespoň malé zlepšení, když už není možné, aby se zcela uzdravilo fáze realistického postoje – rodiče začnou dítě brát takové jaké je – ano? Z hlediska časového trvá dlouho, než se do této fáze dostanou, často se tak ani nestane Sourozenci • Narození postiženého dítěte je zátěžovou situací také pro zdravé sourozence • pocity osobní nejistoty až méněcennost (např. se cítí vinen, že je zdravý) • možné polohy - spektrum • rodina se plně věnuje postiženému dítěti a odhlíží od potřeb zdravého sourozence, dítě vnímá, že rodiče postiženému dítěti mnohé odpustí, rodiče zapojují do péče o sourozence – může překračovat jeho osobní zralost, utváření si ambivalentní vztah k postiženému sourozenci • V centru pozornosti je zdravé dítě, odhlíží se od postiženého dítěte – tím může docházet zbytečně k většímu narušení vývoje, zdravé dítě dostává roli zachránce rodiny, jsou na něj kladeny vysoké nároky, je neurotizováno Ukázky z knihy: Havelka, D., Bartošová, K. (2019).Speciální sourozenci. Portál. • https://obchod.portal.cz/pedagogika/specialni- sourozenci/?gad_source=1&gclid=CjwKCAjw17qvBhBrEiw A1rU9w801jH-6Ups3n-6lFNoHaC- J0bxrmw3z7YXHevqkT8iIIVtYdhUUKBoCgbkQAvD_BwE#u kazky „Kdo se postará, až my tu nebudeme…?“ • Výzvy pro dospělost a separaci • Výzva pro stáří a smrt rodičů • Výzva pro sourozence