Aplikované metody sociální psychologie Skupinová komunikace, skupinové řešení problémů Skupinová komunikace běžná komunikace, verbální i neverbální složky Johnson: model interpersonální komunikace ­ a) sender ­ odesílatel, b) receiver ­ příjemce, c) message ­ zpráva, d) channel ­ komunikační kanál ­ a) transformace myšlenek, pocitů do sdělitelné podoby (do zprávy) ­ b) dekódování zprávy, interpretace zprávy ­ c) verbální i neverbální část, všechna slova jsou symboly ­ d) prostředek zasílání zprávy jiné osobě: zvukové frekvence, světelné frekvence komunikace je proces ­ osoby mohou být odesílatele a zároveň příjemci Efektivní komunikace Efektivní zasílání zpráv: základní požadavky ­ a) srozumitelnost zprávy, ­ b) důvěryhodnost odesílatele, ­ c) zpětná vazba od příjemce o efektivitě zprávy Efektivní příjem zpráv Srozumitelnost 1. srozumitelnost zprávy zajistíte užíváním první osoby jednotného čísla (já, moje). často je používáno ,,ostatní lidé", ,,většina lidí", ,,některé skupiny" atd. 2. tvorba úplné zprávy a specifické: zajištění všech důležitých údajů ve zprávě, sdělovat specifické informace týkající se tématu, nikoli obecné informace 3. shoda verbální a neverbální komunikace 4. be redundant (buď redundantní): zasílání stejné zprávy vícekrát a více kanály (psaná zpráva doplněná komentářem ­ přednáška) 5. dotazování na zpětnou vazbu: jak příjemce interpretoval zprávu. co zpráva znamenala. jak zprávě rozuměl 6. tvorba zprávy odpovídající příjemci (vzdělání, slovní zásobě, typu paměti): forma zprávy by měla být jiná pro dítě a dospělého. (komunikace s malým dítětem) 7. sdělování svých pocitů: pokud je komunikace o pocitech připadně o citech je důležité, aby byly jasně sděleny. jméno (jsem smutný), akce (je mi do breku), přirovnání (mám v sobě jak nablito). zpráva bude jasná a jednoznačná. 8. popis chování druhých bez hodnocení a interpretace (,,přerušil jsi mě". Důvěryhodnost zajišťuje postoj příjemce k informaci; jak bude zprávu přijímat a hodnotit. 1. spolehlivost odesílatele jako informačního zdroje 2. motivace odesílatele 3. vyjádření přátelskosti, otevřenosti 4. pověst odesílatele (přátelé mi řekli, že je dobrý tak tomu věřím) 5. dynamičnost odesílatele: aktivní, empatický, agresivní je vnímán více důvěryhodný než pasivní odesílatel. důvěryhodnost je zajištěna, když jsou všechny tyto požadavky splněny. pokud je jen jeden z nich nesplněn ­ snížení důvěryhodnosti. Efektivní příjem zpráv základní bariérou pro vytvoření efektivní komunikace je hodnocení a posuzování zprávy příjemcem. (myslím si, že jsi špatný. nemám rád to co říkáš. toto je ten nejlepší nápad, co jsem kdy slyšel.) takové soudy stavějí odesílatele do defenzivy a uzavírají komunikaci. Dovednosti nutné pro efektivní příjem 1. parafrázuj přesně a bez hodnocení obsahu zprávy nebo pocitů odesílatele. důležité pro pochopení zprávy. převedení obsahu zprávy do svých vlastních slov. 2. popiš jak vnímáš pocity odesílatele. někdy je to těžké, protože odesílatel nesděluje vždy své pocity verbálně ve zprávě. 3. počkej se svou interpretací zprávy do doby, než zjistíš co zpráva skutečně znamená. (budeš to dělat ještě dlouho? ­ přestaň s tím, ruší mne to!) Skupinové komunikační vzorce kdo mluví, jak často mluví, kolik procent celkového času (skupinového času) osoba využila kdo mluví ke komu - k osobě, která: podpoří, je zajímavá, k oponentovi sledování přerušení: kdo, jak často, koho. zpravidla přerušují ti, kteří jsou na vyšší pozici. lze rozeznat postavení členů ve skupině. Skupinové řešení problémů všichni členové skupiny musí mít co nejvíce informací, které jsou důležté pro řešení problému. Většinou to však bývá takto: informace je známá pouze někomu, někteří si záměrně nechávají informace pro sebe, každý člen má informaci jež jiný nemá úspěšnost řešení problému závisí na komunikačních schopnostech členů skupiny (odesílatel, příjemce) Řešení problémů ve skupině skupinová rozhodnutí jsou kvalitnější a efektivnější. ­ výzkum: (Shaw, 1932) řešení matematických úkolů. skupinové výsledky byly lepší. významná proměnná čas: v případě nedostatku času, byla skupinová práce neefektivní a výsledky špatné. ­ vysvětlení členové skupiny mají různé zkušenosti a znalosti, kterými obohacují skupinová řešení, kterými mohou kompenzovat nedostatky jiných členů. skupinová příslušnost zvyšuje atraktivitu řešeného problému a motivaci k dosažení úspěchu. zpětná vazba na možné způsoby řešení problémů a možnost korekce svých špatných řešení. ­ výzkum: (Stoner, 1961) sledování mechanismů jakými skupina dospěje k riskantním rozhodnutím. významnost: a) individuální odhad rizika, b) prodiskutování ve skupině ­ výsledek: nepotvrzen předpoklad , že skupinová rozhodnutí budou bezpečnější, méně riskantní. skupinové rozhodnutí bylo naopak mnohem více riskantnější než ty, která členové přijali samostatně, a rozhodnutí jedinců po diskusi byla také riskantnější. ­ výzkum: (Moskovici, Zavalloni, 1969) opačné zjištění. skupinová rozhodnutí jsou konzervativnější. Skupinová polarizace distribuce názorů ve skupině má tendenci směřovat ke spíše extrémním pólům jak riskantním, tak konzervativním. důležité je původní nastavení skupiny. skupinové názory jsou extrémní v tom směru, v jakém je nastavená skupina (průmerný názor členů skupiny). ­ možné vlivy: diffusion of responsibility (rozptýlená odpovědnost): nedostatky: již pouhá přítomnost u skupinové diskuse, zvyšovala riskantnnost následného řešení u jednotlivce teorie o přesvědčení a vedoucí pozici ve skupině: členové, kteří mají tendenci více riskovat mohou být schopni snadněji ovlivnit ostatní. kulturní hodnota rizika: tendence riskovat je více odměňována, více ceněna. Mechanismy sociální polarizace sociální srovnání: ­ člověk má přirozenou tendenci prezentovat se tak, aby byl akceptován -> je-li riskování schvalované skupinou, členové budou přijímat spíše riskantní rozhodnutí. když je vyžadována opatrnost, budou členové opatrní.