Cíl: Čtenář následujícího textu definuje a vysvětlí základní klasifikace funkcí učebnice. Funkce učebnice Z pohledu obecného vymezení chápeme didaktickou funkci učebnice "jako informační zdroj pro žáky ve výukovém procesu, jako prostředek řízení výuky pro učitele a řízení učení pro žáky" (Průcha, 1985). Z definice je patrné, že na funkce učebnic nahlížíme z pozice jejich uživatelů, tím jsou buď žáci nebo učitelé. Podstata učebnice tkví v podmíněnosti jejího obsahu a formy. Z výše uvedeného textu nám vyhovuje základní klasifikace funkcí učebnice: o funkce prezentace učiva o fukce řízení učení a vyučování o funkce organizační (orientační) Známou funkční taxonomií je funkčně strukturální analýza učebnic D.D. Zujeva: o funkce informační (stanovuje rozsah a dávkování obsahu vzdělávání) o funkce transformační (podstatou je přenos informací z vědního jazyka do jazyka didaktického, tj. žákům srozumitelného) o funkce systematizační (učebnice rozčleňuje učivo podle zásady postupnosti, která souvisí s logicko-strukturální výstavbou obsahu učiva, dále vede žáka k osvojování způsobů vědecké systematizace) o funkce zpevňovací a sebekontrolní (učebnice formuje učební činnosti žáka potřebné k osvojování učiva, zde je vhodné upozornit na požadavek samostatné práce žáků s učebnicí) o funkce sebevzdělávací (učebnice stimuluje žáky k samostudiu) o funkce koordinační (učebnice zajiš´tuje co možno nejefektivnější využití systému didaktických prostředků) o funkce integrační (učebnice poskytuje základ při výběru a chápání informací z různých zdrojů, hlavní myšlenky obsahu se integrují ve strukturním prvku "Závěr", předpokladem je vyváženost systému naučených vědomostí, získaných zkušeností a nových informací) o funkce výchovná (učebnice přispívá k záměrnému formování osobnosti žáka v souladu s výchovně vzdělávacími cíli) U transformační funkce je vhodné upozornit na pedagogickou disciplínu, kterou nazýváme ontodidaktika. Je to pedagogická disciplína zabývající se didaktickou interpretací vědeckých poznatků do výuky. Předmětem ontodidaktiky je tak úsilí o modernizaci učiva. Projevuje se především ve tvorbě didaktických textů. Průcha v této souvislosti uvádí pojem sumarizační texty, které považuje za důsledky transformační funkce učebnic. Podstatou je vytvoření nové výpovědní hodnoty, přizpůsobené myšlení žáků. Učebnice se tak přizpůsobuje úrovni žáků, nikoli obráceně. Autoři učebnic by proto měli vycházet z tzv. miskoncepcí dítěte (též naivní teorie dítěte či prekoncepce). jedná se o požadavek respektování určité životní zkušenosti dětí, kterou získaly již před začátkem povinné školní docházky a právě na této úrovni poznání světa si vytvářejí své další, tentokrát již školní, zkušenosti. V. Michovský rozlišil dvě základní funkce učebnice: o didaktická (informativní, metodologická, formativní) o organizační (plánovací, motivační, řídící, sebe/kontrolní) V jeho koncepci didaktická funkce zajišťuje výchovné a vzdělávací hodnoty. Organizační funkce vyjadřuje úkoly učebnice. Obdobně jako s typologickou proměnlivostí v užívání školních didaktických textů (učebnice, cvičebnice, slovníky, atlasy atp.) ve výuce, shledáváme analogicky různé zastoupení jednotlivých didaktických funkcí v těchto textech. Didaktickou strukturu funkcí nelze chápat izolovaně. Její význam spočívá ve vzájemné interakci jednotlivých funkcí mezi sebou, ale i v interakci systému funkcí navenek s ostatními didaktickými kategoriemi (obsah, cíl, metody atp.). Jak uvádí M. Valenta (1997) "Hierarchie a variabilita zastoupení jednotlivých funkcí v učebnici závisí na typu vyučovacího předmětu, na stáří žáků a podobně." Podnětnou poznámku k funkčnosti učebnic vyslovil O. Hausenblas (1996): "Ukazatelem míry konstruktivity učebnice bývá, jak jsou poznatky z textu uplatnitelné v praxi." realizaci funkcí učebnice obstarávají tzv. strukturní komponenty a strukturní prvky neboli nositelé didaktických funkcí.