MasArykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta KATEDRA PEDAGOGIKY Pedagogika jako vědecká disciplína Seminární práce Brno 2005 Vedoucí semináře: Vypracovaly: Mgr. Radek Pospíšil Jana Kopecká Veronika Plhalová PEDAGOGIKA JAKO VĚDECKÁ DISCIPLÍNA TERMÍN PEDAGOGIKA Termín pedagogika je řeckého původu (pais = dítě, ago = vedu). Slovem paidagógos byl označován člověk, který pečoval o děti ze zámožných rodin, doprovázel do školy a dozíral na ně. Často to byl vzdělaný otrok. Tento výraz se přesunul do antické latiny. Termínem paedagogus byl s posunutým významem označován profesionální vychovatel. Sám pojem pedagogika se jako název vědního oboru uplatnil až v 19. století. Pedagogika jako věda patří mezi vědy společenské. Podobně jako mnoho jiných věd se vydělila z filosofie. DEFINICE POJMU PEDAGOGIKA Přesná definice není k dispozici, protože pedagogika je chápána jako věda s širokým spektrem zájmů a obrovským polem působnosti -- zde tedy ty nejvýstižnější: 1. pedagogika = věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže. (Pedagogický slovník) 2. Pedagogika je věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí, mládeže i dospělých. (Vladimír Jůva) 3. Pedagogika je vědní obor, který má najít způsob, jak správně vychovávat a vzdělávat. Je to tedy věda o výchově člověka, zkoumá výchovný proces v jeho plné šíři a složitosti. (B. Kraus a P. Vacek) 4. "Naší didaktiky začátkem i koncem budiž: vypátrati a najíti způsob, podle něhož by ti, kdo učí, učili méně, ti však, kdo se učí, naučili se více, podle něhož by školy měly méně hluku, nechuti a marné práce, avšak více klidu, rozkoše a pevného výsledku, obec křesťanská méně tmy zmatku a nesvárů, více světla, pořádku, míru a pokoje." (Komenský) ZÁKLADNÍ CHARAKTER PEDAGOGIKY Pedagogika je věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání. Jako věda zahrnuje teorii i praxi, má charakter normativní (pedagogika vytváří určité normy, vzory, doporučení, jak realizovat edukaci) a zároveň i explanativní (ped. zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality). Pedagogika má svůj předmět bádání, význam a úkoly, obsahovou strukturu, účel a poslání, výzkum a jeho metody. ZÁKLADNÍ POJMY PEDAGOGIKY - výchova = proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn (Ped. slovník). - vzdělání = 1. součást socializace jedince, 2. zkonstruovaný systém informací a činností, které jsou plánovány ve školách a realizovány ve výuce, 3. společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, 4. jedna z kategorií, které charakterizují populaci 5. proces, jímž se realizují stavy jedince a společnosti ve smyslu pojetí - vyučování = 1. to co se každodenně odehrává ve školních třídách v průběhu vyučovací hodiny, 2. v didaktických teoriích -- činnost spočívající v interakci učitele a žáků, jejímž základem je záměrné působení na žáky tak, aby docházelo k učení PŘEDMĚT PEDAGOGIKY Pedagogika se zabývá vším tím, co vytváří nějaké edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky a efekty těchto procesů. (Jan Průcha) Jednoduše řečeno předmětem pedagogiky je výchova. Výchova je chápána jako celoživotní proces. A tak pedagogika v současném pojetí je vědou o permanentní výchově dětí, mládeže a dospělých. (Jůva) Pedagogika se tedy zabývá člověkem v situaci výchovy... V situaci výchovy je celý člověk se všemi svými vztahy ke skutečnosti. Jde tedy o předmět zkoumání maximálně složitý, mnohonásobně polarizovaný, vyžadující interdisciplinární spolupráci všech věd o člověku. (Stanislava Kučerová) Pedagogika jako věda má dále za úkol popsat pedagogické jevy a klasifikovat je podle různých kritérií. VÝZNAM PEDAGOGIKY - Teoretický význam -- odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v životě jedince a společnosti - Praktický význam -- poskytuje množství podnětů pro edukační aktivity všem výchovným a školským pracovníkům, rodičům i pracovníkům souvisejících profesí. ÚKOLY PEDAGOGIKY o Analytické úkoly -- ped. zkoumá aktuální výchovnou realitu. o Verifikační úkoly -- ped. ověřuje, zda dosud platí určité poznatky. o Prognostické úkoly -- ped. formuluje perspektivní výchovné cíle. OBSAHOVÁ NÁPLŇ PEDAGOGIKY Předmět pedagogiky (výchova člověka) je natolik rozsáhlý, že musíme přistoupit k rozdělení vědy na specializované disciplíny: 1. Podle obsahu zkoumání: obecná ped., srovnávací ped., dějiny ped. a školství, teorie výchovy, obecná didaktika, oborové didaktiky, ped. diagnostika, ped. evaluace, ped. prognostika, teorie řízení škol a školství, technologie vzdělávání. 2. Podle věku: předškolní ped., školní, vysokoškolská, andragogika (výchova a vzdělávání dospělých), gerontagogika (výchova a vzdělávání seniorů) 3. Podle fází společenského vývoje: antická, křesťanská, renesanční, reformní, pragmatická, moderní a postmoderní pedagogika 4. Speciálně pedagogické vědy: psychopedie, somatopedie, surdopedie, logopedie, oftalmopedie, etopedie 5. Podle oblastí aplikace: rodinná, sociální, profesní, inženýrská, vojenská ped., ped. volného času, výchova v nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí a mládeže, alternativní ÚČEL A POSLÁNÍ PEDAGOGIKY Účelem pedagogiky je být normální vědou. To znamená mít rozvinuté atributy, které normální vědu charakterizují, tedy: - jasně vymezený předmět bádání a jeho teorii - výzkum a jeho metodologii - infrastrukturu s podpůrnými institucemi pro fungování vědy PEDAGOGICKÝ VÝZKUM Moderní pedagogika užívá vědeckého výzkumu jakožto zdroje objektivního poznání. Výzkumná složka poskytuje data a zdůvodnění pro popis procesů a jevů edukační reality. Zjištění ped. výzkumu se promítnou do teoretické složky a obohatí tak systém teoretických poznatků. Obě složky pedagogiky -- tedy teorie i výzkum by měly být propojeny. VÝZKUMNÉ METODY Každá vědecká disciplína provádí svůj výzkum na základě výzkumných metod. Výzkumné metody pedagogiky se dají zařadit do dvou skupin: 1. Metody historickosrovnávací Pomáhají plnit základní úlohu při řešení koncepce pedagogiky např. cílů, obsahu, prostředků výchovy a patří mezi ně: Studium výchovných idejí klasiků Rozbor výchovných koncepcí v jednotlivých etapách vývoje společnosti Analýza výchovné praxe v různých pedagogických institucí - metoda, která je postavena na literárních zdrojích -- např. výroční zprávy škol a výchovných zařízení, roční zprávy MŠMT ČR, České školní inspekce, analýzy expertů OECD, apod. 2. Metody zkoumání současné pedagogické praxe Úkolem je sbírat, analyzovat a zobecňovat pedagogické jevy, odhalovat zákonitosti výchovně-vzdělávacího procesu a dospívat ke zdůvodněným normám, zajišťujícím účinnou pedagogickou praxi. Při výzkumu současné pedagogické praxe užíváme rozmanitých metod -- pozorování, experimentu, rozhovoru, dotazníku, studia pedagogických dokumentů i měření různých výkonů. Tyto metody se uplatňují komplexně (dochází k jejich vzájemnému kombinování) a podílejí se tak na kvntitativním i kvalitativním výzkumu. Pozorování o je cílevědomé, plánovité a systematické sledování pedagogického procesu v jeho přirozených podmínkách o pozorovatel si musí stanovit jasný cíl, plán a metodiku pozorování (jak při pozorování bude postupovat) o tři fáze pozorování: 1. dokumentace pedagogických jevů (záznam pedagogického procesu pomocí techniky -- magnetofon, audiovizuální technika apod.) 2. rozbor pedagogických jevů (srovnání, analýza, stanovení závislostí) 3. zobecnění (ve formě pedagogických zákonitostí a pedagogických norem a pravidel) Experiment ˙ zkoumají se záměrně navozené pedagogické jevy v předem připravených a přesně kontrolovaných podmínkách o přirozený pokus -- pokus, kdy se jedinec cítí v přirozených podmínkách (např. ve třídě) o v pedagogice je velmi obtížný, zpravidla probíhá tak, že jsou vybrány dvě skupiny: experimentální skupina, ve které je zaveden experiment (např. nová vyučovací metoda) a skupina kontrolní, kde se pracuje tradičním způsobem; pak dochází k srovnání průběhu a výsledků pedagogické práce v těchto skupinách Rozhovor o výzkumná metoda postavená na interpersonálním kontaktu, obsahem jsou otázky (uzavřené, polouzavřené či otevřené) a odpovědi o zjišťuje nejen fakta, ale i subjektivní postoje a motivy respondentů o může být individuální či kolektivní, řízený (předem připravené a promyšlené otázky) či improvizovaný Dotazník (anketa) ˙ způsob písemného kladení otázek a získávání písemných informací ˙ je určen pro hromadné získávání údajů, které statisticky zpracovává ˙ má základní pravidla pro tvorbu otázek (jasná formulace otázek, tvoření jednoduchých a smysluplných otázek, vyhýbání se záporu a dvojitým otázkám) ˙ většinou se nepoužívá samostatně, ale doplňuje jiné výzkumné metody Studium pedagogické dokumentace ˙ cenný zdroj informací o žácích, chovancích, učitelích, výchovných institucích ˙ patří sem tři základní skupiny materiálů: žákovské práce (písemné práce, výkresy ...), materiály, které odrážejí učitelovu práci (jeho plány, přípravy), doklady o činnosti školy (výroční zprávy, rozvrh hodin, školní řád) Metody měření, testy o tyto metody jsou založeny na použití měřících nástrojů, např. didaktických testů, výkonových norem, nebo na užití pozorovacích archů či schémat o musí být validní (měřit to, co měřit mají), reliabilní (spolehlivé při opakovaném použití), objektivní (musí být dána jasná instrukce či kriterium pro hodnocení výkonu), citlivé (dostatečně přesně rozlišují kvalitu výkonu) a efektivní SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 1. JŮVA, V. Úvod do pedagogiky. Brno: PAIDO, 1995. 2. KRAUS, B.; VACEK, P. K základním otázkám pedagogiky. Hradec Králové: Nakladatelství GAUDEAMUS, 1992. 3. PRŮCHA, J.: Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. 4. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník, 4.aktualizované vydání. Praha: Portál, 2003.