http://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 77, únor 1998 115
V kroužku na fotografiích je nově objevený
měsíc Uranu S/1997 U2. Od hvězd na pozadí
jej odlišuje pohyb. Mezi jednotlivými snímky
je zhruba hodinový rozdíl. Měsíc U2 i další
podobný měsíc U1 se pohybují relativně da-
leko od své planety (zhruba 5,8 milionu km
od Uranu), jejich dráhy mají velkou excentri-
citu a velký sklon. Proto se předpokládá, že
tyto měsíce musely být zachyceny.
Snímek  B. Gladman
Melatonin je též antioxidant
Melatonin jako hlavní hormon ši-
šinky se podílí na regulaci repro-
dukčního systému a cirkadiánních
rytmů. Nedávné studie prokázaly,
že kromě toho vyniká i silnou an-
tioxidační aktivitou. Toto zjištění
umožnilo lépe pochopit účinek me-
latoninu na buněčné úrovni, kde
se dosud předpokládalo jeho pů-
sobení prostřednictvím membrá-
nových receptorů a ovlivněním
dynamiky cytoskeletárních mikro-
tubulů.
Antioxidační účinky melatoninu
se mohou projevit zejména při re-
gulaci procesu stárnutí. Testová-
ní antioxidační aktivity in vitro se
zjistilo, že melatonin vychytává
hydroxylové radikály vzniklé půso-
bením UV-záření na peroxid vodí-
ku, organické peroxy-radikály eli-
minoval dvakrát účinněji než
Trolox (ve vodě rozpustný analog
vitaminu E). Rovněž bylo prokázá-
no, že melatonin brání peroxidaci
lipidů v homogenátech mozku.
A dále ­ kromě své přímé antioxi-
dační aktivity ­ také povzbuzuje
aktivitu antioxidačních enzymů,
jako je glutathionperoxidáza (eli-
minuje nízké koncentrace peroxi-
du vodíku), a reguluje metaboliz-
mus glutathionu. (Front. Horm.
Res. 21, 1996, 167) Jiří Wilhelm
Další dva měsíce planety Uran
Astronomové Brett Gladman, P.
Nicholson, J. Burns a J. Kavelaars
vyfotografovali pětimetrovým Ha-
leovým dalekohledem na Mt. Pa-
lomaru, vybaveným CCD kame-
rou, loni 5. a 6. září v blízkosti
Uranu dva dosud neznámé objek-
ty. Když se je podařilo znovu za-
chytit koncem října, bylo jasné, že
jde s velkou pravděpodobností
o dva další souputníky této vzdá-
lené planety, kteří dostali předběž-
né označení S/1997 U1 a S/1997
U2. Jsou to malá tělesa o průměru
asi 80 a 160 km. (Nature 390,
441­442, 1997) Antonín Vítek
Fyzikální chování kapky kávy
Divili jste se někdy tomu, že když
rozlijete kávu nebo čaj, zbudou
vám po vyschnutí skvrny s tma-
vým okrajem a světlým středem?
Skupina amerických teoretických
a experimentálních fyziků nedáv-
no popsala nový mechanizmus
transportu pevných částic v sus-
penzi v průběhu vysychání. Tento
model objasňuje např. tvorbu kru-
hových skvrn po vyschnutí kapek
kávy, ale též najde aplikace v prů-
myslových výrobách. Jde o proces
přenosu pevných částic v suspenzi
ze středu ke kraji kapky. Typické
mechanizmy transportu ­ jako je
difuze či elektrostatické a gravitač-
ní efekty ­ se v tomto pochodu ne-
uplatňují. Největší úlohu zde hra-
je geometrické omezení: kvůli po-
vrchovému napětí se obvod kapky
nemůže zmenšovat, tudíž při vy-
pařování vzniká proud pevných
částic směrem k okrajům. Tímto
přenosem pevných částic k perife-
rii se nahradí ztráty kapaliny. Věd-
ci tento proces nejen pozorovali
videomikroskopií za použití poly-
styrenových kuliček, ale i přesně
popsali funkci proudu částic. Zjis-
MANFRED VON ARDENNE
/* 20. 1. 1907 v Hamburku, = 26. 5. 1997 v Drážďanech/
Loni ve věku 90 let zemřel fyzik, vynálezce řádkovacího elek-
tronového mikroskopu, prof. Dr. Manfred von Ardenne. Pochá-
zel z pruské šlechtické rodiny a už jako gymnaziální student
měl svou vlastní malou laboratoř. Výzkumné práci se pak vě-
noval celý život. Roku 1937 zkonstruoval vůbec první řádkova-
cí elektronový mikroskop. (Bez tohoto přístroje je dnes nemys-
litelný výzkum v biologii i zkoumání neživé přírody.) Válka práci
přerušila, přístroje byly rozbombardovány a vývoj mikroskopu se na dlouhá
léta zastavil. Až kolem r. 1965 začal být z Cambridže komerčně dodáván nový
výkonný typ řádkovacího elektronového mikroskopu, jak jej známe dnes. Už
před válkou Ardenne vyvinul ze svého řádkovacího mikroskopu i typ prozařo-
vacího elektronového mikroskopu. Zásluhy o vývoj skutečně funkčního, vý-
konného prozařovacího mikroskopu však byly přiznány jeho krajanovi Ernstu
Ruskovi, který za to byl r. 1986 vyznamenán Nobelovou cenou.
Ardenne jako mnohostranný vědec (možná až příliš) byl znám svými výboji
v mnoha oblastech fyziky: zabýval se principy a projekty televizních vysílačů,
radarovou technologií i jaderným výzkumem. Po válce zůstal v NDR a výcho-
doněmecká vláda se jím pyšnila jako jedinečným vědeckým esem. V Drážďa-
nech byl ředitelem velkého ústavu, který nesl jeho jméno. Na vývoji jaderných
technologií pracoval i v tehdejším SSSR. Ne všechny jeho vynálezy se však
setkaly s kladným přijetím. Zkonstruoval např. ultramikrotom pro přípravu ult-
ratenkých řezů ze vzorků pro elektronový mikroskop, který měl pracovat po-
vážlivě vysokou rychlostí, ale neosvědčil se ­ řezy nebyly k potřebě. Zklamá-
ním byla i jeho oxygenoterapie. Vdechováním kyslíku se mělo docílit zlepšení,
nebo i vyléčení mnoha chorob, ale metoda se ukázala jako vcelku nedomyšle-
ná a neúčinná. Jiří Lom
tili také, že tento jev je nezávislý
na druhu kapaliny i pevné látky,
jež je v ní rozptýlena. Uplatňuje se
v nejrůznějších průmyslových pro-
cesech, jako například při schnu-
tí tiskařské barvy v tiskárnách, při
nanášení nátěru v kapalné formě
apod. (Nature 389, 788, 827­829,
1997)
Martin Lepšík
VESMÍR
116 VESMÍR 77, únor 1998 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir
Sporné autorství
Plagiát je nepřípustné napodobení literárního, výtvarného či vědeckého díla. Slo-
vo vzniklo z latinského plagiatus ­ loupež od plagiare ­ krást (otroky). Plagium
(loupež lidí) pochází z ř. plagion (úskok). Podvrh není třeba vysvětlovat, ať jde
o podvržené dítě nebo literární skvost, průběh procesu podvrhování (lstivého pod-
strkávání) je každému srozumitelný. A co je to kompilace? Vznikla z latinského
compilare ­ vykrádat (od pilare ­ krást), compilatio byla prostě loupež, obrání,
takže původní compilator neměl k původnímu plagiátorovi daleko. Byl to vlast-
ně taky loupežník, jen předmět jeho neblahého zájmu byl jiný. Dnes ovšem je
kompilace nepůvodní dílo vzniklé sestavením poznatků z jiných prací, snad bez
uvedení pramenů (v této podrobnosti se slovníky poněkud rozcházejí). A kompilá-
tor? To může být leccos, mimo jiné i program sloužící k převodu z jazyka zdrojové-
ho do jazyka strojového (počítačového).
Literární podvrhy (v historii) lze v zásadě rozdělit do dvou skupin. U těch prv-
ních se dochoval originál textu, jehož pravost lze zjišťovat i jinak než jazykový-
mi rozbory ­ polarograficky, chemicky, rentgenologicky apod. Sem patří například
legendární Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Dnes už se takové podvrhy
nedělají, i malé dítě ví, že by se na to přišlo. Druhým typem jsou díla známá
pouze z opisů. Ta lze zkoumat jedině speciálními kvantitativními jazykovými
metodami. Z historických prací jsou to například Shakespearovy hry. W. Shake-
speare je od F. Bacona snadno odlišitelný tím, že si oblíbil krátká slova (čtyřpís-
menová), kdežto Bacon rád používal dlouhá slova (nad 8 písmen). Obor, který se
tímto výzkumem zabývá, se jmenuje kvantitativní lingvistika.
Metody výzkumu spočívají v hledání frekvence některých jazykových jevů, kte-
ré jsou pro skutečného autora typické a které by mohly zřetelně odlišit jeho dílo od
tvorby jiných autorů. Dá se zkoumat počet slov ve větě i počet písmen ve slově,
frekvence samotných slov nebo slovních druhů, přičemž výzkum lze omezit třeba
jenom na předložky a spojky.
Ono se to nezdá, ale pozná se toho víc, než byste mysleli. Pište krátké věty ­
a nikdy z vás nebude Neruda. Ten z vás ovšem stejně nebude. Neruda byl jen
jeden. A proč? Autora lze sice charakterizovat podle mnohem většího počtu krité-
rií, než je počet slov ve větě. Přesto je pozoruhodné, že Neruda těch slov míval
v jedné větě průměrně od 11,9 až do (v některých pracích) 17. Kdybyste vy chtěli
dělat Nerudu, budou ty vaše dlouhé věty jak nastavovaná kaše, nikdo by vám
nevěřil. Snadněji se falšuje básnické dílo, nejlépe forma svázaná mnoha pravidly,
třeba znělka. Tu zas je ale dost těžké napsat, nejste-li básníci.
Každý text se dá zkoumat podle frekvence mnoha jazykových jevů. Ani sebe-
přesnější metody však nerozhodnou o autorovi jednoznačně, pokud není příliš
líný a neopisuje prostě celé pasáže v blahé naději, že pramen, z něhož čerpá,
stejně nikdo nezná (viz rámeček na s. 97).
Spory o autorství byly vždy velmi lákavé, mnozí z nás pamatují napínavý seriál
článků o RKZ v Literárních novinách před 30 lety. Dnes autorovi vědeckých prací
dodávají na úctyhodnosti citační indexy, ale kdo ví, jestli v budoucnu nebudou ti
nejschopnější sčítat své plagiátory?
Ještě je třeba říci, že jste právě dočetli nepůvodní práci, snad kompilaci, ale
s uvedením pramenu, z něhož jsem čerpala kvantitativnělingvistické údaje (Marie
Těšitelová a kol.: O češtině v číslech). Frekvenci slov zkoumat nemusíte, je moje
vlastní. Pavla Loucká
Ostnokožci mají
vždycky něco extra
Doba, kdy se v molekulární em-
bryologii pracovalo pouze s octo-
milkami a sem tam s nějakou
myší, je už dávno pryč. Průběh
raných stadií ontogeneze (spojený
zejména s expresí regulačních
genů, která stojí na počátku jed-
notlivých lokálních vývojových
procesů) je zkoumán u mnoha
různých skupin organizmů. Nyní
se vede spor o to, zda regulace
genu a příslušející morfologie jsou
evolučně konzervovány. Je to vý-
znamné vzhledem k udržitelnosti
konceptu biologické (či evoluční)
homologie a zároveň pro porozu-
mění evoluci vývojových mecha-
nizmů.
J. Lowe a A. Wray z Newyorské
státní univerzity k této diskusi
nedávno přispěli prací o expresi tří
homeoboxových regulačních genů
(distal-less, engrailed and ortho-
denticle) v raných vývojových sta-
diích ježovek, hvězdic, sumýšů
a hadic (bohužel nikoliv lilijic, kte-
ré jsou často považovány za nej-
primitivnější skupinu ostnokožců).
Jejich výsledky naznačují, že tyto
regulační geny hrají ve srovnání
s obratlovci nebo členovci v onto-
genezi ostnokožců odlišnou roli,
a navíc se ještě jejich funkce liší
mezi jednotlivými skupinami ost-
nokožců. Podle autorů je unikátní
raná ontogeneze ostnokožců dů-
sledkem reorganizace architektu-
ry těla těchto živočichů v evoluci,
při které regulace vývojových me-
chanizmů doznala značných změn.
To budí představu, že používání
konzervovaných regulačních sys-
témů k různým novým funkcím
Zástupci jednotlivých hlavních skupin ostno-
kožců (shora dolů) ­ hvězdice (Asteroidea),
hadice (Ophiuroidea), ježovka (Echinoidea),
sumýš (Holothuroidea) a lilijice (Crinoidea)
http://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 77, únor 1998 117
O ČEM PSAL PŘED 100 LETY
Dějiny ženevské konvence a červe-
ného kříže. [...] Mezinárodní spolek ten
vyvinul se z malých počátků r. 1859. Úsilí
zakladatele Jeana Henryho Dunanta, zro-
zeného 8. května 1828 v Ženevě, který
navrhl po bitvě u Solferina, aby se o oběti
bitev pečovalo, ač sám v životě doznal
nejsmutnějších zkušeností, podařilo se,
že spolek ten působí dnes ve všech stá-
tech Evropy, Ameriky, v Kongu, Persii,
Japonsku a Siamu. Myšlénka Dunanto-
va, že přispění nemá se teprve za války
organisovati, nýbrž že již v míru má býti
vše připraveno, a že má se pomáhati i při
každé jiné velké bídě (hladu, povodni, ze-
mětřesení), aby se úleva zjednala trpícím,
uskutečnila se nyní téměř ve všech stá-
tech.
Vesmír 1. února 1898, s. 96
Láska mateřská u výra. Blíže jednoho
dvorce hnízdil se ve vysoké skále párek
výrů. Dělníkovi ze dvorce podařilo se chy-
titi mladého výra, jenž zavřen byl do kur-
níku. Jaké bylo udivení domácích lidí,
když z rána druhého dne nalezli před
kurníkem čerstvou koroptev. To se opa-
kovalo i druhého, třetího dne, tak že
s napjetím v noci číháno na staré, však
bez úspěchu. Mládě v kurníku ozývalo se
jen ob čas, staří pak zcela nepozorovaně
dostavili se s potravou, již před chlévkem
upustili. To dálo se po celých 14 dní. [...]
Vesmír 1. února 1888, s. 95
Nezužitkované houby a jahody. Hygie-
nický list německý ,,Volkswohl" stýská si,
že v německých lesích přichází ročně v ni-
več mnoho milionů, protože se jahody
a houby nesbírají tak čile, jak by bylo mož-
no. Je tu jedlých hub mnohem více, nežli
by kdo myslil. Také jahody bylo by záhod-
no pilněji sbírati. Příprava zavařenin
a ovocných šťáv je velmi jednoduchá. Děti
měly by se do přírodních věd v lese zasvě-
covati. Vesmír 1. února 1898, s. 96
Larva Hydrachna globosa shora
/Vesmír 1. června 1898, s. 188/
během evoluce je obvyklé. Tento
model ovšem značně ztěžuje (niko-
liv znemožňuje) identifikaci ,,sku-
tečných" biologických homologií.
(Nature 389, 679­680, 718­721,
1997)
Stanislav Mihulka
Magnetický ,,koberec"
na Slunci
Výsledky studia Slunce družicovou
observatoří SOHO by mohly odpo-
vědět na 55 let starou otázku, proč
může být sluneční korona dvěstě-
krát teplejší než vlastní povrch
našeho Slunce. Podle posledních
pozorování je celý pokryt ,,kober-
cem" více než 50 000 magnetic-
kých lokálních pólů různých po-
larit, které jsou koncovými body
magnetických smyček sahajících
do korony. Při křížení či vzájem-
ném dotyku těchto smyček dochá-
zí k elektrickému a magnetickému
,,krátkému spojení", které způso-
buje, že energie řádu 1015
W, te-
koucí magnetickými smyčkami, se
přenáší do okolí. Oblasti pólů
o průměru několika tisíc kilomet-
rů a magnetické smyčky s nimi
spojené mají životnost 40 hodin;
pak postupně zanikají a tvoří se
nové. S existencí magnetických
pólů souvisí i tvorba slunečních
skvrn, které vznikají v oblastech
nejvyšší hustoty magnetických
smyček. (Florida Today, 6. 11.
1997) Antonín Vítek
Hubblův dalekohled
pozoroval j Persei
29. listopadu byl Hubblův daleko-
hled svědkem velmi vzácného oka-
mžiku života dvojhvězdy v sou-
hvězdí Persea. Odhalil fázi, která
probíhá na konci života dvou sou-
putnických masivních hvězd, jež by
za normálních okolností ukončily
svůj život explozí jakožto superno-
va. Jenže život v dvojhvězdném sys-
tému je odlišný. Jakmile se masiv-
nější hvězda z dvojice bude blížit
stadiu zániku a v důsledku nedo-
statku vodíku pro běh termonuk-
leárních reakcí se začne rozpínat,
její hmotu začne kanibalizovat dru-
há složka. Masivnější hvězdě tak
ubude materiálu a akt exploze
v podobě supernovy se neodehra-
je. Hvězda zanikne jako bílý trpas-
lík. Druhé, méně masivní hvězdě
této soustavy se naopak hmotnost
zvětší. To však způsobí extrémní
zvýšení teploty a ohromné zrychle-
ní rotace. Právě v této fázi přistihl
Hubblův dalekohled dvojici našich
hvězd  Persei. Zde složka B dvoj-
hvězdy rotuje rychlostí blízkou
450 km/s na rovníku a povrchová
teplota dosahuje devítinásobku
teploty Slunce, tj. 53 000 K. Bílý
trpaslík této hvězdě přecpané ma-
teriálem na oplátku svým gravitač-
ním polem materiál ubere, a celý
proces pak pomalu utichá. Dvě ex-
ploze supernov se tedy nekonají...
(bližší informace
http://oposite.stsci.edu)
Martin Petrásek
Islanďané se brání
proti biopirátství
Získávání biologických vzorků pro
genetickou analýzu od obyvatel
oblastí, v nichž se analýza nepro-
vádí na místě (například od obyva-
tel ostrova Tristan da Cunha, kde
je geneticky podmíněný vysoký vý-
skyt astmatu) a převážení těchto
vzorků do ciziny se označuje jako
,,helikoptérová věda". Zájmy obyva-
tel takových oblastí má chránit
,,Univerzální deklarace o lidském
genomu a lidských právech"
UNESCO. Geneticky izolovanou
oblastí je také Island. Islandský
parlament se chystá přijmout zá-
kon, který by obyvatele Islandu
před tímto ,,biopirátstvím" chránil.
Společnosti, jež chtějí genom Islan-
ďanů zkoumat, musí být na Islan-
du nějak přítomny. Zakládá se tam
biotechnologická společnost ,,De-
CODE Genetics", která má genetic-
ké informace islandských obyvatel
využívat na místě. (Nature Medici-
ne 3, 1036, 1997)
Vratislav Schreiber
Prší nám stále více
Inez Fung, Anthony Del Genio
a Aiguo Dai publikovali studii za-
loženou na důkladné analýze dat
o dešťových srážkách nad pevni-
nami za období 1900­1988, která
shromažďuje Goddardův kosmic-
ký ústav. Studie potvrdila speku-
lace, že v průběhu 20. století sráž-
ky na celém světě postupně narůs-
tají, zejména ve středních
a vyšších zeměpisných šířkách.
Upřesněné údaje vedou k hodno-
tě nárůstu o 22 mm za celé stu-
dované období, což představuje
2 % od počátku století. I když me-
chanizmus nárůstu srážek o 2,3
milimetru za desetiletí není plně
objasněn, zdá se, že hlavní příči-
nou je reakce atmosféry na zvyšo-
vání koncentrace složek působí-
cích skleníkový efekt. Další za-
jímavé údaje by měla přinést nová
vědecká družice TRMM (Tropical
Rainfall Measuring Mission), kte-
rou vypustili Japonci pro americ-
kou NASA 27. listopadu 1997.
(NASA News Release 97­271)
Antonín Vítek