Seminář sociální psychologie
Atribuce
Cvičení:

tři skupin: P - pozorovatel, T - tazatelé, D -
dotazovaní

připravte si otázky (3) středně obtížné (sami
znáte odpověď u kterých lze očekávat tak
50% správných odpovědí)

kvíz: tazatelé se ptají, dotazovaní odpovídají,
diváci sledují

posouzení znalostí - na stupnici od 1 do 7 (1
- nejnižší znalosti, 7 - nejvyšší znalosti,
průměr=3.5) se pokuste označit úroveň
znalostí tazatelů a dotazovaných.
Formulář na posouzení znalostí
diváci tazatelé dotazovaní
_____________________________________
divák
tazatel
dotazovaný
_____________________________________
Atribuce

hledání ,,příčin" i příčin vlastního chování i
chování druhých osob

poznání těchto příčin nám umožňuje chápat
svět jako předvídatelný, jednodušší a
kontrolovatelný

nejde o hledání objektivních příčin, ale o
subjektivní výklad skutečnosti naivními nebo
laickými teoriemi

máme potřebu atribuovat především chování,
které se odlišuje od běžného
Atribuční tendence

Rozdílné atribuce aktérů a pozorovatelů:

aktéři (ti, kteří uskutečňují jednání) mají
tendenci přisuzovat za zdroj svého chování
situaci,

pozorovatelé (ti, kteří pozorují jednání) jsou
náchylnější označovat za zdroj chování
samotného aktéra.
Proč tomu tak je? (1)

aktéři se nacházejí uvnitř situace a jejich
,,oči" jsou nasměrovány ven ze situace

v ohnisku zájmu pozorovatele je aktér
Proč tomu tak je? (2)

aktéři mají o sobě více informací než jiní lidé. Jejich
výběr chování je založený na nejvhodnější
alternativě, kterou dovoluje situace. Pozorovatelé
jsou omezeni pouze na krátké epizody chování
aktéra ve specifických situacích.

pozorovatelé jsou více zaměřeni na získání
informací, které jim umožní predikci chování
jedince. tento cíl motivuje pozorovatele zkoumat
stabilní charakteristiky, kterými jsou spíše vlastnosti
aktéra než měnící se prostředí.
Základní atribuční chyba:

Základní atribuční chyba (Ross, 1977)
= všeobecná tendence přeceňovat u druhých
osob význam osobnostních vlastností na
úkor situačnímu kontextu
Sebeochranné atribuce
= tendence aktérů připisovat úspěch sobě
samému a neúspěch situačním faktorům

Vysvětlení: úspěch souvisí se
sebehodnocením a přiznání si viny za
vlastní neúspěch snižuje sebehodnocení;

atribuování neúspěchu situačním faktorům
umožňuje podržení sebeúcty a pozitivního
obrazu o sobě
Tendence nápadnosti

tendence pozorovatelů připisovat větší
odpovědnost těm jednotlivcům, kteří se
nějakým způsobem odlišují
Egocentrická tendence
= při skupinové práci se projevuje tendence
členů připisovat si větší odpovědnost za
úspěch a atribuovat odpovědnost za
neúspěch druhým

Návaznost na další aspekty ped. praxe ­
např. soc. klima (Abrami et. al. 1995)