Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek 23 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek Roztok je homogenní, nejméně dvousložková soustava látek. Výraz homogenní, neboli stejnorodá soustava znamená takovou soustavu, která má ve všech svých částech stejné vlastnosti. Složka, která má nej větší relativní zastoupení v soustavě, se obvykle označuje jako látka rozpouštějící, ostatní složky, které jsou zastoupené méně, se nazývají látky rozpuštěné. Je-li však jednou z látek kapalina a ostatní látky jsou v jiném skupenství, označuje se obvykle tato kapalina jako rozpouštědlo bez ohledu na to, zdaje v nadbytku. 23.1 Klasifikace roztoků Způsobů klasifikace roztoků je celá řada (Tab. 39). Tab. 39: Klasifikace roztoků. kritérium klasifikace roztoků typy roztoků koncentrace - nasycené - nenasycené - přesycené skupenství - plynné směsi - kapalné roztoky - tuhé roztoky - pravé uisperziid - nepravé (koloidní) pH (pouze u protických systémů - viz níže) - kyselé - neutrální - zásadité 23.1.1 Klasifikace roztoků podle koncentrace Látky je možno v příslušném rozpouštědle a za daných podmínek (teploty a u plynných látek i tlaku) rozpouštět jen do určité koncentrace rozpuštěné látky. Rozpustnost je hodnota udávající koncentraci rozpuštěné látky v nasyceném roztoku za daných podmínek. Podle vztahu mezi rozpustností určité látky a skutečným množstvím rozpuštěné látky v roztoku dělíme roztoky na: • Nasycený roztok je takový roztok, ve kterém se další množství rozpuštěné látky již ne-rozpouští. • Nenasycený roztok je takový roztok, ve kterém je rozpuštěné látky méně, než odpovídá rovnovážnému nasycení roztoku. • Přesycený roztok je takový roztok, ve kterém je rozpouštěné látky více, než odpovídá rovnovážnému nasycení roztoku. Jde o metastabilní stav|Q| Např. nasycený roztok Nal připravený při teplotě 30°C je vůči teplotě 20°C již roztokem formálně přesyceným. K přípravě roztoku Nal nasyceného při 30°C potřebujeme ve 100 g vody rozpustit 262 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek 190,3 g Nal. Pokud však tento roztok ochladíme z 30°C na 20°C, vypadne tuhý Nal, protože při 20°C se ve 100 g rozpustí pouze 178,7 g Nal. Pojem rozpustnost nelze zaměňovat s pojmem rychlost rozpouštění. Rozpustnost je údaj o koncentraci nasyceného roztoku, rozpouštění je děj, při kterém vzniká roztok. Chceme-li rozpouštění urychlit, musíme napomoci snadnějšímu a rychlejšímu oddělování částic (podle typu látky buď atomů, iontů nebo molekul) rozpouštěné látky od sebe (např. drcením, mletím, mícháním, zahříváním). Celkové množství látky, která se za daných podmínek může rozpustit, je však stále stejné, i když je tohoto stavu dosaženo dříve 23.1.2 Klasifikace roztoků podle skupenského stavu složek Obvykle se v běžné řeči pod pojmem roztok rozumí pouze roztok v kapalném skupenství. Avšak obecně je v odborné literatuře pojmem roztok označována homogenní směs dvou a více látek v jakémkoli skupenství (libovolné skupenství složek i libovolné skupenství vzniklé směsi) Obr. 23-1: Schématické znázornění klasifikace roztoků dle skupenství složek. 1 ....roztok pevné látky a kapaliny, např. cukr rozpuštěný ve vodě, sůl rozpuštěná ve vodě 2 ....roztok dvou kapalin, např. ethanol a voda 3 ....roztok plynu a kapaliny, např. HC1 (g) ve vodě, CO2 (g) ve vodě, O2 (g) ve vodě 4 ....roztok nejméně dvou plynů, např. vzduch 5 ....roztok pevné látky a plynu*, např. H2 (g) + Pd (s) 6 ....roztok pevných látek, např. slitiny (slitina Cu a Sn je bronz) 7 ....roztok všech tří skupenství, např. slazená minerálka obsahuje cukr (s), vodu (() a CO2 (g) Vzájemná mísitelnost složek Při úvahách o vzniku roztoků je důležitá i otázka vzájemné mísitelnosti složek. Některé složky se vzájemně mísí neomezeně. O takových složkách říkáme, že jeví dokonalou (neomezenou) vzájemnou rozpustnost neboli mísitelnost (např. roztok ethanolu a vody; všechny plyny jeví neomezenou mísitelnost s jinými plyny). Pokud složky poskytují homogenní systém jen v určitém intervalu složení, mluvíme o rozpustnosti nebo mísitelnosti omezené (např. roztok NaCl a vody). V odborné literatuře bývá tento systém nazýván opatrněji, např. vodík absorbovaný v palladiu apod. Obr. 23-1. 6 263 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek Některé látky mohou být vzájemně nerozpustné a roztok netvoří (např. voda a oxid křemičitý). Avšak i u takovýchto systémů lze speciálními postupy prokázat schopnost nepatrného vzájemného prostoupení složek. Klasifikace rozpouštědel Rozpouštědlo je označení pro rozpouštějící látku v případě, že je kapalná. Rozpouštědla se klasifikují různými způsoby, např. na: • protická - obsahují tzv. kyselý vodík, tj. atom H, který mohou ze svých molekul od- štěpit jako kation (např. voda, kyseliny, alkoholy): H2O + H-OH -» H30+ + OH" CH3COOH -> CHsCOCr + H+ CH3CH2OH -> CH3CH2O " + H+ aprotická - neobsahují atom vodíku, který by se při vzniku roztoku odštěpoval (např. CCU, CóHi4, benzen) • polární-dipólový moment (viz kapitola 12.5) celé molekuly je nenulový (např. H2O) nepolární - dipólový moment celé molekuly je nulový (např. benzen) 23.2 Tvorba roztoků a jejich struktura Při tvorbě roztoků dochází ke vzájemnému prostoupení rozpouštějící a rozpuštěné látky na molekulární úrovni. Mohou nastat tři případy: a) molekulární rozpouštění - rozpuštěná látka je nepolární nebo málo polární, tzv. neelektro-lyt. V roztoku neelektrolytu se vyskytují celé molekuly rozpuštěné látky, které jsou obaleny (solvatovány) molekulami rozpouštědla. stav před rozpuštěním \ \ \ stav po rozpuštění - / / I \ rozpuštěná látka (neelektrolyt) rozpouštědlo Obr. 23-2: Schématické znázornění chování neelektrolytu při rozpouštění. Příkladem takového roztoku může být roztok naftalenu v benzenu: naftalen (s) benzen (£) 264 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek b) elektrolytická disociace, při které je rozpustená látka elektrolyt (iontová látka), viz kap. 23.2.1 Elektrolyty. stav před rozpuštěním stav po rozpustení Obr. 23-3: Schématické znázornění chování elektrolytů při rozpouštění. Příkladem takového roztoku může být roztok NaCl v H2O: NaCl (s) disociuje v H2O na ionty: NaCl -> Na+ + Cl", které jsou v roztoku ihned obaleny (hydratovány) molekulami vody. V pevné fázi tvoří NaCl iontové krystaly, ve stavu před rozpuštěním jsou v tuhém NaCl přítomny ionty Na+ a Cl", ne molekuly NaCl. Z toho plyne, že ionty při rozpouštění nevznikají, ale jen se od sebe oddělují. c) elektrolytická disociace, při které je rozpuštěná látka potenciální elektrolyt. Slovo potenciální znamená možný. Látka, která je potenciálním elektrolytem, má molekuly s polární kovalentní vazbou, které v prostředí polárního rozpouštědla disociují na ionty. Potenciální elektrolyt v čistém stavuje tvořen celými molekulami, nikoli ionty. stav před rozpuštěním stav po rozpuštění Obr. 23-4: Schématické znázornění chování látek při rozpouštění. Příkladem roztoku potenciálního elektrolytu může být roztok HC1 (g) v H2O: Čistá látka HC1 (g) je plyn tvořený molekulami HC1, tedy neelektrolyt. Teprve po rozpuštění ve vodě kovalentní vazba zaniká a molekuly HC1 podléhají elektrolytické disociaci za vzniku iontů H+ a Cl". 265 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek 23.2.1 Elektrolyty Elektrolyty jsou látky (s iontovou nebo polární kovalentní vazbou), které se při převedení do kapalné fáze tavením nebo rozpouštěním rozpadají na ionty. Tento děj se odborně nazývá elektrolytická disociace. Elektrolyty v roztaveném nebo rozpuštěném stavu vedou elektrický proud. V pevné fázi jsou všechny iontové látky elektricky nevodivé. Ne každá iontová látka je však schopna vést elektrický proud. Např. iontová látka CaCCte je ve vodě nerozpustná a ani ji nelze roztavit (zahřátím se tepelně rozkládá: CaCOs -> CaO + CO2). Za teorii elektrolytické disociace byla v roce 1903 udělena S. A. Arrheniovi Nobelova cena. Svante August Arrhenius (1859-1927) Elektrolyty dělíme na: • silné elektrolyty - veškerá rozpuštěná látka disociuj e. K silným elektrolytům patří např. HC1, H2SO4, HNO3, NaOH, KOH, soli. Obr. 23-5: Schématické znázornění chování silných elektrolytů při rozpouštění. • slabé elektrolyty - pouze malé procento z celkového množství rozpuštěných molekul diso-ciuje. Ke slabým elektrolytům patří např. H3BO3, H3PO4, NH3, HF, mnohé organické kyseliny a zásady. Obr. 23-6: Schématické znázornění chování slabých elektrolytů při rozpouštění. 266 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek 23.2.2 Disociační stupeň elektrolytu Disociačnístupeň elektrolytu je poměr látkového množství elektrolytu, který podlehl diso-ciaci, ku látkovému množství veškerého rozpuštěného elektrolytu. Charakterizuje relativní podíl molekul, které v roztoku disociují. Např. pro CH3COOH, která disociuje podle rovnice CH3COOH -> CH3COO- + H+ je disociační stupeň a definován vztahem: [CH3COO ] a =--- CCH30OOH (23-1) a.......................disociační stupeň octové kyseliny [CH3COO"].....skutečná rovnovážná látková koncentrace* CH3COO cch3cooh...........analytická látková koncentrace CH3COOH U silných elektrolytů se disociační stupeň elektrolytu blíží k hodnotě 1 (a —» 1), u slabých elektrolytů je podstatně menší než 1 (a « 1). 23.2.3 Elektrolytická vodivost Elektrolytická vodivost je umožněna pohybem iontů v roztoku nebo tavenine. Pro její velikost platí následující vztahy: S R p c R..................odpor (Q) p...................měrný odpor (Q m) í...................délka vodiče (m) S...................průřez vodiče (m2) G..................vodivost (S = Q"1) k ................měrná vodivost (konduktivita) (S m"1) A..................molární vodivost (S m2 mol"1) c...................analytická látková koncentrace elektrolytu (mol m"3) 23.2.4 Součin rozpustnosti Součin rozpustnosti je zaveden pro málo rozpustné silné elektrolyty. Součin rozpustnosti je speciálním případem rovnovážné konstanty. Jeho zavedení si ukážeme na konkrétním příkladě: AgCl je silný elektrolyt, který je ve vodě velmi špatně rozpustný. To malé množství, které se rozpustí, zcela disociuje v roztoku na ionty. Probíhají tak dva následné děje: AgCl (s)->AgCl(o) Agci(o) -> Ag+ + cr Rozdíl mezi analytickou a skutečnou látkovou koncentrací je vysvětlen v kap. 15.3.3. 267 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek Protože rovnováha druhého děje je zcela posunutá doprava (silný elektrolyt), je AgCl (o) přítomno v zanedbatelném množství a uvažujeme přímo heterogenní rovnováhu mezi výchozími látkami prvního děje a produkty druhého děje AgCl(s) Ag+(o) + Cl-(o) Rovnovážná konstanta této rovnováhy je: K^AgCl)^^ a(AgCl) a (Ag+).... aktivita kationtů Ag+ a (Cl") aktivita aniontů Cl" a (AgCl) aktivita čisté tuhé látky AgCl; v rovnováze je podle definice rovna 1 Pak K.(A8a)=a(A8+)ia(a")=a(Ag-)a(a-) Tento výraz nazveme součin rozpustnosti AgCl a označíme Ks (AgCl). Ks = a(Ag+) a(Cl").........součin rozpustnosti AgCl Obecně pro elektrolyt KxAy disociující na ionty KxAy - xKz+ + yAz" vyjádříme součin rozpustnosti jako Ks = a(Kz+)x a(Az")y V případě, že je roztok hodně zředěný, mají aktivita a látková koncentrace vyjádřená v jednotkách mol dm"3 téměř stejnou hodnotu, takže součin rozpustnosti je možné počítat přímo pomocí látkových koncentrací. Přesněji budeme odlišovat: termodynamický součin rozpustnosti je vyjádřený pomocí aktivit Ks = a(Ag+) a(Cl"), obecně Ks = a(Kz+)x a(Az"F zdánlivý součin rozpustnosti je vyjádřený pomocí skutečných rovnovážných látkových koncentrací Ks' = [Ag+] [Cl"], obecně Ks'= [Kz+]x [Az"]y Hodnoty termodynamického součinu rozpustnosti j sou uváděny v tabulkách. Častěji nalezneme hodnotu záporných dekadických logaritmů součinů rozpustnosti pKs = - log Ks. Např. pKs(AgCl) = 9,75 (při 25°C), tedy součin rozpustnosti je Ks(AgCl) = 1,78 • 10"10 Příklad: Zadání: Vypočtěte koncentraci iontů Ag+ v nasyceném vodném roztoku AgCl. Součin rozpustnosti AgCl je Ks(AgCl) = 1,78- l(ľm. Řešení: AgCl v roztoku disociuje na ionty podle rovnice: AgCl-- Ag+ + Cl" ^ [Ag+] = [Cl"] Ks (AgCl) = a(Ag+) a(Cl-) = [Ag+] [Cl"] 1,78 • 10"10 = [Ag+] [Cl"] 1,78 • 10"10 = [Ag+]2 => [Ag+] = VU8-1(T10 = 1,33 • 10"5 mol dm"3 268 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek Pokud zvýšíme koncentraci jednoho z iontů (např. přilijeme-li roztok AgNCte), vzroste koncentrace Ag+ a následně musí koncentrace obou iontů pocházejících z málo rozpustné látky (Ag+, Cl") v roztoku klesnout tak, aby součin koncentrací [Ag+] a [Cl-] měl stále stejnou hodnotu Ks(AgCl) = 1,78 • 10"10 To se děje tak, že se z roztoku vyloučí sraženina AgCl. Příklad: Zadání: Určete největší možnou látkovou koncentraci iontů C ľ v roztoku AgNOs o koncentraci 0,1 mol dmr3. Součin rozpustnosti AgCl má hodnotu Ks(AgCl) = 1,78 ■ 1(T10. Řešení: Příklad lze řešit po výpočetní stránce jednodušeji, avšak složitěji z hlediska chemických úvah. Zde byl zvolen způsob sice matematicky pracnější, ale méně náročný na logické úvahy. AgCl v roztoku disociuje na ionty: AgCl Ag+ + Cl- ^[Ag+]zAgCi=[Cl-] (a) AgN03 v roztoku také disociuje na ionty: AgNOs ^ Ag+ + N03- ^ [Ag+] = c(AgNOs) + [Ag+]z Aga* Pak ___ K i \A li = [Ag+] [Cl"] = (c(AgNOs) + [Ag+]zAgci [Cl"] Za [Ag+]ZAgci dosadíme z (a) 1,78 • ÍO"10 = (0,1 + [Cl"]) [CP] Roznásobením 1,78 • 10"10 = 0,1 [CP] + [CP]2 Převedením všech členů na jednu stranu rovnice [CP]2 + 0,1 [CP] - 1,78 • 10"10 = 0 _ 1,78 • 10-9moldm-3 -0,1 + Jo,l2 +4-1-1,78 -10 10 [CP] =--- 0J-5ílDf-4m" -3 Maximální možná koncentrace iontů CP z AgCl v roztoku AgN03 o koncentraci 0,1 mol dm-3 je 1,78 • 10-9 mol dm-3. To je 10 000x méně než při rozpuštění AgCl v čisté vodě. Srážení se proto zpravidla provádí nadbytkem srážedla. Málo rozpustná látka AgCl sice také přispívá ionty Ag+ do roztoku, ale jejich koncentrace je mnohem menší než 0,1 mol dm3, takže ji pro zjednodušení obvykle zanedbáváme. 269 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek 23.3 Faktory ovlivňující rozpustnost látek 23.3.1 Látky rozpustné a látky nerozpustné Obecně lze říci, že všechny látky jsou rozpustné ve všech rozpouštědlech. Některých látek však lze v daném množství rozpouštědla rozpustit hodně, jiných velmi málo (např. ve 100 g vody lze rozpustit přibližně 56 g NaCl, ale jen 0,000 14 g AgCl). V praxi zjednodušeně dělíme látky na rozpustné a nerozpustné v daném rozpouštědle. Pro přibližnou klasifikaci látek se dohodneme na kritériu, že mezi látky ve vodě rozpustné zařadíme ty, kterých je možno ve 100 g vody rozpustit více než 0,1 g a mezi látky nerozpustné ve vodě zařadíme ty, kterých se ve 100 g vody rozpustí méně než 0,1 g. Pro přibližný odhad rozpustnosti látek v různých rozpouštědlech lze často použít alchymistické pravidlo: Podobné se rozpouští v podobném (similia similibus dissolvuntur). Iontové látky (tj. látky s extrémně polárními vazbami) jsou podle tohoto pravidla většinou dobře rozpustné v polárních rozpouštědlech, kovalentní látky (tj. látky s nepolárními nebo málo polárními vazbami) jsou většinou dobře rozpustné v nepolárních rozpouštědlech (příklady viz Tab. 40). Tab. 40: Ilustrace pravidla Podobné se rozpouští v podobném. rozpouštědlo rozpustnost NaCl (iontová látka) rozpustnost naftalenu (nepolární látka) voda (polární) dobře rozpustné nerozpouští se benzen (nepolární) nerozpouští se dobře rozpustné Příklad uplatnění pravidla podobné se rozpouští v podobném: Jod I2 se v CCI4 rozpouští a vzniká fialový roztok. Obě látky jsou nepolární, proto je I2 v CCI4 rozpustný. Ve vodě se ale I2 nerozpouští, jelikož se jedná o látku nepolární (I2) a polární (H2O). Chceme-li rozpustit I2 ve vodě, musíme k němu přidat KI. Tím vznikne iontová látka KI3 (trijodid draselný), která je v polární vodě rozpustná: r——1 I2 + KI KI3 |Q| KI3 disociuje na ionty K+ a I3 a ve vodě se rozpouští za vzniku žlutého roztoku. Pravidlo „podobné se rozpouští v podobném" ovšem neplatí vždy. Například AgCl je ve vodě nerozpustný, přestože se jedná o látku silně polární (rozdíl elektronegativit vazebných partnerů Ag a Cl je 1,4). Iontové látky, které se nechovají podle pravidla podobné se rozpouští v podobném, jsou většinou základem důkazových zkoušek na přítomnost iontů v nich obsažených. Např. vznik sraženiny AgCl se pokládá za důkaz přítomnosti iontů Ag+ nebo Cl" v roztoku. Rozpustnost]^ hodnota udávající koncentraci rozpuštěné látky v nasyceném roztoku za daných podmínek. Udává se různými způsoby (g látky na 100 g rozpouštědla, g látky na 100 g roztoku, látková koncentrace apod.). Jinými slovy lze říci, že rozpustnost látky je údaj o koncentraci nasyceného roztoku této látky za daných podmínek. Tyto podmínky je zapotřebí vždy uvádět spolu s údajem o rozpustnosti, jinak je údaj bezcenný. Např. rozpustnost Nal ve 100 g vody při teplotě 30 °C a tlaku 101,325 kPa je 190,3 g, zatímco při teplotě 20 °C a tlaku 101,325 kPatoje 178,7 g. 270 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek 23.3.2 Faktory ovlivňující rozpustnost látek Rozpustnost látky závisí na: • rozpouštědle • rozpuštěné látce • přítomnosti dalších látek v roztoku • teplotě • tlaku Vliv rozpouštědla Daná látka se v různých rozpouštědlech rozpouští různě, viz např. Tab. 41: Tab. 41: Rozpustnost Nal v různých rozpouštědlech při teplotě 25 °C a tlaku ,325 kPa. rozpouštědlo hmotnost Nal, který lze rozpustit při standardních podmínkách ve 100 g daného rozpouštědla voda 184 g ethanol 43 g aceton 40 g Vliv rozpuštěné látky Protože nej častějším rozpouštědlem je voda, budeme se zde zabývat především rozpustností látek ve vodě. Budou nás zajímat jen anorganické látky. Rozpustnost organických látek bude podrobně probrána v rámci organické chemie. V některých případech nám při odhadu rozpustnosti anorganických látek pomůže skutečnost, že látky známé jako běžné povrchové minerály (tj. látky vyskytující se jako minerály na povrchu Země) jsou většinou ve vodě nerozpustné (jinak by se byly vlivem dešťů již rozpustily). Například víme, že v oblastech s pravidelnými dešťovými srážkami existují vápencová nebo dolomitová pohoří. Je tedy jasné, že vápenec a dolomit se ve vodě nerozpouštějí. 271 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek Tab. 42: Stručný přehled rozpustnosti anorganických látek ve vode.K^) skupina látek převažující rozpustnost ve vodě důležité výjimky oxidy nerozpustné oxidy alkalických kovů, stroncia, barya a prvků, které jsou v periodické tabulce vpravo nad úhlopříčkou: ty se rozpouštějí za vzniku kyslíkatých kyselin, např. SOs + H2O -» H2SO4, podobně CChnebo NO2. hydroxidy nerozpustné hydroxidy alkalických kovů fosforečnany, uhličitany, siřičitany nerozpustné soli alkalických kovů AgCl, AgBr, Hgl2, Pbl2 („zlatý déšť")*, CaF2 (kazivec), ndiogemuy rozpustné Hg2Cl2 (kalomel), CuCl, CuBr sulfidy nerozpustné sulfidy prvků 1. a 2. skupiny, (NH4)2S většina solí alka- Výjimky jsou vzácné; málo rozpustné j sou např. KCIO4, RbC104, LÍ3PO4 lických kovů a solí amonných rozpustné dusitany, dusičnany, chloreč-nany, chloristany, octany rozpustné Výjimky jsou významné v analytické chemii (např. KCIO4, RbCICU). sírany rozpustné BaS04 (baryt), SrS04, PbSCU, CaS04 (anhydrit), Ag2S04, Hg2S04 Vliv přítomnosti dalších látek v roztoku • vliv společného iontu Obecně platí, že látky se více rozpouštějí v čisté vodě, než v roztoku obsahujícím některé ionty společné s rozpouštěnou látkou. Např. AgCl se více rozpouští v čisté vodě než v roztoku obsahujícím chloridy. • vliv chemických reakcí Benzoová kyselina jako organická málo polární látka je ve vodě nerozpustná. Benzoan sodný (iontová látka) se však ve vodě rozpouští. Protože reakcí benzoové kyseliny s NaOH vzniká benzoan sodný (neutralizace), lze s jistotou říci, že benzoová kyselina se rozpouští v roztoku NaOH (při ponoření do roztoku NaOH se totiž okamžitě neutralizuje na rozpustný benzoan sodný). Jakmile roztok okyselíme, např. probubláváním CO2, převede se benzoan sodný zpět na nerozpustnou benzoovou kyselinu, která se z roztoku vyloučí ve formě sraženiny. Vliv teploty Teplotní závislost rozpustnosti je jiná pro plyny a jiná pro pevné látky a kapaliny: a) pokud rozpuštěná látka je kapalina nebo pevná látka: zahřátí může rozpustnost zvýšit nebo snížit, každopádně ale urychlí proces rozpouštění. b) pokud rozpuštěná látka je plyn: s rostoucí teplotou rozpustnost plynů ve vodě vždy klesá. Pozor, halogenidy olovnaté j sou v horké vodě rozpustné. 272 Roztoky a faktory ovlivňující rozpustnost látek Biologicky významným důsledkem je napríklad skutečnost, že v létě mají ryby v rybnících nedostatek kyslíku. Nutno ovšem dodat, že k nedostatku kyslíku ve vodě v letních měsících přispívají také hnilobné procesy, které při vyšší teplotě probíhají rychleji než v chladných obdobích. Vodu v chovných rybnících je proto v létě vhodné uměle čeřit a tím do ní přimíchávat kyslík. Jinou aplikací teplotní závislosti rozpustnosti plynuje známé převařování vody pro odstranění rozpuštěných plynů, zejména chloru. Závislost rozpustnosti látek na teplotě je tabelovaná (tj. lze ji nalézt v tabulkách). Vliv tlaku Vliv tlaku se týká jen rozpustnosti plynů. Příkladem je šumění sodovky po jejím otevření -při odstranění uzávěru klesne v láhvi tlak, v důsledku toho klesne rozpustnost CO2 ve vodě (přesněji řečeno v roztoku tvořícím sodovku) a přebytečný CO2 z roztoku uniká ve formě okem pozorovatelných bublinek. Zvýšením parciálního tlaku rozpouštěného plynu v prostoru nad rozpouštědlem rozpustnost daného plynu roste. Závislost rozpustnosti plynů v kapalinách na parciálním tlaku rozpuštěných plynuje popsána Henryho zákonem: x = kH p (23-2) x.........molární zlomek rozpuštěného plynu (např. kyslíku) v roztoku kH.......Henryho konstanta pro danou dvojici rozpouštědla a rozpuštěného plynu (např. pro rozpouštění kyslíku ve vodě) a pro danou teplotu p.........parciální tlak rozpuštěného plynu v prostoru nad roztokem (např. kyslíku ve vzduchu) Tab. 43: Hodnoty Henryho konstanty kH pro rozpustnost vybraných plynů ve vodě. plyn kH (GPa) 0°C 10°C 20°C 30°C 50°C 100°C O2 2,58 3,31 4,06 4,8 5,96 7,10 N2 5,36 6,77 8,15 9,36 11,45 12,77 H2 5,87 6,44 6,92 7,39 7,75 7,55 CO 3,57 4,48 5,43 6,28 7,71 8,57 NO 1,71 2,21 2,68 3,14 3,95 4,60 273