5. Přídavné jméno o Ve francouzštině bývá adjektivum většinou za substantivem. Platí to hlavně pro ta adjektiva, která rozumově konstatují fakta: la jambe gauche, la littérature française, la physique nucléaire, la serviette brune. Další skupinka adjektiv – často používaná – shrnuje adjektiva, která stávají před substantivem: une belle femme, le grand Paris, quelle jolie image!, de nouveaux succes, ce petit enfant ad. o Před subst. bývají i adjektiva - citově zbarvená: un éclatant succes, une immense erreur, quelle terrible déception! - obrazně použitá adjektiva: un aride exposé (suchopárný výklad), de creuses promesses (plané sliby), dans nos vertes années (za našich mladých let); o Někdy se umístěním adjektiva mění jeho význam: un château ancien (starobylý zámek) - l’ancien président (bývalý předseda), une femme pauvre (chudá žena) – une pauvre femme (ubohá žena). o V češtině je obvyklé postavení adjektiva před substantivem. o Výjimkou jsou situace, kdy chceme přídavným jménem odlišit nebo zdůraznit nějakou skutečnost: Nové pojetí na rozdíl od pojetí dosavadního. o V českém odborném názvosloví je běžná adjektivní postpozice: mandelinka bramborová (ale bramborová kaše). o Postpozice bývá i u citově zabarvených výpovědí: Ty můj drobečku malý! Ty chlape líná! o Čeština vyžaduje adjektivní postpozici (a často se nedodržuje) i rozvitého přívlastku: „3000 diváků, zklamaných výkonem a stylem hry domácích“, a ne „Zklamaných 3000 diváků na výkonem a stylem hry domácích“. Nebo: „… vzdali dnes poctu hrdinům padlým v bojích…“, a ne: „… vzdali dnes poctu padlým hrdinům v bojích…“ o Vyskytne-li se u jednoho substantiva více přívlastků, stojí blíže k substantivu to adjektivum, které s ním tvoří užší celek; dále jsou od něj případné přívlastky další: novodobé francouzské umění. Ve francouzštině je tomu podobně: l’art plastique français moderne. Podstata je tedy stejná, ale pořadí jiné, často dokonce zrcadlovitě opačné. o Francouzština na rozdíl od češtiny nemá přivlastňovací adjektivum. Přivlastňuje pomocí předložky de (le manteau de Paul), v lidovém jazyce `a (le fils `a papa). Naopak v češtině by se nemělo na přivlastňovací adjektivum zapomínat. Místo: „remíza Horta“ napíšeme „Hortova remíza“. Je ovšem pravda, že s osobním jménem nebo při rozvedení by už bylo na místě užít vlastní skloňované jméno: remíza V. Horta, remíza reprezentanta Horta. Někdy může vyvolat skloňování vlastního jména i nejasnost: „poslání zvláštního zmocněnce U Thanta Gunnara Jarringa bylo prodlouženo do prosince“ místo správného a jednoznačného: „poslání zvláštního U Thanova zmocněnce, Gunnara Jarringa, bylo prodlouženo do prosince“. o Francouzština má také méně adjektiv označujících surovinu, ze které je něco vyrobeno; užívá podstatných jmen s různými předložkami: une bague en or (zlatý prsten), un tissu de laine (vlněná látka). Podobně i pro vyjádření různých jiných vztahů: un voyage d’affaire (služební cesta), l’école de langues. Určení, charakteristika se ve francouzštině vyjadřuje často substantivem s předložkou `a: un moulin `a vent, un journal `a sensation (senzacechtivé noviny). o Vzácně je situace obrácená: francouzština použije adjektiva, ale čeština musí postupovat jinak: les lois mécaniques (zákony mechaniky), une maladie professionnelle (nemoc z povolání), les conséquences humaines de la sience (důsledky vědy pro člověka). Podobně: „Proust, enfant, se levait la nuit et allait sur les escaliers guetter le retour tardif de sa mere mondaine.“ Čeština raději zvýrazněná adjektiva „opíše“: „Proust jako malý chlapec v noci vstával a chodil vyhlížet na schody, zda se už matka, která chodila po zábavách, Konečně vrací domů.“ o Čeština jako flexivní jazyk snadno adjektiva tvoří (např. adjektiva složená). Taková adjektiva existují i ve francouzštině: anticonstitutionnel, international, polyvalent, superfin, transatlantique; častěji však francouzština použije opisu: `a courte vue (krátkozraký), `a part entiere (plnoprávný) d’apres-guerre (poválečný), en état de combattre (bojeschopný), demi-mort (polomrtvý), ouatiné 100 % (celoprošívaný). o Jindy se francouzština – i tam, kde čeština má složené adjektivum – vyjádří prostým pojmem: annuel (každoroční), déchirant (srdcervoucí), méthodique (cílevědomý), national zahrnuje pojmy: národní, celonárodní, všenárodní, státní, celostátní, une station thermale permanente (lázně s celoročním provozem). o Česká a francouzská záporná adjektiva: některá jsou ve francouzštině tvořena předponou: désorienté (nesvůj), imprévoyant (neprozřetelný), incassable (nerozbitný), inexplicable (nevysvětlitelný), incorrigible (nenapravitelný), irrévocable (neodvolatelný). o Jindy francouzština použije opisu: jamais mis (nenošený), mal élevé (nevychovaný), non feint (nelíčený), san hygiene (nehygienický). o Zvláštním případem jsou adjektiva označující opak základního slova pomocí tzv. peu privatif: peu banal (nevšední), peu courant (málo běžný), peu flatteur (nelichotivý), peu profond (mělký), peu reluisant (neslavný). o Některá adjektiva dostávají konkrétnější smysl ve spojení s určitým substantivem: le grand blessé (vážně zraněný), le grand air (čerstvý vzduch), le grand film (hlavní film), il est grand temps (je nejvyšší čas), la grande banlieue (vzdálené předměstí), la grande musique (vážná hudba), `a grande eau (důkladně umývat), en grande tenue (ve slavnostním oblečení). Podobně i v češtině je obměňován význam slova např. dietní: dietní párek, dietní chyba, dietní jídelna dietní sestra, dietní poplatek (přeneseně – příspěvek na výdaje). V těchto případech jde o vnitřní sémantickou disponibilitu. o Vnitřní sémantická disponibilita existuje mezi dvěma různými jazyky – dané slovo nemusí mít slovníkový ekvivalent: např. adjektivum français – un écrivain français je i v češtině: francouzský spisovatel, ale pojem francouzský velvyslanec je nutno vyjádřit l’ambassadeur de France. Napsal francouzský dopis = il a écrit une lettre en français; chodí na francouzské hodiny = il prend des leçon de français. o Ve francouzštině je hodně pružná hranice mezi adjektivem a adverbiem. V češtině slyšíme snad jen v hovorovém jazyce: Já to vím lepší než ty. V hovorové francouzštině také můžeme slyšet: Ce sont des gens bien. (Jsou to slušní lidé). Ce n’est pas mal. Ale i spisovné: chander faux, chander haut… o Úlohu adjektiva může ve francouzštině zastávat i substantivum: C’un château Renaissance, ale i celé sousloví: I lest tres pot-au-feu. (Je to velký pecivál.) Elle est soupe-au-lait. (Má horkou hlavu. Je do všeho hr.) o Obdoba mezi francouzštinou a češtinou je v obchodním a technickém vyjadřování: v úloze přívlastku vystupuje souřadně připojené podstatné jméno: des bas nylon (místo de nylon, en nylon), des gâteau mason (místo de la mason), la télévision couleur, une présentation-cadeau (dárkové balení). V češtině je to typ: košile dovoz Rakousko. Čeština však snáší tento způsob vyjadřování hůře než francouzština. U nás jde o vyjadření nesprávné.