Alexandreida (před r. 1300)

   

    (Aristotelovy rady)

   

   Poßluchay mne tuto ßßada,

   tot geßt moge prwnye rada:

   gmyeg dwor ßwoy po knyeßky wnadye,

   ßwe ßlechtycze gmyeg w ßwey radye;

   choway ßßye obogetnykow,

   hoßpodnye czßty proradnikow!

   Ty toho gßßu obyczege:

   oko ßye gych wezdy ßmyegie,

   iazyk gmagy wnyz mecz w ßßobye,

   genz ßßecze ßtranye na obye.

   Z chlapieho rzada nykoly

   ygednoho w czeßt newoly;

   nebo chlap kdyz yeßt powyßßen,

   neßnadnye bude vtyßßen.

   Z<l>e kolo naywyecze ßkrzipa,

   maly had naywyecze ßypa

   a chlapye naywyecze chlypa.

   Aßpis ßlowe hadek geden,

   ten yeßt tak welmy nezbeden,

   iakz nedba ygednyech kuzel,

   hlawu ßtahne yako vzel;

   kdyz kto kuzly ktye gey gyety,

   nemoze nyczße proßpyety;

   gedno vcho k zemy ßtuly

   a druhé chwoßtem zatuly.

   A takez chlap kdyz bude wyßßy,

   dobrzie ßlyßßye, wßak neßlißy.

   Kterzyz potok woden bude,

   ten ßye wzdy wyecze zabude

   nez ktera hluboka rzyeka,

   geßto ßyrocze wyteka.

   Takez chlap kdyz obohatye,

   kdyz ßyedi, dany neplatye,

   dobrze znaw, wßak nepoßna tye.

   Awßak ktoz gma dobre nrawy,

   kto-lyz geßt ßwe wyeri prawy,

   nebo acz y pokolenye,

   nyekteri zbozneho nenye,

   wßßak gßßu doßtoyny czßtnoßty,

   kdyz dbayu o mudroßti;

   neb naywyeczßye ßlechta tu gye,

   kdez ßmyßßl nrawy okraßlyge.

   ßlechetny ßczep bywa ß plany,

   kdyz ßßye ßtari pen oplany:

   tak z chuzßych byuagy pany.

   Kdyz zbozye neb smyßla nenye,

   w ßlechtye bude porußenye. (...)

   Przyed zabtupem prwny byway,

   bwych  bye lydy nepokryway.

   A kdyz toto vzrzye twogy,

   tu rad každý tobye btogy.

   Kdyz pabtyrz przied wlkem brby,

   toho bye  btado rozprby,

   ten yebt nehoden bwe wrby.

   

   

   sedna si

   

   podle knížecího způsobu

   

   střez se

   

   

   

   jako

   

   ze stavu neurozených

   

   neboť

   

   

   

   vede si zpupně

   druh zmije

   

   žádných

   

   když jej chce chytit

   nemít žádný úspěch

   přitiskne

   zacpe

   stejně

   přesto, že dobře slyší

   

   zapomene se

   

   

   

   

   přesto, že dobře zná

   

   ryzí ve své věrnosti

   

   bohatého rodu

   hodni

   

   

   

   

   

   

   majetku nebo moudré mysli

   

   

   neskrývej se před

   

   setrvá, vytrvá

   prchá

   

   mzdy

   

   

   

   (Jak se Darius znovu vypravoval do pole)

   

   Mezi tiem jakožto juž oživ

   Darius, svú moc přemnoživ,

   bieše vše země opustil,

   že nikomu neotpustil,

   by nešal na vojnu  strastnú,

   všem svým chvíli na nešťastnú.

   Kmet, jenž oral po vše léta,

   i jenž robil, ploty pleta,

   v ony u pokojné časy,

   nemohl užiti nekrasy,

   musil jíti, nesa kopie,

   jenž lépe věděl o snopě,

   i ten, jenž věděl o cepu

   nebo kdy čas vzieti řepu.

   Prázden cep každý ležieše,

   kto by mlátil, nikte bieše;

   ležiechu prázdny motyky

   a vzdycháše vól všeliký,

   ande nenie kto jím oře;

   nebieše kto hromad boře,

   ani křovie kto kopaje;

   opadly běchu vše stáje,

   nebieše živ kto jich pleta,

   přišla běchu smutná léta!

    (...)       

   

   (Alexandr vzorem českému králi)

   A s právem sě jmu to dálo,

   což sě jmu jest čsti kde stalo,

   že sě vybrav s málem luda

   hi pojměv mnoho nekluda,

   svú věcú tak snažně pílil,

   až sě jmu veš svět pochýlil.

   By Bóh uslyšěti ráčil

   své křestěnstvo hi to zračil,

   by takýž byl českým králem;

   úfal bych v to, ž by za málem,

   leč buď Litva, leč Tateři,

   kakž sú menováni kteří,

   Besermené nebo Prusi,

   leč nepotvirzení Rusi

   přišli by k takéj přípětě,

   jakž by, sě krsta přichopiece,

   byli svých modl odstúpiece.

   Hi to by sě státi mohlo,

   ač by to co juž pomohlo,

   že Němci, již sú zde hoscie,

   chtie doždaci, by na moscě

   Prazě, jehož Bóh snad nechá,

   nebylo viděti Čecha:

   hi mohlo by se birž státi,

   by jich bylo nevidati.

   

   Lit.: Vážný, V. (ed): Alexandreida. Praha 1963.