MasArykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta KATEDRA PEDAGOGIKY Obecná pedagogika (předmět, obsah, dělení) Seminární práce Brno 2005 Vedoucí semináře: Vypracovala: Mgr. Radek Pospíšil Marie Kunzfeldová Pedagogika patří mezi vědy společenské. Je to podmíněno již jejím předmětem -- výchovou. Komplexnost výchovné problematiky vede k těsnému sepětí s pedagogiky s jinými vědami, a to s přírodními, humanitními i technickými. Tyto vědy pomáhají pedagogice řešit některé aspekty výchovného procesu a pedagogika jim naopak poskytuje svou analýzou výchovy a vzdělání další podněty k jejich specifickému výzkumu některých stránek pedagogického procesu. Při řešení obecného pojetí výchovy se pedagogika těsně stýká s filosofií, ze které i částečně vychází. Biologie poskytuje pedagogice analýzu fungování lidského organismu, stavbu a funkce nervové soustavy, psychologie odhaluje obecné zákonitosti psychických procesů a vlastností, kterých je nutno dbát při výchově, dále pak zvláštnosti jednotlivých věkových období atd. Sociologie umožňuje lépe porozumět sociální determinaci výchovných procesů a zákonitostem různých sociálních prostředí. Dalšími vědami s pedagogikou spolupracujícími jsou logika, matematika a kybernetika. Na pedagogickém výzkumu se významně podílí historie, která umožňuje vysvětlovat pedagogické jevy v souvislostech se sociálním, politickým a kulturním vývojem a dějinami společnosti. Struktura pedagogiky Předmět pedagogiky je natolik rozsáhlý, že v rámci vědy dochází ke specializaci a k nahlížení na výchovu z různých hledisek. Abych mohla zařadit obecnou pedagogiku, uvedu několik příkladů systemizace pedagogiky. K diferenciaci pedagogiky jako vědy o výchově člověka lze použít více kritérií. Můžeme tak hovořit o systému pedagogických věd, jejž lze dělit podle množství různých kritérií. 1. podle obsahu zkoumání ˙ obecná pedagogika ˙ srovnávací pedagogika ˙ dějiny pedagogiky a školství ˙ teorie výchovy ˙ obecná didaktika ˙ oborové a předmětové didaktiky ˙ pedagogická diagnostika ˙ pedagogická evaluace ˙ pedagogická prognostika ˙ teorie řízení škol a školství - školský management ˙ technologie vzdělávání ˙ pedeutologie 2. podle věku ˙ předškolní ˙ školní (primární, středoškolská) pedagogika ˙ vysokoškolská pedagogika ˙ andragogika ˙ gerontagogika 3. podle fází společenského vývoje ˙ antická pedagogika ˙ křesťanská pedagogika ˙ renesanční pedagogika ˙ reformní pedagogika ˙ pragmatická pedagogika ˙ moderní, postmoderní pedagogika 4. speciálně pedagogické vědy ˙ etopedie - obtížně vychovatelní jedinci ˙ tyflopedie - zrakové vady ˙ logopedie = surdopedagogika - sluchové a řečové vady ˙ psychopedie = oligofrenopedagogika -rozumové nedostatky ˙ somatopedie - pohybové poruchy 5. podle oblastí aplikace ˙ rodinná pedagogika ˙ sociální pedagogika ˙ kybernetická pedagogika ˙ profesní, podniková pedagogika ˙ inženýrská pedagogika ˙ vojenská pedagogika[1] ˙ forenzní pedagogika ˙ výchova v organizacích dětí a mládeže ˙ pedagogika volného času Mezi pedagogikou a ostatními vědami je řada tzv. hraničních věd. Ty zkoumají pedagogické problémy ze svého hlediska. Mnohdy jsou přímo řazeny do systému pedagogických věd. Mohou to být zejména tyto: ˙ filozofie výchovy ˙ pedagogická antropologie ˙ sociologie výchovy ˙ pedagogická psychologie ˙ ekonomika vzdělávání ˙ školní zdravotnictví a hygiena Jiné dělení nabízí Jůva:[2] k základním disciplínám řadí dějiny výchovy a obecnou pedagogiku. K dalším pedagogickým oborům všeobecné povahy řadí didaktiku, teorii jednotlivých složek chování a teorii řízení výchovných institucí. Podle věku, institucí a organizací, v nichž se výchova uskutečňuje, rozlišuje: teorii výchovy v jeslích, předškolní pedagogiku a školní pedagogiku, teorii rodinné výchovy, pedagogikou volného času, pedagogiku sociální, pedagogiku dospělých (andragogika), vojenskou pedagogiku. Zvláštní skupinu pedagogických oborů tvoří speciální pedagogika (viz shodně dělení uvedené výše). Obecná pedagogika Je jednou z nejstarších disciplín. Jejím úkolem je systematizace a interpretace základních pedagogických jevů a zákonitostí. Usiluje o vyvození obecně platných pedagogických norem. Abstrahuje od věku i od instituce, kde se výchova koná a přináší tak závěry pro všechny dílčí pedagogické disciplíny.[3] Jinými slovy studuje společné souvislosti výchovy probíhající za různých podmínek. Má vůči speciálním disciplínám podobné postavení jako teorie státu a práva vůči právním vědám nebo obecná ekonomická teorie vzhledem k ekonomice průmyslu. Spolu s dějinami výchovy a pedagogiky je ve vztahu ke speciálním disciplínám příjemcem i dárcem v tom, že vypracovává pedagogickou terminologii a tím usnadňuje dorozumění a spolupráci speciálních disciplín, vyjadřuje hlavní směry pedagogického bádání, jeho metody a interpretaci výsledků, formuluje obecné zákony výchovy.[4] Obsah obecné pedagogiky je tvořen dvěma problémovými okruhy: metodologická (vědoslovná) část se zabývá problémy pedagogiky jako vědy -- tedy předmětem, metodami, vztahem pedagogiky k jiným oborům, systémem pedagogických věd, posláním pedagogiky ve společnosti. Všeobecná teorie výchovy zkoumá v obecné rovině základní pedagogické kategorie. Analyzuje výchovné cíle, strukturu výchovy a její funkci při rozvoji jedince, činitele výchovného procesu, výchovné principy, metody a formy výchovy a její organizaci ve společnosti.[5] Nyní se dostávám k předmětu obecné pedagogiky. Pařízek ve svém díle konstatuje, že předmětem této vědy je výchova ve všech formách, obsazích i vztazích, a dále, že obecná pedagogika studuje společné rysy a souvislosti výchovy uskutečňované za různých podmínek. Výchova probíhá od narození člověka po celý život -- můžeme dokonce mluvit o prenatální výchově. Je součástí školní docházky, provází práci, volný čas i soužití manželů. Je funkcí života, má nejrůznější cíle, obsahy a prostředky.[6] Průcha k tomu podotýká, že zde lze spatřovat významný teoretický posun od tradičního pojetí výchovy: pedagogika není vázána pouze na školní edukaci a na populaci dětí a mládeže. Dále uvádí, předmětem pedagogiky jakožto vědy je edukační realita, její procesy a konstrukty. Obecně se pedagogika zabývá jednak vším tím, co vytváří a determinuje nějaké edukační prostředí, za druhé procesy, jež se v těchto prostředích realizují, následně výsledky a efekty těchto procesů.[7] Literatura: Jůva, V.: Úvod do pedagogiky, nakl. Paido, Brno 1994 Malach , J.: Obecná pedagogika, Ostravská univerzita, Ostrava 2002 Pařízek, V.: Základy obecné pedagogiky, Pedagogická fakulta UK, Praha 1996 Průcha, V.: Moderní pedagogika, nakl. Portál., Praha 2000 ------------------------------- [1] Malach , J. Obecná pedagogika, Ostrava 2002 [2] Jůva, V. Úvod do pedagogiky, Brno 1994 [3] srov. Jůva, V. Úvod do pedagogiky, Brno 1994 [4] srov. Pařízek, V. Základy obecné pedagogiky, Praha 1996 [5] srov. Jůva, V. Úvod do pedagogiky, Brno 1994 [6] srov. Pařízek, V. Základy obecné pedagogiky, Praha 1996 [7] srov. Průcha, V. Moderní pedagogika