Tyto hry a cvičení pomohou studentům rozšířit jejich herecký rejstřík, zlepšit expresivní schopnosti a prohloubit porozumění emocím a jejich vyjadřování. Je důležité po každém cvičení provést reflexi, aby si studenti uvědomili, co se naučili a jak mohou tyto dovednosti využít v praxi sociální pedagogiky.

1. Ladění nástroje- tělo, pohyb, dech, hlas. Pohybové, dechové a hlasové cvičení zaměřené na vnímání vlastního těla a jeho možností. Vnímání těla a vlastního psychosomatického aparátu jako nástroje k vědomému utváření hereckého projevu. Hledání hercovy a herecké identity. 

2. Emoční škála-  rozvoj schopnosti vyjadřovat různé intenzity emoce, reagovat na podněty z okolí, vstupovat do fiktivní situace.  Rozvoj schopnosti rychle se vžít do různých postav rozvíjet hru a představivost. Fyzické vyjádření emocí. Jednání skrze pravdivou akci ve fikci. 

3. Interakce s prostředím a partnerem- být na místě, čerpat z jeho možností (místo, jako soubor možností) a rozklíčovat je a reagovat na ně. Koncentrace, jako cesta ke středu- v herecké práci nastoluje optimální připravenost na herecký výkon.

Vědomé bytí a ve svém těle a vědomá a aktivní práce s ním. Jednota psyché a fysis- duše a těla. Gesto-dech, tělo-zvuk-slovo v reakci na podněty z prostředí a od hereckých partnerů. 

4. Být vystaven pohledům- příprava na elementární požadavek herecké práce- být vidět a slyšet. 

Reflektivní otázky

1. Co nové jste zjistili o svém psychofyzickém aparátu? 

2. Které z cvičení bylo pro vás nejmíň komfortní a proč? 

3. Kterou složku svého hereckého rejstříku (pohyb, dech, hlas) vnímáte jako výraznou a kterou nedostatečnou? 

4. Jak se vám dařilo vyjadřovat emoce? Co by vám pomohlo ke kvalitnějšímu projevu? 

5. Jak se vám dařilo naslouchat podnětům z prostředí a od hereckých partnerů? 

6. Jak se cítíte, když se na vás dívají ostatní lidé? Co by vám ještě pomohlo v přípravě na tuto stěžejní okolnost?