Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta Vyučující: Kateřina Vlčková 1.ročník, podzim 2005 Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení PEDAGOGIKA Vypracovali: Renata Vaňková, UČO: 189399 Michael Plaček, UČO: 185694 OBSAH: 1. Úvod. 3 2. Pedagogika jako věda. 3 3. Vymezení pedagogiky. 3 4. Význam pedagogiky a její využití 3 a) Teoretický význam pedagogiky. 3 b) Praktický význam pedagogiky. 3 5. Pojetí pedagogiky ve světě. 4 6. Problémy a specifika pedagogiky. 4 7. Vztah pedagogiky k jiným vědám.. 4 8. Použitá literatura. 7 1. Úvod Výchova provází lidstvo odnepaměti. Již na prahu dějin se setkáváme se snahou usměrnit rozvoj dorůstajícího pokolení, působit na jeho vědomí, přesvědčení a chování ve shodě s potřebami a ideály dané společnosti. Tak vznikla pedagogická teorie jako zobecněný odraz výchovných jevů a zákonitostí a současně jako nástroj, který napomáhá racionálně koncipovat, organizovat i zabezpečovat výchovu mládeže i dospělých. 2. Pedagogika jako věda Pedagogika je svou problematikou věda velmi stará. Její základní otázky se však po staletí řešily většinou ve spojitosti s jinými obory, především v rámci filozofie. Termín pedagogika pochází z antického Řecka, kde byl slovem paidagógos označován otrok, který pečoval o syna svého pána a doprovázel jej do školy. V antické latině to byl paedagogus -- ale již s významem nejen otrok-průvodce, ale i učitel, či vychovatel. Jan Amos Komenský dal pevné základy tomuto oboru jako systematické vědě o výchově mládeže i dospělých. V průběhu 19. a 20. stol. se pedagogika intenzivně rozvíjela a dala vznik celé škále nejrozmanitějších dílčích oborů. Jednotlivé vědní obory neexistují izolovaně. Vzájemně spolu souvisí, doplňují se a usilují o komplexní pohled na skutečnost. 3. Vymezení pedagogiky V odborném významu je pedagogika věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže. Pedagogiky zahrnuje zvl. -> obecnou pedagogiku, -> komparativní pedagogiku, -> didaktiku, -> filozofii výchovy, -> teorii výchovy, ->metodologii pedagogiky, -> speciální pedagogiku, -> sociální pedagogiku, -> edukometrii, -> pedagogickou prognostiku a hraniční disciplíny, -> pedagogickou psychologii, -> sociologii výchovy aj. 4. Význam pedagogiky a její využití Poznatky, rozbory a závěry pedagogických věd mají význam jak teoretický, tak praktický. a) Teoretický význam pedagogiky Odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v rozvoji jedince i v životě společnosti. Podle pojetí výchovy můžeme lépe poznat povahu společenských systémů, neboť právě zde se citlivě odrážejí jejich rysy humanistické, demokratické a pluralitní, anebo naopak jejich rysy antidemokratické, nacionalistické a totalitní. Pedagogika poskytuje rozbor výchovy ve všech věkových obdobích a nejrůznějších vzdělávacích a výchovných zařízeních. Pedagogika podává srovnávání analýzy různých výchovných systémů, jejich cílů, forem, metod a prostředků a umožňuje hledat optimální výchovně-vzdělávací koncepci pro danou společnost. Tím se pedagogika stává jedním z teoretických východisek výchovné a školské politiky státu. b) Praktický význam pedagogiky Je mimořádný. Tím že pedagogické vědy postihují výchovnou praxi škol všech typů, nejrůznějších výchovně-vzdělávacích zařízení, poskytuje nepřeberné množství podnětů pro všechny školské i výchovné pracovníky, pro rodiče i pro další okruh pracovníků, kteří se s výchovnými problémy stýkají alespoň okrajově. Kurzy pedagogiky se stávají neodmyslitelnou součástí přípravy nejen příštích učitelů a vychovatelů, ale i lékařů, inženýrů, vedoucích pracovníků nejrozmanitějších oborů, aj. Je samozřejmé, že pouhá znalost pedagogické teorie není dostatečnou zárukou úspěšné vzdělávací a výchovné práce. Praktická pedagogická činnost vyžaduje, aby k teoretickému pedagogickému vzdělání přistoupil také aktivní a kladný vztah ke společnosti, pro kterou vychováváme, k lidem, které vychováváme, i kladný vztah k samotné pedagogické práci. Dále tato pedagogická činnost vyžaduje, aby si budoucí pedagogický pracovník osvojil mnoho pedagogických dovedností a návyků, kterém mu umožní aplikovat tyto závěry v každodenní praxi. 5. Pojetí pedagogiky ve světě Pojetí pedagogiky se výrazně odlišuje mezi některými evropskými zeměmi nebo skupinami zemí, a to v závislosti na historických, kulturních a intelektuálních tradicích. Zvlášť rozdílná jsou projetí pedagogiky v Německu ve srovnání s Francií. Vývoj české pedagogiky byl historicky silně ovlivňován německou pedagogikou. Rozdílná pojetí pedagogiky v Německu a ve Francii: V Německu vznikala centra pedagogiky jakožto stolice na univerzitách v období kolem první světové války. Na těchto pracovištích se od počátku konsolidovala pedagogika, institucionálně i intelektuálně, jakožto velmi autonomní vědecký obor, a to převážně monodisciplinární. Přitom byla silná její orientace na filozofii a hermeneutiku. Ve Francii se objevovaly katedry pedagogiky již koncem 19. století. Od začátku byla chápána jako jedna ze sociálních věd, a to nikoliv jako autonomní, nýbrž výrazně interdisciplinární obor. Rozvíjela se nikoliv jako "pedagogika", ale jako "věda o edukaci", v těsném spojení se sociologií, sociální ekonomii, antropologií aj. Rozdílná teoretická orientace pedagogiky v obou zemích je charakterizována takto: "Zatímco v německé tradici pedagogové kladli značný důraz na svébytnou autonomii své vědy, na její teoretickou izolovanost od jiných sociálních věd a na zvláštní způsob filozofického a hermeneutického myšlení, jejich francouzští kolegové ve všech těchto ohledech měli právě opačné postoje. Ve Francii převažuje pojetí pedagogiky jakožto multidisciplinárního oboru zkoumání, který musí spoléhat na metody a zjištění z jiných sociálních věd. Tento postoj se také odráží v oficiálním francouzském termínu, "edukační vědy", kdežto termín "pedagogika" se po roce 1960 nepoužívá." 6. Problémy a specifika pedagogiky Pedagogiky na základě komplexní analýzy výchovného procesu řeší problematiku cílů, obsahů, forem, metod a prostředků výchovy v nejširším smyslu. Ze spojitosti pedagogiky s jinými vědami ovšem vyplývá, že příprava vědeckých pracovníků v pedagogických vědách je velmi náročná z hlediska komplexní erudice nejen ve vlastních pedagogických disciplínách, ale i v mnoha dalších vědních oborech. 7. Vztah pedagogiky k jiným vědám Z povahy pedagogiky a jejího předmětu vyplývá, že pedagogiku zařazujeme mezi vědy společenské. Komplexnost výchovné problematiky vede k těsnému sepětí pedagogiky s jinými vědami, a to s vědami přírodními, společenskými i technickými. Tyto vědy pomáhají pedagogice svými rozbory a závěry řešit některé aspekty výchovného procesu a pedagogiky jim naopak poskytuje svou analýzou vzdělávání a výchovy další podněty k jejich specifickému výzkumu některých stránek pedagogického procesu. Těsná spolupráce různých vědních disciplín je příznačná pro souborné vědecké bádání v mnoha oblastech a je zvláště výrazná u takových oborů, ve kterých jsou zkoumané jevy složitě podmíněny faktory přírodními i sociálními, jak je tomu právě ve vědách pedagogických. Výchova je odborně jako jiné společenské jevy determinována ekonomickou úrovní dané společnosti, jejím politickým zřízením a především její hodnotou orientací. Pojetí světa a člověka modifikuje jak cíl a obsah, tak i principy, metody a formy vzdělávání a výchovy. Při řešení obecného pojetí výchovy se proto pedagogika těsně stýká s filozofií. Sledujeme-li dějiny výchovy, vidíme, že mnohé významné filozofické systému zákonitě vyústily v řešení koncepčních otázek pedagogických. Tento vztah pedagogiky a filozofie neustupuje do pozadí ani v současné době. Pedagogika 20. stol. vychází z takových filozofických koncepcí, jako je pozitivismus, pragmatismus, marxismus, freudismus, existencialismus, postmodernismus aj. Význam filozofie pro pedagogiku tkví v tom, že filozofie poskytuje pedagogice nejen důležitá východiska ontologická a axiologická, ale současně i obecné podněty gnozeologické metodologické. Pedagogika řeší výchovné problémy člověka ze tří základních stránek, které určují vývoj jedince -- somatické, psychické a sociální, vyplývá spojitost pedagogiky s biologií a s lékařskými vědami, s psychologií a sociologií. Biologie poskytuje pedagogice analýzu stavby a činnosti lidského organismu, odhaluje zákonitosti jeho vývoje i zvláštnosti jednotlivých vývojových stádií a seznamuje se stavbou a funkcemi lidské nervové soustavy. Lékařské vědy přinášejí pedagogice teorii somatických a psychických defektů a nemocí i jejich příčin. Pomáhá tak hlavně při řešení některých problémů zdravotní výchovy a výchovy postižených. Současná preventivní orientace lékařství, sbližuje lékařské vědy stále více s pedagogikou při řešení společného úkolu -- výchovy k aktivnímu zdraví. Psychologie odhaluje obecné zákonitosti lidského duševna -- psychických procesů a vlastností, kterých je nutno dbát při výchově, poskytuje dále pedagogice rozbor specifických psychických zvláštností jednotlivých věkových údobí i psychologických aspektů výchovného procesu. Klinická psychologie má svými poznatky blízký vztah zvláště k pedagogice postižených jedinců. Sepětí pedagogiky s psychologií můžeme sledovat v dějinách výchovy již od antických pedagogických systémů. Sociologie umožňuje svými teoretickými závěry lépe porozumět sociální determinaci výchovných procesů, zvláštnostem a zákonitostem jednotlivých sociálních prostředí, v nichž se výchova uskutečňuje, i sociálním faktorům, které působí na rozvoj jedince. Sociologická orientace novodobého pedagogického myšlení vedla ke vzniku sociologické pedagogiky. Ze spojitosti lékařských věd, psychologie a sociologie s pedagogikou vyplynul i vznik specifických mezioborových disciplín, které zkoumají výchovný proces z aspektů daných vědních oborů. Při řešení problematiky vyučování pomáhá pedagogice logika, která poskytuje didaktice analýzu zákonitostí i forem správného myšlení a která umožňuje ve shodě s logickými zákony jednak správně uspořádat učivo, jednak organizovat samu vyučovací práci. Z tohoto hlediska se stává v současné době pro pedagogiku stále významnější i kybernetika. Tato věda o informačních a řídících procesech v organizovaných soustavách poskytuje důležité předpoklady pro teorii programového vyučování, pro řízení pedagogického procesu, aj. Vedle logiky a kybernetiky vstupuje do spolupráce s pedagogikou také matematika se svými modely kvalitativní analýzy. Na pedagogickém výzkumu se významně podílí historie, která umožňuje vysvětlovat pedagogické jevy v hlubších souvislostech s ekonomickým, sociálně politickým a kulturním vývojem společnosti. Když se pedagogika zabývá otázkami mravní, právní a estetické výchovy, navazuje na četné problémy etiky, vědy o podstatě, vývoji a kategoriích mravnosti, právních věd, zkoumajících podstatu a funkci právních norem společnosti, a estetiky, vědy o obecných estetických vztazích člověka ke společnosti a o umění jako nejkoncentrovanějším vyjádření těchto vztahů. Obdobně prohlubuje při analýze problémů technické výchovy pedagogika svůj vztah s četným technickým vědám. Vazba techniky a pedagogiky je mnohostranná. Na koncepci pedagogického prostředí jako součásti komplexního životního prostředí moderního člověka se stále více podílí také architektura, která hledá nové řešení exteriéru a interiérů škol. Spolu s technickými vědami a architekturou vstupují do těsné spolupráce s pedagogikou vědy ekonomické. Na pomezí ekonomie a pedagogiky tak vzniká nový obor -- pedagogická ekonomie. Pedagogika přichází do úzkého styku i s dalšími vědeckými obory např. s fyzikou, chemií, geografií, lingvistikou, atd. 8. Použitá literatura Jůva, V. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido -- edice pedagogické literatury, 1997 Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997