Systém samohlásek krátkých

U samohlásek krátkých tak výrazná proměna neproběhla. Výsledkem depalatalizace a vydělení jotace byla jedna podoba e (jeho přední a zadní varianta vymizela).[1] U i-ových forem naopak došlo k jejich krátkodobému rozlišení a osamostatnění y, avšak nedlouho poté se jejich protiklad odstraňoval a opět došlo k jejich splynutí. Vyděleny zůstaly na okrajových územích a do dnešních dob zůstávají ve valašských nářečích. K odlišnému vývoji docházelo v jednotlivých nářečích, ale systém krátkých samohlásek spisovné češtiny je přibližně od čtrnáctého století stabilní.

Systém samohlásek dlouhých

V systému dlouhých samohlásek je situace odlišná. Kromě zániku ie a dlouhého ó došlo k mnoha diftongizacím a následným monoftongizacím (viz výše), což mělo za následek vzdálení dlouhých samohlásek od jejich krátkých protějšků. Nově se tak slova často nelišila pouze v kvantitě, ale i v kvalitě samohlásek, viz kus – kousek (dříve kus – kúsek), kost – kůstka (dříve kost – kóstka), zeď – zídka (dříve zeď – zédka).