Z dějin rétoriky



                                           Řecká rétorika

   5. st. př. Kr.

   rétorické žánry: 1. veřejné projevy: a) soudní - žaloby a obhajoby

   b) politické -- poradní, útočné - filipiky

   c) panegyrické (oslavné)

                              2. neveřejné projevy - cvičné řeči,  eristické řeči (řec. eris =
   spor, pře)

   

   Platon 427-347 př. Kr. - žák Sokratův 469-399 př. Kr.

   rétorika = psychagogie

   dialog Gorgiás - odsudek rétoriky sofistů

   

   Aristoteles 384-322 př. Kr.

   rétorický sylogismus

    modus ponens:

   Býti rozumný je dobré, neboť býti nerozumný je škodlivé. (Aristoteles: Rétorika)

   Buď optimistou. Není příliš užitečné jím nebýt. (Winston Churchil)

   

   1. premisa: Jestliže není příliš užitečné nebýt optimistou, pak buď optimistou.

   2. premisa:  Není příliš užitečné nebýt optimistou.

   ________________________________

   Závěr: Proto buď optimistou.

   

                                          Římská rétorika

   teorie 3 stylů:

   1. vysoký (gravis, genus grande)

   2. střední (mediocris, genus medium)

   3. nízký (attenuatus, genus subtile)

   

   

   Marcus Fabius Quintilianus 35-96

   0M V. Bahník (přel.): Quintilianus, Základy řečnictví, 1985.

   

   

                                        Rétorika v novověku

   Bohuslav Balbín (1621-1688)

   Verisimilia  humaniorum  disciplinarum  (Nástin humanitních disciplín)

   

                                Rétorika od  klasicismu do 19. stol.

   

   John Locke (1632-1704)

    Esej o lidském poznání