Ve třináctém století vzniklo vedle již existující dvojice ľ (měkké l) a ł (tvrdé l) také l středové, a to v důsledku změn ve skupinách l´ě a l´ē̌, které se proměnily v le a lé, např.: *l´ěs > les, *l´ē̌to > léto.[1] V systému staré češtiny tak zároveň vzniká ojedinělá korelační dvojice l a ł, která se neliší měkkostí, nýbrž tvrdostí. V jednotlivých nářečích však vedle sebe mohly existovat vždy jen dvě varianty z této trojice (jsou tak tři možnosti).[2] Jednotlivé varianty vedle sebe existovaly až do patnáctého století, kdy postupně začaly splývat v l.