Ozon Ozon je plyn s typickou vůní, kterou můžeme cítit např. při svařování elektrickým obloukem, u kopírovacích strojů, při používání horského slunce a také v přírodě po letní bouřce. Lidský nos je schopen rozeznat pach ozonu při koncentracích až o dva řády nižších, než je povolená hygienická norma. Ozon je rovněž součástí fotochemického smogu, který vzniká v letních měsících v oblastech s vysokým znečištěním ovzduší. Jeho vznik je kromě jiného podmíněn intenzivním slunečním zářením a přítomností některých primárních polutantů, tzv. prekurzorů ozonu. Přízemní ozon způsobuje při vyšších koncentracích dráždění spojivek, nucení ke kašli a bolesti hlavy. Zřejmě z tohoto důvodu se vžila mylná představa o obecné nebezpečnosti a škodlivosti ozonu. Na druhou stranu nikdo nepochybuje o významu a užitečnosti ozonové vrstvy, která zabraňuje průniku tvrdého UV záření k zemskému povrchu. Zatížení vnitřního ovzduší V moderních interiérech především veřejných budov se ve zvýšené míře používá syntetických materiálů. Těkavé organické sloučeniny, které se z těchto materiálů uvolňují, a vysoké zatížení těchto prostor společně s nepostačující ventilací mohou být příčinou zdravotních obtíží. K chemickému zatížení se přidává zatížení bakteriemi, viry a plísněmi. Zdravotní obtíže vyvolané těmito a dalšími příčinami jsou označovány jako „syndrom nezdravých budov“ (Sick Building Syndrom). Obtíže se mohou projevit bezprostředně nebo až po letech. Bezprostřední příznaky zahrnují dráždění očí a dýchacích cest, bolesti hlavy, zvýšenou teplotu, alergické reakce a také pocity závratě, úzkosti a trvalou únavu. Dlouhodobá expozice tomuto prostředí může být příčinou astmatu, alergických onemocnění, opakujících se chřipek i srdečních onemocnění. Ozon je přirozenou součástí ovzduší ozon vzniká při průchodu blesku atmosférou a působením UV složky slunečního záření na kyslík přítomný v ovzduší – tento způsob vzniku ozonu se výrazněji uplatní v místech s vyšší intenzitou slunečního záření, tj. ve vyšších nadmořských výškách a u moře. „Čistý vzduch“ se vyznačuje mimo jiné nejen nízkou koncentrací prachových částic, zanedbatelnou úrovní chemického znečištění, ale také přítomností ozonu při nízkých, přirozených koncentracích. Ozon přítomný v ovzduší je schopen oxidovat a touto cestou odstraňovat chemické sloučeniny a ničit patogenní mikroorganizmy. Možnosti využití ozonu Ozon se vyznačuje výjimečně silnými oxidačními a dezinfekčními schopnostmi. Pro své specifické vlastnosti se již mnoho let využívá k úpravě vody, neutralizaci pachů, likvidaci bakterií, virů a plísní. Je využíván v lékařství, zemědělství a v moderním chemickém, potravinářském, papírenském a textilním průmyslu. Aplikace ozonu představuje velmi efektivní alternativu k dezinfekci chlorovými přípravky nebo UV zářením. Ozon likviduje i ty patogeny, které jsou vůči působení chlorových přípravků odolné. Kromě toho proniká plynný ozon do všech koutů a skulin i do pórů materiálů. Likvidace zápachu spočívá v oxidaci sloučenin, tj. v odstranění vlastní příčiny zápachu. Ozon nezanechává toxická rezidua a jeho molekuly tvořené třemi atomy kyslíku se samovolně se rozkládají na molekuly kyslíku. Výjimečných vlastností ozonu lze využít k dezinfekci a dezodorizaci uzavřených prostor i jejich zařízení. Aplikovat lze vyšší koncentrace ozonu za nepřítomnosti lidí, zvířat a rostlin nebo je možné využívat nízkých koncentrací ozonu za běžného provozu. Výčet aplikačních možností je velmi široký – dezinfekce a dezodorizace nemocničních pokojů, čekáren, ordinací, hotelových pokojů, veřejných prostor, likvidace plísní v bytech a ve sklepích, ochrana skladovaného ovoce a zeleniny případně dalších potravin (snížení ztrát, prodloužení doby uskladnění), odstranění pachů z ovzduší restaurací a kuchyní, odstranění zápachu cigaretového kouře nejen z ovzduší ale i z nábytku a čalounění, eliminace zápachu organického původu z čističek odpadních vod i dezinfekce a odstranění zápachu v závěrečné etapě likvidace následků povodní a požárů. OZON V OVZDUŠÍ Účinky ozonu přítomného v ovzduší Ozon je bezbarvý plyn, těžší než vzduch. Molekula ozonu je nestabilní a rozkládá se zpět na kyslík. K úbytku ozonu dochází oxidací látek přítomných v ovzduší, jeho rozkladem při kontaktu s povrchem předmětů a dalšími způsoby. Životnost molekuly ozonu v ovzduší se obvykle pohybuje v řádu několika málo hodin. Při nízkých koncentracích