Harmonizace může být jednoduchá i složitější. Jde-li o lidovou píseň, je lepší, harmonizovat jednodušeji, a nechat vyniknout přirozenou krásu lidového projevu. To však neznamená, že si nemůžeme dovolit harmonizovat lidovou píseň i složitěji, popř. s využitím netradičních akordů (například septakordů, známých z populární hudby jazzu, folku atd.). Záleží jen na tom, k jakému účelu naše harmonizace slouží. Jestliže si hraji sám pro sebe, nestojí v cestě mé fantazii naprosto nic. Pokud si ale připravuji lidovou písničku do hodiny hudební výchovy na škole, bylo by lepší, zachovat prostou krásu lidového umění a požívat střídmější výběr akordů. Je naopak řada situací, kdy můžeme experimentovat s "oblékáním" lidové melodie třeba do jazzového hávu. I když hranice hudebních stylů a žánrů se postupně více a více stírají a prolínají, je dobré zachovávat určité zásady dobrého vkusu a ctít alespoň náznakem vžité tradice. Na druhé straně ale není potřeba být úzkostlivě starostlivý a je zdravé, tu a tam podniknout nějaký ten harmonizační experiment. Důležité je, aby doprovod nebyl harmonický ani chudý, ani těžkopádný. Záleží také na tempu písničky - k pomalé melodii může zaznít více akordů než k rychlé. Arbitrem bude zřejmě nejčastěji náš vlastní sluch.

Při základní, tj. prvotní harmonizaci se snažíme využít především hlavní harmonické funkce T, D, S (obr.1). Prozatím využíváme jen položené akordy, bez specifické klavírní stylizace. V 10. taktu je v levé ruce prázdná kvinta, protože tak zní v melodii čistěji průtah kvarty na tercii. Běžne se ale v takovém případě užívá plný kvintakord a není to v podstatě žádná chyba, vzniklá disonance není na klavíru vzhledem k rychle doznívajícímu tónu příliš slyšet. U varhan, dechových nástrojů, sborového zpěvu apod. je však zvukově uspokojivější varianta s prázdnou kvintou.

Jednu a tu samou melodii je možno harmonizovat různými způsoby. Následující příklad (obr.2) přináší harmonizaci spíše "přeplácanou", která není ze stylového hlediska příliš vkusná, na druhé straně však naznačuje možnosti, které při výběru "své" harmonizace máme. Záměrně byly vybrány akordy zčásti romantického, zčásti tanečního, resp. jazzového stylu. Takový doprovod by nezněl dobře na festivalu lidové hudby ani při vyučování hudební výchovy, je harmonicky přehuštěný a stylově nesourodý. Ale při zábavné improvizaci na soukromém večírku by podobný pokus mohl slavit jisté úspěchy :-)