Historie péče a vzdělávání u sluchově postižených PhDr. Radka Horáková, podzim 2006 • pro vývoj péče o SP charakteristické neustálé hledání cesty k efektivnímu vzdělávání • ve starověku měli SP velmi nízký sociální status determinovaný nesprávnými předsudky, rozdíl mezi neslyšícími od narození a ohluchlými • antické Řecko – v důsledku neznalosti anatomie ucha vada sluchu spojována s neschopností artikulovat, porucha jazyka • podle Aristotela jsou hluší méně vzdělavatelní než slepí – ovlivnil názor na vzdělávání SP do budoucna • Platón upozorňuje na dorozumívání sluchově postižených mezi sebou – tzv.posunky • středověk – obd.scholastiky – první pokusy vzdělávat SP, v důsledku plnění závazků církve – nemožnost odepřít křesťanské učení • výchovu a vzdělávání SP zajišťovali mniši v klášterech Španělsko (období 16. století) – obd. preceptorátu – individuální výuka SP • Pedro Ponce de Leon - mnich benediktinského kláštera, vychovatel dětí šlechtické rodiny de Velasco • Juan Pablo Bonet - v roce 1620 uveřejnil první knihu o vzdělávání sluchově postižených - popisuje tvoření jednotlivých hlásek, výstavba řeči probíhá za podpory písma - ve vyučování převládá prstová abeceda Anglie (období 17. století) • John Wallis - je považován za zakladatele vědecké fonetiky, byl profesorem na univerzitě v Oxfordu Nizozemí (období 17. století) • Johann Conrad Amman - autor knihy Surdus loquens (Mluvící hluchý) - vychází z písemné formy řeči, užití posunku považuje za přirozené, zdůrazňuje výhody hláskovací metody Francie (období 18. století) • Jacob Rodriguez Pereira - je ovlivněn spisy Boneta, Wallise, Ammana - vyvozuje mluvu prostřednictvím vibrací, cvičení zbytků sluchu ( k tomu využívá sluchových trubic) Kolektivní vyučování první ústavy pro SP Francie - 18. století • Charles Michel de l‘Eppé (Abbé de l‘Eppé) - výjimečný člověk, vystudoval práva, stal se knězem, vzdělával chudé, poznatky předával svým nástupcům - vycházel ze staré teze – sluch nahradit zrakem (nyní metoda kompenzace) - základem jeho metody je posunek, posunková řeč - na přelomu roku 1769/70 založil v Paříži ústav pro hluchoněmé Německo • Samuel Heinicke - působil v ústavu pro neslyšící děti, založen r. 1778 - vypracoval svou metodu – vychází z myšlenky, že řeč je božského původu, artikulovaná řeč musí být znakem lidství i u neslyšícího člověka - odmítal de l‘Eppého názor na funkci zraku, oko podle něj nemůže nahradit sluch - k vyvození artikulace používal různých tekutin (ocet, odvar z pelyňku) • Paříž – 1770 • Lipsko – 1778 • Vídeň – 1779 • Řím – 1784 • Praha – 1786 (Pražský ústav pro „hluchoněmé“ byl pátým ústavem v Evropě, prvním ředitelem byl páter Karel Berger) Poměry v českých zemích (18. – 19. století) • Petr Veselský - jako první vyučoval česky (až od roku 1832 se začalo vyučovat česky), přítel K.H.Borovského, J.K.Tyla • Václav Frost – přítel F. M. Hilla, spolupráce s ním měla přímý vliv na metodiku jeho práce, zachovává přirozenou posunkovou řeč, vývoj řeči u SP má probíhat přirozeně, beze skoků – „Frostova kombinovaná metoda“ • první české učebnice pro neslyšící–př. slabikář, čítanka, 3 sešity mluvnických cvičení-Václav Koťátko. • Karel Malý – jeden z nejvýznam. českých učitelů neslyšících • další ústavy pro SP založeny např. v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Litoměřicích, Ivančicích… • Milánský kongres r.1880 - vyvrcholil spor zastánců orální metody a metody využívání posunkové řeči – přednost dána čisté artikulační metodě - odpůrci orální metody argumentují tím, že bez užití posunků a písma dochází k verbalismu a didaktickému materialismu Období po milánském kongresu • Georg Forchhammer (Dánsko) - na pomoc odezírání vyvinul systém značek (man–orální systém)- Hand–Mund Systém • Viktor Urbantschitsch (Rakousko) - soustavné cvičení zbytků sluchu, podle něj „jen 3% žáků nelze akusticky probudit“ • Friedrich Bezold (Německo) -instrumentárium pro vyšetření sluchu, užíval sluchových trubic a zvukových hraček Velká Británie • MŠ Manchester, rok 1920 – počátky rané péče, spolupráce s rodiči • A. Ewing – ve 20. letech založil kliniku, od r. 1928 vyšetřováno pomocí audiometru, ve 30. letech se přecházelo na elektroakustické pomůcky. • G. Ewingová – věnovala se rané péči SP dětí, prokázala, že děti potřebují sluchadla v co nejranějším věku, metoda Listening – Reading – Speaking. Manželé Ewingovi publikovali řadu odborných knih, založili nový vědní obor – audiologie. USA • John Spencer Tracy -holywoodský herec, měl neslyšícího syna, v r. 1943 založil v Los Angeles kliniku – bezplatné poradenské centrum pro rodiče SP dětí, vědecké středisko. • Tracyho korespondenční kurzy – byly přeloženy do 16 světových jazyků • Gallaudet College – ve Washingtonu Nizozemí • Antonius van Uden – ústav v Sint Michielsgestel, metoda soustavného vyučování mluvení ve věku od 3,5 let. Vychází se z rozhovoru matky s dítětem. Důležitá je „prevence hluchoty“ – zabránění ztráty zájmu o svět zvuků. Doporučená literatura: • HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. Praha: Septima, 1997. • POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. Brno: Paido, 1996. • POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. Praha: Fortuna, 1999. • KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002.