Mastičkář (2. čtvrtina 14. století) (...) Mastičkář: Slyšal sem, Rubíne, zvěstě, že jsú sde tři panie u městě, a tyť, Rubíne, dobrých mastí ptajú. A zdať ty mne, Rubíne, neznajú? Zdáť mi sě, ežť ondeno stojie, ežť sě o nich ľudie brojie. Doběhni tam, Rubíne, k nim a cěstu ukaž ke mně jim! Rubín (k Mariím): Dobrojtro vám, krásné panie! Vy teprv jdete zej spánie a nesúce hlavy jak lanie? Slyšal jsem, že drahých mastí ptáte! Hin jich u mého mistra pln krám jmáte. -- (Mlčte!) První Marie (ihned zpívá): Omnipotens pater altissime, angelorum rector mitissime, quid faciemus nos miserrime? Heu, quantus est noster dolor! (Potom říká): Hospodine všemohúcí, anjelský kráľu žádúcí! I co je nám sobě sdieti, že nemóžem tebe viděti? (...) Mastičkář (zpívá): Huc propius flentes accedite, hoc unguentum si vultis emere, cum quo bene potestis ungere corpus Domini sacratum. Marie (zpívají, obráceny k mastičkáři): Dic tu nobis, mercator iuvenis, hoc unguentum si tu vendideris, dic precium, quod tibi dabimus. Mastičkář: Sěmo blíže přistúpite a u mne masti kúpite! (k Rubínovi): Vstaň, Rubíne, volaj na ně! Viz umrlcě bez pomeškánie, těmto paniem na pokušenie a mým mastem na pochválenie. (Přichází Abraham a nese s Rubínem svého syna.) Abraham: Bych mohl vzvěděti od mistra Severína, by mi mohl uléčiti mého syna, chtěl bych jemu dáti tři hřiby a pól sýra. hledají že tamto hemží (kolem nich) ze spánku tam (Všemohoucí otče nejvyšší, nejmilostivější vládce andělů, co si počneme, my přeubohé! Běda, jak velká je naše bolest!) co si máme počít (Sem, plačící ženy, blíže přistupte, jestliže chcete kupiti tuto mast, jíž můžete dobře pomazati svaté tělo Páně.) (Pověz nám, mladý mastičkáři, prodáš-li tuto mast, pověz cenu, kterou ti zaplatíme.) na zkoušku, na ukázku kdybych mohl (Jde k mastičkáři): Vítaj, mistře cný a slovutný! Jáz sem přišel k tobě smutný, hořem sám nečuju sebe! Protož snažně prosím tebe, by ráčil mému synu z mrtvých kázati vstáti. Chtělť bych mnoho zlata dáti. Pohynulo nebožátko! Přědivné bieše děťátko! Ano bielý chléb jedieše, a o ržěném nerodieše. A když na kampna vsedieše, tehdy vidieše, co sě prostřěd jistby dějieše. Také dobrú vášňu jmějieše: Když pivo uzřieše, na vodu oka neprodřieše. Mastičkář: Abrahame, to já tobě chcu řéci, že já tvého syna uléču, ač mi dáš tři hřivny zlata a k tomu svú dceř Meču. Abraham: Mistře, to ti vše rád dám, cos potřěboval sám. Mastičkář: Pomáhaj mi, Boží synu, ať jáz v méj pravdě nehynu! Ve jmě božie jáz tě mažu, južť chytrostí vstáti kážu! I co ty ležíš, Izáku, čině otcu žalost takú? Vstaň, daj chválu Hospodinu, svaté Mařie, jejie synu! (Po těchto slovech mu lijí kvasnice na zadnici.) Izák (vstávaje): Avech, auvech, avech, ach! Kak to, mistře, dosti spach, avšak jako z mrtvých vstach, k tomu sě bezmál neosrach. Děkuju tobě, mistře, z toho, ež mi učinil cti přieliš mnoho. Jiní mistři po svém právu maží svými mastmi hlavu, ale tys mi, mistře, dobřě zhodil, ež mi všichnu řiť masťú oblil. -- (Mlčte!) Mastičkář (k Mariím): Milé panie, sěm vítajte, co vem třeba, toho ptajte! Slyšal sem, ež dobrých mastí ptáte. Teď jich u mne pln krám jmáte! necítím a ono o žitný nestálo na kamna jizby vlastnost neohlížel se po vodě jestliže vyhověl vám, žádejte