Marek Seifer,učo 173971 Libuše Valentová,učo 173776 S e m i n á r n í p r á c e Pedagog - učitel Osnova: I.úvod: Pedagog II.stať :1.Požadavky na pedagoga 2.Osobní rysy pedagoga 3.Kompetence pedagoga 4.Profesní standart 5.Druhy kompetencí III.závěr: Prostředky výchovy Pedagogova osobnost je jedním ze základních problémů pedagogické teorie, neboť na jejích kvalitách morálních, odborných i pedagogických závisí průběh i výsledek celého výchovně vzdělávacího procesu. Pedagog je v celém výchovně vzdělávacím procesu činitelem, který nese společenskou odpovědnost za jeho účinnost a úspěšnost. Je jeho iniciátorem i organizátorem a současně hodnotí dosažené výsledky. Provádí vstupní, průběžnou i výstupní diagnózu úrovně jednotlivců i celé skupiny, rozhoduje o nasazení vhodných prostředků, forem a metod výchovně vzdělávajícího působení, vyhodnocuje dosahované výsledky a vhodně modifikuje výchovný proces ve shodě s věkovými a individuálními zvláštnostmi vychovávaných jedinců. Nese odpovědnost za plný rozvoj svěřených jedinců. Svou prací se podílí na společném cíli celé naší společnosti optimálně rozvíjet novou generaci. Základním požadavkem na učitele je hluboké všeobecné vzdělání a široký rozhled filozofický, politický, vědecký a kulturní. K pedagogovu všeobecnému vzdělání jako výchozí podmínce přistupuje při výchově v kterémkoli oboru požadavek teoretického i praktického odborného vzdělání v oboru, který pedagog vyučuje. Důležitým momentem je i jeho široká praktická zkušenost a stále obohacovaná aktivní účast na vědeckém, technickém a kulturním životě společnosti. Dalším požadavkem je i hluboké pedagogické vzdělání, zahrnující dějiny výchovy, obecnou pedagogiku, didaktiku, teorii jednotlivých výchovných složek i metodiku oboru. V pedagogickém procesu se uplatňuje mnoho rysů pedagogovy osobnosti, které kladně ovlivňují průběh i výsledky tohoto procesu. Tvořivost tj. schopnost neustále hledat nové věci, protože jedině tvořivý pedagog má předpoklady vychovat tvořivého jedince. Pedagogický optimismus tj. pevné přesvědčení o účinnosti ped. působení, důvěra v žákovy síly a radostný přístup k práci. Pedagogický takt tj. ukázněnost v jednání s žáky a schopnost sebeovládání. Pedagogický klid tj. schopnost pracovat soustředěně a trpělivě žákům vysvětlovat látku. Hluboký přístup k žákům tj. láska k žákům, která se projevuje v kvalitě ped. práce, ve snaze co nejvíce poznat žáky, pochopit je a pracovat s nimi ve shodě s jejich individualitou. Přísná spravedlnost tj. nepreferovat některé žáky a postupovat jednotně při hodnocení a klasifikaci. Dnes je u nás v teorii učitelského vzdělávání pojem _kompetence_ jedním z nejfrekventovanějších a vzbuzuje dojem něčeho nového, ale vymezování učitelských kompetencí je věc poměrně stará. KOMPETENCE je soubor profesních dovedností a dispozic, kterými má být vybaven učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání. Kompetence učitele jsou zčásti získávány přípravou (učením) a zčásti jsou dány genetickým potenciálem (sportovní talent). Profesní kompetence chápeme jako pojem recesivní, kterým jsou označovány takové profesní kvality které pokrývají celý rozsah výkonu profese a jsou rozvoje schopné. Zahrnuje schopnosti, dovednosti, postoje a zkušenosti. Základ učitel získává v přípravném vzdělání a rozvíjí v průběhu své profesní dráhy. Na bázi profesních kompetencí je založen profesní STANDART. Smyslem profesního standartu je stanovení kvalifikovaných předpokladů pro vstup do profese. Definuje kompetence vyjedřující způsobilost učitele k výkonu profese. Učitel všeobecně vzdělávacích předmětů na 2.stupni ZŠ nebo SŠ by měl splňovat: 1) Kompetence oborově-předmětová -- sleduje to, zda je pedagog orientován v oborech svých aprobačních předmětů. Jestli sleduje vývoj v těchto oborech, jestli dovede nové poznatky didakticky transformovat do obsahu výuky svých předmětů. 2) Kompetence didaktická a psychodidaktická -- sleduje to, zda učitel dovede motivovat žáky k samostatnému učení. 3) Kompetence obecně pedagogická -- zabývá se tím, zda učitel sleduje nové trendy ve výchově a vzdělávání, zda disponuje novými poznatky o právech dítěte a zda respektuje tyto poznatky v komunikaci se svými žáky. 4) Kompetence diagnostická a intervenční -- sleduje to, zda pedagog dovede diagnostikovat individuální předpoklady žáků a jejich vývojové zvláštnosti, jestli dovede pracovat s žáky individuálně, diagnostikovat styly učení, zamýšlí se aspoň občas nad klimatem ve svých třídách. Zda je schopen rozpoznat sociálně patologické projevy žáků a šikanu a ví jak na tyto jevy reagovat a jak vést jejich prevenci. 5) Kompetence sociální, psychosociální a komunikativní -- sleduje to, zda pedagog ví, jak spoluvytvářet příznivé klima ve třídě a zda aplikuje tyto své znalosti na klima ve třídách a zda se mu daří komunikace s rodiči. 6) Kompetence manažérská a normativní -- zabývá se tím, zda má učitel základní znalosti o zákonech a normách, vztahujících s k jeho působení ve škole.Zda dovede hospodařit se svým časem a plánovat aktivity žáků ve škole i vlastní aktivity. 7) Kompetence profesně a osobnostně kultivující -- sleduje to, zda pedagog pracuje se svými kolegy, zda zjišťuje názory svých žáků na svoji komunikaci s nimi a na prožívané klima ve třídě. Ostatní předpoklady jsou: psychická odolnost fyzická zdatnost dobrý aktuální zdravotní stav mravní bezúhonost Setkáváme se i s dalšími kompetencemi ( řídící a sebeřídící kompetence učitelů 2.stupně ZŠ, diagnostické kompetence učitelek mateřských škol, klíčové kompetence učitele primární školy atd.) Precizní vymezení kompetencí učitele a profesního standartu je žádoucí, nezbytné a vhodné. Mohou vést ke zlepšení profesní přípravy učielů. Prostředky výchovy Výsledek výchovy je závislý nejen na tom, kdo je vychováván, na osobnosti vychovatele a na prostředí, ve kterém svěřenec žije, ale také na určitých opatření, které Používá vychovatel, aby dosáhl co nejlépe cíle výchovy. To jsou prostředky výchovy. Všeobecné prostředky výchovy, které má po ruce vychovatel, se dají shrnout do dvou prostředků -- slovo a čin. SLOVO se uplatňuje jmenovitě jako : Kázeň -- tj. podřizování jednotlivce nebo celku určité autoritě anebo určitému řádu. Rozkaz- aby byl rozkaz výchovně správný, nemá být častý, vždy krátký, určitý, důsledný a nemá být často opakovný, aby neztratil působivost. Poučení- je rada, jak dále postupovat v určitém případě. Poučuje se ukázáním a slovem buď živým nebo tištěným. ČIN se uplatňuje zvláště: Návyk- výchovná činnost, směřující k tomu, aby svěřenec získal dobré zvyky. Dítě je přidržováno k těm úkonům, které se mají stát jeho zvykem. Příklad- rozkaz, napomenutí, poučení a návyk nejvíce podporuje příklad, co a jak má být vykonáno. Odměna- je uspokojující důsledek mravního dobra. Je buď přirozená -- vnitřní nebo umělá -- výslovné uznání. Trest - je nepříjemným následkem mravního zla. LITERATURA: Uvod do pedagogiky -- Vladimír Jůva +internet