DIAGNOSTIKA ŠKOLNÍ ZDATNOSTI ŽÁKA n Školní zdatnost žáka -- označení souboru dispozic, které žákovi umožňují plnit požadavky školy a realizovat tak více či méně úspěšně roli žáka ve vyučování n jde tedy o psychické předpoklady ke vzdělávání n Tři základní dimenze: n A. úroveň ve srovnání s požadavky školy n B. strukturu, tj. relativní váhu a význam jednotlivých dispozic či dispozičních komplexů v celkové školní zdatnosti n C. vývoj, tj. změny v průběhu školní docházky v úrovni i struktuře n U většiny žáků má školní zdatnost poměrně stabilní úroveň n Potenciální školní zdatnost x reálná školní zdatnost n Diagnosticky i výchovně j významný zvláště rozdíl, kdy je nižší reálná než potenciální školní zdatnost, který označujeme jako relativní neprospěch n ŠKOLNÍ ÚSPĚŠNOST ŽÁKA - jedná se o sociální hodnocení toho, jak žákova činnost odpovídá požadavkům školy n ŠKOLNÍ VÝKONNOST -- užší pojem, který označuje podstatnou složku školní úspěšnosti, projevující se v úrovni víceméně objektivně měřitelných školních výkonů PROSPĚCH ŽÁKA n DISKUSE, zda je klasifikování diagnostická činnost a prospěch diagnostický údaj o žákovi a jeho školní úspěšnosti. n Jaký je obsah a co ukazuje (říká) o žákovi jeho školní prospěch, které činitelé ovlivňují jeho úroveň a vývoj. n Je dokázán podíl dispozic žáka na klasifikaci n Různí se však názory na podíl subjektivního, zkreslujícího vlivu učitelova hodnocení ¨ názor, že známce nelze důvěřovat, že je daleko méně validní než objektivně naměřené výsledky didaktického nebo inteligenčního testu n Ano, rozdílné klasifikační měřítka, klasifikační omyly, různá efektivita pedagogického působní učitele může snižovat validitu známek jako údaje o školní zdatnosti žáka, ALE ¨ STABILITA ŠKOLNÍHO PROSPĚCHU NAZNAČUJE, ŽE OBAVY JSOU NEOPODSTATNĚNÉ n Určitý stupeň stability je nutný, protože je dokladem toho, že informace, kterou údaj přináší, byla -- alespoň v minulosti -- trvalá, že nejde o produkt momentálních, situačních činitelů n Na druhé straně však stav dispozic žáků (jejichž indikátorem je prospěch) není u všech žáků v průběhu školní docházky stabilní, ani se vždy rovnoměrně nerozvíjí. n Při přechodu na 2. stupeň ZŠ nebo nový žák ve třídě ¨ žáci si kupodivu zachovávají přibližně stejnou pozici mezi ostatními žáky v oblasti klasifikace (byť klasifikaci provádí jiný učitel převážně nezávisle na předchozí klasifikaci) n Tzn. že stabilita prospěchu j z velké části důsledkem relativní stabilních dispozic žáka, jeho školní zdatnosti PROSPĚCH JAKO DIAGOSTICKÝ ÚDAJ O ÚROVNI A STRUKTUŘE ŠKOLNÍ ZDATNOSTI n Tyto informace však nelze oddělit a vyčíst z jediné známky, které žák v průběhu vyučování dostává n Jednotlivá neočekávaná známka je pouze signálem změny v žákově aktuálním výkonu, nelze z ní usuzovat, zda jde o počátek změny systematické nebo jen o epizodu n Při diagnostice školní zdatnosti tedy musíme pracovat se souborem známek za určité časové období, s klasifikačními průměry nebo s výslednými známkami v pololetí či na konci školního roku CO TEDY MŮŽE UČITEL ANALYZOVAT? n Může analyzovat prospěch: n Jednoho žáka v jednom vyučovacím prospěchu n Jednoho žáka ve více vyučovacích předmětech n Třídy v jednom předmětu n Třídy v předmětech klasifikovaných jedním učitelem n Třídy ve všech předmětech n Paralelních tříd klasifikovaných týmž učitelem v jednom předmětu n Paralelních tříd klasifikovaných v jednom předmětu různými učiteli n Paralelních tříd ve více nebo všech předmětech n Podle toho, se kterými soubory informací učitel pracuje (např. průměry hodnocení, výslednými známkami atd.) dostává diagnostické informace o: n A. vlastní klasifikační činnosti a zčásti i o úrovni svého pedagogického působení, příp. o ostatních učitelích n B. o žákovi, jeho celkové úrovni a struktuře školní zdatnosti n C. o úrovni třídy z hlediska její způsobilosti podávat školní výkony KLASIFIKAČNÍ PRŮMĚR A VÝVOJ PROSPĚCHU n Výsledná známka za jednotlivá klasifikační období a celkový klasifikační průměr je relativně stabilním ukazatelem dispozic žáka pro plnění požadavků školy n Ze samotné známky však nemůžeme usoudit na úroveň a sílu jednotlivých komponent školní zdatnosti jako jsou znalosti, schopnost nebo motivace n Závěr o celkové výkonnosti žáka vyvozený z průměru známek je spolehlivější než úsudek opírající se o jednotlivé známky, protože jejich n sečtením se do jisté míry vyruší klasifikační zvláštnosti vyučujících n I klasifikační průměr může být zkreslující, když převezmete názor "silnějšího" kolegy (např. třídního učitele) n VÝVOJ KLASIFIKAČNÍHO PRŮMĚRU -- ukazatel úrovně školní zdatnosti žáka n - srovnávání klasifikace žáka s klasifikací v minulých letech ukazuje relativní stabilitu, změny či kolísání ¨ zda jde o změny pro jednotlivce diagnosticky významné nebo běžné v populaci n STABILITA klasif. průměru na nižším stupni až do páté třídy a mírné rovnoměrné zhoršování prospěchu žáka je ukazatelem relativní stability úrovně žákovy školní zdatnosti n POSTUPNÉ ZHORŠOVÁNÍ PROSPĚCHU, které je v mírnější podobě běžné vlivem zvyšování požadavků a jiných systematicky působících činitelů, je často indikátorem omezené potenciální školní zdatnosti ¨ je nutná úprava požadavků, vyučovacích metod, zvyšování motivace n POSTUPNÉ ZLEPŠOVÁNÍ PRŮMĚRNÉHO PROSPĚCHU, bývá indikátorem pomalejšího vývoje u nadaných dětí, žijících v méně příznivém prostředí nebo způsobením odlišného tempa zrání biopsychických dispozic. n KOLÍSÁNÍ PRŮMĚRNÉHO PROSPĚCHU ŽÁKA zvláště mezi 1. a 2. pololetím většinou vypovídá o vyšších možnostech žáka než jsou jeho školní výkony, o nesystematicky využívaných potencialitách¨ často nestálost učební aktivity a slabost motivačních a autoregulačních mechanismů při učení n NEEXISTENCE OBVYKLÉHO MÍRNÉHO KOLÍSÁNÍ obvykle svědčí o silné motivovanosti a vypracovaných studijních a učebních návycích. n NÁHLÉ VÝKYVY v pozitivním i negativním směru vypovídají o situačních změnách, změnách psychického stavu žáka, zdravotním, výchovném, sociálním prostředí n Pozitivní výkyvy -- mohou být diagnostickou informací o podmínkách, za nichž by bylo možno zvýšit reálnou školní zdatnosti žáka n Negativní výkyvy -- významné z hlediska prevence zhoršování výkonu v budoucnosti a také proto, aby se dočasný negativní výkon neproměnil v trvalý n PROSPĚCHOVÝ PROFIL A ÚROVEŇ PROSPĚCHU V JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTECH n Rozumíme jím rozdíly mezi známkami z jednotlivých předmětů na vysvědčení žáka (přihlédneme k obecným rozdílům v předmětech) n Od první třídy se objevují u dětí výrazné rozdíly mezi známkami z češtiny a matematiky ¨ známky z těchto předmětů naznačují úroveň rozvoje centrálních intelektových faktorů (např. biologie a zeměpis naznačují vztah k názorné složce inteligence a paměti) n Výrazné rozdíly v prospěchu umožňují vyslovovat diagnostické hypotézy o snížené, či zvýšené úrovni určitých dispozic např.: n ČJ gramatika: úroveň verbální inteligence, jazykové nadání n Zeměpis: paměť, úroveň názorného myšlení n Matematika geometrie: prostorová představivost n Nikdy nelze usuzovat odděleně z jedné známky