Co je to rodina? 

V dnešní době často slýcháme pojem "tradiční rodina". Zdá se, jakoby to, co je rodina bylo samozřejmostí a to, co člověk sám považuje za samozřejmé, často vnímá i jako "tradiční". Když se ale podíváme do historie, vidíme, že instituce rodiny se proměňuje, antropologie nám zase ukazuje, že se liší i v různých kulturách. Studium práva zase ukazuje na to, že i vztahy, povinnosti a práva se proměňují. Věděli jste například, že až v roce 1948 získaly v rodině ženy stejná práva jako muži?

 V té době byly taky zrovnoprávněny děti narozené mimo manželství, které do té doby měly zákonem daný nižší status a menší práva. Ale nemusíme pátrat jen v historii a různých kulturách, právě debaty o "tradiční" rodině ukazují, že pojetí rodiny se liší i mezi různými názorovými skupinami jedné společnosti, zatímco pro někoho je rodina v první řadě sezdané manželství muže a ženy s dětmi, jiní vnímají pojem rodiny šířeji a je to pro ně instituce, která je definována především emocionálními pouty, která mezi sebou mohou mít i lidé stejného pohlaví. 

Důležitý je pojem rodiny v právu, neboť definuje práva a povinnosti mezi partnery a práva a povinnosti vůči dětem, které vyžadují ochranu, neboť jsou závislé na podpoře a péči rodičů či pěstounů. Když pracujeme s dětmi, je velice důležité vědět, že věci, které my sami považujeme za samozřejmé, nemusí být vůbec samozřejmé pro druhé. 

Zvláště v případě práce s dětmi bychom měli reflektovat dvě věci: 1) Rodiny jsou různé a děti, se kterými budeme pracovat, budou pocházet z různých rodin, budou mít různou zkušenost a my bychom měli zajistit, aby se s námi všechny tyto děti cítili dobře. 2) existuje určitá normativní představa o tom, jak by rodina měla vypadat. Normy vymezující rodinu na jedné straně přispívají k dobrým věcem - definují, že by v rodině měla platit solidarita, kdy se ti silnější starají o ty slabší, že by zde měla panovat atmosféra podpory, že není možné uplatňovat vůči sobě násilí atp. Zároveň ale tyto normy mohou působit jako normalizační formička a bič na všechny, kdo normativní představě z nějakého důvodu neodpovídají. 

V první hodině budeme přemýšlet o tom, jak téma rodiny s dětmi uchopit, jak o něm mluvit citlivě tak, aby se žádné dítě necítilo divně či stigmatizovaně. K tomuto tématu si prosím přečtěte kapitolu o rodině z knihy Sociologie od Anthony Giddense. Giddens, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo. s 158 - 181 

 Úkol 1 Udělejte si z četby výpisky, kde si zaznamenejte nejdůležitější body a pojmy z přečteného textu (max. 2 strany). Výpisky odevzdejte do odevzdávárny.  

Jak mluvit o rodině s dětmi? 

Proč je důležité pro učitelku/učitele reflektovat širší kontext toho, co je rodina? Ve třídě s dětmi o rodině mluvíme velice často. Mnoho příběhů, které čteme, se odehrává v rodinách, kreslíme s dětmi obrázky rodiny atd. Už nevinné zadání "Nakreslete svoji rodinu", může být pro mnoho dětí komplikovanější, než se zdá.

Většinou očekáváme, že děti nakreslí mámu, tátu a sourozence. Jenže co když táta a máma nežijí spolu, mají další partnery a další děti, jak je mám do obrázku dostat?  Co když žiju s mámou a ani nevím, kdo je můj táta? Co když mám dvě mámy? Co když mě moje rodina adoptovala? Co když mám moc sourozenců, že se ani na čtvrtku nevejdou? Dětem toto téma může připravit velice žhavé chvilky, protože najednou mají před celou třídou odhalit svou rodinu odlišnou od normy, kterou prezentují všudypřítomné reklamy - šťastná pečující máma, silný táta a veselý brácha nebo ségra. 

To, že to pro děti může být velice obtížné a odhalující téma, neznamená, že se máme povídání o rodině a kreslení podobných obrázků vyhnout. Důležité ale právě je, abychom si uvědomovali, že děti můžou být v nestandartní nebo dokonce nějakým způsobem stigmatizované situaci (například rozvedená rodina) a abychom vytvořili atmosféru, ve které se budou cítit přijaté. Udělat to můžeme právě tím, že s nimi budeme mluvit o tom, že rodiny můžou být různé.

 Využít k tomu můžeme celou řadu knížek, kde se mluví o různých rodinách, a to způsobem, který není stigmatizující ani normativní. Inspirací vám může být třeba knížka The Family book či knížka And Tango Makes Three. https://www.youtube.com/watch?v=AyVL9bH0guk 

https://www.youtube.com/watch?v=bGZHD4SKmQU 

Podívejte se také na dokumentární film Nerodič nebo Každá minuta života.

Úkol 2 Poslechněte si tyto knížky a zkuste vyhledat další zajímavé knížky či jinak ztvárněné příběhy pro děti (filmy, omalovánky, učebnice) a přemýšlejte o tom, jak byste téma rodiny otevřeli s dětmi vy, své myšlenky napiště do jednoho odstavce (cca 5 vět) a odevzdejte do odevzdávárny. 

 Rodina jako bezpečné prostředí 

Rodina je vnímána jako místo, kde by se člověk měl cítit nejvíce v bezpečí. Kde by měl být milován a podporován. Bohužel ne všechny rodiny jsou tímto vysněným místem a existují i jevy jako násilí v rodině, psychické a fyzické týrání nebo sexuální zneužívání. I školka a škola mohou být institucí, která může napomoci k prevenci těchto jevů. Může podat pomocnou ruku rodinám, které jsou v ohrožení nebo obětem takového jednání. Zároveň také může kultivovat prostředí, ve kterém i ti, kteří žijí šťastně a spokojeně, budou umět naslouchat těm, kteří to štěstí nemají. 

Úkol 3 Prostudujte si následující materiály z dílny NESEHNUTÍ.

https://nesehnuti.cz/skolka-pro-me-jak-si-uzit-skolku-zabavne-a-citlive/ 

https://www.youtube.com/watch?v=_ULBewEsmzg&t=1169s 

https://www.youtube.com/watch? v=rIKebRdnh9w&t=6s 

Přemýšlejte o tématu prevence sexuálního zneužívání u malých dětí. A zkuste se vyjádřit k následujícím otázkám. 

1) Je školka nebo škola prostředím, kde by měla probíhat prevence sexuálního zneužívání? 

2) Od jakého věku a jakou formou? 

3) Znáte nějaké další využitelné materiály pro toto téma?