Hláskové změny v češtině od 11. do 15. století

Fonologický systém pračeštiny

Důsledkem výše zmíněných změn bylo podpoření korelace měkkosti u souhlásek i samohlásek. „Na jejich základě měla každá samohláska variantu následující po palatalizované nebo tvrdé souhlásce, tzn. měla přední a zadní variantu: a-´a, ä-´ä, e-´e, u-´u, o-´o.“[1][i] Kvůli tomuto rozvržení samohlásek se i původně samostatný foném y stává zadní variantou vokálu i. Jediný foném, který svou variantu neměl, bylo ě, v ostatních případech platil systém přední a zadní varianty i pro dlouhé tvary samohlásek.  

Rozvinutou korelaci měkkosti měl také systém konsonantický, ve kterém byla celá řada konsonantů s opozitní měkkostní variantou (viz. tabulka 1).

Tabulka 1[2]

místo artikulace

 

labiály

alveoláry

 

palatály

veláry

způsob artikulace

 

 

 

 

 

 

okluzívy

ústní

neznělé

p   p´

t    t´

 

 

k

 

 

znělé

b   b´

d   d´

 

 

g

 

nazální

 

m   m´

n   ń

 

ň

 

semiokluzívy

 

neznělé

 

c´

č

 

 

 

 

znělé

 

 

 

 

 

konstriktivy

 

neznělé

 

s   s´

š

 

ch

 

 

znělé

w   w´

z   z´

ž

 

 

 

laterální

 

 

ł    l´

 

 

 

 

vibranty

 

 

r    r´

 

 

 

 

aproximanty

 

 

 

 

j

 

 

Jak již bylo zmíněno výše, po zániku jerů a kontrakci nebyla měkkost konsonantů závislá na předcházejícím vokálu. Z tabulky 1 můžeme vyčíst, že korelaci měkkosti nepodlehly konsonanty k, g, ch (ty zůstaly jen tvrdé) a měkké konsonanty č, š, ž, c´, j a ň (jako jediné zachováno z původních palatalizovaných hlásek), ostatní se sloučily s nově vzniklými měkkostními variantami. Párová měkkost v češtině postupně zaniká (úplně asi v patnáctém století), dodnes ji ale nalezneme v ruštině a v polštině.

Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/ped/jaro2025/CJp032/169791067/Cviceni_k_fonologickemu_systemu_pracestiny.pdf
Teorie karty
Cvičení karty

[1] KOSEK, Pavel. Historická mluvnice češtiny – překlenovací seminář. Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-6974-9. s.51. Dostupné také z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/131101

[2] KOSEK, Pavel. Historická mluvnice češtiny – překlenovací seminář. Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-6974-9. s.52. Dostupné také z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/131101


[i] V nízkých hláskách nově vzniklo ä z nosového ę, původní výslovnost ě se zúžila a původní a mělo dva varianty – po tvrdé a měkké souhlásce. Po zániku jerů vznikla zadní varianta hlásky ´e, tedy e neměkčící, ve středních hláskách se nachází i o, které se v důsledku analogických změn dostává do některých pozic po měkké souhlásce. Ve vysokých hláskách se stává y zadní variantou i a dále v něm fungují beze změny obě varianty u.  

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše