Struktura pedagogiky, vztah pedagogiky k jiným vědám STRUKTURA PEDAGOGIKY Rozsáhlý okruh pedagogických problémů nelze řešit v rámci jediné discipliny. Bohatství nejrozmanitějších výchovných otázek, pokud mají být konkrétně analyzovány a objasněny, vyžaduje, abychom je studovali jako relativně samostatné problémy, aniž ovšem ustoupíme od jednotného chápání celé výchovy jako plynulého procesu od nejútlejšího věku až po výchovnou práci s dospělými. K pedagogické problematice můžeme přistupovat z různých hledisek. Můžeme zkoumat, jak se pojetí výchovy vyvíjelo v kontextu světovém i národním (vývojové hledisko). Lze hledat odpověď na otázku, jaký relativně stálý výchovný systém existuje v určité době a na určitém teritoriu (systematické hledisko) a jaké jsou rozdíly mezi koncepcemi výchovy v různých ekonomických, sociálněpolitických a kulturních podmínkách (srovnávací hledisko). Můžeme zkoumat, co je pro výchovu v určité společnosti obecně platné (obecně pedagogické hledisko) a co je specifické pro výchovu v jednotlivých věkových údobích, v jednotlivých typech výchovně vzdělávacích institucí a v jednotlivých oborech, i čím se liší výchova normálních jedinců od výchovy jedinců postižených (diferenciální hledisko). Podle těchto hledisek i podle některých dalších (daných hlavně potřebou pedagogické praxe) vzniká v pedagogice řada dílčích vědeckých oborů, které můžeme členit do několika skupin. Základním pedagogickým oborem jsou dějiny výchovy -- zkoumají vývoj výchovy jako společenského jevu, vývoj pedagogických idejí a koncepcí, vývoj výchovně vzdělávacích zařízení, jejich pojetí, organizace a řízení. Rozlišujeme všeobecné dějiny výchovy -- cílem je podat obraz světového vývoje pedagogického myšlení a výchovných snah a odhalit základní tendence tohoto vývoje, národní dějiny výchovy -- poskytují analýzu vývoje výchovy v určitém teritoriu, a dějiny školství -- sledují pojetí a organizaci škol ve spojitosti s odpovídající ekonomikou, politikou a kulturou jednotlivých zemí. Dále také monografické studie o významných pedagogických myslitelích, o vývoji dílčích pedagogických problémů, o vývoji různých typů škol i jednotlivých významných pedagogických institucích. Ve spojitosti s dějinami výchovy se mnohdy vyděluje jako relativně samostatný obor srovnávací pedagogika, která se zaměřuje na srovnávací analýzu výchovně vzdělávacích systémů v různých zemích a státech. Druhou základní pedagogickou disciplínou je obecná pedagogika -- usiluje o systematizaci a interpretaci základních pedagogických jevů a zákonitostí a o vyvození obecně platných pedagogických norem. Přináší závěry pro všechny dílčí pedagogické disciplíny a právě jí přísluší úloha integrační a koordinační. Její obsah je tvořen dvěma okruhy. Metodologická (vědoslovná část) -- zabývá se problémy spjatými s pojetím pedagogiky jako vědy, řeší předmět a metody pedagogiky, vztah pedagogiky k jiným vědním oborům, systém pedagogických věd i úlohu a poslání pedagogiky ve společnosti. Všeobecná teorie výchovy -- zkoumá základní pedagogické kategorie. Analyzuje výchovné cíle, strukturu výchovy, funkci výchovy při rozvoji jedince, činitele výchovného procesu, dále výchovné principy, metody a formy výchovy a její organizaci ve společnosti. K obecné pedagogice se přimykají další pedagogické obory. Didaktika -- teorie vzdělání a vyučování. Řeší cíle a obsah vzdělání a vyučování, vyučovací principy, metody, organizaci vyučování a jeho plánování. Teorie jednotlivých složek výchovy -- zkoumají cíle, úkoly, obsah, metody a formy výchovy jazykové a vědecké, výchovy technické a pracovní, mravní, estetické a tělesné. Teorie řízení výchovných institucí -- teorie centrálního řízení výchovy ve státě, řízení výchovných zařízeních v krajích, okresech a obcích i řízení výchovné práce v jednotlivých pedagogických zařízeních (ve školách, v domovech mládeže, v kulturně výchovných institucích). Podle věkových údobí, institucí a organizací, v nichž se výchova uskutečňuje, rozlišujeme tyto obory. Teorie výchovy v jeslích -- veřejná výchova dětí do tří let, předškolní pedagogika -- výchova v mateřské škole, školní pedagogika -- výchovně vzdělávací práce škol, dále se dělí podle typu škol na pedagogiku všeobecně vzdělávacích škol a na pedagogiku škol odborných. Vysokoškolská pedagogika -- vzdělání a výchova v podmínkách různých typů vysokých škol a jejich kolejí. Komplex otázek výchovné práce v rodině v různých věkových údobích rozebírá teorie rodinné výchovy. Teorie výchovy ve společenských organizacích analyzuje specifičnost výchovné práce v nejrozmanitějších organizacích pro děti, mládež i dospělé. Z hlediska adekvátního využití volného času v životě jedince i společnosti se v současné době konstituuje pedagogika volného času. Výchovné vlivy sociálních podmínek při rozvoji jedince i společenských skupin zkoumá pedagogika sociální. Významnou oblastí se stává pedagogika dospělých (někdy též andragogika), která řeší výchovu dospělých na pracovištích, v institucích pro další vzdělávání a v kulturně výchovných zařízeních. Vojenská pedagogika zkoumá specifičnost výchovy a vzdělávání v podmínkách armády. Zvláštní skupinu pedagogických oborů tvoří speciální pedagogika -- zabývá se výchovou jedinců postižených defekty somatickými (defekty hybnosti) nebo psychickými. Výchovu jedinců se zrakovými vadami řeší TYFLOPEDIE (tyflopedagogika), výchovu jedinců se sluchovými a řečovými vadami LOGOPEDIE (surdopedagogika), výchovu jedinců s rozumovými nedostatky PSYCHOPEDIE (oligofrenopedagogika), obtížně vychovatelnými jedinci se zabývá ETOPEDIE a výchovou jedinců s poruchami hybnosti se zabývá SOMATOPEDIE. Široký okruh pedagogických disciplín tvoří metodiky (teorie vyučování konkrétním předmětům), jejichž úkolem je zkoumat cíle, obsah, metody, formy a prostředky vyučování jednotlivým předmětům nebo skupiny příbuzných předmětů. Metodiky na jedné straně těsně navazují na některé pedagogické obory všeobecného charakteru, na druhé straně úzce souvisí s obory, jejichž výuku řeší. Počet dílčích pedagogických oborů je značný a v mnohém připomíná systém věd lékařských nebo technických. Všechny pedagogické disciplíny nejsou ovšem stejně rozpracovány. VZTAH PEDAGOGIKY K JINÝM VĚDÁM Komplexnost výchovné problematiky vede k těsnému sepětí pedagogiky s jinými vědami, a to s vědami přírodními, společenskými i technickými. Tyto vědy pomáhají pedagogice svými rozbory a závěry řešit některé aspekty výchovného procesu a pedagogika jim naopak poskytuje svou analýzou vzdělávání a výchovy další podněty k jejich specifickému výzkumu některých stránek pedagogického procesu. Těsná spolupráce různých vědních disciplín je příznačná pro soudobě vědecké bádání v mnoha oblastech a je zvláště výrazná u takových oborů, ve kterých jsou zkoumané jevy složitě podmíněny faktory přírodními i sociálními, jak je tomu právě ve vědách pedagogických. Výchova je obdobně jako jiné společenské jevy determinována ekonomickou úrovní dané společnosti, jejím politickým zřízením a hodnotovou orientací. Pojetí světa a člověka modifikuje jak cíl a obsah, tak i principy, metody a formy vzdělávání a výchovy. Při řešení obecného pojetí výchovy se proto pedagogika těsně stýká s filozofií. V dějinách výchovy mnohé filozofické systémy vyústily v řešení otázek pedagogických. Tento vztah pedagogiky a filozofie neustupuje do pozadí ani v současné době. Pedagogika 20. století vychází z takových filozofických koncepcí, jako je pozitivismus, pragmatismus, freudismus, existencialismus aj. Biologie -- poskytuje pedagogice analýzu stavby a činnosti lidského organismu, odhaluje zákonitosti vývoje i zvláštnosti jednotlivých vývojových stádií a seznamuje se stavbou a funkcemi lidské nervové soustavy. Lékařské vědy -- přinášejí teorii somatických a psychických defektů a nemocí i jejich příčin, analýzu hygienických aspektů výchovy a pomáhají tak hlavně při řešení některých problémů zdravotní výchovy a výchovy postižených. Lékařské vědy se stále více sbližují s pedagogikou při řešení společného úkolu -- výchovy k aktivnímu zdraví. Psychologie -- odhaluje obecné zákonitosti lidského duševna -- psychických procesů a vlastností, kterých je nutno dbát při výchově, dále poskytuje rozbor specifických psychických zvláštností jednotlivých věkových údobí. Klinická psychologie má blízký vztah zvláště k pedagogice postižených jedinců. Sociologie -- umožňuje svými teoretickými závěry lépe porozumět sociální determinaci výchovných procesů, zvláštnostem a zákonitostem jednotlivých soc. prostředí, v nichž se výchova uskutečňuje, i sociálním faktorům, které působí na rozvoj jedince. Při řešení problematiky vyučování pomáhá pedagogice logika, která poskytuje analýzu zákonitostí i forem správného myšlení. Umožňuje správně uspořádat učivo, organizovat vyučovací práci. Stále významnější se stává i kybernetika -- věda o informačních a řídících procesech v organizovaných soustavách poskytuje důležité předpoklady pro teorii programového vyučování, pro koncepci vyučovacích strojů i pro řízení pedagogického procesu. Dále vstupuje do spolupráce s pedagogikou také matematika. Na pedagogickém výzkumu se významně podílí historie, která umožňuje vysvětlovat pedagogické jevy v hlubších souvislostech s ekonomickým, sociálně politickým a kulturním vývojem společnosti. Těsné sepětí pedagogiky s obecnými a kulturními dějinami je zvláště patrné v dějinách výchovy. Pedagogika se zabývá otázkami mravní, právní a estetické výchovy. Navazuje tedy na četné problémy etiky, vědy o podstatě, vývoji a kategoriích mravnosti, právních věd, zkoumajících podstatu a funkci právních norem společnosti a estetiky, vědy o obecných estetických vztazích člověka ke skutečnosti a o umění jako nejkoncentrovanějším vyjádření těchto vztahů. Technické vědy -- vazba techniky a pedagogiky je mnohostranná. Vedle spolupráce těchto věd při řešení problémů technické a pracovní výchovy proniká technika prostřednictvím technických vyučovacích prostředků do celého pedagogického procesu na všech stupních škol. Architektura -- hledá nové řešení exteriérů i interiérů škol a dalších výchovně vzdělávacích zařízení ve shodě s moderní technologií. Vědy ekonomické -- v moderní společnosti se stává výchova a vzdělávání jedním z rozhodujících činitelů v tempu a charakteru ekonomického vývoje a pedagogické investice. Na pomezí ekonomie a pedagogiky vzniká nový obor -- pedagogická ekonomie. Pedagogika přichází do těsného styku i s dalšími vědeckými obory (s fyzikou, chemií, geografií,..) při řešení cílů, obsahu i konkrétního výběru učiva v jednotlivých vyučovacích předmětech. Svým těsným sepětím s jinými vědními obory neztrácejí ovšem pedagogické vědy svou specifičnost -- ta spočívá v tom, že na základě komplexní analýzy výchovného procesu a přihlédnutím k podnětům jiných věd řeší pedagogika problematiku cílů, obsahu, forem, metod a prostředků výchovy v nejširším smyslu. Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta Struktura pedagogiky, vztah pedagogiky k jiným vědám (seminární práce) Vypracovala: Markéta Zapletalová