Aplikované metody sociální
psychologie
Sociální prostředí školní třídy a školy
Myšlenkový experiment

Představte si restauraci, do které obvykle
chodíte

Co se o ní vůbec dá říct?

Co se vám v ní líbí a nelíbí?

Co z toho je pro vás osobně důležité?

Co z toho je ­ podle vás ­ důležité pro
ostatní, kteří tam chodí s vámi?

Zkuste se dohodnout ti, co myslíte stejnou
restauraci na bodech 2-4

Pořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná
restaurace?
Jak to tedy je?

Konkrétní člověk v sociálním prostředí
- (mikro ­ mezo ­ makro)

Jeho vnímání tohoto prostředí
- (Lewin, Bronfenbrenner atd.)

Jeho interpretace a komunikace sociální reality (...)

Otázka změny v čase (individuálním i skupinovém)
,,My",,Já"
sdílené významy událostí
výpověď o pocitech, událostech...
Události,
situace... čas
Teoretická východiska

učení a chování žáků není pouze
individuální záležitostí

je ovlivňováno mikrosociálním
prostředím, v němž se žáci pohybují
(prostředí konkrétní školy, konkrétního
učitelského sboru, konkrétní školní třídy a
konkrétní skupině vrstevníků s níž se žák či
žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá atp.)

další info: viz http://klima.pedagogika.cz/
Praktické využití poznatků
(rámec)

úspěšná práce v prostředí konkrétní školy,
předpokládá nejméně tři relativně samostatné
činnosti:
- získat dostatečné teoretické znalosti o
sociálně-psychologických jevech, které se ve
školství vyskytují
- umět diagnostikovat klima školní třídy, klima
školy, příp. klima učitelského sboru
- umět (na základě zjištěných skutečností)
navrhnout a provést vhodnou intervenci, která
by pomohla jak žákům, tak učitelům.
Proč se zajímat o sociální
prostředí?

škola (třída) jako prostředí (mj.)
- vývojově psychologický pohled
- sociální učení (...)

prožívání tohoto prostředí žákem (mj.)
- vliv na výkon
- vliv na další vzdělávací dráhu (...)

metody ­ postoje (autoři mluví o percepcích) k
různým aspektům školního (sociálního) prostředí;
současné přístupy k postojům akcentují zejména
prvek hodnocení
Sociální klima

Sociální klima ­ metafora, která se pokouší
postihnout individuálně-emotivní i sociální
rozměr institucionálního vzdělávání
(kurikulum i skryté kurikulum)

Poprvé použito J. Withallem (1949) ve studii
The development of a technique for the
measurement of social-emotional climate in
clasroom (Journal of Experimental Education,
17, s. 347-361)
Klima vs. kultura

,,Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem
výzkumu klimatu organizace a výzkumu
efektivity vzdělávání." (Andersonová, 1982: 368).
- škola jako součást vzdělávacího systému je především
formální organizací;
- vnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových
proměnných sociálního klimatu;
- akcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho
ovlivnění efektivitou učitelovy práce
- pozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna
z charakteristik ,,efektivních škol"

Kultura ­ etnografický přístup, idiografický přístup
- např. Pražská skupina školní etnografie
Terminologické otázky
experti užívají při popisu a rozboru sociálně-
psychologických jevů ve škole různé termíny:

prostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé
školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v dané
třídě, komunikace v dané třídě).

připojují i různé přívlastky (edukační, učební,
výukový, sociální, psychosociální, sociálně-
psychologický, sociálně-emocionální atd.)

v literatuře dnes existují v dané oblasti desítky
termínů (více než 60)
Vývoj do současnosti

rozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle
rozsahu, měnlivosti, délky trvání, obecnosti. (Mareš,
Lašek, 1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995):

prostředí je nejobecnější termín, netýká se
jenom aspektů sociálně-psychologických.

termín atmosféra má poměrně úzký rozsah.
Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání.

Termín sociální klima označuje jevy
dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného
učitele (školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či
Teoretické otázky

Klima ve třídě nelze pochopit izolovaně od
environmentálních, sociálně-psychologických,
sociologických a kulturních souvislostí.

Příklady různých taxonomií, které se snažily
uspořádat do určitých hierarchických
souvislostí:
Př. 1 - Rozlišuje čtyři
hierarchické úrovně
dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982)
1. ekologie

charakteristika budovy, v níž se výuka
odehrává
2. prostředí (milieu)

charakteristiky učitelů (délka praxe,
platové zařazení, ap.)

žáků (věk, pohlaví, sociální status,
ap.)
3. sociální systém (skupinové
charakteristiky)

vztahy mezi klíčovými účastníky

sociální komunikace

podíl na rozhodování

příležitost k účasti na sociálním dění
ve skupině
4. kultura

hodnoty a hodnotové systémy, jež
účastníci považují za významné

učitelova zaangažovanost na rozvoji
žáků

důraz na kooperaci

důraz na činnosti související se
školou

očekávání účastníků

jasnost a konzistentnost cílů
Faktory klimatu a efektivita výuky
(Creemers, Reezigt in Freiberg, 1999: 31)
Klima školy
Fyzikální prostředí školy
Sociální systém školy
Vnitřní prostředí školy
Očekáváné chování učitele /
výsledky žáka
Efektivita školy ­ faktory
Kvalita
Čas na učení
Příležitost učit se
Klima třídy
Fyzikální prostředí třídy
Sociální systém třídy
Vnitřní prostředí třídy
Očekáváné výsledky žáků
Efektivita třídy ­ faktory
Kvalita
Čas na učení
Příležitost učit se
Motivace žáků
Výsledky výuky
kofnitivní
afektivní
Postoje
Sociální zázemí
efektivita školy
Teoretické úrovně uvažování

Celkem nejméně pět teoretických úrovní:
- První je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše
zprostředkovaně (prostředí školní budovy, učebny,
laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a
učitelé žijí část svého života, vyučují a učí se).
- Druhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů,
jednotlivých žáků atp.).
- Třetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy
ap.).
- Čtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy).
- Pátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň
školství dané země, zvláštností její kultury.
Teoretický rámec pro výkum
klimatu u žáků, rodičů, či
příslušníků komunity
(Stevens, Sanchez in Freiberg, 1999: 126)
Klima školy
Výukové prostředí
Výukový proces
Komunikace
Administrativa
Škola jako člen komunity
Bezpečnost ve škole
Vnímání klimatu rodiči Vnímání klimatu komunitou
efektivita školy
Typologie přístupů ke klimatu

podle stupně školy

podle typu školy

podle koncepce výuky

podle zvláštností žáků

podle zvláštností učitelů

podle zvláštností vyučovacích předmětů

podle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává

podle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální
kontakt
Současné přístupy ke zkoumání
klimatu třídy (1. část)

Sociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako
sociální skupina, nikoli učitel.

Organizačně-sociologický přístup. Objektem studia je
školní třída jako organizační jednotka a učitel jako řídící
pracovník.

Interakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel.
Zajímáme se o interakce mezi učitelem a žáky v průběhu
vyučovací hodiny.

Pedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je
školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce ve třídě,
kooperativní učení v malých skupinách.
Současné přístupy ke zkoumání
klimatu třídy (2. část)

Školně-etnografický přístup. Objektem studia je školní
třída, učitelé a celý přirozený život školy.

Vývojově psychologický přístup. Objektem studia je
žák jako osobnost a školní třída jako sociální prostředí, v
němž se má osobnost rozvíjet.

Sociálně-psychologický a environmentalistický
přístup. Objektem studia je školní třída chápaná jako
prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v
této třídě působí. (aktuální podoba klimatu, preferovaná
podoba klimatu).
Metody zkoumání klimatu

Pozorování

Rozhovory (individuální, focus groups)

Sociometrie

Nominační techniky

Posuzovací škály

Dotazníky
Dotazníky (třída) ­ př.
CES ­ Classroom Environment Scale

standardizovaná metoda (normy i pro českou
populaci)

distribuovaná IPPP ČR vč. zácviku

formy
- aktuální (formulace otázek se týkají současnosti)
- preferovaná (stejný obsah otázek, formulace se
týká ,,chtěného" stavu ­ Přál(a) bych si, aby...)

stav
- porovnání s normou
- porovnání variant
Dotazníky (třída) ­ příklad (CES)
Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem
o výuku, klid a pořádek, jasnost pravidel
Dotazník CES - forma A
(Classroom Environment Scale)
 Autoři: E.J. Trickkett (Yale University), R.H. Moos (Stanford University) 1973, B.J. Fraser (Western
Australian Institute of Technology) 1982
 Překlad a úprava: J. Lašek (Pedagogická fakulta VŠP v HradciKrálové), J. Mareš (Lékařská fakulta UK v
Hradci Králové) 1988
Jméno žáka/žákyně: Škola:
Třída: Obec:
Učitel/učitelka: Dnešní datum:
Nevyplňujte, dokud nedostanete pokyn!
1. Žáci z naší třídy vkládají do školní práce poměrně dost úsilí, energie. Ano - Ne
2. Žáci se v naší třídě navzájem dobře znají, vědí o sobě dost věcí. Ano - Ne
3. Tento učitel (tato učitelka) s námi málokdy diskutuje o věcech, v nichž bychom
potřebovali poradit, pomoci.
Ano - Ne I
4. V naší třídě věnují žáci více času debatování o mimoškolních věcech, než debatám o
učivu a učení.
Ano - Ne I
Dotazníky (třída) ­ příklad
(ICEQ)
Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání,
Diferenciace
Dotazník ICEQ
(Individualized Classroom Environment Questionnaire)
 Autoři : A. J. Rentoul, B.J. Fraser 1979
 Překlad a modifikace : Jiří Mareš a Jan Mareš 1995
tída: identifikace:
chlapec - dívka
Návod k odpovídání:
Odpovídá se číselně, přidělováním bodů. Nejde tedy o známkování jako ve škole!
možné odpovědi
často občas těžko říci málokdy vůbec ne
5 4 3 2 1
1. Učitel se věnuje všem žákům, mluví se všemi z naší třídy. 1 2 3 4 5
2. Když se při hodině o něčem debatuje, žáci se nebojí říci svůj
vlastní názor. 1 2 3 4 5
3. Je to učitel, kdo rozhoduje o tom, kde bude který žák sedět. 1 2 3 4 5
4. Když žáci naší třídy narazí na určitý problém, raději si přečtou
řešení v učebnici, než aby hledali řešení sami, udělali si nějaký
pokus.
1 2 3 4 5
5. Žáci rozdílné výkonnosti dostávají u nás rozdílně obtížné úkoly. 1 2 3 4 5
Dotazníky (třída) - sociometrie

sociopreferenční vztahy (Kdo s kým ve třídě
proti komu)

,,Na oslavu narorozenin bych pozval(a)..."

jednoduchá a elegantní metoda

původně vyvinuta pro jiný účel (psychoterapie)

neanonymní, citlivá na spolupráci
dotazovaných, náročná na prezentaci
získaných dat a práci s výsledky

možnost ,,zanesení" tématu do třídy
Dotazníky (třída) - SORAD

Sociometricko-Ratingový Dotazník (SORAD)

originální česká metoda (Vl. Hrabal)

široce používaná

český manuál

(sympatie, vliv, konflikty)

jmenný seznam třídy, škála 1-5