STUPŇOVÁNÍ A SESTUPŇOVÁNÍ O/ Stupňování přídavných jmen a adverbií je ve francouzštině obvykle opisné: grand – plus grand – le plus grand ; v češtině je stupňování nejčastěji syntetické (pomocí přípon a předpon): velký – větší – největší. Vzácně je tomu naopak: § bon – meilleur – le meilleur § mauvais – pire – le pire § vynikající – více vynikající – nejvíce vynikající § překvapující – více překvapující – nejvíce překvapující O/ Někdy najdeme v češtině u téhož přídavného jména oba způsoby stupňování – flexivní i izolační: § udivený – udivenější – nejudivenější § udivený – více udivený – nejvíce udivený § překvapený – překvapenější – nejpřekvapenější § překvapený – více překvapený – nejvíce překvapený O/ Opisný způsob se používá hlavně pro zdůraznění přídavného jména: „Vleklý zánět průdušek je jednou z nejvíce rozšířených chorob dýchacího ústrojí.“ Bylo by ovšem možné, a to vhodněji, formulovat větu i takto: „Vleklý zánět průdušek j jednou z nejrozšířenějších chorob dýchacího ústrojí.“ Někdy najdeme v češtině opisné stupňování proto, že to vyžaduje stavba věty: „… v jiných rukou by mohla být stejně nebo možná ještě víc komická.“ O/ Je však chybné směšovat oba způsoby: „Musíme počítat i s diváky. Ti budou víc a víc lenivější.“ nebo „A tys stále víc tajemnější!“ O/ Čeština má tzv. komparativ absolutní a komparativ relativní. Řekneme-li: Vy jste starší než já, srovnáváme dva stupně vlastnosti – jde o komparativ relativní, který existuje běžně i ve francouzštině. Jestliže však řekneme: Jste přece už starší člověk, nesrovnáváme bezprostředně dvojí věk, ale chceme vyjádřit určitý stupeň vlastnosti. Je poněkud paradoxní, že tvarem, který formálně označuje vyšší stupeň vlastnosti, ve skutečnosti vyjadřuje právě opak: je šetrnější ve vyjádření. V tomto případě mluvíme o komparativu absolutním. Ve francouzštině musíme obvykle absolutní komparativ opsat jiným způsobem, a to například pomocí plutôt, assez apod. Francouzština často prostě jen vyjádří základní, první stupeň přídavného jména. Např.: § silnější paní – une dame plutôt forte (assez forte, forte) § takový vyšší mladík – un jeune homme plutôt grand (assez grand) § starší člověk – un homme âgé (d’un certain âge) § všechna větší města – toutes les villes d’une certaine importace O/ Srovnává-li čeština dvě jednotky, užívá komparativu. Srovnává-li tři nebo více jednotek, užívá superlativu. Ve francouzštině se dává superlativ i při dvou srovnávaných jednotkách v tom případě, že druhý srovnávaný objekt již není výslovně jmenován. Pak je tedy český druhý stupeň proti francouzskému třetímu: „Elle éprouva, comme bien souvent, l’impression bizarre d’etre devant lui la moins forte, de se sentir, en un sens, manouevrée par lui.“[1]- „Jako tak často, i teď se jí zmocnil ten divný pocit, že v jeho přítomnosti je ona tou slabší osobou, že se v jistém smyslu cítí jím ovládaná.“ Obdobu nalezneme u označování příbuzenských vztahů ve francouzštině; čeština rozlišuje „starší“ syn a „nejstarší“ syn, „mladší“ dcera a „nejmladší“ dcera, kdežto francouzština má jen pojmy aîné(e), cadet(te). O/ Ve francouzštině se setkáváme i s tzv. sestupňováním (comparatif, superlatif d’infériorité), v češtině spíše stupňujeme nahoru vlastnost opačnou, nebo užijeme slovesného záporu: C’est moins cher. – Je to levnější. Není to tak drahé. Všimněme si, že v češtině lze stupňovat jedině opisným, izolačním způsobem, tedy pomocí méně, nejméně. V tom je pravděpodobně důvod, proč tento způsob není v češtině – jazyku flexivním – tak oblíbený. Naopak ve francouzštině je pružnější: Francouz raději použije Ils sont moins riches než slovesný zápor – Ils ne sont pas si riches. CVIČENÍ: PŘELOŽTE DO DRUHÉHO JAZYKA A) S OHLEDEM NA ČESKÝ KOMPARATIV ABSOLUTNÍ: 1) C’est un jeune homme d’assez forte carrure. 2) Cette mesure intéressera surtout les familles nombreuses. 3) Vous la reconnaîtrez facilement, elle est plutôt petite, blonde elle a les yeux gris-bleu… 4) Strýc koupil na venkově takový menší domek se zahrádkou. 5) Odjíždím na delší pobyt do zahraničí. 6) Svatba se konala v užším rodinném kruhu. 7) Berte to z té lepší stránky. 8) Mladíka pověsili po delším mučení.[2] 9) Řečeného hodnostáře nebylo nutno dlouho hledat. (…) Byl to nahý starší pán, ale daleko hubenější, než bývají starostové v Evropě.[3] B) S OHLEDEM NA FRANCOUZSKÝ SUPERLATIV A ČESKÝ KOMPARATIV 10) Nehraj si na chytřejšího! (chytrý = fin) 11) Nabídli mi dvě možnosti. Tu méně výhodnou jsem odmítl. 12) Zkusili to oba, ale Jiří byl rychlejší. C) S OHLEDEM NA FRANCOUZSKÉ STUPŇOVÁNÍ: 13) „… une chambre `a coucher ou il faisait moins sombre que dans le reste de l’appartement.“[4] 14) „Il n’y avait plus d’étoiles et le vent soufflait moins fort.“[5] 15) Ve Francii jsou banány levnější než hrušky. 16) Nicole není tak hezká jako její sestra, ale zato je rozumnější. 17) To je nejnepodařenější vtip ze všech. 18) Pořád si myslí, že nevydělá tolik, co já. 19) Stihl to ani ne za deset minut. OTÁZKY: 1) Jaká jsou typická stupňování pro oba jazyky? Doložte příklady. 2) Jaký způsob je pro češtinu vhodnější a proč? 3) Kdy najdeme v češtině opisné stupňování? Uveďte příklady. 4) Jaký komparativ je vhodnější pro francouzštinu a opět uveďte příklady. 5) Charakterizujte komparativ absolutní a relativní. 6) Co je to sestupňování? SLOVESNÝ ROD O/ Slovesný rod je v obou jazycích dvojí: činný (voix aktive, actif) a trpný (voix passive, passif). O/ Činný rod je tehdy, je-li původce děje vyjádřen mluvnickým podmětem: Pasteur découvrit le vaccin contre la rage. Pasteur objevil očkovací látku proti vzteklině. O/ Trpný rod znamená, že původce děje není podmětem věty. Pokud je vůbec vyjádřen, uvádí ho předložka par nebo de; v češtině bývá v sedmém pádu: Le vaccin contre la rage fut découvert par Pasteur. Očkovací látka proti vzteklině byla objevena Pasteurem. O/ V obou jazycích je trpný rod vždycky tvar složený: § il est porté par l’eau – je unášen vodou § il a été porté par l’eau – byl unášen vodou. O/ Trpný rod se v podstatě tvoří od sloves předmětných. Podmětná slovesa (pohybová, stavová) obvykle trpný rod nemají. Ve francouzštině je však několik sloves, která mohou být chápána někdy jako podmětná, jindy jako předmětná: § monter – stoupat X vynášet nahoru, montovat § descendre – pohybovat se dolů X nosit dolů, srážet § entrer – vcházet, vjíždět X dávat dovnitř, § rentrer – vracet se X dostávat dovnitř § sortir – vycházet X vyndávat, vyhazovat § retourner – vracet se X vracet, obracet U těchto sloves je třeba dávat pozor, zda jde o použití podmětné (trpný rod se nevyskytuje) nebo o užití předmětné (trpný rod se mlže vyskytnout). Např. věta: Elles sont déj`a descendues může znamenat: a) Už sešly dolů. (rod činný, passé composé) b) Už jsou sneseny dolů. (rod trpný, čas přítomný). O/ Trpný rod je ve francouzštině častější než v češtině. Je to způsobeno tím, že francouzský slovosled je víceméně pevný; obvykle vyžaduje podmět v čele věty. Proto, má-li se vyjádřit opačný myšlenkový postup (jiná funkční větná perspektiva) s uvedením původce děje až na konci výpovědi, hodí se k tomu právě trpný rod. Mluvčí si nejdříve vzpomene např. na pojem le vaccin contre la rage a pak postupuje dále: Qui le découvrit? Pasteur. Odtud formulace v trpném rodě: Le vaccin contre la rage fut découvert par Pasteur. Očkovací látka proti vzteklině byla objevena Pasteurem. Čeština má kromě této možnosti ještě možnost další: vzhledem k tomu, že její slovosled je značně volný, může začít předmětem a dospět k podmětu i při zachování rodu činného: Očkovací látku proti vzteklině objevil Pasteur. O/ Nezapomínejme na tuto možnost při překládání z francouzštiny do češtiny. Nepřebírejme trpný rod všude tam, kde ho užívá francouzština. Trpný rod se hodí v češtině spíše tam, kde jde o chladné, oficiální sdělení; přestavěný slovosled naproti tomu v živé, spontánní mluvě. O/ Naopak při překládání (a hlavně při tlumočení) z češtiny do francouzštiny se může překladatel (tlumočník) dostat do nesnadné situace: věta začíná předmětem, někdy značně rozvitým, a je třeba hned začít překládat. Tady právě pomůže trpná vazba. CVIČENÍ: Přeložte uvedené věty. Při překladu do češtiny zvažte, zda není vhodnější francouzskou trpnou vazbu transponovat do slovesného rodu činného. 1) Le bâtiment fut construit par un groupe d’architectes. 2) Elles seraient sans doute retournées. 3) Mon frere a été piqué par une abeille. 4) La France est arrosée par quatre grandes fleuves: la Seine, la Loire, la Garonne e tle Rhône. 5) Je to velmi odborná otázka, kterou laik nezná. Přeložte pomocí činného i pomocí trpného rodu. 6) Situace mu přerostla přes hlavu. 7) Pavlu uštkla zmije. 8) Vřavu uťalo náhlé ticho. ------------------------------- [1] H. Daniel-Rops: Mort, ou est ta victoire? [2] K. Čapek: Kniha apokryfů. [3] K. Čapek: Válka s mloky. [4] H. Troyat: Les compagnons du coquelicot. [5] B. Clavel: Les fruits de l’hiver.