Somatopedie_ osnovy témat_specializace 2d Tyto materiály nejsou učebním textem – jedná se pouze o osnovy příslušných témat. Berte v úvahu, že v průběhu prezentací jsou jednotlivé body komentovány. Případné „překlepy“ omluvte. Školský zákon ► Proces transformace českého školství ► Výchova a vzdělávání zdravotně postižených dětí přestává být doménou speciálního školství ► Integrační trendy vedou k vytváření otevřené koncepce a rozvoji společnosti ► Speciální pedagogika směřuje od důrazu na postižení a medicínského modelu k modelu individuality, osoba se zdravotním postižením je osobou se speciálními potřebami ► Praxe směřuje k integrovanému vzdělávání pro všechny děti, pro které je tato forma vhodná ► Speciální vzdělávání je poskytnuto dětem s těžším či kombinovaným postižením (jejich kvalita života je podmíněna řadou podpůrných opatření) ► Trendy odpovídající dění v EU (Evropská Agentura pro speciální vzdělávání) ► Uplatňování principu spravedlnosti v rámci uspokojování potřeb žáků ve všech organizačních formách vzdělávání ► Respektovány jsou mezinárodní dokumenty k ochraně práv osob se zdravotním postižením a další úmluvy ► Důraz je kladen na zvyšování kvality vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ► S cílem zvýšit efektivitu vzdělávání je využívána možnost zřízení funkce asistenta pedagoga ► Zavádění kurikulární reformy ► Dopracovává se RVP pro vzdělávání v ZŠ speciální ► Zákon č. 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ► Utvořen byl prostor pro vzdělávání žáků se speciálními potřebami včetně žáků s kombinovaným postižením ve školách hlavního vzdělávacího proudu, pokud rodiče nevybrali jinou školu. ► Integrace žáků se speciálními potřebami klade nároky na školy běžného typu ► Nutné je vzdělávání pedagogických pracovníků ► Prohlubování koncepce inklusivního vzdělávání ► Individualizace vzdělávacího procesu a vnitřní diferenciace výuky podle školských vzdělávacích programů ► Zajišťování speciálních potřeb školskými poradenskými zařízeními ► Zajištění spolupráce mezí školami hlavního proudu, školami pro žáky se zdravotním postižením a poradenskými zařízeními ► „Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má žák místo trvalého pobytu (spádová škola), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou spádovou školu…“ (§36 školského zákona). ► Nově zavedená terminologie při označování žáků se zdravotním postižením a zdravotním nebo sociálním oslabením. Uplatňován je termín dítě, žák, studen se speciálními vzdělávacími potřebami. ► Ukončením vzdělávacího programu v základní škole speciální získává žák základy vzdělání ► „žákovi může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělávání do konce školního roku v němž žák dosáhne 20 let. V případě žáků s těžkým mentálním postižením, s více vadami nebo autismem, kteří se vzdělávají nebo mají právo se vzdělávat v základní škole speciální.“ K rozhodnutí ředitele je třeba souhlas zřizovatele školy. ► Asistent pedagoga: podpůrná služba pro žáky především s těžším zdravotním postižením ► Přímou pedagogickou činnost vykonává: učitel, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, trenér, vedoucí pedagogický pracovník (Zákon 563/2004 o pedagogických pracovnících ► Ředitel školy (MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ) může ve třídě, kde je žák se speciálními vzdělávacími potřebami zřídit funkci asistenta pedagoga. ► V případě žáků se zdravotním postižením, znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení. Asistent pedagoga – vyhl 73/2005 ► Hlavní činností je pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, spolupráce se zákonnými zástupci ► Ve třídách pro žáky žáka s těžkým zdravotním postižením mohou zabezpečovat výchovně vzdělávací činnost souběžně 3 pedagogičtí pracovníci, z nichž 1 je asistent pedagoga ► Ve třídách, kde se vzdělává žák se zdravotním postižením může působit osobní asistent. Vyhláška 72/2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních n Komu jsou určeny poradenské služby_ Dětem, žákům, studentům, jejich zákonným zástupcům n Školám a školským zařízením Obsah poradenských služeb n Vytváření podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj žáků (před zahájením vzdělání a v jeho průběhu) n Naplňování vzdělávacích potřeb, rozvoj schopností, dovedností a zájmů (před zahájením vzdělání a v jeho průběhu) n Prevence problémových situací n Vytváření podmínek pro integraci n Volba vzdělávání, profesní uplatnění n Vytváření podmínek pro příslušníky menšin, žáky nadané n Rozvoj kompetencí pedagogických pracovníků n Zmírňování důsledků zdravotního postižení a prevence vzniku Školská poradenská zařízení n Pedagogicko-psychologická poradna n Speciálně pedagogická poradna n Pedagogickým pracovníkům, kteří vykonávají ve školách pedagogicko-psychologickou činnost je poskytována odborná podpora SPC n Poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům integrovaným,poradenství pro žáky s upravenými vzdělávacími programy n Žákům základních škol speciálních jsou poskytovány služby v rámci diagnostiky a kontrolní diagnostiky, v odůvodněných případech i poradenství pro neškolská zařízení n Činnost je uskutečňována ambulantně na pracovišti a návštěvami pracovníků ve školách, rodinách, zařízeních n Zajištění připravenosti žáka na povinnou školní docházku a speciální vzdělávací potřeby žáka, zpracovává odborné podklady pro integraci n Zajišťuje speciálně pedagogickou péči a vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením v integraci n Vykonává speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku n Poradenské služby zaměřené na řešení problémů ve vzdělávání, psychickém a sociálním vývoji n Poradenství pedagogickým pracovníků a zákonným zástupcům n Metodická podpora škole n Depistáž n Komplexní diagnostika n Strategie podpory žáka n Přímá práce s žákem n Konzultace – rodiče, učitelé, školská zařízení n Sociálně právní poradenství n Krizová intervence n Podpora při tvorbě IVP n Kariérové poradenství n Zapůjčování odborné literatury, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek n Ucelená rehabilitace pedagogicko-psychologickými prostředky n Pomoc při integraci, instruktáž a úprava prostředí n Podpora při optimálním psychomotorickém a sociálním vývoji, zajištění komplexní péče se zaměřím na žáka i celou rodinu n Vedení dokumentace n Zpracování návrhů k zařazení do režimu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami n Zpracování návrhů IVP n Tvorba, návrhy, nabídka speciálních pomůcek dle individuálních potřeb žáků SPC pro TP n Podpora komunikačních, lokomočních, manipulačních a dalších dovedností n Diagnostika, vývojový screening, včasná diagnostika poškození CNS u dětí raného věku n Školní věk: metodika nácviku čtení a psaní (grafomotorika – obsahová a technická stránka, alternativní metody) n Speciální nácvik práce s PC n Logopedická péče – využití AAK n Využití některých terapií (arte, muzikoterapie..) Historie_ osobnosti somatopedie František Bakule lNarodil se 18. května 1877 v Lidmovicích u Vodňan lZemřel 15. ledna 1957 v Praze Život a dílo lRodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, výrazně ovlivnilo jeho další život. lRodiče vedli své děti ke zpěvu a k zájmu o hudbu. lAbsolvoval c.k. český ústav ku vzdělání učitelů. lPostupně působil jako učitel na obecných školách. l12 roků byl učitelem ve škole na Malé Skále. Tam založil dětský pěvecký soubor. lPři vystoupení v Praze v roce 1914 se setkal s prof. R. Jedličkou a to ovlivnilo jeho další profesní směřování. lProf. Jedlička mu nabídl místo učitele v ústavní škole. lNásledují studijní cesty do zahraničí, hlavně do Německa. lZískané znalosti Bakule uplatňoval při budování ústavu. V roce 1915 se stal ředitelem v ústavní škole. lBakule se řadil do proudu učitelů „pokusníků“, kteří usilovali o činnou školu s nárokem na uplatnění dětské aktivity )kritika Herbarta). lJeho pedagogická činnost byla narušena první světovou válkou. Do ústavu byli během války přijímáni vojáci – invalidé. lPro přílišnou volnost ve výchově a pro opožděný počátek trivia se dostal F. Bakule do konfliktu s vedením. Nechtěl se řídit osnovami a proto byl odvolán. V roce 1919 opouští Jedličkův ústav. lSpolečně s ním odešlo i 12 tělesně postižených dětí (tzv. Bakulova družina). V roce 1920 založil Bakulův ústav pro výchovu životem a prací. Znovu založil pěvecký sbor – Bakulovi zpěváčci- a vystupoval s ním po celé republice, byl na Slovensku, v Německu, Dánsku, ve Švýcarsku, v Podkarpatské Rusi a také v Americe. lFrantišek Bakule patří k významným osobnostem v historii péče o handicapované děti a mládež. Jeho přínos spočívá především v novátorském přístupu k těmto dětem – tedy v jeho snaze pomoci smysluplné manuální činnosti alespoň částečně eliminovat jejich postižení a naučit tak tyto děti co největší samostatnosti. lV cizině byly Bakulovy pedagogické názory přijímány bez výhrady, doma byl kritizován. Postupně se zhoršovala existenční situace a Bakule byl nucen vzdát se vedení ústavu. V roce 1937 byl jeho ústav prodán v exekuční dražbě a Bakule se odstěhoval na venkov. V roce 1945 se vrátil do Prahy a už jen příležitostně publikoval v tisku. Zemřel 15. ledna 1957. Augustin Roman Bartoš 29.2.1888 v Červeném Kostelci 24.1. 1969 v Praze Život -Pocházel z početné rodiny, byl nejmladší z 5 dětí -trpěl chorobou – osteomyelitis – v levém hlezenním kloubu – byl více unaven a při pohybu měl bolesti – hovoří se o jeho výrazném citovém poutu k matce -v dětství miloval školu -odmaturoval na učitelském ústavu v Hradci Králové život -učil na obecné škole – kriticky hodnotil nedostatky školské práce a prosazoval nové prostředky a metody -Stará škola podle něj potlačovala aktivitu dítěte (tento jev v českých školách se snažil napravit) -Hledal názorné prostředky pro vyučování (publikoval v časopisech) -1912 – referoval o metodě zavedení ručních prací (chladné přijetí – zvýší se povinnosti učitele) -odešel do Prahy studovat VŠ (filozofie a pedagogika) život -nedostudoval z finančních důvodů a nastoupil do ústavu pro slabomyslné v HK - začal s ručním zaměstnáváním chlapců; výsledky svých studií i pedagogické praxe v tomto ústavu publikoval v knihách „Dítě a práce“ a „Škola a práce“ -v r. 1919 nastoupil do výchovny pro mravně vadné dívky v Jilemnici, nespokojen s touto prací se vrátil zpět do ústavu do HK (do konce r. 1919), snažil se uvést do praxe na tehdejší dobu pokrokové názory -navštívil prázdninový kurz ručních prací – poznal výběr technik a námětů, vhodných pro dětské zaměstnání -byl malířem, beletristou, hudebníkem, spoluzakladatelem Orchestrálního sdružení pražských učitelů Působení v Jedličkově ústavu -1920 – 1945 -ujal se vedení ústavu za neutěšené materiální a finanční situace a provedl reorganizaci celého zařízení -zřídil dílny pro výcvik a zaměstnání TP mládeže: truhlářská, krejčovská, knihařská, knihkupectví, výroba ručně vázaných koberců atd. -nechal postavit novou budovu ústavu – internát pro žáky s trojtřídní školou, vybavenou speciálním nábytkem, knihovna, výtah, společenská místnost, jídelna, instalovány mechanicko-terapeutické přístroje, jeviště pro dětské divadel. hry, skleník se zahradnictvím a hřiště -ve staré budově byl zřízen internát pro dospělé TP -Po pul roce cesta do severských zemí Působení v Jedličkově ústavu -zřídil Muzeum Jedličkova ústavu -zakoupil objekt lázní Lochovice – nižší stupeň školy, druhý stupeň školy s učebnou a internátem, internát a učebna pro nejstarší žáky (děti diferencovány podle svých schopností a zájmů), park, letní škola – důraz na výchovu a sport -zavedl vyučování v ústavní nemocnici – účelem bylo vyplnit mezeru v přerušené školní docházce -kladl důraz na aktivitu dětí ve vyučování -zavedl ruční práce, které se staly principem vyučování -zdůrazňoval individualizaci Působení v Jedličkově ústavu -jeho snahou bylo usnadnit těžký život při nedostatcích pohybového aparátu, dát perspektivu, zbavovat pocitu méněcennosti, vzpřimovat bezradné a posilovat slabé, odstranit termín „mrzák“ a definitivně jej nahradit pojmem „s tělesným defektem“ -navštívil Belgický ústav, ústav v Trachenberku u Drážďan, ústav v Göteborgu, Stockholmu – zajímal se o cíle a metody výchovy -zúčastnil se a přednášel na mezinárodních konferencích – např. v Ženevě 1929 – přednáška o výchově imobilních dětí v Jedličkově ústavu, o vyučování s použitím automobilu n1928 – rozhodnutí zavést vyučování v nemocnici nNejprve do nemocnice docházeli učitelé z ústavní školy, později bylo zřízeno místo učitelky nPoukazoval na fakt, že učitel je pomocníkem lékaře – poznávání dítěte a jeho duševního světa n6/9/1928 – oficiálně vybudována v Jedličkově ústavu škola při nemocnici n„Sport je prostředkem, který má přímý vliv na zdravý tělesný rozvoj zmrzačelého dítěte, na výcvik defektních končetin i trupu a nepřímo působí výchovně na celý rytmus duševního života. Sport vztyčuje pokořené, uspokojuje odstrčené, budí i zaměstnává ušlechtile všechny schopnosti a zabíhá hluboko do rozvoje člověka ozdravujícím vlivem.“ nA. Baroš, Automobil vychovavatelem, 1931 Pobyt v Praze -po skončení 2. světové války odešel na Městský školní výbor v Praze do funkce inspektora – uskutečňoval školy v přírodě, prosazoval moderní vyučovací metody -1949 – 1951 byl jmenován lektorem defektologie na Ped. fak. UK v Praze – přednášel metodiku vyučování na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči a problematiku ústavní péče a vedl praxi posluchačů na těchto typech škol Průkopnictví A. B. -zavedl ruční práce do vyučování -zavedl vyučování TP žáků ve škole v přírodě v Lochovicích, spojené s pracovní vých. v zemědělství -vynalezl pracovní protézy pro písaře s defekty rukou -navrhl a dal zhotovit protézu dolní končetiny bez dlah -zavedl v Jedličkově ú. dílny pro pracovní výchovy TP -realizoval první „cestovní školu“ /Automobil vychovatelem/ -nové poznatky, týkající se rehabilitace tělesných vad -vypracoval podklady pro vytvoření návyků a dovedností pro různé formy TP n„Nedává-li škola příležitosti k přímému názoru, není-li možno prožívati všechno poznání mezi školními stěnami – nezbývá, než z nich vyjíti“ nA. Bartoš, Automobil vychovatelem, 1931 Průkopnictví A. B. -zavedl v Jedličkově ú. školní tiskárnu pro tisk vlastních prací dětí -po 2. sv. v. uskutečnil v Krkonoších školu v přírodě -zavedl první vyučování výrobní praxe žáků v továrně Publikace Dětská organizace,1926 – prakticky provedl žákovskou samosprávu v Jedličkově ú. - děti byly vedeny k samostatnosti a samy se podílely podle svých schopností i na finančním zajištění provozu ústavu Automobil vychovatelem, 1931 – autobus jako výchovný a vzdělávací prostředek pomáhá odstraňovat ve výchově a vzdělávání formálnost, rozšiřuje duševní obzor žáků, konkretizuje a správně formuluje dětské představy, je nejlepším prostředkem názorného vyučování a nejvhodněji plní i současný požadavek spojení školy se životem Publikace U Jedličků – sborník, popisuje vnitřní a vnější svět Jedličkova ú., jeho organizaci, život dětí, práci učitelů vychovatelů a lékařů; úvodní kapitola je věnována vzpomínce na osobnost Prof. MUDr. Rudolfa Jedličky Cestou k životu, 1923 Návrh osnov škol pro děti tělesně vadné, 1935 Než bude pozdě, 1939 Neobvyklé psaní, 1943 Prof. MUDr. Rudolf Jedlička 20. 2. 1869 v Lysé nad Labem - 26. 10. 1926 v Harrachově Životopis nNarodil se v harmonické rodině lékařů nByl plně podporován ve studiích na lékařské fakultě. nPo absolvování studia nastoupil jako asistent na chirurgické klinice české lékařské fakulty. n Zabýval se rentgenologií (profesor chirurgie a rentgenologie UK v Praze) nByl ale postižen negativními následky rentgenového záření. nPostupně mu byly amputovány prsty levé ruky, což mu nebránilo úspěšně vykonávat chirurgickou praxi. nV roce 1921 se stal 1.přednostou 2. chirurgické kliniky lékařské fakulty UK v Praze Založení Jedličkova ústavu pro zmrzačelé v Praze na Vyšehradě 1.4. 1913 nBylo tím dovršeno úsilí dr. Jedličky zajistit komplexní rehabilitační péči postiženým dětem (mrzákům) v odborném ústavu nPéče pojímána jako celek, který se dělil na tři odvětví, z nichž žádné nesmí pracovat samostatně: nLékařské ošetřování – snaha odstranit defekt nPráce odborně vyškoleného vychovatele, který vyzbrojí vhodným školským vzděláváním postiženého tak, aby byl schopen se sám o sebe postarat a uspokojovat své životní potřeby nSociologicky dobře obeznámeného poradce, který postiženým dovede poradit vhodné povolání, slibující pro ně nejlepší budoucnost Ústav měl pět oddělení n1. nemocnici – ortopedickou kliniku n2. školu pro mrzáky – výchovný ústav, v něž se učitelovo působení neomezuje jen na práci ve škole nPro přijímání do ústavu sloužila poradna, která měla diagnostikovat postižení, navrhovala terapeutická a pedagogická opatření, zabývala se také zajišťováním finanční úhrady za pobyt, léčbu a výchovu xxxxxx n3. dílny výukové a cvičné – bandážistická, ortopedicko-mechanická, ortopedicko-obuvnická, litografická, knihařská, laboratoř pro zhotovování přírodovědeckých preparátů a pomůcek. nPo vyučení získali absolventi výuční list. n4. statek – kde měli cvičit zemědělské práce děti ze zemědělských vrstev n5. Chorobinec – měl sloužit jako azyl pro nejvíce postižené děti i dospělé Jedličkův ústav dnes nJe koncipován jako otevřená instituce podporující kontakty klientů s jejich vrstevníky a okolním světem. Péče je komplexní, vyvážená, respektující osobnost a potřeby klientů. Hlavním cílem je připravit mládež s tělesným postižením do života jako samostatné jedince, v co největší míře integrované do společenského prostředí nPoskytuje komplexní výchovně vzdělávací a rehabilitační péči dětem a mládeži s tělesným postižením. Okolo 170 žáků a studentů navštěvuje denně několik typů škol. Fungují 3 střediska praktického vyučování. nK dispozici je 105 lůžek nV evidenci je dalších 200 dětí a mladých lidí nJe zde speciálně pedagogické centrum nV devadesátých letech došlo k významným stavebním úpravám nOd roku 2002 je k dispozici bazén nK rekreačním účelům slouží rekreační zařízení v Bukové u Nových Hradů nProf. MUDr. R. Jedlička zemřel předčasně . 26. října 1926 v Novém Světě – Harrachově. Byl obětavý člověk, vynikající chirurg. Účastnil se balkánské války jako lékař. Průkopník vědeckých pokusů s rentgenovými paprsky. Angažoval se v ústavu pro zkoumání zhoubných nádorů. Propagoval otevření dalších ústavů pro tělesně postižené. Z historie Jedličkova ústavu n1907 vyzval školní inspektor Josef Zeman ke zřízení ústavu pro tělesně postižené děti n1908 byl založen „Spolek pro léčbu a výchovu mrzáků v Praze“ – spolek se uplatnil jen málo n1911 – svolání nové schůze za přítomnosti Jedličky – zvolen předsedou, myšlenka spojení ústavu se školou. nZakoupení činžovního domu na Vyšehradě (Polsko) n1. ředitel F. Bakule nPřijato bylo 10 chlapců (6-7 let), převládalo postižení HK nPozději přijati další tři chlapci nBěhem 1. sv. války ústav pečoval i o invalidní vojáky, přechodně bylo získáno 500 lůžek (budoucí ministerstvo spravedlnosti), později byla budova přeměněna v ústavní nemocnici (ortopedické operace, po 2. sv. válce – rehabilitace až do 70. let). Rozrůstání ústavu nPo 1. sv. válce se škola rozrostla – 3 třídy a 20 dětí nPo ukončení povinné školní docházky byly děti zařazeny podle schopností do dílny nŠkola byla soukromá, proto žáci skládali zkoušky na škole veřejné nŠkola se rozrůstala – stavěla se nová budova – otevření se prof. Jedlička nedožil (1926) nVybudoval dílo, které bylo vzorem n1948 – ústav byl Michalem Jedličkou předán státu Jan Chlup o22.11. 1889 v Boskovicích u Brna o4.8. 1968 v Praze Život a dílo oVyrůstal v Boskovicích. oMěl 12 sourozenců (4 zemřeli), otec úředník, často se stěhovali oNa přání matky se stal učitelem – on sám chtěl být zahradníkem oKritizoval školské předpisy, které učitele zcela izolovaly od studentů. oNejdříve pracoval jako výpomocný učitel (plat 75 K/ hrubého – z toho živil zbytek rodiny) oRozšiřoval si svoji odbornost „Když se rozhodovalo, čím mám být, přišel první konflikt v mém životě, konflikt mezi sněním a rozumem, mezi mladistvou nezkušeností a zkušeností starších. Nevím již, co mne k tomu lákalo, ale chtěl jsem být lesníkem nebo zahradníkem. Matka chtěla mít ze mne učitele, poslala na mne strýce, uvěřil jsem jeho důvodům, oplakal ztracený sen a šel do Brna na studie. Uposlechnutí rady zkušených dalo směr celému životu a nezapomínám tiše a vděčně poděkovat, když jdu kolem hrobu matky a strýce.“ Život a dílo oPracoval jako cvičitel v Sokole, byl redaktorem župního Věstníku, režisérem ochotnického divadla, pořadatelem školních akademií a zábav aj. o1913 nastoupil vojenskou služby, účastnil se války oPo ukončení 1. světové války začal spolupracovat s Otakarem Joklem v Zemském spolku pro léčbu a výchovu mrzáků na Moravě a ve Slezsku, jehož cílem bylo vybudování ústavu pro tělesně postiženou mládež. oPři zakládání ústavu osobně navštívil R. Jedličku – seznámil se s komplexní rehabilitací oDne 4.8.1919 byl otevřen „Ústav pro děti zmrzačelé „ v Brně na Kociánce v Králově Poli. Jan Chlup byl jmenován jeho ředitelem a věnoval se této práci dvacet let.. Život a dílo oByl učitelem, vychovavatelem, organizátorem oPři nemocničním oddělení vybudoval školní třídu, pokusil se o zavedení evidence tělesně postižených dětí, založil pro ně poradnu oVybudoval celou řadu dílen oSnažil se o umístění dětí do vesnických, rolnických rodin – přizpůsobení se běžnému životu oKladl důraz na individuálně zaměřenou profesní přípravu oZasazoval se o podporu pro osamostatňováni tělesně postižených „zmrzačelých“ Život a dílo oZasazoval se o státní podporu ke zřízení svépomocných dílen a povinnému umístění těchto jedinců do továren a podniků oDo té doby byly důsledky tělesné vady pro pedagogiku a psychologii neznámé oPodporoval komplexní rehabilitaci s cílem minimalizovat důsledky postižení (tým pracuje na obnově/ náhradě narušené funkce, soběstačnost, zvýšení kvality života, pracovní uplatnění, zapojení do společnosti) oChlup: „Neúprosný konkurenční boj se zdravým individuem“ Život a dílo oK zajištění ekonomického chodu ústavu organizoval veřejné sbírky, prodával výrobky – propojení ergoterapie s příjmem do ústavu, organizoval přednášky a kulturní programy, založil orchestr a pěvecký sbor oPodnikal četné zahraniční cesty, zkušenosti pak využil ve své práce oPožadoval zvyšování kvalifikace i u svých pracovníků oSpolupracoval na úpravě osnov pro tělesně postižené oZaložil a vedl výcvik ošetřovatelsko-výchovného personálu oČlen státní zkušební komise pro učitele „úchylné mládeže“ Život a dílo oV roce 1945 odchází z ústavu oZískal ocenění za humanitní práci oPozději působil jako vládní zmocněnenc oPřijal místo na Ministerstvu obrany, práce a sociálních věcí – péče o úchylnou mládež oPředložil návrh zákona o organizaci péče o tělesně postiženpou mládež o1950 odchází na vlastní žádost do výslužby oNastoupil do lidového družstva Moravská ústředna Brno „Vztahy k lidem naplňují a barví náš život, jsou mocnou vzpruhou i zábranou, radostmi i žaly a nakonec jsou vzpomínkami, které – uhlazeny časem – zbývají nám starým k dožívání.“ Publikace Osud zmrzačelého dítěte, 1923 Péče o mrzáčky Moravy a Slezska, její potřeba a nynější stav, 1925 Péče o vadné, 1941 Vývoj péče o dítě v ČSR, 1945 - 1950 Prof. PaeDr. František Kábele, DrSc. pNarozen 30.11. 1913 v Radčicích, okres Chrudim, pocházel z 11 dětí pOdborník v oblasti somatopedie, logopedie, teorie výchovy a vzdělávání handicapované mládeže, rozvíjení hybnosti řeči u dětí postižených lehkou mozkovou obrnou pzabýval se také oblastí rehabilitace a zvláštní tělesné výchovy Vzdělání pObecná a měšťanská škola ve Skutči p1928-1932 Státní učitelský ústav v Litomyšli – oprávnění pro výkon povolání učitele 1. stupně p1946 – specializace pro práci logopeda p1946-1951 – studium na PdF UK v Praze obor speciální pedagogika defektologická p1952- získal doktorát pedagogiky p1963 – získání docentury p1973 – studijní stáž v Berlíně Praxe pUčitelskou dráhu započal v roce1932 – jako učitel obecné školy pPo absolvování zákl. vojenské služby – odborný učitel Střední školy pro nedoslýchavé v Praze p1951-1956 – ředitel školy při II. ortopedické klinice v Praze p1956 – 1959 – odborný asistent na Vysoké škole pedagogické v Praze pNa PdF UK v Praze působil nepřetržitě v různých odborných funkcích od r. 1959 až do konce života pOd 1991 – předseda redakční rady odborného časopisu Speciální pedagogika Odborná publikační činnost p44 odborných publikací – např: Somatopedie, logopedie, Tělesná výchova defektní mládeže p14 dětských knížek a leporel k rozvíjení řeči např: Brousek pro tvůj jazýček p183 odborných statí a článků ve sbornících a časopisech p18 beletristických prací ( povídek, veršů, rozhlasových pásem) p18 hesel v Pedagogickém slovníku p106 hesel v Defektologickém slovníku Somatopedická společnost pZaložena v roce 1991, zakladatel a první předseda – František Kábele pProfesně orientované sdružení, které sdružuje pedagogy, zdravotnické a další odborné pracovníky i zájemce z oblasti léčebné a výchovně vzdělávací péče o tělesně a zdravotně postiženou mládež i dospělé a rovněž rodiče tělesně a zdravotně postižených dětí, s cílem podporovat ucelenou rehabilitační péči o tyto žáky. pSídlem Ss je Jedličkův ústav a školy pro tělesně postižené V Pevnosti 4, Praha 2. pV současné době je společnost rozdělena do 3 sekcí: - sekce škol a školských zařízení pro tělesné a kombinované postižení - sekce škol při nemocnicích - sekce škol při léčebnách a ozdravovnách V letech 1998 – 2002 – předsedkyně prof.PhDr. Marie Vítková, Csc.,- vedoucí katedry spec. ped. PdF MU v Brně Od r. 2003 – předsedkyně dr. Vanda Hájková, Ph.D., členka katedry spec.ped. PdF UK v Praze Závěr p František Kábele zemřel po krátké těžké nemoci 22. listopadu 1998 (nedožitých 85 let) p k výročí jeho 85. narozenin se MŠMT ČR rozhodlo udělit cenu ministra školství mládeže a tělovýchovy právě jemu. Cena mu byla udělena „IN MEMORIAM“. Raná péče Co je cílem rané péče? Předcházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace. Služby rané péče mají být poskytovány od zjištění rizika nebo postižení do přijetí dítěte vzdělávací institucí tak, aby zvyšovaly vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou ohroženy faktory biologickými, sociálními a psychologickými. Raná péče je soustava služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem a dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám. Proč raná péče? Zásadní roli ve vývoji dítěte hrají první tři roky života. Právě v období do tří let jsou kompenzační možnosti mozku tak obrovské, že umožňují nejlépe rozvinout náhradní mechanismy i u těch dětí, které mají v některé oblasti vývoje vážný handicap. Pokud se právě toto období zanedbá, možnosti vývoje dítěte v určitých oblastech se mohou zcela uzavřít nebo extrémně snížit. Přestože mozek je schopen vytvářet nová nervová spojení po celý život, člověk se nejrychleji rozvíjí a nejlépe přizpůsobuje změnám v raném dětství. Charakteristika rané péče * Má preventivní charakter, protože snižuje vliv prvotního postižení a brání vzniku postižení druhotného. To je projevem porušení vazeb dítěte s jeho okolím nebo nedostatečným rozvinutím funkcí postiženého orgánu. * Posiluje rodinu, využívá jejích přirozených zdrojů tak, že i dítě s postižením může vyrůstat a prospívat v jejím prostředí. * Ekonomický přínos, postupně činí rodiče nezávislými na institucích, snižuje nutnost ústavního pobytu a šetří tím státní výdaje. * Je předpokladem úspěšné sociální integrace. * Je poskytována převážně v přirozeném prostředí dítěte. Základním přirozeným prostředím je rodina. Toto platí zejména pro období od 0 do 3 let. Právě láskyplná a stimulující interakce mezi rodičem a dítětem s postižením je podle posledních výzkumů podstatným faktorem rozvoje nejen jeho psychických, ale i fyziologických funkcí. Proto je pro ranou péči typická forma terénní práce (návštěv poradenského pracovníka v domácím prostředí). * Poskytuje rodičům nezávislé informace. * Služby rané péče jsou sestavovány na základě analýzy potřeb individuální rodiny DEFINICE KOMPLEXU SLUŽEB Raná péče/ intervence je komplex služeb orientovaný na celou rodinu dítěte raného věku se zdravotním postižením ei ohrožením vlivem biologických faktoru nebo vlivem prostředí. Služby jsou zaměřeny na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte. CÍLE RANÉ PÉČE/INTErVENCE Snížit negativní vliv postižení nebo ohrožení na rodinu dítěte a na jeho vývoj. Zvýšit vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou postiženy nebo ohroženy. Posílit kompetence rodiny a snížit její závislost na sociálních systémech. Vytvořit pro dítě, rodinu i společnost podmínky sociální integrace. KLIENT SLUŽEB RANÉ PÉČE/ INTERVENCE Klientem rané péče je dítě a jeho rodiče*/, jestliže: o u dítěte je zjištěno zdravotní**/ postižení, o je zdravý vývoj dítěte ohrožen***/ v důsledku sociálního prostředí. Věk dítěte: Služby rané péče jsou rodině poskytovány od zjištění rizika (včetně zjištění postižení /ohrožení dítěte během prenatálního období) do doby, kdy pominou důvody pro poskytování služeb rané péče, maximálně však do nástupu dítěte do předškolního nebo školního zařízení, zpravidla do: o dosažení věku 4 roku (u dítěte se zdravotním postižením/ s ohrožením vývoje) o nebo do dosažení věku 7 let (u dítěte s kombinovaným zdravotním postižením). Pracovníci rané péče pracují v interdisciplinárním týmu Základ poradenského týmu tvoří: poradce rané péče a rodič dítěte. · Aby klientům mohly být zajištěny adekvátní služby, měly by být v interdisciplinárním týmu zastoupeny tyto profese: o speciální pedagog o sociální pracovník o psycholog o fyzioterapeut o ergoterapeut o lékař/ odborný lékař · Složení týmu se liší podle specializace pracoviště (zaměření na cílovou skupinu klientů) a podle skladby odborných služeb. · Jednotliví členové týmu nemusí být zaměstnáni na jednom pracovišti, poskytovatel služeb rané péče může pro některé služby zajistit externími spolupracovníky a konzultanty, kteří se stanou členy širšího týmu. · V týmu mají být zastoupeni další odborníci tak, aby bylo zabezpečeno kvalifikované komplexní posuzování dítěte, dostatečná podpora rodiny, plnění plánu intervencí a terapií. · Členové týmu naplňují společný individuální plán raně poradenských služeb vytvořený pro konkrétního klienta a vyměňovat si o něm informace. Východiska RP n Kognitivní, komunikativní a sociální nedostatky ve vývoji postiženého dítěte mohou mít nepříznivé důsledky pro další vývoj n Dítě se dozvídá o materiálním a sociálním okolí prostřednictvím pečovatele (rodiče) n Pro raně poradenskou péči je nejvhodnějším prostředím domov dítěte Poskytování služeb n Od zjištění rizika nebo postižení n Tak, aby zvyšovaly vývojovou úroveň dítěte v ohrožených oblastech n Do doby zařazení do některého typu školského zařízení Co je to raná podpora Všechna odborně použitá opatření (intervence, aktivity, spec. edukace) sloužící: n ke zlepšení organických funkcí n k vybudování přiměřených způsobů chování n n Podpora zachovaných funkcí n Podpora psychomotorického vývoje n Podpora osobnostního vývoje dítěte n Prevence vzniku postižení n Mezioborová spolupráce n Vzdělávání směrem k toleranci a sociální integraci n Vzdělávání pracovníků rané péče, laické i odborné veřejnosti k vývoji osobnosti Terapie Střediska rané péče a SPC: n Psychorelaxační cvičení n Rozvoj jemné motoriky, grafomotoriky n Různá rozvíjející, stimulační cvičení n Rozvoj komunikačních dovedností n Rodinná terapie n Reedukační, rehabilitační odpoledne n Psychorehabilitační pobyty n Podpůrné terapie (dotykové, bazální stimulace, snoezelen, muzikoterapie, canisterapie ad. Raná péče v ČR n Většinou oddělena část medicínská a pedagogická n Medicínští pracovníci vstupují do kontaktu včas oproti pedagogům ad. n Je třeba definovat náplň služeb a profesi poradce vč. jeho vzdělání n Vykonávat tlak na legislativu n Plošné pokrytí služeb celého státu n Důraz na mezioborové pokrytí Komplexní péči pro děti s pohybovým postižením nabízejí: n Rehabilitační stacionáře n Lázně (Luže-Košumberk, Jánské lázně, Teplice v Čechách) n SPC (praxe předbíhá legislativu) n Některá speciální zařízení (krátkodobé pobyty spojené s poradenstvím) Podpora n Terénní sociální práce (vyhledávání klientů, navazování kontaktů, mapování terénu) n Poradenství n Socioterapie (podpora intuitivního rodičovství, pozitivní interakce uvnitř rodiny, mezi rodinou a okolím) n Rodinná terapie n Krizová intervence, svépomoc, komunitní práce n Stimulace zbytkových funkcí Psychomotorický vývoj Novorozenec, 4/6/8 týdnů l l 4 týdny – slabé krční svaly, hlavička bez opory klesá, kope nohama, může provádět „plazivé pohyby“, otáčí hlavu na stranu, postupně mizí uchopovací reflex l 6 týdnů – pokyvuje hlavičkou, v poloze na bříšku dokáže nazdvihnout hlavičku, hlava padá méně, kyčle a kolena jsou pevnější, téměř vymizí uchopovací reflex l 8 týdnů – jen chvíli dokáže držet hlavu, začíná zdvihat nohy, ruce jsou uvolněné – dítě si je uvědomuje, začíná si cucat prsty l Řeč – dítě vydává slabé hrdelní zvuky, nemají signální význam l Zrak – rozlišování světla a tmy (silné osvětlení – obranné přivírání očí), s rozvojem motoriky reaguje na nápadné podněty – nejprve oči, potom celá hlava, nejostřeji vidí na vzdálenost 25 – 30 cm, po 1 měsíci reaguje na tvář l Sluch – funkční po narození, reakce na hluk (mrkání, úlek…), rozeznává „malebné“ zvuky. l Pro přiměřený rozvoj je nutná stimulace, přísun podnětů je podmínkou rozvoje, potřeby orientace a učení, zkušeností. KOJENEC 1- 4 l Reflexivní chování (vytrácí se tonický šíjový reflex a chůzový automatismus, rozvinutý je ledací a sací reflex, vytrácí se uchopovací reflex, uprostřed tohoto období se začne projevovat Landauův reflex) l Uchopuje předměty celou rukou, neudrží předměty pro nedostatek síly l Zdvihá hlavičku a horní část trupu, obrací hlavu ze strany na stranu, horní část těla je aktivnější, dítě lze posadit, zpočátku neudrží hlavičku zpříma, ohnutá záda l 3 měsíce – dítě si uvědomuje své tělo, vymizení uchopovacího reflexu – dítě má většinou otevřené ruce, při podpoře – v sedě udrží hlavičku (60s), zrakem a pohybem hlavy sleduje předměty, výrazové prostředky (zvuky, úsměv, kopání nohama) l 4 měsíce – třese chrastítkem (nedokáže jej zvednout), sedí s oporou, přitahování za ruce do sedu – zdvihá hlavu, pohybuje končetinami 4-8 l Reflexivní chování: sání se stává volní aktivitou, vyhasíná Moorův reflex, ke konci období se objevuje „parašutistický reflex“ (střemhlavá reakce, objevuje se polykací reflex l Malé předměty uchopuje palcem a ukazovákem, přendává předměty z jedné ruky do druhé l Sedí bez opory, z lehu se dokáže vzepřít na rukou a dát kolena pod sebe, dokáže se překulit l 5 měsíců – ovládá pohyby hlavy, větší předměty se snaží uchopit ulnární částí, začíná přendávat hračku z ruky do ruky, dává ruce i předměty do úst, hraje si samo (chrastí cinká, píská na gumové hračky, mačká papír l 6 měsíců – převrací se břicha na záda, dokáže se opírat o ruce, udrží láhev, udrží svoji hmotnost, nové zvuky, žvatlá, jí ze lžičky l 7 měsíců – udrží váhu na jedné ruce, sedí samo s přidržením, dokáže brát předměty pomocí prstů, rozvoj samostatnosti l 8 měsíců – první pokusy o pohyb – začíná lézt, v sedě se zaklání a předklání, snaží se dostat k hračkám mimo dosah 8-12 l Dítě dokáže samo stát s oporou o nábytek, sed je stabilní, pohyb po kolenou a rukou, chodí s pomocí, začátky samostatné chůze l Bere předměty jednou rukou, přendává předměty při manipulaci, používá klíšťový úchop l 9 měsíců – leze po čtyřech, samo se posadí, staví se na nohy, ukazuje na věci pomocí ukazováčku, dokáže pomocí prstů zvednout i velmi malé předměty, vytahování předmětů z krabic a zásuvek l 10 měsíců – vytáhne se samo dostoje, při sezení natáčí trup, zapojení palce, věž ze dvou kostek l 11 měsíců – pohyblivé, stojí, udělá samostaný krok, při stoji umí zvednout DK, ukazuje na věci na obrázku, nočník, vhazuje a vyndává věci z/do krabice l 12 měsíců – chodí stranou – přidržuje se nábytku, udrží ve kostky v jedné ruce, umí hračky úmyslně odhazovat 12-24 l Dítě dokáže samo stát s oporou o nábytek, sed je stabilní, pohyb po kolenou a rukou, chodí s pomocí, začátky samostatné chůze l Bere předměty jednou rukou, přendává předměty při manipulaci, používá klíšťový úchop l 9 měsíců – leze po čtyřech, samo se posadí, staví se na nohy, ukazuje na věci pomocí ukazováčku, dokáže pomocí prstů zvednout i velmi malé předměty, vytahování předmětů z krabic a zásuvek l 10 měsíců – vytáhne se samo do stoje, při sezení natáčí trup, zapojení palce, věž ze dvou kostek l 11 měsíců – pohyblivé, stojí, udělá samostaný krok, při stoji umí zvednout DK, ukazuje na věci na obrázku, nočník, vhazuje a vyndává věci z/do krabice l 12 měsíců – chodí stranou – přidržuje se nábytku, udrží ve kostky v jedné ruce, umí hračky úmyslně odhazovat Horní končetina Po porodu l Trvá několik měsíců, než dítě zvládne aktivity z předchozího období l V prvním období po porodu jsou HK skrčeny, prsty sevřeny v pěst l Ovládání končetin po vymizení počáteční ztuhlosti (ramenní kloub) l Následuje vývoj pohyblivost k lokti a prstům l 3. měsíc – bezcílné mávavé pohyby oběma pažemi současně l Pohyby HK jsou provázeny souhyby různých částí těla (hlava, rty, tazyk, trup, nohy) Koordinace pohybů l Kontrola zrakem l Dítě se nejdříve dívá, potom sahá l Konec 3. měsíce – stejný model držení v poloze na zádech i na břiše l Poloha na břiše – opora loktů, spona stydká l Poloha na zádech – dolní úhel lopatek, přechod hrudní a bederní páteře l Bez ovládnutí stabilní polohy není možný rozvoj úchopu ruky a její opěrné funkce l Dítě se učí hledat stabilní polohu, zájem je soustředěn na oblast mezi obličejem a rukama l Oblast úst je důležitým nositelem informací – vštípení tvarů, materiálů Od doteku k manipulaci l 4. – 7. měsíc, vývoj od prostého doteku k uchopování a následně k manipulaci s předměty l Nejprve sahá dítě oběma rukama současně, později (7. měsíc) jen jednou rukou – nerozlišuje pravou a levou l Předpokladem uchopení předmětu je otevření dlaně, souhra mezi svalovými natahovači a ohýbači l 3. měsíc – dítě udrží podaný předmět, záměrné napřahování ve 4. měsíci l První uchopení v 5. měsíci – celá dlaň, bez účasti palce l 9. měsíc – použití palce a ukazováku l Pozornost dítěte na velké, později malé předměty, později kombinace předmětů l Dítě dovede dříve uchopit než pustit l 2. čtvrtletí –třepe, tluče, 3. čtvrtletí – předává z ruky do ruky, souhra palec – ukazovák, píchnutí ukazovákem do předmětu, rozhoupe zavěšenou hračku, pátrá po hračce l Nejprve vyhazuje hračky, později dovede pouštět l Manuální zručnost se získává cvikem l 18 měsíců – umí pít ze šálku l 24 měsíců – krmení lžičkou (samo) l 36 měsíců – umytí rukou l Vývoj pohybů rukou je ukazatelem vývoje l Nutnost opakování rozmanitých pohybů l Zvyšování rozvoje zručnosti l Každé dítě má své vlastní tempo vývoje a učení l „více automaticky nevede k urychlení vývoje a dalším dovednostem l 18 měsíců – postavení věže 3 – 4 kostky l 24 měsíců – postavení věže 3 – 7 kostek l 36 měsíců - postavení věže z 9 – 10 kostek l Tužku drží v 18 měsících l Čmárání 24 měsíců l 36 měsíců obkreslí kruh Školní zralost Řeč/ chování/ motivace • Dokáže vyslovit všechny hlásky, řečová vada bývá doprovázena potížemi v čtení a psaní • Soustředěnost: schopnost soustředit se, zaměřit pozornost (dokončí úkol, vydrží u pohádky) • Citová zralost: emoční stabilita, přiměřená závislost na matce • Sociální zralost: schopnost trávit den ve skupině vrstevníků, přijmout místo rodičů autoritu učitele, osvojení hygienických návyků, vykat dospělým, pozdravit, poděkovat, obléknout se • Pracovní zralost: dokáže vydržet u úkolu, dokončit ho, i když ho nebaví, souvislost s motivací, příprava do školy, udržení pořádku, nezapomínat věci Nezralost • Oslabení některé psychické fce při maximálně nižším podprůměru intelektu • Neklidné/ utlumené děti • Impulsivní/ zdlouhavé projevy • Nesoustředěné dítě • Neobratné • Nesamostatné • Přecitlivělé/ bázlivé/ plačtivé x nepodřídivé/ vzdorné • Špatný kontakt s učitelem, dětmi, agresivita, negativismu, mutismus • Příčiny: nedostatek v somatickém vývoji, zdravotním stavu, opožděný mentální vývoj, nerovnoměrný vývoj, oslabení dílčích schopností, zanedbané výchovné prostředí l Hra je spontánní, vysoce motivovaná a radostná činnost, která začíná v kojeneckém věku a pokračuje po celý život (J. Piaget) l Hra je nutná pro normální vývoj každého dítěte. Je jazykem dětství. Prostřednictvím tohoto jazyka se děti na celém světě učí, zrají, začínají chápat svět. Hra pomáhá nemocným dětem vyjádřit a „odžít“ strachy, obavy a trápení, které souvisí s pobytem v nemocnici. Hru je možné použít jako prostředek k tomu, aby děti pochopily kolem, vyrovnaly se se svou nemocí a smířily se s nutností nemocniční péče (A. Webster) Školní zralost, pravolevá orientace, grafomotorika (osnova tématu) Připravenost různých duševních funkcí a dovedností Umožňuje osvojení školních dovedností a vědomostí Škola je počátek dlouhodobého vývojového úkolu Připravenost pro školní práci se týká psychosomatického stavu – výsledek předchozí etapy vývoje Výkonnost, přizpůsobivost a subjektivní pocit radosti Čtení – nutné zrakové rozlišení (zraková diferenciace) Psaní – sluchové rozlišování (sluchová diferenciace), grafomotorika Smyslové vnímání • Věk: 6 let, dítě většinou dozrává v 6,5 letech, chlapci později – hlavně motorika ruky (projeví se v psaní), soustředění • Zrak: rozlišit tvary od sebe, alespoň trochu znalost písmen, číslice (nezaměňovat tvarově podobná písmena (m/n), symetrické podle svislé (b/d) a vodorovné osy (p/b, j/l) • Sluchové rozlišení: poznat první písmeno ve slově, syntéza a analýza slov (rozklad na hlásky, složení slova z hlásek) Zraková diferenciace/ prostorová orientace/ analýza/syntéza • Rozlišování předmětů (vyhledávání dvou stejných předmětů) – kostky mezi kuličkami – rozlišování rozdílných věcí (najít, co nepatří podle barev, tvaru, velikosti do skupiny – vyhledávání rozdílů ve zdánlivě stejných obrázcích – vyhledání stejných obrazců z několika podobných – rozlišení obrazce z řady stejných – vyhledávání „ukrytých věcí“) • Zraková analýza a syntéza (skládání a rozkládání obrázků z rozstříhaných částí, skládání a rozkládání částí stavebnic, puzzle, mozaiky • Prostorová orientace – vyhledání věcí na obrázku s pojmy nahoře/dole, vpředu/vzadu/uprostřed, vyhledání a určení místa věcí v místnosti, obrázková bludiště Pravolevá orientace • Pravolevá orientace • Určování věcí s pojmy vpravo/ vlevo na obrázku, hračce, v reálu • Určení změny postavení • Určení polohy na sobě a druhém člověku • Popis cesty (do obchodu) s určením vpravo/ vlevo • Lateralita – jeden párový orgán je dominantní, dominance oko/ ruka, zkřížená lateralita, nevyhraněná lateralita, patologické leváctví, praváctví (poškození dominantní hemisféry), leváctví/ praváctví z nutnosti (poškození dominantní HK) • Sluchová diferenciace • Sluchová diferenciace – rozlišení zvuků (zavázané hry, poznat zvuk sirek, peněz, klíčů, poznat hudební nástroje, poznat přírodní zvuky, napodobení rytmu vytleskáním • Sluchová orientace – hledání schovaného budíku podle zvuku, hádání, co vydává zvuk, hra na slepou bábu apod. • Sluchová analýza – kterou hláskou slovo začíná a končí (co slyšíš na konci?), slovní fotbal, vymýšlení slov na hlásku, vyhledávání slov na hlásku, slabiku, vymýšlení slov na určitou slabiku Grafomotorika • Správné držení tužky • Zabránit křečovitému nebo nesprávnému držení tužky (specifika u těl. postižení), procvičování za použití různých materiálů (voskovky, tužky, křídy…) • Náprava • Nácvik v pohodě, střídání různých materiálů, velké plochy, uvolňování ruky od ramene po předloktí, zápěstí, forma hry, před psaní rozcvičit ruce (kroužit zápěstím – volné, pěstičky, protřepání prstů, rukou, prsty jeden po druhém, pozor na správné proporce, velikost detaily (postava, oči, uši, prsty), nácvik všímavosti k detailům, vybarvování ploch (bez přetahování, nedotažení) Problematika výuky TP žáků na základní škole Dorozumívací dovednosti Specifičnost výuky •Probíhá v učebně, na lůžku •Osnovy mají regulérní charakter •Složky zdravotní a výchovně vzdělávací jsou vyvážené •Speciální metody •Spolupráce s dalšími odborníky Specifičnost výuky •Snížení počtu dětí •Bezbariérovost •Individuální tempo •Speciální stoly, židle, zvedáky, vozíky •Speciální pomůcky na psaní a rýsování •Využívání dalších kompenzačních pomůcek Specifičnost výuky •Individuální TV •Specifika ve VV •PV: od 4. ročníku se zaměřuje na budoucí profesní orientaci •Přiměřenost požadavků •Dosažení co největší soběstačnosti Dorozumívací dovednosti •Vyučuje se na ZŠ, ZvŠ, PŠ pro TP •Rozsah 1 – 2 hodiny týdně •Na 1. stupni rozšiřuje výuku mateřského jazyka •Na 2. stupni zvládání naukových předmětů Dorozumívací dovednosti Výuka zahrnuje: •Speciální výuku psaní (náhradní způsoby) •Výuka řeči •Speciální výcvik čtení •Cvičení koncentrace pozornosti Formy výuky: •Individuální •Skupinová : -pro žáky levoruké -s DMO -s jiným postižením Výuka psaní •Cvičení na jemnou motoriku •Psaní pahýly, protézami, nohou, ústy, ramenem a bradou, tykadlem •Výuka psaní na stroji, PC Výuka řeči •Procvičuje se: •Uvolnění artiklačních orgánů •Cvičení na oromotoriku •Masáže •Formální i obsahová stránka řeči •Intonace, fonace, dechová cvičení •Artikulace Výcvik čtení •Odstraňování specifických těžkostí vč. dyslexie •Nácvik čtení s okénkem •Senzomotorická cvičení •Analyticko – syntetická cvičení •Kinesteticko – motorická cvičení Cvičení koncentrace pozornosti •Především u DMO (akceptace zvýšené unavitelnosti) •Zapamatování je většinou útržkové, nevýběrové (dávat do souvislostí) •Obtížně si vybavují a reprodukují učivo (časté opakování, názornost,…) Psaní dolní končetinou: •Nacvičujeme v případě, kdy není možný žádný jiný způsob (amputace HKK, těžké deformace). •Lateralita (oko – DK) •Psaní nohou je velmi namáhavé, zařazujeme uvolňovací a vyrovnávací cviky nohou, svalů pánevních a zádových. Psaní dolní končetinou: •Přípravný výcvik nohy: uvolnit palec a sousední prst, uvolňování a cvičení nártu. •Správné usazení: tvrdá podložka skloněná v úhlu 20°, sedačka s opěradlem je 20 – 30 cm nad úrovní podložky. Psaní dolní končetinou: •Metodika nácviku: •tužka mezi palec a následující prst •koleno píšící nohy je vybočeno do strany – zraková kontrola •patní kost je podepřena o podložku •příznačné je časté přerušování psaní •důležitá RH: prevence vzniku VDT, vybočení v kloubech Psaní ústy: •Méně náročné, společensky upotřebitelnější •Nácvik s nezaostřeným zrakem •Násadka 16 - 18 cm opatřená bužírkou (měkčí skus) •Uvolňovací a relaxační cviky (krční svalstvo) •Tužka se drží stoličkami na laterální straně •Směr tužky je souběžný s plochou tváře •Počáteční potíže - salivace Psaní pahýly: •U pahýlů musí být uchopovací schopnost. •Tužka na pravém pahýlu ležící na znak (v supinaci), levý pahýl tužku přidržuje shora v pronaci = dopředu napřažený. •Zatížený sešit, papír, běžná poloha. •Vyrovnávací cviky horní poloviny těla. •Psaní pahýlem opatřeným nástavcem s držákem. •Individuální přístup. Psaní protézou: •Názory na používání protéz jsou sporné (mrtvá hmota bez kinestetické reakce). •Používají se tam, kde jsou pahýly krátké. •Výběr protéz je zcela individuální, záležitost protetická. •Výhoda: šetří zrak při psaní. •Individuální nácvik dle běžné metodiky. Psaní ramenem a bradou: •Nacvičujeme při vysoké amputaci HKK. •Tužka položena na pravém rameni, brada přidržuje. •Často dochází ke kombinaci s psním ústy. •Nutná prodloužení násadka na psaní. •Nácvik s nezaostřeným zrakem. •Uvolňovací cviky na šíji a krční páteř. Psaní na stroji a PC: •U nejzávažnějších forem DMO často jediný prostředek písemného projevu. •Nácvik orientace na klávesnici. •Nácvik úhozu, speciální kryty na klávesnici. •U deformací a pahýlech je kovový prst opatřený gumovou objímkou, měkčí úhoz. •Speciální softwarové úpravy. •Speciální myši a joystiky. Užití počítačů: •pomoc při psaní •pomoc při komunikaci •adaptace na vlastní přístroj •Využívá se u dětí/žáků: - s hybným omezením - kteří nejsou schopni verbální komunikace - nemohou psát HK ani běžnými pomůckami - svoje individuální postižení kompenzují pomocí elektronických přístrojů Užití počítačů: ► Práce na PC u TP se nesmí zaměňovat s obecným základním vzděláním ve škole – výuka informatiky apod. ► PC chápeme jako protetickou pomůcku. ► Požadavky: •mobilita zařízení •výšková nastavitelnost pracovních stolů •neklouzavá pracovní deska •přístupnost vypínačů a přístrojů •předpisy a bezpečnost Užití počítačů: Doklady kreativního řešení: •obsluha počítačem čelem, bradou loktem •příkazy pro PC ústy, sáním, foukáním – ANO x NE (fouknutí = ano, sání=ne) •lehkým sáním nebo foukáním přenese kursor na žádané místo (písmenko), sestavuje text Užití počítačů: •Program TEDI: •pomocník při psaní a komunikaci pro těžce TP, ovládání senzorem, nahrazuje klávesnici •dle motorického postižení je možnost používat speciálně upravenou myš nebo joystik. Ergoterapie n nléčba využívající pracovních činností k dosažení vyššího stupně, reedukace funkcí organismu Cíl: nurčení funkční kapacity jedince nurčení schopnosti sociální adaptace (pracovní i osobní=sebeobsluha) nzákladem je proces učení: pokusem, omylem a vedením nvedení = ergoterapeut minimalizuje chaotickou fázi, zdokonaluje zpětnou vazbu Ergoterapie: metody Vybíráme podle toho, o které smysly se při instruování výkonu dítě opírá: ninstruování smyslové: pohyb provádíme přímo s dítětem, opíríme se o senzomotorické spoje ninstruování technické: usměrňování, dopomáhání a řízení pohybu speciálními pomůckami, nástroji npostup celistvosti: dítě napodobuje předvedený pohyb, opakováním, pokusy a omyly pohyb zlepšuje nanalytický postup: od celistvého výkonu postupně pohyb zpřesňujeme nsyntetický postup: výkon předem rozčleníme na jednotlivé navazující prvky, na pohybové fáze, jednotlivé kroky musí odpovídat poškození dítěte Ergoterapeutická stimulace motoriky: Stimulace reflexních pohybů orálních: ndotekové podněty rtů a jazyka npodráždění způsobují reflexní odpovědi Ergoterapeutická stimulace motoriky: Rozvíjení jemné motoriky, pohybů manipulačních a sebeobslužných: nprůběh se liší podle stupně poškození ncílené pohyby, sevření, třesení, tlučení, mačkání, hnětení, přemísťování, tahání, kladení, podávání, stavění, krouživé pohyby klikou, čárání, uchopování nvyužívání rytmických nástrojů, pomůcek – patenty, zipy, knoflíky,.. Ergoterapeutická stimulace motoriky: Stimulace k zaujetí vzpřímené polohy: nosvobozuje HKK, ruce se stávají manipulačním orgánem nvzpřímená poloha rozšiřuje zrakový obzor = zaujetí vertikální polohy pomocí fixací, opěrek, speciálních židlí, vozíků, křesílek, polohovadel,…) Zásady ergoterapeutické praxe: nodborná pomoc, vytyčovat cesty ke zlepšení stavu nneomezujeme se jen na postižený orgán těla, současně hledáme náhradní pomoc u zdravých orgánů, využíváme kompenzačních pomůcek a technických opatření nmetody respektují specifika vývoje a vycházejí z psychologie dítěte nnutný individuální přístup, respektovat věk, vyspělost, druh a stupeň postižení Řeč dětí s DMO Narušená komunikační schopnost Symptomatické poruchy řeči Osnova tématu l Dominantní l Symptom jiného, dominantního postižení, nemoci l Symptomatické poruchy řeči = narušená komunikační schopnost provázející jiné, dominantní postižení (Lechta) l SPŘ – vznik je podmíněn řadou etiologických faktorů, často dochází k vazbě mezi jednotlivými příčinami a následky. l Primární příčina – způsobí dominantní postižení, které je provázeno narušenou komunikační schopností (hluchota) l Primární příčina – (orgánové postižení mozku) způsobí dominantní postižení (MR) se sekundárně narušenou komunikační schopností. Primární příčina způsobí i paralelní postižení – vliv na komunikační schopnost l Dvě i více primárních příčin (slepota – vliv na komunikaci, rovněž i vliv prostředí) l F. Kábele – uvádí souvislost mezi poruchou hybnosti a poruchami řeči l Opoždění, nápadnosti ve vývoji orgánů l V období před-verbálního období lze sledovat odchylky l Těžkosti s dýcháním, sáním, chybí pudové žvatlání, hra s končetinami, mluvidly l Vývoj řeči je individuální l Záleží na postižení motoriky l Úrovni intelektu l Prostředí l Sekundární postižení l Podle zjištěné příčiny je zvolena metoda rozvoje komunikačních schopností Znaky orálního vývoje - DMO l Zaostávání orálních reflexů l Hypo/hyper senzibilita mluvních orgánů l Poruchy koordinace mluvních orgánů l Poruchy polykání l Hlasové nápadnosti – abnormálně vysoký, ostrý hlas/ slabý, l Spasticita a nepotlačitelné mimovolní pohyby zabraňují vytvoření správné hlásky l Ztížena je schopnost automatizace a vytváření mluvních celků l Obtíže ve vytváření celých slov l U téměř 3/4 dětí s cerebrální poruchou bývá zjištěna narušená komunikační schopnost Dysartie l Nejtěžší porucha komunikačních schopností l Porucha artikulace jako celku (Lechta) l Artikulace, dýchání, fonace, modulace (melodie, rytmus, tempo) l Příčina je v poškození inervace v období pre, peri nebo post natálním období Dýchání a fonace l Spatické formy - křečovité a mělké výdechový proud je nedostatečný – není vytvářena dostatečně znělá řeč l Dyskynetické formy – neuspořádané, narušení nepotlačitelnými mimovolními pohyby l Hypokinetická forma – nedostačující kapacita dýchání, nepravidelný rytmus, narušení škubavými pohyby l Fonace – (tvorba hlasu) postižena ve všech formách, nevýrazný hlas, stísněný, křečovitý, chraptivý, tlačený, chybí zpěvný hlas l Hypersalivace – příčina ve špatném polykacím reflexu l Narušeny jsou modulační faktory řeči, kolísavá intenzita hlasu, tempo řeči je zpomalené nebo zrychlené, porucha přízvuku Klasifikace dysartrie l Mozečková – neuspořádanost mluvních pohybů, skandovaná – odsekávaná řeč, přehnané tempo a dynamika, zarážky v řeči l Dyskinetická forma – neuspořádaná mluva, žmoulavé pohyby jazyka – nezřetelná artikulace, poruchy hrudního dýchání l Hypertonická forma – ztuhlá řeč, bradyartrie l Kortikální dysartrie – vázne utváření složitějších mluvních celků, řeč je spastická, mlaskavé zvuky l Pyramidová – tvrdá, spastická, křečovitá řeč, zpomalené, nepřesné pohyby mluvidel, dítě nevysloví některé hlásky l Smíšená forma Další vady řeči l Narušené koverbální (nonverbální chování) – zaleží na postižení, narušení komunikace, změny se střídají rychle, bez podnětu, příčiny nebo citového podkladu, u hypotonie jsou mimické svaly bez pohybu, chorea – úšklebky l Opožděný, omezený vývoj řeči l Koktavost a brebtavost l huhňavost Alternativní a augmentativní komunikace AAK – osnova tématu Komunikace – proces, sdělování myšlenek, citů, rozvoj myšlení AAK – kompenzace projevů závažných komunikačních poruch - umožňuje těžce postiženým komunikaci (vyjádřit pocity, přání, potřeby…) l Augmentativní kom. – podpora existující komunikační schopnosti (ty jsou však pro dorozumívání nedostatečné) l Alternativní kom. – náhrada mluvené řeči l Verbální/ nonverbální (pohled, mimika, gestika, haptika, poroxemika, kinezika, úprava zevnějšku…) komunikační systémy l Autisti l Mentálně retardovaní l Osoby s DMO l Kombi vady l Sluchově postižení l Mozková příhoda l Motorické postižení (ochrnutí mluvidel…) l Oční kontakt l Mimika l Gestika l Znaková řeč l Prstová abeceda l Obrázky, předměty, symboly, počítače, pomůcky s hlasovým výstupem Volba komunikačního systému = individuální posouzení l Posouzení aktuálního stavu klienta l Posouzení úrovně komunikačních schopností l Stupeň porozumění řeči l Kognitivní schopnosti l Potřeby l Prostředí postiženého l Pohybové možnosti l Prognóza vývoje Výhody l Umožňují postiženým komunikovat l Zapojení do činností …. socializace l Rozvoj kognitivních a jazykový schopností….. rozvoj myšlení l Snížení pasivity l Umožňují rozhodovat l Snížení frustrace z nepochopení Nevýhody l Musíme se systém naučit l Vzbuzuje pozornost l Komunikace s osobami, které systém ovládají (malé spol. uplatnění) l Dynamické – prstová abeceda, znaky, gesta, znaková řeč, makaton l Statické – Bliss, piktogramy l Facilitovaná komunikace, sociální učení Piktogramy – zjednodušené zobrazení skutečnosti, konkrétní lehce zapamatovatelné l Pomáhají orientovat se v běžném životě, při komunikaci, vyjádření potřeb, rozvoj samostatnosti l Umožňuje účastnit se konverzace l Použití bývá doprovázeno mluvenou řečí, znaky l Jednoduchost a názornost l Těžší stupeň MR, autisté, kombinované vady l postupovat pomalu, nové symboly zavádět po upevnění předchozích, l cílem není množství symbolů, ale jejich využití v praktickém životě l Spolupráce s rodiči, využívání symbolů doma l Výuka se zaměřuje na nejdříve na známé a jednoduché předměty (rodina, předměty denní potřeby) l Umístění obrázků ve třídě, na nástěnce, umístění na nábytek, později lze obrázky spojovat l Sestavení rozvrhu, jednoduché pracovní postupy, využití fotografií l Manipulace slouží k zapamatování symbolů a k procvičení koordinace oko/ruka, motoriky, soustředění, zlepšuje se schopnost vizuálního rozlišování Bliss l Místo slov se používají jednoduché obrázky l Systém vyvinul Ch. Bliss – rakouský žid, z koncentračního tábora utekl do Číny, inspiroval se čínským obrázkovým písmem, později žil v Austrálii l Původně měl systém sloužit k lepšímu porozumění mezi národy l 1971 – skupina kanadských terapeutů hledala komunikační prostředek s postiženými dětmi l Vyvinuli systém, který mohou využívat ti, co číst umí, i ti co to nedokáží l Mohou používat i děti s omezenými pohybovými funkcemi (možnost různého ukazování na symboly – světelný bod…) l Smyslové tabulky poskytují vizuální podporu, procvičují vnímání l Uživatel se při ukazování symbolů pokouší o vokalizaci – v rámci možností se procvičuje hlasový projev l Časté využití u děti s hybným postižením – poruchy dýchání, jazyka, řeči jinak blokují u těchto osob použití řeči l Narušení svalového tonusu – obtíže při provádění cílevědomých pohybů (slovník může být omezen l Systém lze vysvětlit při výuce, nejprve zaměření na jednoduché symboly, skládání symbolů – tvorba věty l Systém lze velmi dobře „propracovat“ – může se přiblížit jazyku l Jednotlivé symboly lze kombinovat, základní slovník má 100 symbolů, symboly se sestavují do tabulek l Možnost elektronického zpracování, různé možnosti ovládání Makaton l Jazykový program, užívá znaky doplněné mluvenou řečí a symboly l Vyvinula logopedka M. Walker l Využívá manuální znaky doplněné mluvenou řečí a symboly l Základem je 350 znaků z běžného denního života, ty jsou rozděleny do 8 stupňů (9. stupeň je slovník) po 35-40-ti slovech l V každé zemi jsou znaky vybírány a standardizován l Více-systémový přístup v komunikaci l Pomoc k porozumění l Pomůcky k vývoji vyjadřování l Podpora špatně srozumitelné řeči, pomáhá snížit frustraci l Pomoc pro osoby, pro které je řeč obtížná l Dočasný prostředek k dosažení komunikace u osob s přechodnými obtížemi v komunikaci Facilitovaná komunikace l Založena na mechanické podpoře ruky l Důležitá je důvěra k osobě poskytující podporu l Facilitátor přidržuje ruku, paži, zápěstí – nastavuje protitlak svalovému napětí l Získání zpětné vazby, stimulace l Cílem je postupné omezení podpory l Začíná se od jednoduchých otázek ano-ne… Sociální učení l Využití u MR a kombinovaných postižení l Poznaní, reagování a interpretace na zraková znamení (vše, co se vyskytuje v nejbližším okolí) bez využití techniky čtení l Využívá základní poznatky z okolního světa, využitelné v každodenním životě l Nácvik – 3 kategorie: 1/ soubor obrázků a textů 2/ vztah slova k piktogramům 3/ vztah slov k piktogramům - Začátek v době používání slov Metoda bazální stimulace Osnova tématu l Pedagogicko-psychologická aktivita určena jedincům s těžkým postižením, zajištění vývoje osobnosti l Základní podpora, nejjednodušší podoba l Stimulace – nabízení podnětů, které si sám těžce postižený nemůže zajistit (chybí dostatečné množství podnětů potřebných pro život l Základem je holistický přístup, celistvost, nedělitelnost těla a duše – toto dělení je nepřípustné l Koncept rané podpory, interdisciplinární přístup l Koncepce byla vyvinuta koncem 70. let l Principem BS je zjištění, že jedinec může být pomocí těla přenesen do reality na základě zprostředkování zkušenosti a vjemů. l Každý člověk má „naprogramovaný“ vývoj, který může být při diferenciovaní vhodným způsobem podpořen l Všechny složky jsou stejně důležité (tělesné a emocionální složky jsou rovnocenné) l Všechny složky působí společně l Prostřednictvím pohybu a vnímání se vytváří tělesné zkušenosti, neoddělitelné od osoby, spojené s interakcí l Vychází z dětského vnímání, pokouší se umožnit interakci mezi jedincem a jeho prostředím l Zajišťuje příjemné tělesné pocity l Zprostředkovává zážitky těla, tělo těžce postiženého je první a nejdůležitější oblastí pro učení l Uskutečňuje se na základě pozitivně pociťovaného emocionálního vztahu, obsahuje základní interakční a komunikační podporu l Je realizována opakovaně v průběhu denních aktivit l Usiluje o vybudování dalšího rozšířeného kontaktu těžce postiženého s okolím l Somatické podněty l Poznat a využívat povrch těla jako orgán vnímání l Umět motoricky reagovat na podněty těla l Učit se lokalizovat podněty na vlastním těle l Vytvářet předpoklady pro základní poznatky o vlastním těle a jeho zkušenostním potenciálu l Obraz těla vnímáme na základě zkušenosti l Pomocí somatických podnětů lze docílit pozitivní zkušenost s vlastním tělem l Primární tělesná zkušenost se vyvíjí dotykem l Vibrační podněty l Vibrace po ploše těla navozují intenzivní pocit v nosných částech těla a kloubech l Pomocí malých vibrátoru lze docílit procítění (tyto zkušenosti běžně získává zdravý člověk při stání, chůzi…) l Vibrace se může stát přechodem k vnímání chvění a směru odkud přichází l Těžké postižení neumožňuje získání povědomí o pozici těla, monotónní pozice vede často k návyku na tuto polohu (vleže nebo vsedě) Vestibulární podněty l Podněty zprostředkovávají těžce postiženému informace o poloze v prostoru, pohybu celého těla v prostoru l Spojení se zpracováním informací z vizuálních vjemů l Přiměřený vestibulární podnět působí na stabilitu držení těla, normalizaci tonusu l Pomalé kolébavé pohyby kolem a napříč osy těla l Využívají se pohyby na terapeutickém válci nebo velkém míči l Navázání na časné, prenatální zkušenosti l Čichové a chuťové podněty l Tyto podněty jsou důležité v prvních měsících života, představují možnost komunikace mezi matkou a dítětem l Děti s těžkým postižením často přijímají čichové podněty s radostí a zájmem l Krmení sondou omezuje citlivost ústní dutiny, není tak využita velmi vnímavá zóna lidského těla l Dětské zkoumání objektů, vytváření pojmů – aktivity ruka-ústa l Je třeba využívat jednoznačných pachových a chuťových nabídek, které se liší od pachů běžného dne l Děti s TP nejsou zpočátku schopné postihnout rychle se měnící vůně okolí, splývají s ostatními vjemy l Jasné vnímání kontur a kontrastů – později přijímání a zpracování nabízených aktivit l Zrakové a sluchové podněty l Pomocí zraku a sluchu vnímáme okolí těla l Pro osoby s TP jsou často zřetelné jen kontrastní obrazy, výrazné zvuky a rytmy l Podněty musí odpovídat dosaženému stupni vývoje l Pro vývoj sluchu je trvalá kulisa nevhodná l Je vhodné zvuky diferenciovat, kombinovat s dotekem nebo pohybem (rytmické hry, tanec) l Zrakové podněty je vhodné nabízet na základě kontrastu Vojtova metoda reflexní terapie n dětský neurolog - Václav Vojta n n Zasloužil se o rozvoj dětské neurologie a kineziologie n Autor metody reflexní lokomoce (Vojtova metoda) n Dokázal, že včasná diagnostika a terapie v prvních týdnech života má rozhodující vliv na hybnost n Snaha o pochopení lokomočních principů člověka n Principem je fakt, že v CNS jsou geneticky zakódované motorické vzory, uložené holograficky n Postiženému (ohroženému) je nabídnuta cílená terapie – ta je schopna zasáhnout postiženou motoriku na úrovni řízení CNS n Principy n Lokomoce je automatická, slouží k dosažení cíle, vychází z jistého držení těla, na kvalitě souladu složek lokomoce závisí její kvalita n Vyjádření vztahu polohy a pohybu (Magnus 1916) „Každý pohyb začíná v určité poloze a končí v určité poloze. Poloha doprovází pohyb jako stín.“ n VM je založena na reflexním ovlivnění pohybu, tzn., že náhlá změna polohy dítěte vyvolá vždy typický pohybový projev. Popsáno bylo 7 polohových reakcí, které se využívají v diagnostice n Vychází se z neuro-kineziologického vyšetření, polohových reakcí a vyšetření reflexů. Tři základní kapitoly VM ontogenetický vývoj/ diagnostika/ terapeutický systém n Ontogenetický vývoj je determinován geneticky, probíhá automaticky, hnacím motorem je motivace dítěte, objevují se svalové souhry n Vyzrávání CNS je charakterizováno vývojovými stupni n Vývojová kineziologie – zabývá se motorickým vývojem dítěte, dává jasná pravidla k rozpoznání ideální hybnosti dítěte n Seznámení s vývojovým stupněm motoriky – získání odpovědi, na jakém vývojovém stupni se dítě nachází Diagnostika n Vojtova diagnostika zahrnuje 7 polohových reakcí, dynamiku reflexů n Včasná diagnostika je důležitá vzhledem k dalšímu motorickému vývoji n Plasticita CNS (obnovování neurálních spojení, vytváření dalších spojení) je největší v raném věku n Pokud dítě nemá k dispozici „normální motoriku“, použije náhradní motorické projevy – v tomto okamžiku se začíná projevovat motorické postižení viditelně n „náhradní motorika se začíná fixovat a znemožňuje tak nástup „normální“ motoriky n První „náhradní“ projevy je možno pozorovat (analýza spontánní hybnosti) v 6 týdnech (kontaktování, úsměv) n „náhradní“ motorika se plně rozvine v 1. trimenonu a ve 2. se začne fixovat n Odstraňování hybné poruchy ve 3. trimenonu – následky viditelné hlavně u hemiparetické formy n Výsledek rehabilitace je závislý na včasné intervenci n Ovlivňující faktory: rozsah postižení, přístup rodiny n Některé problémy se projeví až při vertikalizaci dítěte Příklad vyšetřovaných reflexů n Chůzový automatismus n Mooro reflex n Galantův reflex n Sací reflex n Hodnotí se trvání a intenzita reflexů, přítomnost či nepřítomnost n Vyhodnocení reflexů informuje o kvalitě pohybového postižení a napovídá i o typu Polohové reakce n Využívají se k odhalení stupně posturální zralosti CNS n Vojtovo boční sklopení n Trakční zkouška n Landauova zkouška n Peiper-Isbert n Axiální závěs n Collinsové horizontála n Collinsové vertikála Vojtova metoda n Pracuje se na základě znalosti „spušťových zón“ n Zóny – body na lidském těle n Dráždění zón pod tlakem – ve správném směru a poloze těla n Podráždění vyvolá vybavení „ideálního pohybového vzoru“, který je každému jedinci dán geneticky Bobath terapie (osnova tématu) Souhrnný terapeutický koncept Léčba/ terapie dětí s DMO Holistický přístup l Interdisciplinární přístup určený osobám s DMO vyvinut Karlem a Bertou Bobath, jejich koncept byl známý a akceptovaný v mnoha zemích od 40-tých let 20. stol. l Základem přístupu je poskytnutí zkušenosti z normálního pohybu – správně vedená činnost – handling l Hlavním cílem je rozvinutí hybnosti na nejvyšší míru l Nácvik normálního postavení a rovnovážné reakce - facilitace l Zprostředkování „normálního“ tonusového chování – výsledkem je umožnění pohybu l Dítě s DMO roste, vyvíjí se – vývoj je však opožděn, narušení CNS vede k poruchám hybnosti l Příklad: dítě nemůže ležet na bříšku, zvednout hlavu, podepřít se rukama…..nebude rozvíjet svaly krku a zad potřebné k sezení nebo stání, může mít obtíže s dýcháním a řečí l Pokud dítě používá jednu stranu těla více, bude se vyvíjet nesymetricky…..problémy s rovnováhou, koordinace ruka-oka, narušení percepce, deformace kyčlí atd. l Musí se vzít v úvahu všechny faktory…je nutné dívat se dopředu l Každé dítě potřebuje různé pohyby, změnu polohy, pozice, aktivit v průběhu celého dne l Za pomoci Bobath terapie se dítě učí, jak se pohybovat „funkčně“ a ko-ordinovaněji a překonat tak posturální problémy l Za pomoci terapie lze vytvořit užitečné pohybové vzorce, se kterými dítě nemělo dříve zkušenosti l Léčba (terapie) nespočívá v posilování a uvolňování poškozených svalových skupin, zaměřuje se na zlepšení ko-ordinace držení a pohybu l Snaha o začlenění do běžných denních aktivit l Interdisciplinární přístup, zahrnuje ergoterapii, fyzioterapii a logopedickou péči l Holistický přístup l Základem je poskytnutí zkušenosti z normálního pohybu l Bolí to? Děti mohou během terapie plakat – během terapie provádí věci, které by jinak nedělaly, někdy děti zpočátku nerozumí tomu, proč musí některé věci dělat. Některé děti jsou velmi citlivé a ačkoliv terapie není bolestivá, může pro ně být nepohodlná, pláčou, protože neumí kontrolovat své emoce l Jedním z cílů terapie je „zabudování“ do každodenních aktivit, takže děti provádí terapii každý den l Terapie umožňuje získání větší kontroly nad vlastním tělem a dosáhnout tak větší míry nezávislosti l Charta práv dětí v nemocnici, herní specialista (osnova tématu) l Jestliže dítě není na vše řádně připraveno, nemá šanci mobilizovat mechanismy, které by mohly se s nastalou situací vyrovnat. Nemá pak nad děním kontrolu, je ohromeno a zaskočeno. To ničí nejen jeho důvěrný vztah k lidem, ale může to podporovat i stavy úzkosti při dalších hospitalizacích nebo v podobných situacích (Carole B. Klain, NAHPS, London) Charta práv l Nemoc – hospitalizace – zátěž, životní změny l Dítě nerozumí tomu, co se děje, proč má být v nemocnici l Rostou obavy, strach z neznámého, pocit lítosti, bolest l Etický kodex, platný od roku 1993 l Řeší otázky práv dítěte na soukromí, kontakt s rodinou, informace, ochrana před zbytečnými zákroky l Soupis práv dětí v nemocnici l Práva jsou závazná morálně nelze je vymáhat právně Jednotlivé body charty l Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou potřebují nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo ambulantně l Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt s rodinou (rodiče by se měli na péči o své děti podílet, být informování, povzbuzováni k aktivitě) l Děti/ rodiče mají právo na informace v podobě, která odpovídá věku a chápání. Musí mít možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem l Děti/ rodiče mají mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče l S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením, musí být respektováno jejich soukromí l Dětem se musí dostávat péče školeného personálu , který si je vědom fyzických a emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny l Děti mají mít možnost nosit vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci l O děti má být pečováno s jinými dětmi stejné věkové skupiny l Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám, bezpečnostním požadavkům, zásadám péče o děti l Děti mají mít příležitost ke hře, odpočinku, vzdělání, přizpůsobeno věku a zdravotnímu stavu Herní specialista l Dítě nemá dostatečně rozvinuté kognitivní schopnosti, nemá dost životních zkušeností, aby svoji nemoc mohlo bez cizí pomoci náležitě racionálně zpracovat l Dítě prožívá řadu nepříjemných situací, je odloučeno od rodiny, vytrženo z domácího prostředí l Je důležité věnovat dítěti náležitou medicínskou i psychologicko-sociální péči l Počátky spadají do první poloviny 20. století, Angůie l James Robertson (institut mezilidských vztahů) upozornil na fakt, že dosavadní péče o nemocné děti ohrožuje dětskou psychiku, neprospívá léčbě l 1961 – založení mezinárodní organizace s cílem bránit práva dětí v nemocnici a jejich rodičů l 1976 – založení asociace sdružující herní specialisty ČR l Pomalejší rozvoj v této oblasti l Část dne děti v péči pedagogů školy, ZŠ, MŠ l Po roce 1989 – seznámení se s možnostmi herní terapie l 1993 – některá oddělení zavádí hru jako nedílnou součást herní terapie l Vyčleněn odborník z řady středního zdravotnického personálu Cíle herní terapie – uspokojení základních psychických potřeb nemocných dětí (Vágnerová, 2000) l Potřeba stimulace l Potřeba orientovat se v dané situaci (znalost zdr. Stavu, prognóza, způsob ošetření…) l Potřeba citové jistoty a bezpečí l Potřeba seberealizace l Potřeba otevřené budoucnosti l Potřeba sociálního kontaktu Úkoly l „most“ mezi zdravotníky´- rodiči – dítětem l Provázet dítě po dobu hospitalizace l Zbavovat strachu a úzkosti l Vyplnit volný čas dítěte l Příprava na zákroky a operace l Přiměřeně věku informovat o zdravotním stavu l Přítel v nemocničním prostředí l Porozumění nemoci a způsobu léčení l Zvýšení schopnosti dítěte zvládat zátěžové situace l Získávat dítě pro spolupráci l Redukovat chybné názory dítěte l Umožnit dítěti vyjádřit své emoce l Redukovat nepříznivé důsledky hospitalizace Profesní orientace/ příprava ► Je proces volby povolání ► Pro TP je omezená volba oborů ► Již na ZŠ je nutné utvářet a rozvíjet reálný profesní cíl a perspektivy ► Utvářet a rozvíjet vlastnosti a schopnosti významné pro proces volby povolání ► Je objektivní průběh konkrétně vykonávané profesní činnosti během života člověka (sled povolání) ► Dnes m faktor sociálního statusu člověka (člověk je často posuzován podle profese) ► U postižených má různý vývoj (popř. rekvalifikace) Práce ► Práce je tělesná nebo duševní činnost zaměřená na výdělek, výživu a uspokojování potřeb. ► Vede k určitému cíli a k vytváření hodnot, které mají význam pro jedince i společnost. ► Je předpokladem seberealizace, uplatnění na trhu práce. ► Existenční a materiální ► Rozvojový a tvořivý ► Kooperační a socializační ► Estetický a kulturní ► Relaxační Předprofesní příprava ► Běžná hlediska: zájem, možnost uplatnění, kvalita příslušné školy, seberealizace. ► Specifická hlediska: zdravotní omezení, nabídka studia chudší, šance uplatnění je menší. Obecné aspekty Věk 15 let: ► fáze exploračního výběru ► omezené představy o možnostech ► nevyhraněné odborné zájmy ► zmatený obraz sebe sama Vyhledávání: ► Objektivní možnosti ovlivňují osobní přání ► Práce nesmí komplikovat zdravotní stav ► Měla by se stát stálou pracovní rehabilitací Porovnání potenciálu s požadavky na povolání: ► Hledisko klinické přiměřenosti ► Hledisko technické přiměřenosti ► Hledisko kvalifikační přiměřenosti ► Hledisko subjektivní přiměřenosti. Na co ohled? ► Případnou změnu zdravotního stavu ► Zohledňovat místní podmínky ► Šance získat zaměstnání v okolí bydliště ► Možnost a způsob dopravy Trendy ► Integrační úsilí ► Preferování univerzálnějších oborů ► Posun rozhodování o cílovém profesním zaměření Poradenství ► Výchovný poradce, třídní učitel, poradce pro volbu povolání ► SPC ► PPP ► IPS při ÚP Školy¨ ► Obchodní akademie pro TP ► Gymnázia pro TP ► Učňovské školství ► Integrace Rekvalifikace (ÚP) ► Podporované zaměstnávání ► Chráněné dílny ► Praktická škola s jednoletou přípravou ► Profil absolventa: absolvent praktické školy s jednoletou přípravou si doplnil a rozšířil všeobecné základy vzdělání dosažené v průběhu školní docházky v pomocné, případně ve zvláštní škole, osvojil si znalosti a manuální dovednosti potřebné k výkonu konkrétních jednoduchých pracovních činností a získal tak perspektivní možnost uplatnění se v různých profesních oblastech i v životě. ► Je určena žákům s těžkým zdravotním postižením, zejména s těžkým stupněm mentálního postižení, žákům s postižením více vadami a žákům s diagnózou autismus, kteří získali ucelené vzdělání na úrovni základní školy speciální, případně ZŠ praktické ukončili povinnou školní a ze zdravotních či jiných závažných důvodů se nemohou vzdělávat na jiném druhu a typu školy. Praktická škola 2 letá ► Absolvent praktické školy si doplnil a rozšířil všeobecné vzdělání dosažené v průběhu plnění povinné školní docházky ve zvláštní, pomocné, případně základní škole, osvojil si znalosti a manuální dovednosti potřebné k výkonu jednoduchých činností a získal tak perspektivní možnost uplatnění se v různých oblastech praktického života. ► Absolventi praktické školy se mohou v rámci svých možností a individuálních schopností uplatnit přiměřeným výkonem při pomocných pracích ve zdravotnictví, v sociální péči a službách, ve výrobních podnicích, v zemědělství, případně v chráněných pracovištích. Příklady_ SŠ Kociánka ► SOU – 3 leté studium, kvalifikace pro dělnické profese (krejčí, zámečník, brašnář, zahradník) ► OU – (3 leté studium) – pro absolventy ZŠ praktické (šití oděvů, květinářské, zahradnické práce…) ► Praktická škola (1-2 letá) Uplatnění ZP ► Zaměstnávání osob se zdravotním postižením upravuje zákon 435/2004 ► V zákoně je definována osoba se zdravotním postižením (osoba plně nebo částečně invalidní, osoby uznané příslušným úřadem sociálního zabezpečení jako zdravotně znevýhodněné) ► S přijetím zákona byl nahrazen pojem ZPS (změněná pracovní schopnost pojmem osoba se zdravotním postižením) ► Je stanoven povinný podíl zaměstnanců se zdravotním znevýhodněním – v případě, že se jedná o zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci (tj. 4% kvóta) ► Existuje několik forem plnění tohoto podílu: a/ přímé zaměstnání v pracovním poměru b/ odběr výrobků od např. chráněných dílen, zadání zakázky chráněné dílně c/ odvod do státního rozpočtu Uplatnění ► Otevřený trh práce (nejvýhodnější) ► Chráněné dílny ► Chráněné pracovní místo ► Pracovní rehabilitace ► Podporované zaměstnávání n Podporované zaměstnávání n n důraz na to, aby se člověk v modelovém prostředí naučil dovednostem potřebným pro výkon zaměstnání n Předpoklad přenesení dovedností do praxe n Původně jako možnost pro osoby s MR n Revize modelu „nácviku“ ….směrem k nácviku přímo na pracovišti n Osoby s MR často nejsou schopné přenášet dovednosti z jednoho pracoviště na druhé n Od roku 1995 v ČR (tranzitní program občanského sdružení Rytmus) n Definice n Časově omezený komplex služeb, jehož cílem je podporovat zájemce o práci v tom, aby si našel a udržel místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Je určeno pro osoby znevýhodněné na trhu práce tak, že pro získání a udržení si pracovního místa potřebují dlouhodobou podporu i po uzavření smlouvy. Podpora je poskytována podle individuálních schopností a potřeb konkrétního člověka. n Umístění na pracovní místo – trénink přímo na pracovišti n Placená a konkurence schopná práce n Zaměstnání v běžném pracovním prostředí n Průběžná podpora podle individuálních potřeb n Cílová skupina: lidé se znevýhodněním na trhu práce, osoby, které samostatně nezvládnou dovednosti potřebné k hledání zaměstnání, udržení….problémy a potíže osob mají různý charakter, délku léčení, různý handicap, vzdělání………….. n Supervisor – vedoucí agentury (projekty, granty, kontakty, koncepce…) n Konzultant, pracovní asistent (podpora na pracovišti, pomoc naučit se potřebným sociálním a pracovní dovednostem) n Ekonom, koordinátor asistentů n Multidisciplinární přístup n Pohled více konzultantů, asistentů n Dohoda o poskytování služeb – výběr služeb, práva, povinnosti n Osobní profil – souhrn zájmů, předpokladů, vlastností (sebepoznání, respektování zájmů klienta), současná situace klienta n Individuální plán podpory – stanovení a uskutečnění cíle, postupné kroky směřující k cíli, zaznamenání průběžných a hodnotících schůzek a dalších setkání n Identifikace a vyhledání vhodného zaměstnání – vychází se z představy, osobních zájmů n Asistence, podpora na pracovišti – různorodá, individuální, odpovídá specifickým potřebám klienta, podpora samostatnosti, postupné snižování podpory n Sociální podpora – lidé, předměty, uspořádání, organizační prvky n Pracovní schůzky – setkávání celého týmu s klientem, individuální a supinové konzultace n Job club – procvičení dovedností potřebných pro získání práce, identifikace zájmů, možností n Kroužky přátel l Stáří Osnova tématu l Biologické stáří l Celoživotní proces, projevy jsou zřetelnější na přelomu 4. a 5. desetiletí (zaleží na každém jedinci a prostředí) l Biologické stáří – konkrétní označení změn (atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů) l Zákonitý proces, zakódováno genetickou informací, ani v optimálních podmínkách nelze hranici nad jistou míru posunou l Sociální stáří l Odchod do starobního důchodu l Změna rolí, životního způsobu, ekonomického zajištění l První věk – předproduktivní, dětství, mládí, profesní příprava, získávání zkušeností a znalostí l Druhý věk – produktivní, dosažení dospělosti, založení rodiny, práce l Třetí věk – post-produktivní, pokles zdatnosti, věk odpočinku l Čtvrtý věk – období závislosti (není zákonité) l Proces stárnutí je individuální, variabilní l Proces je dán různou genetickou výbavou, životními podmínkami, interakcí s prostředím, životním stylem l Asynchronní proces, postihující nerovnoměrně různé struktury a funkce organismu l Od 30 let se pravděpodobnost úmrtí každých osm let zdvojnásobuje l Dochází k somatickým změnám l Atrofie tkání, zmnožení vaziva a tuku l Úbytek LBM (lean body mass) l Zvýšení obsahu tělesného tuku l Zmenšení celkového objemu vody l Ukládání vápníku do tkání Pokles svalové síly, zhoršení pohybové koordinace l Zhoršení adaptace, snížení odolnosti vůči zátěži l Vady oběhového systému, endokrinní systém l Poruchy metabolismu, imunitního systému l Vylučovací systém l Snížená vitalita, zhoršení smyslového vnímání l demence l Podpora a péče – je poskytováno chybějící zázemí a péče l Léčba, výchova resocializace – nemocnice, léčebná a rehabilitační zařízení l Omezení, vyloučení represe – např. vězení l Péče v rodině l Sociální péče v ambulantních podmínkách l Ústavní a polo-ústavní péče l Domovy důchodců (plná sociální a zdravotní péče) l Domovy – penzióny (částečné poskytování péče) l Ústavy sociální péče se zvýšenou psychiatrickou péčí l Hospicová péče • Speleoterapie je soubor léčebných metod, jejichž základem je využívání opakovaného či déletrvajícího vlivu mikroklimatu podzemního prostředí krasových jeskyní a jiných podzemních prostor k léčbě některých chorob. Zároveň se tímto termínem označuje interdisciplinární vědní obor na hranici lékařských a přírodních věd, zkoumající léčivé faktory podzemního prostředí a důsledky jejich působení na lidský organismus. Nemocnost stávající populace je stále velmi vysoká, převážně děti jsou opakovaně nemocné hlavně nemocemi horních a dolních dýchacích cest a 25% populace trpí nejrůznějšími projevy alergických onemocnění a bronchiálního astmatu. Toto číslo podstatně narůstá u obyvatel velkých městských a průmyslových aglomerací. Jednou z významných neinvazních léčebných metod využívaných pro takto nemocné je speleoterapie, tj. léčba v jeskyních a uměle vytvořených podzemních prostorách. Název speleoterapie není pro tuto metodu zcela výstižný. V našem pojetí představuje komplex léčebných metod, kdy vlastní léčebný pobyt v podzemí je pouze jeho jednou součástí, kterou lze přirovnat k léčebnému pobytu v jednom obrovském inhalatoriu. • Hlavní důraz klademe na rehabilitačně - sportovní a rekondiční aktivity, které jsou umocněny jak vhodnými přírodními podmínkami, tak i přímým příznivým vlivem přesně dávkovaného léčebného pobytu v podzemním prostředí. Výsledkem je potom klimatická léčebná metoda, podobná klasické klimatoterapii, obohacená však o přímý vliv podzemního klimatu, kterou je nutno chápat jako doplněk celoroční komplexní léčby těchto pacientů • Poznávání a empirické využívání pozitivního vlivu podzemního prostředí na lidský organismus bylo známo už v antickém Řecku a Římě ( jeskyně Kerkira a Herculaneum), • písemné zmínky o speleoterapii jsou z 15.století ze solných dolů Wieliczka. Specifickou variantou speleoterapie s dávnou tradicí je využívání podzemních termálních vod i chladných krasových pramenů, které se v Evropě stávaly již ve středověku i pozdějších dobách vyhledávanými kultovními a poutními místy. • Moderní základ speleoterapie vytvořil v 50.letech tohoto století Dr. Karl Hermann Spannagel, který v lázeňském městě Ennepetal začal aplikovat speleoterapii už nikoliv jako balneologickou, nýbrž jako léčebnou metodu u dospělých astmatiků. Jeho zkušenosti a hlavní zásady byly potom převzaty a rozvíjeny v různých speleoterapeutických centrech v celé Evropě ( Maďarsku, Rakousku, Německu, Itálii, Slovinsku, Československu, Rumunsku, Zakarpatské Ukrajině, Rusku, Gruzii, Polsku a Francii). • Mechanismus účinku je dosud stále předmětem výzkumu, který prokázal významný imunostimulační vliv expozice mikroklimatu podzemního prostředí na lidský organismus, a to jak v oblasti nespecifické imunity, tak i v oblasti imunity specifické ( jak buněčné, tak i protilátkové). Mikroklima podzemního prostředí je tvořeno aerosolem, který má určité vlastnosti. Tyto vlastnosti potom podmiňují, zda je podzemní prostředí pro speleoterapii vhodné či nikoliv. Hlavní a nutnou podmínkou těchto vlastností je stálost tohoto mikroklimatu.