Metody a techniky pedagogické diagnostiky Metoda -- řada definic, většina z nich se opírá o vyučovací metodu - postup, cesta, způsob odhalování žákovy osobnosti - jednotlivé kroky, které musíme vykonat ke komplexnímu poznání žáka (viz. etapy diagnostického postupu) - Technika -- často nezřetelné hranice mezi metodou a technikou - Metoda je komplexnější postup, má své zákonitosti dané výzkumem, exaktnější pojem, daná vývojem - Technika je pojem subtilnější, je podřazená metodě, je jich celá řada, jsou variabilnější (např. metoda analýzy výtvorů¨ technika nedokončených vět. Pozorování - Jedna z tradičních metod, nejrozšířenější ¨vyplývá z charakteru práce učitele - Interakce mezi učitelem a žákem je založena nejen na komunikaci,ale i na pozorování - Učitel běžně své žáky pozoruje, podle jejich projevů chování pozná, zda jeho výuka má žádoucí efekt apod. - POZOR !! Běžné pozorování ještě nemusí být diagnostické pozorování - Diagnostické pozorování Správné pozorování má své zákonitosti: n Je přesně vymezen postup a cíl pozorování n Je vždy nutné ho kombinovat s dalšími metodami pro objektivnější posouzení získaných dat n Pozorování dělíme podle různých hledisek a způsobů provedení VOLNÉ POZOROVÁNÍ - Učitel si volně všímá žákových projevů ve škole i mimo ni - Tyto projevy učitel záměrně nevyvolává, pouze je registruje - Pokud se opakují častěji, může na ně učitel zaměřit pozornost (např. nervozita před zkoušením) - Někdy je učitel může učitel vyvolávat a zasahovat do nich ¨ŘÍZENÉ POZOROVÁNÍ - ORIENTAČNÍ POZOROVÁNÍ je vyvolané většinou nějakým nápadným projevem ve výkonu nebo chování žáka, které se odehrálo ve třídě - Je podkladem pro SYSTEMATICKÉ POZOROVÁNÍ - Probíhá podle předem připraveného plánu - Učitel si předem stanoví, čeho si bude všímat, roztřídí realitu podle nějakých kategorií - Závislost na času: pozorování dlouhodobé a krátkodobé - Např. jedna vyučovací hodina x delší časový úsek - Při dlouhodobém pozorování je potřeba vést přesné záznamy o projevech a pozorovaném problému, aby byla data přehledná POZOROVÁNÍ ŽÁKA V KRITICKÉ (MEZNÍ) SITUACI - Musí řešit situaci, na které mu záleží, v takové situaci se žák snaží obstát před třídou - Můžeme se spolehnout na to, že v takové situaci nebude žák nic předstírat ¨projeví se jeho skutečné chování a jednání - Jsme schopni rozpoznat jeho citové a volní vlastnosti, charakter dítěte, schopnost vyrovnat se s náročnou situací - Toto pozorování má silnou vypovídací hodnotu - Takovou situaci může citlivý učitel dokonce navodit i sám - Z výše uvedeného vyplývá, že se pozorování prolínají a nemají ostré hranice - Existuje i tzv. nepřímé pozorování tzn. že v roli pozorovatele není učitel, ale někdo další (viz. dále) - Existuje i řada velmi efektivních pomůcek: - Videozáznamy, studium fotografií, záznam téhož pozorování více kolegy, mapa třídy, záznam činnosti učitele a žáka, pozorovací systémy Mapa třídy - Je v něm zaznamenáno schematické rozmístění žáků, nábytku, pracovních koutů atd. ve třídě - Zaznamenáváme do něho nejčastěji komunikaci mezi učitelem a žákem, pohybu učitele po třídě (taktéž pohyb žáků) - Z tohoto záznamu lze vyvodit efektivnost pohybu učitele a určit jeho komunikační zóny Záznam činnosti učitele a žáka - Na arch si učitel vypíše všechny činnosti, které se budou v dané hodině sledovat (např. mluví učitel, mluví žák, žáci se hlásí, kdo se hlásí atd.) - Čárkou nebo domluvenou značkou se označí, kdy se příslušná činnost ve třídě vyskytla - Jde o velmi pružný nástroj, který lze měnit v závislosti na typu hodiny, druhu hodiny, činnosti, kterou chci sledovat. Pozorovací systémy - Jde o velmi propracované pozorovací systémy na základě dlouhodobějšího výzkumu - Obsahují podrobný popis kategorií a jevů ve třídě, jejich identifikaci a způsob vyhodnocení - Existuje velké množství pozorovacích systémů, nejznámější je Bellackův systém a Flandersův systém Chyby v pozorování: viz. chyby PD ROZHOVOR - Tak jako pozorování, není ani rozhovor běžnou rozmluvou - Je to také jedna z nejpoužívanějších diagnostických metod ¨ ve škole je mnoho příležitostí i prostoru k vedení rozhovoru se žákem - Správně vedený diagnostický rozhovor je náročný na přípravu i způsob provedení - Je potřeba: navodit příjemnou atmosféru bez pocitu, že budu kritizován či souzen za to co řeknu (rodič i dítě) Nejefektivnějším se jeví rozhovor, kde si žák de facto neuvědomuje, že od něj záměrným způsobem získávám informace - Rozhovor obvykle systematicky směřuje od základních otázek k otázkám, které směřují k hlubšímu poznání a diagnostikování problematiky - Má stanovený postup a cíl, ke kterému chceme dojít - Otázky jsou jasné a srozumitelné věku žáka - Součástí takto vedeného rozhovoru je i záznam o provedení a výsledku rozhovoru (splnil rozhovor naše dané cíle?) - ROZHOVOR VOLNÝ X ŘÍZENÝ - Volný rozhovor nemusí být předem připravený, dává volbu ve výběru témat žákovi, učitel většinou využívá spontánních situací mimo vyučování, žák má většinou pocit, že "není zkoušen" - Řízený rozhovor je zaměřený, učitel má připravenou baterii otázek Řízený rozhovor standardizovaný -- přesně určené schéma rozhovoru, pořadí otázek, určitý počet otázek, délka odpovědi -- blíží se téměř dotazníku Řízený rozhovor polostandardizovaný -- má již volnější způsob vedení, otázky mohou být kladeny v různém pořadí, ale musí se dotknout všech oblastí, které jsme si vytyčili Uvedené typy rozhovoru lze použít při individuálním nebo skupinovém diagnostikování OTÁZKY - Odpovídají tomu, jaký druh rozhovoru realizujeme - Přímé, nepřímé, projektivní, otevřené, uzavřené - POZOR na otázky sugestivního charakteru, které svou formulací už napovídají odpovědi, nebo nejasné, nelogické, vícevýznamové otázky ¨ žák jim nemusí rozumět¨ špatná interpretace rozhovoru ! - Pozor na subjektivitu ze strany učitele!!! Anamnéza dítěte - Z řeckého anamnesis = rozpomenutí - Rozpomínáme se a skládáme dohromady informace z uplynulého života žáka, které mohou přispět k objasnění současnosti - Podle zaměření rozlišujeme anamnézu: - A. osobní (někdy v kombinaci se zdravotní) - B. rodinnou - C. školní Osobní anamnéza dítěte: - Je zdrojem poznatků o prenatálním a perinatálním vývoji dítěte, o vývoji v předškolním věku - Na informace se ptáme většinou rodičů prostřednictvím dotazníku nebo rozhovoru - Zajímá nás průběh těhotenství, porod, poporodní vývoj, onemocnění atd. - Ptáme se na: - Motoriku dítěte (např. kdy začalo chodit, jezdit na kole atd.) - Řeč a vývoj řeči - Zdravotní stav dítěte - Vývoj obtíží (kdy se objevily, jak často atd.) - Zájmy dítěte Rodinná anamnéza dítěte: - Podává informace o způsobu výchovy, nárocích kladených na dítě, vliv členů rodiny i širší rodiny (prarodiče, teta atd.), času věnovanému dítěti, zájmech rodiny (viz. diagnostika rodinného prostředí) - Informace získáváme rozhovorem s rodiči Ptáme se na: - Vztahy v rodině - Výchova a výchovné styly - Výchovné obtíže projevující se v rodině - Příprava na vyučování - Sourozenci a vztahy mezi nimi - Školní anamnéza: - Důležitá vzhledem k řešení školních problémů - Často se informace získají i od jiných kolegů Ptáme se na: - Předškolní věk dítěte - Počáteční zkušenosti na ZŚ - Vztah k učitelům - První obtíže - Zapojení kolektivu třídy - Spolupráce s rodiči - Postoj učitelů - Ve školní anamnéze se integrují předcházející anamnézy. S metodou anamnestickou se dále pojí metoda Studia pedagogické dokumentace n Jde především o osobní list žáka, katalogový list žáka, ale také např. o studijní portfolio, které si tvoří žák sám - Může jít i o studium starších pedagogických dokumentů např. školního řádu, zákonů, nařízení a vyhlášek, způsobu hodnocení atd. - Následně se zdroje analyzují, hledají se možné příčiny,náznaky problémů Dotazníky - Způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí - Umožňuje získat údaje od velkého počtu respondentů v poměrně krátkém čase - Dotazník, kde respondent volí jednu z odpovědí, se snáze zpracovává ¨ ale méně informací - Lze ho použít s rodiči či žáky na 2. stupni Testy - POZOR! Nezaměňovat s didaktickým testem, který si konstruuje učitel za účelem diagnostikování žákových vědomostí a dovedností (viz. dále) - Jsou zaměřeny na zjištění úrovně v určité oblasti, nejčastěji jsou diagnostickým nástrojem v pedagogice a psychologii - ROZLIŠENÍ: - Standardizované psychologické testy -- používá je pouze psycholog, jsou vyzkoušené na větším vzorku populace jako nástroj k měření schopností, nadání výkonů, postojů, zájmů, kognitivních funkcí atd. b. Nestandardizované testy -- utvářejí si je různí pracovníci za účelem dílčího poznání, např. zvládnutí určitého úseku učiva METODY OVĚŘOVÁNÍ VĚDOMOSTÍ A DOVEDNOSTÍ Didaktický test (testy vědomostí a dovedností) - Nejde o klasické písemné ověřování vědomostí, protože didaktický test má určité vlastnosti (validitu a reliabilitu) a způsoby zpracování - Pomáhá učiteli poměrně rychle získat informace o všech žácích, porovnat jejich výkony, ale také je individuálně posuzovat, přináší objektivní hodnocení. - Validita: test skutečně měří to, co měřit má - Reliabilita: spolehlivost, tzn. Že při opakovaném testování je dosaženo obdobných výsledků Konstrukce didaktických testů podle Chrásky: viz. fólie CO NASTUDOVAT KE ZKOUŠCE: Kalhoust, Z.;Obst, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str.185 -- 233. Hrabal, V. st.; Hrabal, V. ml. Diagnostika. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0319-5 str. 45- 70. Pro zdatnější studenty doporučuji až do str. 103