Jazyk v parlamentu[1]

   

   

   konflikt, humor, zdvořilost -- principy polit. komunikace, nebo v jiném pojetí -- viz níže

   

   principy politické komunikace dle Odaloše

   kooperativnost - 1. vyjadřovat se tak, jak se ode mne v dané situaci očekává, 2. prosazovat

   společnou polit. linii nebo společný názor

   zdvořilost - zásada skromnosti a sympatie

   ironie - např. páni a dáma žili štyri roky na Mesiaci

   

   

   konflikt poslanci x jednací řád

   "atmosféra ve sněmovně je přímo dušena vysokými nároky na ukázněné dodržování pravidel a
   předepsaného rituálu.. a na přesné.... neosobní vyjadřování." (Hoffmannová, s. 45)

   

   předseda sněmovny Klaus:

   "já už mohu vám nahlas vyjmenovat známé osoby o kterých vím že / automaticky začínají hovořit
   v první vteřině když je to možné / když zrovna se oni sami nehlásí ke slovu (...) /  já je
   klidně mohu ze svého pozorování zde jmenovat // já si myslím že je to nedůstojné našeho
   jednání // pan poslanec K./ támhle stojí / je jedním z klasických představitelů této skupiny
   poslanců (Smích) / prostě je téměř prototypem této věci (...)

   

   

   

   konflikt dvou politických lídrů

   

   - cíle obou politiků - obhájit vlastní názor, zpochybnit a zcela popřít názory protivníka,

   případně zpochybnit i osobu protivníka

   

   

   ad zdvořilost v politice

   mnohdy jen formální, ironická, přehnaná s cílem maskovat slovní výpad

   př. I. Langer při řízení schůze, zdvořilostní fráze v úvodu

               Děkuji vám pane poslanče / přestože z vašeho vystoupení / se přiznám / jsem ani

   nemohl vydedukovat zda hovoříte k věci či nikoliv (Smích)  natolik bylo obtížně

   srozumitelné

   

   ad humor v politice

   - různých úrovní, někdy vhodně použitý; někdy zneužitý k osobním útokům s cílem někoho

    osočit, zesměšnit

   - ad vhodně použitý, František Mikloško : Ja som konzervatívny politik nielen preto, lebo

    som  sa živil konzervami.

   

   - ad osobní útoky

   útoky na skupiny osob, projevy rasismu a nacionalismu

   př. Všetci Maďari si myslia, že aj pán Boh rozpráva po maďarsky. (s. 233)

   

   - intertextualita v humoru - ve vlastním textu (např. parlamentním projevu využívá řečník

    textů jiných, odkazuje na ně, pracuje s nimi, obměňuje je - citáty, parafráze, aluze =

   narážky)

   1. literární odkazy: př. jen v zemi Jaroslava Haška a jeho Strany mírného pokroku v mezích

    zákona / se může stát aby opoziční strana vystavila bianco šek vládě na celé její

    funkční období // a pouze v zemi Franze Kafky je možné / aby politik který

   parlamentem pohrdá stanul v jeho čele

               př. Zemane Zemane vyzývám tě na boží soud / do roka a do dne /podle vládní

   novely zákona o konkursu a vyrovnání / nedostane žádný zaměstnanec (...) ani

   korunu mzdy navíc

   2. odkazy na anekdoty:

   sarkasmus = kousavý, jedovatý výsměch, jízlivý vtip či posměšek, ironie může působit
   dobromyslně, v sarkasmu převažuje nenávistný, pohrdlivý nebo cynický  pocit, který není
   zastírán

   

   

   

   -------------------------------

   [1] J. Hoffmannová - S. Čmejrková (eds.): Jazyk, média, politika. Praha 2003, příspěvky
   Hoffmannové a Odaloše.