Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení I. semestr Vyučující: Mgr. Mgr. Kateřina Vlčková Datum: 22. říjen 2005 SEMINÁRNÍ PRÁCE STRUKTURA PEDAGOGICKÝCH DISCIPLÍN Autoři: Daniela Červinková, učo: 185760, e-mail: 185760@mail.muni.cz Monika Koutná, učo:174289, e-mail: 174289@mail.muni.cz OSNOVA Struktura pedagogických disciplín Úvod o Předmět pedagogiky o Co je pedagogika a její účel Struktura pedagogiky o Základní disciplíny + Obecná pedagogika + Obecná didaktika + Teorie výchovy + Dějiny pedagogiky + Srovnávací pedagogika + Metodologie pedagogiky o Aplikované disciplíny § Dle věku: Předškolní pedagogika Andragogika Gerontopedagogika § Dle oblasti společenské činnosti: Pedagogika sportu Pedagogika volného času § Dle instituce: Pedagogika rodiny Vysokoškolská pedagogika Vojenská pedagogika § Dle skupin obyvatelstva: Sociální pedagogika Speciální pedagogika o Hraniční disciplíny + Pedagogická psychologie + Filozofie výchovy + Pedagogická etika + Sociologie výchovy + Ekonomie vzdělávání + Pedagogická antropologie Použitá literatura ÚVOD Pedagogika je poměrně mladá věda, která se v novověku vyčlenila z filozofie a filozofických úvah. Slovo pedagogika pochází z latiny (paidagógos, paedagogus). Na přelomu 19. a 20. století nastal intenzivní rozvoj pedagogiky a vznikaly dílčí obory. Dříve probíhala výchova dětí v rodinách na základě tradic a zvyků. Později vznikaly školy ve kterých vyučovali profesionální učitelé. Významným pedagogickým myslitelem byl v 17. století Jan Amos Komenský. Položil základy systematické vědě o výchově mládeže a dospělých. Předmětem pedagogiky je edukace, její determinanty, procesy a výsledky procesů. Pedagogika je věda o edukační realitě, která pomocí své teorie a výzkumu identifikuje, popisuje, objasňuje a analyzuje. Pedagogika je věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. Účel, poslání pedagogiky: 1. Normativní (instrumentální věda) -- pro potřeby praxe. Moderní pedagogika -- orientuje se na praktický předmět, empirická. A. Základní disciplíny ˙ Obecná pedagogika je teoretická disciplína. Zabývá se objasňováním základních jevů a procesů. Vyvozuje obecně platné normy a čerpá z poznatků pedagogického výzkumu. Řeší 2 problémové okruhy: a) Metodologická část -- zabývá se předmětem pedagogiky, strukturou oborů i vztahem pedagogiky k jiným vědám, b) všeobecné teorie výchovy -- cíle výchovy, výchovné prostředky, činitelé, principy. ˙ Obecná didaktika je teorie vzdělávání a vyučování. Zabývá se pedagogickými metodami, vyučovacími formami, přípravou na vyučování, ... V poslední době se klade důraz na charakteristiky učícího se subjektu (žáka, studenta) -- rozvíjí se psychodidaktika ˙ Teorie výchovy řeší základní výchovné kategorie: cíl, obsah, prostředky, formy. V ČR převládá pojetí teorie výchovy jako filozofické disciplíny, je možno ji pojímat jako empiricky založenou teorii. Složky: a) Rozumová: myšlení, pojmy, b) pracovní: technická, ekonomická, c) mravní: právní, politická, d) estetická, e) tělesná výchova, f) světonázorová. ˙ Dějiny pedagogiky Názory na výchovu se utvářely během vývoje pedagogiky. Zkoumá historický vývoj pedagog. teorií, idejí a koncepcí od antiky až po současnost. Dělí se na: a) Všeobecné (světové) dějiny, b) národní dějiny, c) monografii -- studie o jednom autorovi (komeniologie). Součástí jsou také dějiny školství zabývající se vývojem školských soustav, učitelstva a vzdělanosti obyvatelstva. Jejich vztahem k sociálním, kulturním a politickým faktorům dané země. ˙ Srovnávací (komparativní) pedagogika Hodně se rozvíjí. Srovnává školství nejméně ve dvou zemích. Srovnává jejich osnovy, plány, prospěch, zátěž na studenty. Nejednoznačný pojem: 1) výzkumná metoda, 2) vědní disciplína (srovnává vzdělávací systémy ve 2 nebo více zemích), 3) oblast výzkumných aktivit zaměřených na shromažďování poznatků o vzdělávání v různých zemích (mezinárodní pedagogika -- srovnávací nebo všechny aktivity vztahující se ke vzdělávání, mezinárodní výzkumy, projekty, mobilita aj.), 4) mezinárodní srovnávací pedagogika -- srovnává jevy ve více zemích, přináší inspiraci a kritický pohled na vlastní vzdělávací systém ˙ Metodologie je systém teoretických principů, metod a způsobů popisu, analýzy a objasňování pedagogických jevů. Nauka o struktuře a metodice poznávací činnosti. B. Aplikované disciplíny Dle věku: ˙ Předškolní pedagogika ˙ Pedagogika mladšího školního věku ˙ Pedagogika adolescence ˙ Andragogika -- zabývá se vzděláváním dospělých ˙ Gerontopedagogika -- zabývá se vzděláváním seniorů, univerzita třetího věku Dle oblasti společenské činnosti: ˙ Pedagogika sportu -- výchova mládeže a dospělých v oblasti tělovýchovy a sportu. Zkoumá problematiku ovlivňování sportovců trenérem (např. při motivování k výkonu, ...). ˙ Pedagogika volného času je disciplína pedagogiky zaměřená na výchovné a vzdělávací prostředky napomáhající smysluplnému využití volného času dětí, dospívajících a dospělých. Význam: roste množství volného času, media, nežádoucí formy chování:nuda, workoholismus, ... . Dle instituce: ˙ Pedagogika rodiny, školní pedagogika, vysokoškolská pedagogika, pedagogika dalších speciálních organizací Dle skupin obyvatelstva: ˙ Sociální pedagogika se zabývá výchovou jedinců ze sociálně znevýhodněných skupin (mládež, dospělí, cizinci, drogově závislí, ...). Týká se jedinců z poruchových rodin, týraných, zneužívaných, zanedbávaných dětí, problému dětské pornografie a prostituce, ... . ˙ Speciální pedagogika se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými tělesnými, smyslovými, duševními nedostatky nebo poruchami chování. SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA JAKO VĚDA Speciální pedagogika- Je dílčí pedagogická disciplína (obor), velmi moderní a velmi rychle se rozvíjející. Na VŠ je speciálním pedagogika samostatný obor. Uplatnění speciálních pracovníků je velmi široké. - Zabývá se výchovou a vzděláním postižených = defektních jedinců (postižených tělesně, smyslově, mentálně či mravně narušených jedinců). DEFEKT - DEFEKTIVITA , NORMA -- NORMALITA NORMALITA -- zdravý člověk x DEFEKT -- handicap, postižení, vada, odchylka, porucha, oslabení Defekt a) Orgánový (nemoc infekční, vývojová vada, úraz). b) Funkční (chybné užívání schopností -- dovednosti, výslovnost, záškoláctví). Defektivita -- porušení celistvosti jedince, jeho vztahů k jiným lidem, jeho sociální a pracovní uplatnění (narušení). Postižení (defekt) má stupně: - Stupeň postižení není definitivní, pomocí terapie se může zlepšovat i zhoršovat. 1. lehké postižení: - Nehrozí vznik defektivity, - výchova a náprava je zaměřena na zkvalitnění péče nebo podmínek (upravení), prohlubuje se spolupráce mezi rodinou, školou, lékařem, poradnou, - dítě není přeřazováno, - zůstává v rodině, ve škole. 2. střední postižení - Znamená možnost vzniku defektivity. - výchovná péče musí být upravená, speciální (třída, škola), - součástí terapie je léčba (operace, léky). 3. těžké postižení - Dochází vždy ke vzniku defektivity, - umístění ve speciálních zařízeních (ústavy), věnována neustálá trvalá péče, - vzdělávají se v pomocných školách. METODY SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Speciální pedagog stanovuje nejprve diagnózu (pomocí diagnostických metod získává informace o postižení). Na základě diagnózy vytváří prognózu (odhad dalších vývojově) a stanoví terapii (způsob léčby, nápravy, výchovy). Základní diagnostickou metodou je metoda anamnestická = anamnéza (biografická životopisná) =>podstatou metody je sbírání údajů o postiženém i o příbuzných. Anamnéza má tři části: 1) osobní - Shromažďování údajů o postiženém od narození (duševní vývoj, úroveň myšlení a řeči, zájmy, úrazy, typ temperamentu). 2) rodinná - Údaje o rodičích, prarodičích sourozencích. - Objevení dědičných dispozicí (nemoc, postižení, tělesná vada). 3) prostředí- Ve kterém se pohyboval a pohybuje, - typ výchovy, rodinné vztahy, - informace o zařízeních, kterými prošel, zaměstnání a vztahy na pracovišti. Druhou důležitou metodou je analýza výsledků činnosti: - Práce s kresbou dítěte ( vztahy rodičů k němu, jeho domov, ...). Metody nápravné (terapeutické) - Na základě stanovené diagnózy a naznačení prognózy, lze použít nápravných nebo- li terapeutických metod: 1) redukce- Zdokonalování postižené funkce (těla, handicapu), např.: tupozrakost -- záměrně se zatěžuje, cvičí postižené oko, zdravé je zakryto okluzorem. 2) kompenzace- Postižená funkce se nahrazuje jinou, např.: dítě slabozraké nebo se zbytky zraku se šetří a rozvíjí se jiné funkce např. : hmat, čich. 3) rehabilitace -- Komplexní nápravná metoda zaměřená na odstraňování defektivity, je dlouhodobá (nalezení nového smyslu života, obnovení vztahů k lidem, nové možnosti uplatnění, naučení soběstačnosti, důvěry v sama sebe, ...) -Součástí rehabilitace jsou speciální terapie, např.: psychoterapie, muzikoterapie, artoterapie -- různé druhy umění, hypoterapie - jízda na koni). Obory speciální pedagogiky Speciální pedagogika se člení na jednotlivé obory, které zajišťují výchovu jedinců s určitým typem postižení. 1) Somatopedie -jedinci tělesně postižení. 2) Typflopedie - jedinci zrakově postižení. 3) Surdopedie - sluchově postižení. 4) Logopedie - jedinci s poruchami řeči. 5) Etopedie - jedinci s poruchami chování. 6) Psychopedie - jedinci s mentálním postižením. Speciální pedagogické prevence Mnohem výhodnější je předcházet postižení. - prevence: 1) Narození zdravého dítěte, 2) lékařská prevence (preventivní prohlídky, očkování), 3) harmonická- optimální výchova v rodině, ve škole, 4) zdravé životní prostředí, 5) součástí vzdělávání učitelů jsou základy speciální pedagogiky, - vyhledat možné postižení, - doporučit vyšetření, - speciální metody, 6) každá člověk musí být zodpovědný za svoje tělesné a duševní zdravý (duševní hygiena, zdravě žít tak, aby předcházel nemocem a defektivity). C. Hraniční disciplíny ˙ Pedagogická psychologie Jedna z nejstarších aplikovaných disciplín psychologie. Psychologický pohled na předpoklady, průběh a výsledky rozvoje jedince. Odlišuje se od školní psychologie, která zkoumá průběh, podmínky a výsledky školní výchovy a vzdělávání. ˙ Filozofie výchovy Dělí se na filozofii procesu výchovy a na filozofii pedagogiky jako vědecké teorie. Komplexně nazírá na výchovu -- vychovatelnost člověka, otázka smyslu života a existence vůbec. ˙ Pedagogická etika ˙ hraniční obor, etické aspekty výchovy ˙ soubor etických požadavků na pedagogy ˙ Sociologie výchovy Výchovné procesy jsou brány jako determinované sociální faktory. Zkoumá např. funkce výchovy ve společnosti, fungování a efekty školy jako sociální instituce, vztah mezi sociální stratifikací a vzděláním, rovnost příležitostí vzdělávat se, ... . ˙ Pedagogická antropologie Disciplína pedagogiky snažící se objasňovat výchovu a její vývoj v celistvém pohledu na jedince a společnost, na základě biologických a sociálních poznatků o lidském rodu (vývoj jazyka, různé styly rodinné výchovy, rozdílné tradice a zvyklosti). Dnes je potřeba rozvoj této vědní disciplíny i u nás (edukace dětí imigrantů, řešení rasistických konfliktů). ˙ Ekonomie vzdělávání V zemích s tržním hospodářstvím je sektor vzdělávání významně ovlivňován ekonomickými faktory. Ekonomické a pedagogické procesy se vzájemně podmiňují (tvorba HDP a vývoj vzdělanostní struktury populace). Použitá literatura: Jůva V., sen. & jn., Úvod do pedagogiky, Brno: Paido 1997. Průcha J., Přehled pedagogiky, Praha: Portál 2000. Průcha J., Walterová E., Mareš J., Pedagogický slovník, Praha: Portál 2001. Doplňkové a pracovní podklady k seminární práci z internetu.