Neustálým střídáním komunikačních struktur oživíte celkovou atmosféru vyučování. Myslete na to už při tvorbě svých plánů.
Zasedací pořádek má pro skupinovou dynamiku třídy obrovský význam - odráží přece živý sociogram (= obraz vztahů ve skupině). Máme zkušenost, že je dobré zasedací pořádek čas od času změnit. Jednou si žáci souseda vylosují, podruhé dostanou možnost partnera si vybrat. Až později opět získají při volbě volnou ruku, budou ochotni pracovat delší čas s náhodným partnerem.
Když si představíte, že se žák celý školní rok dívá na tabuli například otočen vpravo, je jasné, že to zdraví příliš neprospívá. Změnami zasedacího pořádku působíte preventivně proti vadnému držení těla, neboť řada z těchto poruch, respektive mnohá natažení v oblasti krku a šíje, jsou důsledkem jednostranného směru pohledu.
Protože se zasedací pořádek rozhodujícím způsobem spolupodílí na průběhu vyučování, neměli byste ho při plánování hodiny opominout.
Frontální zasedací pořádek se hodí pro přednes výkladu, referátu, promítání filmu atd., tedy vždy, když celé skupině předává důležité informace jeden centrální informační zdroj.
Jsou-li v místnosti variabilní stoly a vy zadáváte skupinové úkoly, doporučujeme zasedací pořádek podle Klipperta (2000). Je velmi vhodný pro skupinu 28 osob, počet lze však po-D Q     chopitelně i navýšit. Umožňuje relativně dobrý oční kontakt mezi qJĚĚM ■ ' a  žáky navzájem, zároveň všichni dobře vidí na učitele. Kromě
□ I     n|n        o  toho lze tento zasedací pořádek s malou námahou rychle změnit, takže výborně vyhovuje nárokům flexibilního vyučování.
□ □
mm
■
□
□
□ □
□ □
□
□
□
Po otočení stolů o 90 stupňů směrem k sobě vzniknou skupinky s dobrým vzájemným očním kontaktem.
Otočením stolů o 90 stupňů směrem od sebe vznikne „U", přičemž je také možné postavit židle tak, aby tvořily kruh.
Doporučujeme: Na začátku školního roku věnujte čas tréninku výše popsaných změn zasedacího pořádku. Dětí musí znát názvy jednotlivých uspořádání a vědět, jak se stoly a židlemi manipulovat. Vysvětlete jim také výhody útvarů, např.: „Při diskuzích uděláme kruh, abyste na sebe všichni viděli." Stejně jako se žáci při tělocviku učí připravit cvičební nářadí (např. hrazdu), měli by vědět, jak sestavit židle do kruhu, jak vznikne ze stolů „U" a jak připraví stoly pro práci ve skupinách. I to patří k „managementu (řízení) třídy".
Co se týče malých skupin utvořených rychle a jen na omezenou dobu, vycházejte z následující normy, aniž byste ji explicitně vyslovili: „Chtěl bych, aby v naší hodině mohli všichni vzájemně spolupracovat - každý s každým."
Tato organizační forma se hodí pro tematicky diferencované skupinové vyučování. Dopo^ ručujeme: Připravte si čtyři až šest témat, ze kterých si žáci budou moci vybrat. Témata vy jádřete slovy či symboly a plakáty pověste na zeď nebo položte na stoly. Dejte žákům čas zorientovat se a zvolit si téma. Na váš jasný signál vytvoří žáci skupiny: „Teď se prosím každý postavte do kouta, kde se nachází téma, které vás zajímá."
Pozor: Nezapomeňte, že vzniklé skupiny mohou být různě početné. Budete tedy potřebovat dostatek pracovního materiálu. V každém případě nechte volbu tématu na žácích, i kdyby se ve výsledku měly uplatnit třeba jen dvě z nabízených možností. Znamenalo by to, že jsou očividně atraktivní, a nízký počet zpracovaných témat by pak nijak nesnížil přínos výuky.
Y° ° ^
°°°o°-.
°o°o°
/ o \
Skupiny A, B, C a D zpracovávají různá témata; členové skupin se stávají „specialisty" na konkrétní aspekt. Následně dojde k novému uspořádání skupin. Z každého týmu specialistů přichází do každé nové skupiny jeden zástupce a členové si tak mohou vyměňovat poznatky, ke kterým se dobraly předchozí skupiny:
skupina A se 4 osobami
skupina B se 4 osobami
skupina C se 4 osobami
skupina D se 4 osobami
nova smíšena
skupina se 4 osobami
nova smíšena
skupina se 4 osobami
nová smíšena
skupina se 4 osobami
nova smíšena
skupina se 4 osobami
Tip: Tato forma je podstatně zajímavější než nekonečné prezentace jednotlivých skupin. Navíc zúčastnění musí aktivně předávat - a tím znovu zpracovat - získané znalosti. Rozhodně ohlaste žákům tento způsob práce předem a vysvětlete jim výhodu techniky: „Když předáváte dál, co jste se naučili, sami si hodně zapamatujete. Jen ten, kdo látku správně pochopí, umí ji také vysvětlit ostatním." Je to vlastně „úsporná" metoda učení - čemu člověk porozumí hned, to se nemusí učit doma.
Nechte žáky vytvořit kruh vždy, když je nezbytný jejich vzájemný oční kontakt. K takovým situacím se řadí třídní fóra, pohybové hry, diskuze, kruhové tance, rituály (narozeniny, rozloučení, zahájení) atd.
.O
oo c
o
o o
o
o
oooo
o
o° o
o o
o o o
.o
qO
Oo
o°o °oo°
o o o o o
o o
°ooo°
o
Termín „bowl" je odvozen od anglického slova „fish bowl" (kulovité akvárium) a označuje formu práce vhod nou pro diskuze.
Fáze přípravy: Skupiny shromažďují argumenty k da nému diskuznímu tématu.
Diskuze: Každá skupina vyšle do vnitřního kruhu jed noho zástupce. Osoby nacházející se ve vnitřním kruhu dis kutují; ty, jež tvoří vnější kruh, mlčí a poslouchají.
Střídání: Po 15-20 minutách se osoby z vnitřního kruhu vrátí do svých skupin, skupinky se chvíli radí, potom vyšlou do vnitřního kruhu nové zástupce a diskuze pokračuje.
Varianta 1: Osoby ve vnějším kruhu fungují jako „ghost speakers" a legálně smějí potichu napovídat.
Varianta 2: Uprostřed stojí „křeslo pro hosta". Osoby z vnějšího kruhu do něj mohou usednout a „učinit prohlášení", pak však musí křeslo okamžitě opustit. Tato alternativa se hodí především pro „emocionálně výbušná" témata.
O O
O O
O o
o o
oooo oooo
udeiálui cfeknzE"
O o
o o o o o o
Tato forma se dá velmi dobře použít při hraní rolí či debatách (viz také kapitoly 2.11 a 2.15), při nichž se mají střetávat rozdílné pohledy na věc nebo hodnotové žebříčky.
Příprava: Skupinky proberou argumenty a strategie. Každá skupina vyšle odpovídající počet osob.
Realizace: Moderátor dohodne se zúčastněnými pravidla diskuze. Osoby sedící v prvních řadách vedou za podpory moderátora debatu. Osoby ve druhých řadách jim „kryjí záda", poslouchají a mlčí.
Střídání: Asi po 20 minutách si osoby z prvních a druhých řad vymění místa a „vklouznou" do příslušných rolí.
Alternativa: Osoby sedící ve druhé řadě fungují jako „ghost speakers" a legálně smějí potichu napovídat.
Ze zkušeností víme, že čas od času je dobré nechat studenty, aby skupiny či dvojice vytvořili podle vlastního výběru. Vyhovíte tak jejich potřebě spolupracovat s kamarádem nebo kamarádkou. Dbejte však také na to, aby si žáci zvykli kooperovat s různými členy třídy - tedy aby uměli vytvořit tým.
Rozdělení do skupin se samozřejmě můžete ujmout také vy sami a jmenovitě uvést příslušníky jednotlivých týmů. Velmi dobré zkušenosti máme se skupinami vzniklými náhodně -rozhoduje „nestranný" los, který třídu pěkně promíchá.
Rozřazováním do náhodných skupin navíc uvolníte atmosféru výuky a třídu rozhýbete. Zvolíte-li například rozdělování do týmů pomocí dílků puzzle, s učebními obsahy jako takovými to pochopitelně nesouvisí. Ale je to zábavné, aktivuje se pravá mozková hemisféra, žáci mohou vstát z míst a dojde k promíchání osob, což se pozitivně projeví na dynamice skupiny.
Následující nápady - u některých uvádíme jen část původního znění - pocházejí od učitelů a jiných pracovníků z praxe, ale i od studentů. Určitě přijdete ještě na řadu dalších možností, jak tyto podněty rozvinout a přizpůsobit rozmanitým situacím.
K rozdělení žáků do dvojic můžete užít následujících metod:
Rozstřihejte texty/příběhy/citáty/přísloví/slavné historické páry a nechte žáky, aby si každý poslepu vybral jednu část: Partneři/skupiny se najdou sestavováním textů. Nebojte se humoru!
Příklady:
Caesar Kleopatra
Protiklady... ... se přitahují.
No... ...sports.
Vím,... ... že nic nevím.
Vytáhni si provázek: Připravte si alespoň metr dlouhé provázky (množství: polovina počtu dětí) a pak je všechny přibližně uprostřed sevřete v dlani. Každý žák chytí jeden konec a poté se skupina „rozmotá" do dvojic.
• Slova složená: Rozdejte kartičky, na kterých bude slovem či obrázkem vyjádřená vždy jen jedna část složeného podstatného jména. Příklady: petr-klíč, leso-step, ptako-ještěr, hlavo-nožec, vele-trh, vodo-léčba, ... (v češtině není k dispozici tolik vhodných příkladů jako v němčině, poznámka překladatelky).
Obtížnější varianta: Jedna část výrazu je vyjádřena obrázkem, druhá slovem.
- Hrací karty: Rozdejte karty některé karetní hry, žáci se seskupí podle symbolů. Pro tento účel se výborně hodí karty klasické hry „Černý Petr", tedy pokud předem vyřadíte právě „Černého Petra".
7 Rozstřižené obrázky: Rozstřihejte pohlednice nebo obrázky na dvě části. Děti si poslepu vytáhnou jeden díl a hledají svého partnera.
■T Rozstřlžený pracovní návod: Studenti si vytáhnou jednu část a snaží se najít svůj protějšek.
Potřebujete-li vytvořit stejně početné skupiny, máte například následující možnosti:
• Hrací karty: Rozdejte karty některé karetní hry, žáci se seskupí podle symbolů či barev. Příklad:       *      *      V      ♦  -> 4 skupiny
• Na nakopírované listy se zadáním úkolu nalepte barevná kolečka, papíry promíchejte a rozdejte, děti vytvoří skupiny podle barev koleček.
• Použít můžete ostatně jakékoli symboly - s přihlédnutím k věku a zájmům cílové skupiny. Příklad:       C       □      O      ©      O §
G Barvy 1: Nakopírujte zadání na barevné papíry. Skupiny mohou vzniknout dvěma způsoby: Varianta 1: Kolik barev, tolik skupin.
Varianta 2: Zadejte požadavek, že v každé skupině musí být všechny barvy zastoupeny po jedné.
>3 Barvy 2: Nakopírujte zadání na barevné papíry formátu A4 a každý rozstřihejte na tolik částí, kolik členů má mít jedna skupinka.
Příklad: Červený, modrý a zelený list se zadáním úkolu rozstřihejte na pět dílů, každé dítě si poslepu vytáhne jeden. Vzniknou tři skupiny po pěti lidech.
Losy všeho druhu:
Příklad 1: Připravte si brčka různých délek. Každé dítě si vytáhne jedno. Osoby se stejně dlouhými brčky tvoří skupinu.
Příklad2: Děti si z košíku tahají kartičky s číslicemi nebo symboly; stejné číslice/motivy značí příslušnost k jedné skupině.
Rozstřihejte obrázky (pohlednice, fotografie z kalendářů, ...) na tolik částí, kolik má mít skupina členů. Žáci, z jejichž dílků se složí správný obrázek, tvoří jednu skupinu.
Rozpočítávání od 1 do x. Příklad: Chcete-li mít čtyři skupiny, rozpočítejte děti od jedné do čtyř. Všichni, na které připadla 1, tvoří jednu skupinu, všichni s 2 druhou atd.
Hledej členy rodiny. Děti hledají kartičky s názvy různých „příbuzných", např. zvířat (psů, koček apod.). Kartičky s názvy zvířat jedné „rodiny" (např. kočka angorská, kočka siam-ská, kočka perská, kočka domácí) patří k sobě. Při výběru pojmů berte v potaz věk dětí!
Molekuly: Tuto pohybovou hru můžete dobře využít jako aktivizační přestávku. Všechny osoby se pohybují na rychlou (!) hudbu volně v prostoru. Náhle hudbu vypněte, zdvihněte ruku, pomocí prstů vyjádřete určité číslo a zároveň jej hlasitě oznamte, např.: „Tři atomy!" Děti se rychle seskupí do tříčlenných skupin a chytnou se za ruce - tvoří tak jednu „tříatomovou molekulu". Jakmile hudbu znovu pustíte, skupiny se rozpojí a žáci se opět začnou pohybovat po místnosti. Počet „atomů" obměňujte. V posledním kole zadejte počet, jaký potřebujete pro následnou práci ve skupinách.
Zdvižený palec: Všichni si stoupnou do kruhu. Každé dítě natáhne paži a nastaví ruku tak, aby palec směřoval vzhůru. Zavřete oči a dotkněte se vždy odpovídajícího počtu palců: „Všichni, jichž se teď dotknu - 1, 2, 3, 4 a 5 -, jsou v jedné skupině ..."
Příjmení: Připravte si kartičky s příjmeními, která znějí podobně (Vaněk, Staněk, Daněk, ...). Jedno příjmení je napsáno vždy na několika lístcích. Děti se stejným příjmením na kartičce se svolají dohromady.
Najdi zvířata: Každý dostane lísteček s názvem živočicha. Na povel začnou všichni napodobovat zvuky a pohyb „svého" zvířete. Živočichové stejného druhu tvoří skupinu.
Příklad: Doga, pudl, jezevčík, ovčácký pes; rejsek, hraboš, pískomil, myš domácí; stehlík, čížek, hýl, kos; vodní vážka, moucha, včela, čmelák.
Barevné míčky (žonglovací): Skupina je určena prostřednictvím balónků stejné barvy.
Naplňte kulaté krabičky od filmů do fotoaparátu vůněmi a zápachy (několik kapek na chomáček vaty). Každá osoba si vytáhne jednu dózičku a po čichu hledá svého partnera. Na své si přijdou olfaktorické typy.
Plánujete-li rozdělení žáků do různě početných skupin, je důležité, abyste měli připraven dostatek pracovních materiálů, protože velikost skupin neodhadnete. Pokud je to jen trochu možné, vyberte a nabídněte studentům témata se stejnou mírou atraktivity.
; „Metoda 4-6 koutů": Umístěte v prostoru různé obrázky, cedulky s výroky, tématy. Žáci se postaví k obrázku/lístku, který je osloví/který považují za zajímavý/s nímž nejvíce souhlasí.
• Vnější znaky: Velikost bot, barva očí, všichni s ponožkami určité barvy či s jinými shodnými vnějšími znaky. Děti vytvoří skupiny podle zadané charakteristiky.
: Obliba: Oblíbená barva, jídlo, zvíře, hudba, herec/herečka atd.
Zadejte téma, např.: „Každý tady v kruhu uvede své oblíbené jídlo. Katko, začni, pak budeme pokračovat ve směru hodinových ručiček ..." Až promluví všichni, dejte pokyn, aby osoby, které mají v oblibě stejné jídlo, utvořily vždy jednu skupinu. „Jídla" zmíněná pouze jednou vytvoří společnou skupinu.
■ Hra se slovy: Každé dítě dostane papír formátu A4, na kterém bude jedno písmeno. Děti si stoupají vedle sebe a vytvářejí z písmen slova.
• Narozeniny: rozřazení žáků podle narozenin. Vytvoříte dvě skupiny tak, že rozdělíte děti podle toho, zda se narodily v sudém, či v lichém měsíci, respektive v sudém, anebo v lichém dnu.
• Dotyková hra: Děti zavřou oči a pokusí se seřadit se podle výšky. V závislosti na žádané velikosti skupin je pak rozpočítejte.
Literatura k dalšímu studiu:
BELZ, Horst - SIEGRIST, Marco: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. BADERGRUBER, Bernd: Otevřené učení ve 28 krocích. Praha: Portál, 1997. KASÍKOVÁ, Hana: Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno: Aisis o.s., 2007. HERMOCHOVÁ, Soňa: Hry pro dospělé. Praha: Grada, 2004.
SITNÁ, Dagmar: Metody aktivního vyučování. Spolupráce žáků ve skupinách. Praha: Portál, 2009.
9788072388547