Zrakové funkce vhodné k rozvoji cvičením

Cvičit a zlepšovat lze pouze ty zrakové funkce, na jejichž realizaci se podílí "trénovatelné" anatomické struktury oka. Mezi tyto funkce patří fúze, fixace bodů a pohybu, či spolupráce očí při pohledu do blízka - konvergence, která závisí na fungování okohybných svalů, zaostřování do blízka – akomodace, která souvisí se schopnosti svalů změnit poloměr křivosti oční čočky nebo spolupráce oko – ruka. Co naopak nelze ovlivnit cvičením jsou zrakové vady projevující se špatnou zrakovou ostrostí, vady vidění způsobené onemocněním sítnice, nebo slepota.

Nyní se podívejme na funkce, které lze pomocí behaviorálního tréninku zlepšit, podrobněji.

Trénink - Pexels photo 841130

https://www.pexels.com/cs-cz/foto/841130/

 

Akomodace – schopnost oka přeostřovat na různé vzdálenosti, resp. vidět ostře do dálky i do blízka. Schopnost zaostřovat je dána akomodační oblastí, která je vymezena nejbližším bodem, na který jsme schopni zaostřit a nejvzdálenějším bodem, na který jsme schopni zaostřit. Blízký bod se vlivem fyziologických změn na oční čočce v průběhu života vzdaluje a zaostření do blízka je tak náročnější. Samotné zaostřování do blízka je realizováno prostřednictvím cirkulárního svalu, který pohybuje oční čočkou a mění její tvar. Oční čočka je spojena s tímto svalem prostřednictvím závěsného aparátu. Cirkulární sval je příčně pruhovaný a proto je možné jej trénovat a zlepšovat tak dobu akomodace, po kterou máme zaostřené vidění do blízka. Limitem pro tento trénink je přirozené narušení elasticity čočky, která nastává mezi 65 a 70 rokem života. Čočka je v tuto dobu tak tvrdá, že cirkulární sval již není schopen měnit její tvar a zaostřovat do blízka. Lidé následně začínají nosit brýle na čtení (Hromádková, 1995).

 

Konvergence – při pohledu do blízka dochází kromě akomodace, také ke konvergenci. Konvergenci řadíme mezi tzv. vergenční pohyby, kdy se obě oči natáčí prostědnictvím okohybných svalů tak, aby se obraz pozorovaného předmětu dostal do místa nejostřejšího vidění na sítnici. Při pohledu do blízka se obě oči natáčí směrem k nosu. Tento pohyb nazýváme konvergence. Pohyb od sebe nazýváme divergence. Abychom dokázali dobře číst, je třeba aby kromě akomodačního ústrojí fungovaly dobře též okohybné svaly, které umožní pohyb očí k sobě, tedy konvergenci. Pokud konvergence proběhla správně, jsme schopni pracovat na blízko. Pokud správně neprobíhá, projevuje se to zvýšenou únavou, nepozorností, případně dvojitým viděním. V takové situaci je třeba okohybné svaly (příčně pruhované) trénovat (Hromádková, 1995).

 

Fúze – schopnost spojit obrazy obou očí v jeden smyslový vjem. Fúze je velmi citlivá na správný průběh konverence při pohledu do blízka. Pokud konvergence neproběhne správně, neudržíme fúzi a vidíme dvojitě. Fúze též závisí na schopnosti rovnovážného postavení očí. Pokud je u člověka přítomný strabismus (oči nejsou v rovnovážném postavení), nemůžeme hovořit o kvalitní fúzi. Fúzi je možné trénovat a vylepšovat. 

Upevňování fungování zrakového centra – pomocí speciálních cviků se rozvíjí spolupráce oko – ruka a oko – noha, což se projeví rychlejším vyhodnocením zrakového vjemu mozkovými centry a následnou reakcí ruky či nohy.