Seminární práce téma: Formy výchovy Vypracovala: Vilma Mádrová Učo : 136407 Obor: pedagogické asistentství přírodopisu a chemie pro ZŠ Formy výchovy 1) Školní - vyučování - mimo vyučovací školní aktivity - vliv školního prostředí 2) Mimoškolní - ve společenských organizacích - v kulturních institucích - hromadnými sdělovacími prostředky 3) Rodinná - veřejným míněním rodiny - zájmovou orientací rodiny - rodinnými aktivitami 4) Sebevýchova - autodiagnostika a automotivace - autodidaxe - podíl na různých aktivitách Mimoškolní výchova - součást komplexní výchovy mladé generace i dospělých, rovnocenná se školskou a rodinnou výchovou, plní základní cíle výchovného programu společnosti, její úloha je nezastupitelná. navazuje na školní a rodinnou výchovu, je bohatá ne bezprostřední požitky (úvod) - uskutečňuje se sítí společenských organizací, kulturních zařízení a hromadných sdělovacích prostředků - společenské organizace se na výchově mládeže a dospělých podílí stále více a všestranněji. Výchovné působení se uskutečňuje ve 2 rovinách -- obecné a specifické. Každá organizace se podílí na rozvoji osobnosti z hlediska jednotlivých složek výchovy Organizace zabezpečují například filozofický, technický, estetický, tělesný rozvoj svých členů, ale také rozvíjí své členy jako reprezentanty dané organizace Působí nejen vnitřně na své členy, ale také na veřejnost Intencionální výchova -- uskutečňuje se prostřednictvím kurzů, přednášek, seminářů, diskusí Funkcionální výchova -- probíhá neustále ve spojitosti s vlastním životem a aktivitou dané organizace - shromáždění, konference, semináře, tisk, hromadné sdělovací prostředky Pedagogické působení společenské organizace může být dlouhodobé povahy a krátkodobé povahy forma poradenská propagonistická, agitační - Kulturní zařízení- funkce výchovné -funkce specifické -- muzea, galerie, knihovny, divadla, kina, koncertní zařízení, zoologické + botanické zahrady, hvězdárny,... Kulturní zařízení poskytují výchovně -- vzdělávací působení, obohacuje poznání, citové požitky, stimuluje zájmy, uspokojuje potřeby, připravují specifické prezentace pro jednotlivé skupiny zájemců z hlediska věku, potřeb. Budují speciální dětská oddělení- dětská muzea, dětské čítárny. Vytvářejí nezanedbatelnou součást komplexního výchovného působení na rozvoj jedinců a celé lidské společnosti. - Hromadné sdělovací prostředky (masová komunikační média)- tisk, rozhlas, film, televize se staly jedním z nejvýznamnějších činitelů výchovy. Mají široký rozsah působnosti, mají svou tradici, informují o dění doma i ve světě. Hromadné sdělovací prostředky informují a tím vychovávají. Výchovně vzdělávací proces má mnoho rovin 1) poznání + utřídění faktů 2) zobecňování jednotlivých poznatků 3) vyvození obecných zákonitostí 4) utváření postojů jedince ke skutečnosti Hromadné sdělovací prostředky jsou velmi účinným nástrojem výchovy a vzdělávání veřejnosti, ale jejich působení je znehodnocováno komercionalizací a přemírou reklam. -Rodinná výchova- rodina = základní sociální jednotka - místo utváření názorů, které se později promítají do chování - výchova dorůstajícího jedince - rozvíjí své členy veřejným míněním (soubor typických názorů a přístupů ke skutečnosti, jejichž nositelem je převážná část rodiny) Významným prostředkem rodinné výchovy je obsah rodinného života (společné zájmy, činnosti). Velký vliv má rodina na jedince v oblasti vlastenecké, estetické, kulturní a sportovní výchovy. Rodina hraje důležitou roli při rozvoji nejcitlivějších stránek osobnosti. Stále se prohlubuje spolupráce mezi školami, mimoškolskými institucemi, hromadnými sdělovacími prostředky a rodinou. -Sebevýchova- specifická forma pedagogické aktivity - jedinec se stává iniciátorem i realizátorem výchovně- vzdělávacího procesu - sebevzdělávání je rozvoj vědomostí, dovedností, návyků a schopností Sebevýchova v užším smyslu znamená rozvoj postojů jedince ke skutečnosti, je ovlivněna několika předpoklady (motivace, potřeby, zájmy). Sebevýchova může začít v tom okamžiku, kdy je jedinec schopen zhodnotit vlastní stupeň rozvoje = schopnost autodiagnózy. Sebevýchova je závislá na schopnosti jedince stanovit si cíle rozvoje, na adekvátních prostředcích (literatura, příručky, návody), na konzultační a poradenské službě. Je stimulována možnostmi uplatnění (škola, pracoviště, organizace, instituce). Úspěšná výchova znamená znát autonomní cíle (klade si jedinec sám) i heteronomní cíle (klade si společnost), vyžaduje odpovídající atmosféru mezi pedagogem a vychovávaným. Použitá literatura Jůva, V.:Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1997. Matěječek, Z.:Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1992.